Když uvěříme tomu, co o nás říká situace

V tomto článku bych se ráda s vámi podělila o jeden můj osobní vhled. Díky němu jsem se opětovně utvrdila v jednom svém poznání a možná pomůže i vám si něco uvědomit ve svém životě.

Zeptala jsem se sama sebe, co jsem připravena odpustit. A uviděla krátký minulý příběh. Odehrával se na dvorku malého vesnického domku.

Na tom dvorku probíhal boj mezi statným mužem v brnění a mezi chlapcem ve věku asi 18 let oblečeným velmi skromně v bílo šedé plátěné košili a kalhotách pod kolena. Ten rytíř měl zbraň, meč, ten mladý chlapec jen holé ruce.

Z toho příběhu bylo vidět, jak se ten mladý kluk brání útoku toho ozbrojeného muže. Vše ze dveří vesnického domku sledovala s utrpením maminka toho mladého kluka s dalšími mladšími sourozenci.

Tím mladým chlapcem jsem byla já. Neviděla jsem, ale cítila, že ten mladý kluk v tom boji umřel. Ten mladý kluk však necítil žádnou zlobu na toho ozbrojeného muže ani v tu chvíli necítil bolest jeho rodiny. Ve vazbě k nim tak nebylo co odpouštět.

V důsledku toho jsem se nemohla při sledování toho příběhu dopátrat, co já mám odpustit a komu, když jsem k nikomu z těch lidí necítila žádnou nepříjemnou emoci, která by mi svírala břicho. Zeptala jsem se tedy sama sebe a poprosila o upřesnění.

Jakmile jsem položila otázku: „Komu mám v tom příběhu odpustit?“ Okamžitě jsem věděla. To já měla odpustit sama sobě.

Já jsem se při tom boji v těle toho mladého kluka totiž cítila hrozně malá, bezmocná. V důsledku té situace, kdy já byla beze zbraně a daný muž v brnění a se zbraní, jsem uvěřila, že jsem bezmocná a neschopná se ubránit. A to bez ohledu na to, jak ta situace dopadne.

Nechala jsem se tehdy tou situací ovlivnit natolik, že jsem uvěřila tomu, co o mě říká. Pocit bezmoci, neschopnosti se bránit, který jsem vzhledem k těm podmínkám cítila, jsem vztáhla na sebe a přijala tehdy při tom souboji jako svůj povahový rys. Jako ten mladý neozbrojený muž jsem uvěřila, že podmínky, do kterých jsem byla hozena, a jak ta situace dopadla, že vypovídají o tom, že jsem obecně neschopná a slabá se bránit. Uvěřila jsem, že jsem jako člověk bezmocná a neschopná se postavit za sebe a postarat se o sebe. A právě to, že jsem tomuto uvěřila, jsem si měla odpustit. Měla jsem si odpustit, že jsem se opustila.

Po tomto uvědomění se mi ukázaly další životy, ve kterých se toto moje neodpuštění opět ukazovalo. Například mladý rytíř, který se dle svého postavení musí účastnit zápasů na koni s kopím a zabíjet nebo se nechat zabít pro podívanou přihlížejících pánů. On tak zoufale nechce, nesouhlasí s tím, neví, jak z toho ven. V důsledku toho v tom příběhu uvěřil, že je jako člověk bezvýznamný a neschopný.

Nejde o to, zda tu situaci může ten rytíř v těch podmínkách změnit. Jde o to, že on bez ohledu na tu situaci, si má uvnitř sebe uchovat to, že výsledek té situace nebo její vývoj nic nemění na tom, že on je schopný. A spolu s tímto láskyplným pochopením k sobě se o sebe postarat, jak maximálně v daných podmínkách může.

Spolu s těmito vhledy mi před očima proběhly situace v mém současném životě, kde se toto mé přesvědčení stále zhmotňuje. A děje se to, jelikož jsem si to dosud plně neodpustila.

Ve své aktuální podobě Petry jsem vešla do toho příběhu, kde jako mladý chudý chasník jsem se bránila útoku ozbrojeného muže. Toho mladého kluka jsem obejmula a pověděla mu něco ve smyslu, že ta situace je taková, jaká je. Je beze zbraně, bez zkušenosti s jakýmkoliv bojem, a že ten souboj je nevyrovnaný a třeba i skončí pro něj špatně. Avšak, to, v jaké situaci se nachází, to, v jakých podmínkách aktuálně je, nic neříká o tom, jaký on ve skutečnosti je. Pověděla jsem mu, ať nikdy nedovolí nikomu a ničemu, aby ho to natolik ovládlo, že on se začne vnímat jako neschopný, bezmocný a slabý. A to bez ohledu, v jakých podmínkách je, a jak ta situace dopadne.

Poděkovala jsem mu za tu zkušenost, kterou jsem prostřednictvím něj tenkrát nabyla. Poděkovala jsem mu za to, že i díky němu, jeho příběhu, tomuto jeho bolavému prožitku já jsem nyní tam, kde jsem, a pevně, láskyplně a s ohromnou úctou k němu ho objala. Cítila jsem k němu, k této části mě samotné, vazbu jako ke svému dítěti. V té chvíli jsem přijala jeho příběh. Přijala jsem, že se nedokázal ubránit. Přijala jsem, že se v důsledku toho cítil neschopný, malý a bezmocný. Přistoupila jsem k němu s láskou a pochopením. A v té chvíli jsem odpustila sobě a moje sebeúcta, má síla, se zase o něco zvýšila.

Tyto vhledy mě utvrdily v jednom poznání. Ať už jsme v jakékoliv situaci, a ať už dopadne jakkoliv, nikdy nedovolme, aby ona určila, jak o sobě budeme smýšlet. Ta situace, její průběh a ani výsledek neříkají nic o tom, kdo ve skutečnosti jsme. Je to jen zkušenost, ve které máme možnost ve svém těle projevit to veliké, co jsme. A tedy, projevit lásku, soucit a tím ve svém těle posílit a postupně svojí vyšší podstatu žít zde na Zemi.

Ať jsme v jakékoliv situaci, je třeba ji přijmout, uznat její existenci tady a teď, zkoušet se v ní postavit za sebe, převzít za sebe odpovědnost. Avšak, bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet, jak dopadne, je třeba neopustit se. Tedy, uvnitř sebe mít k sobě a k jiným láskyplný postoj a postarat se o to, aby v důsledku té situace my se uvnitř sebe nepřestali cítit jako ti silní a schopní se o sebe postarat.

 S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost zakoupit moji první knihu zde.

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Dozvědět se víc

Zeptejte se
Poradna přes mail

Posláním této mé aktivity je vytvořit další prostor, kde se vy sami můžete prostřednictvím aktivity jiného spojit se svojí vlastní vnitřní moudrostí a odpovědět si tak na své aktuální otázky.
Informací pro vás tak není má reakce na vaši otázku, ale to, co vás v mé odpovědi dojme, co se vás dotkne, co se vám tím připomene, vybaví jako obraz, pocit, myšlenka nebo vás i rozruší. Má odpověď na vaši otázku je tak pouze mostem mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí.
Dozvědět se víc