Živé vysílání

Pro členy Klubu každou první středu v měsíci od 20:00 do cca 21:00 živé vysílání na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Následující bude 1.2.2023. Více info »

Klub Moje tělo

Milá přítelkyně, milý příteli, vítám Tě v klubové sekci „Moje tělo“.

V tomto Klubu: „Moje tělo“ s vámi budu sdílet informace, které mi došly díky mému tělu. Vedle jiného s vámi budu sdílet recepty více zásadotvorných jídel. Nečekejte nic náročného nebo drahého. Budou to běžná jídla a všechny z běžných a cenově dostupných surovin. Jen jsem si ta jídla upravila tak, aby byly pro mé tělo více zásadotvorné.

K těmto úpravám běžného jídla mě před lety život dotlačil poté, co jsem začala trpět lupénkou, intolerancí lepku, cystou v prsu a různými záněty v těle. Já chodila od jednoho vyšetření k druhému a nebylo mi pomoci ve smyslu, že mi bylo sděleno, že se to prostě už objevilo, ať už lupénka, intolerance lepku, cysta atd. a to už tak zůstane a bude se to maximálně jen zhoršovat. A to byl pro mě impuls, že jsem začala hledat, zkoušet si nějak pomoci sama.

Vůbec nechci, aby to vyznělo, že tu pohrdám lékařskou péčí. Naopak! Vše, co tu na Zemi je, tu má své místo a je něčemu prospěšné, něčemu slouží. Naopak se klaním lékařské péči v akutních stavech, to je neuvěřitelné, co medicína a lékaři dnes dokážou. Ale na mé autoimunitní potíže byly pouze kortikoidy anebo pravidelné kontroly ve víře, že se situace nebude zhoršovat. Samozřejmě jsem dbala lékařských postupů, ale vedle toho jsem začala hledat, jak bych svému tělu ulehčila sama. Avšak pozor, já chtěla svému tělu ulehčit bez ohledu na to, zda se stav zlepší nebo ne. Toto nastavení bylo a je velmi důležité.

A tady se začalo rodit mé uvědomování si toho, že za své tělo jsem odpovědná v konečném důsledku jen já sama.

Začala jsem se zajímat o bylinky, o suroviny, ze kterých vařím jídlo, a začala jsem vědomě sledovat, co to s mým tělem dělá, co se mu líbí, co mu vyhovuje a co ne. Velmi cenná byla i zkušenost, kdy jsem tři roky (od roku 2012) držela striktně bezlepkovou dietu (kupovala pšeničnou mouku zbavenou lepku), aniž bych cokoliv jiného ve stravování či celkově životním stylu změnila, a mé zdraví se nikterak nelepšilo. A tato zkušenost mě přivedla k tomu, že vedle respektování lékařským pokynů jsem najednou pod tlakem samovolně změnila přístup ke svému tělu. Podrobněji o tom píšu zde.

Začala jsem svému tělu s láskou vařit jiným způsobem, a to bez ohledu na výsledek. Zkrátka jen proto, že je to moje tělo a já mám za něj odpovědnost. Znovu jsem zařadila lepek, ale chytře :) a v obyčejných a notoricky známých a levných jídlech jsem začala některé více kyselinotvorné suroviny nahrazovat více zásadotvornými surovinami, které nabízí sama příroda.

Po zhruba roce od této změny stravování mi zmizela po těle lupénka, dle krevních testů jsem najednou neměla intoleranci lepku a zmizela cysta. Mé krevní testy byly výborné. Všechny hodnoty na svém místě :) Tento stav trval zhruba 5 let. A to do doby, než jsem vlivem okolností života zapomněla asi na rok a půl na své tělo a na to, co mu vyhovuje ve stravě a vrátila se k původnímu stravování, kdy jsem neřešila množství průmyslově upravených potravin, které do těla dávám atd.. A výsledkem byl návrat lupénky. Jakmile jsem opět najela na s vámi zde sdílený způsob stravování a přístup k jídlu lupénka se začala po těle sama zmírňovat a mizet, a výsledky byly zřejmé již po týdnu. A tato zkušenost byla jedním z impulzů toto vše sepsat a sdílet to s vámi a to jak v tomto Klubu v rámci receptů, článků a různých tipů, tak i pak komplexně v e-booku: „Co mi dosud řeklo moje tělo“ (který brzy vyjde), popř. na sezení.

Na tomto místě chci zdůraznit, že k uzdravení mi nepomohla pouze strava, ale i dodržování léčebných postupů a obecně i mentální a emoční očista, jejichž výsledkem jsou například mé činnosti na webu jako Individuálka, Trénink mysli atd. Cesta k uzdravení je tedy komplexní, nicméně změna přístupu ke stravě mému tělu určitě odlehčila.

Podrobně o tom, co je obsahem v tomto Klubu: „Moje tělo“, naleznete zde.

Berte však na vědomí, že nejsem lékař a ani psycholog a ani odborník na výživu. Vše, co na tomto webu předávám, včetně obsahu tohoto Klubu týkajícího se těla, jsou mé vlastní informace, souvislosti a zkušenosti, které mi došli vlivem dosavadního života a v důsledku toho, čím dosud procházelo mé tělo. Tyto informace tak rozhodně nenahrazují odbornou péči. Vy máte své tělo, své zkušenosti a svůj jedinečný příběh a mým se můžete pouze inspirovat.

S láskou Peťa

Přihlášení

Klub Moje tělo: Přístup na půl roku ... 600,00 Kč / 27 €

Cílem obsahu v tomto Klubu je sdílet s vámi zkušenosti s mým tělem a informace, které mi díky mému tělu došly, nabídnout vám jiný přístup k potravinám, k přípravě jídla a pomoci vám změnit váš přístup k vašemu tělu jako celku, abyste se s ním přestali ztotožňovat a více se mu tak mohli přiblížit a navázat s ním hlubší vztah.
Berte však na vědomí, že nejsem lékař a ani psycholog a ani odborník na výživu. Vše, co na tomto webu předávám, včetně obsahu tohoto Klubu týkajícího se těla, jsou mé vlastní informace, souvislosti a zkušenosti, které mi došli vlivem dosavadního života a v důsledku toho, čím dosud procházelo mé tělo. Tyto informace tak rozhodně nenahrazují odbornou péči.
Vy máte své tělo, své zkušenosti a svůj jedinečný příběh a mým se můžete pouze inspirovat.

Co je obsahem Klubu:
Informace týkající se péče o fyzickou stránku těla.
- Recepty běžných jídel jen upraveny tak, aby byly více zásadotvorné,
- PRAKTICKÉ RADY A TIPY
Informace týkající se péče o energetickou stránku těla
- ČLÁNKY týkající se propojení mezi tělem, myšlením, emocemi a situacemi, kterými procházíme.
Co vás v Klubu čeká:
Každý týden nový obsah a přístup k veškerému dosavadnímu zveřejněnému obsahu.
K 18.12.2022 je v Klubu 30 příspěvků a každý týden přibývá nový.

Více informací

Kořenový hummus :-)

Tak toto je naprosto úžasný hummus :-) Pro nezasvěcené, to je název pomazánky, nikoliv že by to bylo: "Fuj" :-)
Pro mě asi ta nejlepší varianta hummusu, kterou jsem zatím měla možnost objevit :-) Je nasládlý, nakyslý a pikantní zároveň. Je to jedno z těch jídel, které když jím, hladí mně břicho zevnitř. A je to jedno z těch jídel, během jehož jedení cítím Zemi a její dary v puse :-) Otevírá ve mně pocit vděčnosti, že žiju, že mám tu možnost žít a jak je Země krásná a co vše nám nabízí.
Díky svému složení je tento hummus více zásadotvorný než některé jiné varianty hummusu (například klasický hummus). Schovají se do něj suroviny, které mnoho lidí obchází obloukem, a přitom jsou tak pro tělo prospěšné, teda aspoň pro to moje :-)
Jediná nevýhoda tohoto hummusu je, že nepatří mezi pomazánky, které jsou "šup šup". A tak to rozhodně není volba na ráno, kdy vstáváte do práce a za půl hodiny už potřebujete za sebou zavírat dveře. A ani bych nedoporučovala díky principům, které budou uvedeny v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", abyste jej připravovali den předem. A tak tento hummus, pokud zrovna nemáte home-office, bych vám doporučila nechat si na víkendovou snídani nebo brunch :-)
Ale to je jen malá vada na kráse, jinak je tento hummus opravdu neskutečně žravý a barvou, vůní a chutí výjimečný :-) 
Zde je recept :-)

Celožitný kváskový chleba - můj každodenní snídaňový parťák :-)

Já miluju pečivo. V podstatě si neumím bez pečiva představit snídani. A když kousek pečiva nemám, jako bych neměla snídani :-) Tento chleba je můj každodenní snídaňový parťák :-) Skoro každé ráno ho jím krásně opečený v topinkovači s nějakou výživnou a spíše více zásadotvornou pomazánkou. Těch pomazánek už tu v Klubu několik máte a budou přibývat další. Někdy si na něho vzpomenu občas i na oběd a dám si ho k nějaké hutné obědové polévce na podzim či v zimě anebo krásně opečený k salátu na jaře a v létě. Večer na něho již ale chuť nemám. Ano, obsahuje žito a tedy lepek. Avšak lepku celozrnná žitná mouka obsahuje mnohem méně než bílá pšeničná mouka a je nakynutý pouze z kvásku. Kvásek je pro mé tělo zásadotvorný, žito mírně kyselinotvorné. Tento chleba je tedy pro mé tělo mnohem méně kyselinotvorný než klasické koupené pečivo, které je vesměs silně kyselinotvorné. A to je pro mé tělo ohromný rozdíl! A navíc kvásek podporuje v mých střevech přátelské bakterie a zabraňuje rozmnožení těm, které ve větším množství dělají neplechu. Na pečivu tedy není nic špatného, avšak není pečivo jako pečivo :-) K tomuto chlebu mám speciální vztah. Jelikož mi umožnil opět zařadit do jídelníčku moje oblíbené pečivo a díky tomu jsem přestala jíst pro mě ne moc chutné pečivo zbavené lepku. Tento chleba jsem zařadila do svého jídelníčku namísto pečiva vyrobeného z pšeničné mouky zbavené lepku a byl první úpravou mého jídelníčku, a ten jídelníček tu v Klubu s vámi sdílím. Výsledkem bylo, že po roce a půl praktikování tohoto jídelníčku včetně jedení i tohoto méně kyselinotvorného, byť lepkového chleba, mi zmizela intolerance lepku, po těle zmizela lupénka a zmizela cysta (nezhoubná) v prsu a jiné. Avšak rozhodně to nebylo jenom stravou, ale i celkovou změnou přístupu k mému tělu, větším převzetím odpovědnosti za mé tělo a mentální a emoční očistou, jejíž průběh můžete sledovat ve všech článcích na webu jinypristup.cz od roku 2014 a jejichž výstupem jsou pak služby nabízené na webu :-) Navíc upečení tohoto chleba vám nezabere téměř žádný čas. Takže žádné výmluvy :-) Když večer před spaním dokrmíte žitný kvásek (trvá to 2 min) a ráno před odchodem do práce připravíte rozkvas (trvá to 3 min), tak poté, co přijdete z práce, můžete dát finální těsto do formy (trvá to 3 min) a po nakynutí dát péct do trouby. Pečení trvá hodinu, ale tu hodinu u trouby nesedíte, ale děláte si svoje. A než jdete spát máte krásný voňavý chleba na stole, který se na vás bude těšit na snídani :-)
Zde je recept :-)

Že byste nesnědli kostičku ztuženého tuku nebo jinou podobnou „dobrotu“? Ale ano, běžně a moc rádi :-)

Asi málokoho by napadlo dát si na svačinu kostičku ztuženého tuku nebo půl hrnku cukru krystalu zalitého rozpuštěným ztuženým tukem a jinými šmakuládami. Málokdo by na to měl chuť. A přesto právě na toto má chuť denně moře lidí a dokonce někteří jsou na těch „dobrotách“ i závislí :-)

Kvásek z žita, pšenice, špaldy, rýže a jiných obilovin :-)

Žitný, pšeničný, špaldový, rýžový a jiný kvásek je můj celoroční kamarád a to už určitě 8 let s jednou přestávkou :-) Během té cca roční přestávky mi po těle právě znovu naskočila ta dříve zmizelá lupénka. Nebylo to zdaleka jen tím, že jsem po dobu cca roku opět jedla pečivo z hladké pšeničné mouky a z kvasnic (droždí). Bylo to podle mě celkovým komplexnějším nezájmem o mé tělo a jistě i tím, že jsem v tom období procházela dalšími pro mě velmi zvratovými situacemi v životě. Dát si domácí celozrnné pečivo z kvásku je aspoň na základě mého těla pro mě jako dát do mého břicha přátelské bakterie a kvasinky, které v mých střevech podporují právě ty prospěšné bakterie a pomáhají udržovat v určité hladině ty, které by mohly v případě přemnožení dělat neplechu. Z tohoto pohledu mi kvásek velmi připomíná např. kysané zelé nebo šťávu z kysaného zelí. A srovnání kvásku na jedné straně a kvasnic či droždí na straně druhé z hlediska prospěšnosti pro mé tělo (= z hlediska toho, jaké bakterie jsou ve střevech podporovány) je to samé jako srovnat domácí kysané zelí a sterilizované zelí, které je zavažené a nadto je v něm často kvasný lihový ocet a cukr. První potravina silně zásadotvorná pro mé tělo, druhá silně kyselinotvorná, byť se v obou případech jedná o zelí. A to samé v případě kvásku a kvasnic (droždí), kdy v prvním případě se jedná o přísadu zásadotvornou pro mé tělo a v druhém případě o přísadu kyselinotvornou, byť obě plní stejnou funkci, a sice nakynutí těsta. Více se o tom rozpovídám v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude brzy v prodeji. A teď zpět k tomu kvásku :-) Postupů jak si doma vyrobit kvásek je na internetu celá řada. Mě osobně ale žádný ten postup nevyšel. A tak po několika neúspěšných pokusech jsem se na to vykašlala a postupovala jsem "od oka" a vždy se povedl. Nic jsem nevážila, jen jsem dodržovala určité principy, které mi přišly přirozené. Zde jsou ty principy :-)

Polévka, která snižuje dopady radioaktivního záření a odstraňuje těžké kovy z mého těla :-)

Nemůže být jednodušší polévka než tato :-) Pokaždé může chutnat jinak a její velké plus je, že je ohromným benefitem pro mé tělo. Obsahuje totiž potravinu, která polévku nejen duchutí, ale ke všemu tato potravina odstraňuje z těla těžké kovy a snižuje dopady radioaktivního záření. A vždy si na ni vzpomenu a jím po nějaký čas denně, když podstupuji nějaké CT vyšetření, rentgeny, ultrazvuky nebo když beru léky atd. Navíc je tato zmíněná potravina vysoce zásadotvorná pro mé tělo. Vedle této zásadotvorné potraviny, tato polévka obsahuje zeleninu, což je rovněž zásadotvorná věcička. Takže tato polévka je vysoce zásadotvorným jídlem pro mé tělo. A další plus je, že je hotová dříve, než uděláte ranní hygienu a oblečete se do práce. Takže si ji klidně můžete vzít v termosce s sebou do práce  a zajistíte si tak jedno velmi výživné a zásadotvorné jídlo během času stráveného v práci mimo domov. Zde je recept :-)

Zmizela mi intolerance lepku, ale bezlepková pšeničná mouka mně osobně k tomu nepomohla

V tomto článku s vámi budu sdílet moji vlastní zkušenost s bezlepkovou dietou, kterou jsem začala držet poté, co mi byla v roce 2013 zjištěna intolerance lepku. To, že se s mým tělem něco děje, to jsem zpozorovala nějakou dobu před tím, jelikož jsem trpěla brutální zácpou, byla zavodněná, měla krupičkovou pleť po celém obličeji, rozjela se mi lupénka atd. A to já do té doby nevěděla, co je nějaká potíž na těle. Po tomto zjištění z krevních testů, že mám intoleranci lepku, jsem najela na striktní bezlepkovou dietu. V mém tehdejším podání to bylo o tom, že jsem místo klasické bílé pšeničné hladké, polohrubé či hrubé mouky používala pšeničnou mouku zbavenou lepku. Toto jsem praktikovala tři roky. Výsledkem bylo, že dle krevních testů se má intolerance lepku nelepšila a i na těle jsem nepozorovala žádné výrazné změny – zácpa přetrvávala, lupénka a pocit plnosti a krupičková pleť na obličeji rovněž. Nadto začaly přibývat další potíže na těle. V důsledku toho mi něco došlo, zcela jinak jsem začala přistupovat ke svému tělu a ložiska lupénky, intolerance lepku a další jiné potíže zmizely. Více v článku.

Charismatický salát :-)

Znáte takový ten pocit, když někoho potkáte, byť třeba jen letmo na ulici, ale něco tam proběhne, dojde jakoby k navázání spojení a oba víte, že jste to cítili oba, to něco? :-) Nebo znáte takový ten pocit, když vám vstoupí do života někdo, kdo, byť se vašeho života pouze dotkne, zažehne ve vás jiskru odvahy, inspirace, chuť být lepší verzí sebe sama atd.? Zkrátka zažili jste někdy ten pocit, kdy někdo vám svým chováním, svým postojem těla, svým příběhem, něčím ve tváři (= svým vyzařováním) naprosto změnil, tedy zprostředkoval něco, co způsobilo, že vy jste se změnili? Tak co se jídla týče, toto charisma mi zprostředkovává právě tento salát :-) Je naprosto úžasný. Je výbornou přílohou např. k zelenino-luštěninovým placičkám, ale i např. ke grilovaným dobrotám. Je z kořenové zeleniny. Kořenová zelenina je obecně, aspoň pro mě, velmi charismatická zelenina. Je to přesně jako s lidmi. Charisma člověka je o jeho vyzařování lásky (= stavu nadhledu nad věcmi v životě viz Trénink mysli) a nikoliv o jeho vnější kráse a stejně tak je to s kořenovou zeleninou. Na pohled někomu nemusí připadat atraktivní, avšak když si k ní přivoníte, ta vůně je podmanivá a je v ní cosi velmi hlubokého. A přesně tak je to s charismatickými lidmi - vyčnívají, všimnete si jich, ať už vás rozrušují anebo rozradostní. Jde z nich cítit hloubka, jakýsi prapodivný klid sálající zevnitř - napříč životy získaný nadhled (moudrost). A přesně tak je to i s kořenovou zeleninou - na pohled pro někoho nic extra, ale ta vůně je dlouho ještě cítit v nosních dirkách...:-) A naprostá pecka je, že tento salát obsahuje pro mé tělo vysoce zásadotvorné suroviny, je bleskově připravený a opravdu velmi charismatický. A chcete ho jíst znovu a znovu :-) Tak tady je recept :-)

Sluníčko ve skle :-)

Tak toto je naprosto famózní dezert a to nejen pro oči ale i v chuti. Má podzimní chuť i barvu. Je lehký, výživově velmi hodnotný pro tělo a bez bílého či třtinového cukru. Doporučuji ho jíst ne vychlazený, ale v pokojové teplotě nebo i lehce teplý (podrobně se tímto principem, který mému tělu prospívá, zabývám v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji). Pak úplně cítíte, jak vám tento dezert zahřívá a hladí břicho zevnitř :-) Teda aspoň to mé břicho :-)

Babiččiny škubánky se zelím :-)

Toto jídlo je další z těch mých nostalgických. Kdykoliv jej připravuji, vzpomenu si na mamku, babičku, pradědu, kterého jsem ještě zažila, a i si pamatuji, že mě jako malinkou tříletou pochoval a to on běžně opravdu nedělal :-) Během přípravy těchto škubánek mi naskočí pocit ohromného vděku a cti, že jsem se v tomto životě narodila právě do této rodové linie a mými předky byli tito lidé se vším dobrým ale i špatným, co žili nebo čeho se dopustili. Při vaření tohoto jídla cítím směsici snad všech možných pocitů. Myslím, že takto nějak voní život sám, jelikož i v tom životě je všechno - radosti, smutky, euforie, zklamání, dojetí, bolesti atd. Zkrátka kdykoliv toto jídlo vařím, vzpomenu si na mamčinu rodinu, na všechny předky z mamčiny strany, na všechnu tu dřinu na poli, kterou zažila moje prababička, praděda, babička, mamka a na kterou okrajově vzpomínám i já - na ty řádky okurek, kdy nebylo vidět na konec, na to jak jsme se jako děti potajnu odplížily k "Hnědce" - k říčce tekoucí do stejnojmenné nádrže, abychom nemusely dál sklízet ty brambory nebo okurky :-) Vzpomínám na brambory pečené v ohni, což byl náš nedělní oběd, jelikož se nestíhalo sklízet a na oběd u stolu nebyl čas. Vzpomínám na víkendy trávené hraním si na poli nebo v ohromné zahradě, jelikož moji rodiče museli pomáhat. S vděčností nyní vzpomínám na to, jak nás to jako děti vůbec nebavilo, jak jsme chtěly na bazén nebo na výlet a ne být na poli nebo v zahradě a jak jsme byly k smrti unuděny a otráveny. A jak jsem nyní vděčná, že jsem to zažila, že mi bylo umožněno aspoň trochu nakouknout do toho života mého pradědy, kterého jsem ještě zažila. Jak jsem nyní ráda, že jsem ho tu ještě stihla. A jak jsem nyní vděčná, že jsme s rodiči byli právě na tom poli a v té zahradě a ne někde na výletě nebo u bazénu. Vzpomínám na pradědu, na jeho vnitřní klid, který z něj vyzařoval, když byl u včel, v zahradě nebo seděl u mé babičky (jeho dcery) v jednom čele stolu v kuchyni, když přijel na nedělní oběd, na který pravidelně přijížděl na sklonku svého života. Až teď si uvědomuji, že v té době byl již v požehnaném věku a přitom to by pořád statný, urostlý chlap, který zažil tolik dřiny a jiného. Mám ho před očima, jak seděl u stolu v té kuchyni, jedl babiččin hovězí vývar s domácími nudlemi, který u babičky byl každý víkend a slyším ho říkat: "Děkuji Boženko". Což je moje babička. A šel z něj takový klid a pokora. Jakoby se na sklonku života své dceři nevyřčeně omlouval, spytoval... Nebylo to smutné, bylo to dojemné, inspirující, plné moudrosti a pochopení a hlavně vnitřního smíření. Zažila jsem ho krátce a přesto ve mně zanechal velmi silnou stopu a v době, kdy se můj život před lety otočil vzhůru nohama a já nastoupila naprosto nevědomě intenzivní cestu k sobě, z čehož vznikl ten web jinypristup.cz, moje vzpomínky na něj začaly ožívat. A nejen to, jsou silnější. A já v těch střípkách nacházím souvislosti, podporu a i pochopení. Jako by mě právě tím i nyní provázel na mé cestě, jako by byl se mnou a je...:-) No tak takto nějak to se mnou je, když vařím tyto škubánky :-) Jak vám asi došlo, je to recept po mé mamince, babičce a prababičce. U nás se hodně vařilo z brambor, mouky a zelí. Prostě sedlácká rodina :-) A tyto škubánky jsme měli doma opravdu často :-) A je to luxusní, teda aspoň pro mě :-) Navíc když se tyto škubánky jí s domácím kysaným zelím, které je zásadotvorné, velmi se tím zvyšuje zásadotvorný kvocient tohoto jídla v těle.

Čakerní trubka

Lidé na Tréninku mysli ode mě často slyší větu: „Hlídej si svoji trubku". Postarej se, aby měla stejnou šířku, aby se ani nezužovala a ani nerozšiřovala“. Ne, neocitli jste se na praxi ve výrobním provozu a ani jsem se nezbláznila :-) Pod tímto označením lidé z Tréninku mysli vědí, že mám na mysli, aby ...

Zelňačka po Peťuláčkovsku :-)

Kysané zelí miluju. A když je kysané zelí domácí, tak to je ještě lepší :-) Recept na to, jak ho dělám já, někdy jindy :-) Kysané zelí jím nejčatěji na podzim a v zimě a bez tepelné úpravy jako "zeleninu" k jídlu všude tam, kde se hodí, a dávám jej do různých salátů. Je velmi zdravé. Mléčné kvašení, kterým prošlo, z něj dělá super potravinu pro moje střeva a tím pádem podporuje imunitu. Navíc obsahuje pro mé tělo mnoho cenných látek, které si z něj tělo vezme. Když si děláte kysané zelí doma, tak se vám asi stane (teda mně jo :-)), že občas tam chybí voda a svrchní vrstva je pak taková povadlá. Na jezení zasyrova pak tato vrstva zelí není nic moc, ale tepelně upravená je v pohodě a neplýtváte svěže vypadajím zbytkem obsahu soudku na zpracování kysaného zelí tepelnou úpravou. Jelikož tím samozřejmě kysané zelí spoustu látek ztrácí. A tak to svěží si necháte pěkně na jídlo zasyrova. V této polévce není vůbec mouka, nemusí tam být ani brambory a není tam žádný cukr ani kvasný lihový ocet. A přitom je krásně zakulacená a vůbec nic ji nechybí :-)

Tělo jako nástroj

Svým životem jsem došla k tomu, že nejsme to tělo se jménem a příjmením, ale jsme těmi, kteří ty naše těla oživují. Bez nás by ta těla byla jen nehybná hmota. Každý jeden z nás jsme to jedno a to samé Vědomí, jsme neviditelní pro oči těla a právě díky tělu jsme vidět a zažíváme tu život, vše, co jsme si vytvořili.

Pohankový čaj :-)

Tak tento čaj piju ráda v jakémkoliv ročním období. I když na podzim a v zimě si na něho vzpomenu asi nejvíc :-) Patří k mým tzv. snídaňovým čajům. Říkám tak čajům z bylinek, které se řadí mezi takové ty dětské bylinky, které jsou v chuti spíše nasládlé než nahořklé (např. lípa, černý bez, atd.). Já si po snídani udělám do velkého hrnku čaj a ještě horký, ať je zima nebo léto, ho vypiji. Ale nepiji během jídla, jak vysvětluji v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji). To, že si dávám čaj po jídle, znamená, že si ho jdu po jídle teprve vařit. Než se uvaří voda, než se vyluhuje, tak je to skoro půl hodiny od jídla. Má takovou hřejivou barvu a citrónovou chuť. A hlavně obsahuje rutin, jelikož je z pohanky a ta jako jedna z mála potravin, co běžně jíme, obsahuje tuto cenou látku pro naše cévy.

Rizotové placky - když zbyde Červené rizoto :-)

Pamatujete si na "Červené rizoto"? Tak zbylo :-) Ne proto, že by nebylo výborný, ale neodhadla jsem svůj hlad a hlad blízkých :-) Takže mi zbyla minimálně jedna další porce. Dala jsem ten zbytek do ledničky s tím, že s tím zítra něco provedu. Jelikož já jídlo nevyhazuju, pokud už nemá nožičky :-) A druhý den jsem měla chuť na nějaké placky pečené v troubě právě z tou majonézou z luštěnin, kterou jsem měla taky v ledničce. A s radostí jsem si uvědomila, že tam mám zbytek červeného rizota a bylo vymyšleno, co budu za chvíli jíst :-)