A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.
Petra Jelínková
Jmenuji se Petra Jelínková a vším, co dělám, chci vyprovokovat lidi, aby byli lepšími, aby převzali odpovědnost sami za sebe, vrátili se k sobě a začali dělat věci, které jsou jejich, nebo alespoň způsobem, který je jejich, a dokázali tak velké věci.
Moji podstatu nenajdete v profesním životopise, skrývá se „mezi řádky“ a můžete ji vyčíst z činností, které vykonávám, ze způsobu, jak je vykonávám, a z toho, co říkám a píši.
Ve svém každodenním životě neustále prožívám, že odpovědi na všechny mé otázky, objasnění všeho, co se mi děje, mám uvnitř sebe. A všechny rady od blízkých, přátel, „nepřátel“, články, knihy, náhodně vyslechnuté rozhovory, atd. jsou „jen“ zprostředkovatelé mé vlastní moudrosti. A pokud já mám uvnitř sebe všechnu moudrost, všechny odpovědi, pak i vy!
A čím jsme sobě blíže, tím více těchto svých vlastních informací a podpory jsme schopni zachytit z vnějšku. Navíc, postupně jsme čím dál více schopni toho svého vnitřního rádce, ochraňovatele a přítele vnímat i bez všech těch vnějších pomocníků.
Toto je důvodem:
Když jste v situaci, která se vám nelíbí, a zlobíte se na ni, na sebe či jiné v ní nebo se přistihnete u něčeho, co vám nejde, u nějakého vašeho selhání a jste na sebe naštvaní atd., tak v tomto momentě se zastavte.
Chtěla bych popsat pár rádoby obyčejných situací ze života a na nich ukázat jak to, co kritizujeme u druhých (kde povyšujeme či ponižujeme), tím se vzápětí, a v této době velice brzy, stáváme sami. A čím vědomější jsme, tím dříve si všimneme té souvislosti - toho, že jsme udělali nebo děláme něco, co jsme sami u jiného kritizovali. A toto uvědomění mění naše nastavení v tomto, aniž bychom si toho možná povšimli, a my se stáváme v tom tématu soucitnější a chápavější.
Jedna žena na individuálce si chtěla poskytnout informace a podporu ohledně své sebeúcty. Chtěla si pomoct svoji úctu k sobě samé zvýšit.
Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta řešila svůj osobní život. Měla několikaletý vztah s mužem, který byl zadaný. Ona po celou dobu doufala, že to, že je na druhé koleji, je jen dočasné. Mezitím se on oženil a ona po různých peripetiích učinila ten krok a rozešla se s ním.
Nicméně nikoliv vyřešila vazbu mezi nimi. A právě na individuálce si chtěla poskytnout hlubší informace ohledně toho vztahu, chtěla víc pochopit, proč jí to přišlo do života a chtěla změnit nějaké své nastavení, v důsledku kterého tu situaci v životě má.
Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta si chtěla poskytnout informace ohledně své práce, kam se v této oblasti života vrtnout, jaký krok učinit, co změnit, aby se cítila více naplněná.
Po uzemnění a navození pocitu bezpečí k ní přišel její průvodce. Vydali se spolu na cestu po takové pěšině. Zakrátko došli na konec té pěšiny. Žena s překvapením zjistila, že celou dobu šli po vrcholku kopce. Dole pod nimi se rozprostíralo malé městečko nebo vesnice. Z kopce vedla pěšinka dolů. Sešli tedy dolů.
Často dostávám dotaz, jak probíhají ty individuálky, které vedu, jakým způsobem si dotyčný poskytuje informace ohledně témat, které aktuálně ve svém životě řeší a jak mu to na individuálce pochopené a prožité může pomoci změnit vnější okolnosti, ve kterých se nachází.
Velice vám za ty dotazy děkuji, jelikož mně to pomohlo po mnoha pokusech stručně a snad i srozumitelně formulovat do slov o čem individuálka aktuálně je, k čemu je a co si pod ní představit.
Jedna známá, která opakovaně řeší práci a naplnění v ní, mi položila otázku. Jestli si myslím, že ten „jinýpřístup“ budu dělat dál, a jestli mě taky třeba nenapadlo dělat něco jiného.
Já odpověděla a odpověď posílám mezi vás. Třeba někomu pomůže si v sobě něco uvědomit.
Má předchozí práce - práce advokátního koncipienta a později advokacie mě před lety velmi naplňovala. Byla jsem schopná tu práci dělat od šesti rána do dvou do rána a druhý den nanovo, aniž by mě to jakkoliv vyčerpávalo. Naopak mě to neskutečně nabíjelo.
Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta řešila svůj věk a v té souvislosti to, že dosud nemá děti, které by tolik chtěla. K tomuto tématu si chtěla poskytnout bližší informace.
Po ukotvení a navození pocitu bezpečí k ní v rámci vizualizace přišel jeden z průvodců. Zeptala se, zda by ji mohl pomoci pochopit, proč se jí to tak děje a zda by jí mohl pomoci něco uvnitř sebe změnit. Průvodce pokývl a v ten okamžik viděla sebe jako malou holčičku z tohoto života. Stačil krátký obraz z jejího dětství a ona se rozplakala a v slzách pověděla, že to chápe.
Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta aktuálně řeší situaci, jestli se nastěhovat k současnému partnerovi či nikoliv. Byť jeho děti má ráda, chce své vlastní. Bojí se, že přestěhováním k němu se odstřihne od jiných možností někoho potkat a promarní nějakou příležitost.
Když jsme tvrdí a nároční na lidi kolem sebe, znamená to, že jsme tvrdí a nároční na sebe.
Když nemáme pochopení k selhání jiných, stejně tak přistupujeme ke svým vlastním selháním.
Když jiným nechceme dopřát radost, když nám vadí, že jsou jiní radostní, smějí se, my sami sobě odpíráme se smát, mít radost.
Když závidíme jiným, že se jim daří, my sami sebe trestáme, vyčítáme, že se nám nedaří.
