Jiný přístup

Měli jste někdy pocit, že jste nic, že nikomu na vás nezáleží, že nic neumíte, že jste nic nedokázali a že už je pozdě cokoliv měnit?

Já takové pocity měla před několika lety velmi často. A co u mě bylo důvodem těch pocitů, že jsem nic, že jsem selhala?

V té době jsem dělala práci, která mě už nebavila a velmi stresovala. V té době jsem žádný čas nevěnovala jenom sobě. V té době mě obtěžovalo moje tělo, které už chtělo jít spát, protože já potřebovala pracovat. V té době mě obtěžovalo moje tělo, protože chtělo jíst, když já měla zrovna tolik práce.

Vaše dítě či vaše děti už nepotřebují vaši permanentní péči. Už si větší část dne vystačí samy, už si vyhrají většinu času samy nebo s kamarády ze sousedství. A vy najednou máte s partnerem trochu více času. Najednou máte čas, který jste dříve trávili krmením, přebalováním a hraním.

A co teď? Co s ním?

Všední dny ještě ujdou. To přijdete večer z práce a do ulehnutí zbývá pár hodin, v rámci kterých se zvládnou úkoly do školy, večeře, koupání a čtení pohádek. A vy zbytí lehnete do postele a jste rádi, že jste rádi.

O rekapitulaci mého roku 2017 a o vizích roku 2018 jsem už psala. Ale já cítím v souvislosti s dnešním novoluním v kozorohu a prvním úplňkem tohoto roku v raku, že mám napsat, k čemu nás budou energie tohoto roku vést, a možná v některých případech až nutit. Pro mě samotnou je to velmi překvapivé, že o tom mám psát. Vůbec jsem to neměla v plánu.

Nedávno se na mě obrátil jeden z vás s dotazem. Psal o tom, že poprvé u sebe pozoruje, že žárlí na svého partnera. A ptal se mě na můj pohled.

Každá nepříjemná emoce pramení ze strachu, že o něco přijdu, že něco nedostanu, že budu odmítnuta, bez živobytí, …

Čeho se bojí člověk, který žárlí?

Možná toho, že není jediným, koho má ten dotyčný rád, koho si váží. Možná podvedení.

A proč se toho ten dotyčný bojí?

Možná se bojí žít sám.

Možná si nevěří, že by svůj život bez partnera zvládl sám i po hmotné stránce.

Možná se bojí hodnocení jiných.

Přešli jsme všichni do dalšího kalendářního roku. Já nikdy nepsala o tom, co z mého pohledu přinesl a vzal uplynulý rok a jaké energie cítím z roku následujícího. Ale teď o tom chci napsat.

Poslední týdny roku 2017 jsem se vedla k velmi podrobné a pro mě velmi silné rekapitulaci a s nadcházejícím rokem mám sama pro sebe spojeny velmi určité a jasné informace.

A možná se v tom, co napíšu, nějak najdete. Jelikož cítím poprvé, a to velmi silně, napsat o mém roku 2017 a o tom, co cítím, že přijde v roce 2018.

Něco jste udělali nebo neudělali, a nyní toho litujete. Pohlcují vás výčitky, lítost nad sebou, jinými. Znáte to?

A co když vám řeknu, že vaše prožívání, že něco byla chyba, je ve skutečnosti opětovné prožívání vašeho třeba i hodně dávného zranění, které jste sobě nebo jiným dosud neodpustili?

Milovaní lidé, všem vám moc děkuji za podporu, kterou jste mi po celý rok dávali různými způsoby. Moc si toho vážím. Možná ani netušíte, jak moc mi pomáháte na mé cestě. Přeji vám všem krásné Vánoce a prožitek, že nejste nikdy sami. A v nadcházejícím roce, ať se vám daří na všechny situace podívat z většího nadhledu a vidět v nich pro sebe dar, příležitost, cestu k většímu naplnění a radosti. Pamatujte, máte uvnitř sebe veškerou sílu (velmi mocného ducha) postarat se o sebe za každých okolností tak, aby vám bylo hezky! S láskou a úctou k vám všem Peťa

Když jsem psala svoji první knihu, nevěděla jsem, že ji píši. Zkrátka, cítila jsem, že mám začít sepisovat svá objevená poznání a prožitky, o kterých tematicky povídám na seminářích. Obsah seminářů totiž nemám nikde písemně zaznamenaný. Jejich průběh je spontánním procesem, a ne vždy se držím tématu.

Jedna z velmi častých věcí, které se mnoho z nás bojí, je materiální nedostatek. A kvůli tomu často neuděláme krok, který bychom jinak (kdybychom měli finanční stabilitu) udělali.

Zodpovězte sami sobě v okamžiku, kdy vás tento strach zastihne, zda máte v dané chvíli, v daných aktuálních podmínkách, co jíst, co pít, kde se umýt, kde složit hlavu? Většina z vás na všechny tyto otázky odpoví „ ano“. Pak je zbytečné se o uspokojení těchto základních potřeb našeho fyzického těla v daný čas bát.

Ve svém okolí mám ženu, od které jsem mnohokrát ve vztahu k jejím partnerům slyšela něco ve smyslu: „Těm mým partnerům se líbilo, že všechno zařídím, řeknu jim, co mají dělat a kdy, že všechno rozhodnu. A pak později mi toto vše vyčítali a byl to pro ně důvod k rozchodu“.

A právě o ženách, které mají potřebu ve vztahu vše organizovat, zařizovat a rozhodovat, a o mužích, kteří mají potřebu tohoto přístupu (vyhledávají tyto ženy) jako své partnerky, bych dnes ráda něco po svém napsala.