A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.
Petra Jelínková
Jmenuji se Petra Jelínková a vším, co dělám, chci vyprovokovat lidi, aby byli lepšími, aby převzali odpovědnost sami za sebe, vrátili se k sobě a začali dělat věci, které jsou jejich, nebo alespoň způsobem, který je jejich, a dokázali tak velké věci.
Moji podstatu nenajdete v profesním životopise, skrývá se „mezi řádky“ a můžete ji vyčíst z činností, které vykonávám, ze způsobu, jak je vykonávám, a z toho, co říkám a píši.
Ve svém každodenním životě neustále prožívám, že odpovědi na všechny mé otázky, objasnění všeho, co se mi děje, mám uvnitř sebe. A všechny rady od blízkých, přátel, „nepřátel“, články, knihy, náhodně vyslechnuté rozhovory, atd. jsou „jen“ zprostředkovatelé mé vlastní moudrosti. A pokud já mám uvnitř sebe všechnu moudrost, všechny odpovědi, pak i vy!
A čím jsme sobě blíže, tím více těchto svých vlastních informací a podpory jsme schopni zachytit z vnějšku. Navíc, postupně jsme čím dál více schopni toho svého vnitřního rádce, ochraňovatele a přítele vnímat i bez všech těch vnějších pomocníků.
Toto je důvodem:
Někdo si z nás dělá poskoka – i my sami si děláme poskoka z někoho.
Když se ohlédnete ve svém životě nebo kolem sebe po životech jiných, možná tento vzorec uvidíte. Například vaši rodiče, nebo jeden z nich vás přímo či nepřímo zahrnuje určitými požadavky. Když se ohlédnete dál, vidíte, jak i oni byli zahrnuti požadavky svých rodičů. No a když se podíváte před sebe, zahlédnete, jak i vy zahrnujete požadavky své děti, přátele atd.
Seberealizace není závislá na ničem zvenčí. Pocit naplnění ze seberealizace vychází z té naší aktivity, z toho, že projevujeme sebe. A to, že projevujeme sebe ve stále čistší podobě, cítíme. A když to cítíme, tak nemáme potřebu to komukoliv sdělovat, obhajovat, proč děláme to, co děláme a ujišťovat se tak před sebou a jinými, že děláme dobře.
Mnozí lidé, kteří jsou před nějakým rozhodnutím, ke mně přicházejí s dotazem: „Jak poznají, jestli to, co chtějí udělat, je správné rozhodnutí? “Která z těch variant, je ta, pro kterou se mají rozhodnout?“
Chci se s vámi podělit o jeden jev, který opakovaně na svém životě pozoruji, ale ne jen na svém.
Podělím se s vámi o jeden cyklus, který jsem opakovaně na svém životě vypozorovala. Vždy když se zintenzivnilo v mém životě nebo i ve vnitřním prožívání něco, co mě trápilo, ve skutečnosti to vedlo v daném tématu k ohromnému průlomu v mém životě a i ve vnitřním prožívání toho.
Jedna žena si chtěla na individuálce poskytnout informace ohledně své práce. Celý dosavadní život byla spíš workoholik. Svoji práci brala velice vážně, v práci dělala za dva a ať byla v jakékoliv, šéfové se na ni mohli spolehnout.
Jeden muž si na individuálce chtěl poskytnout informace ohledně toho, jak dál pracovně. V podnikání, kde se dříve realizoval, již naplnění nenacházel a navíc už mu ani neposkytovalo takový příjem, na který byla rodina zvyklá.
Na individuálku přišla žena, která před lety překopala mnohé z toho, co žila. Odešla z manažerské pozice, odešla z korporátního světa a velice se jí proměnil její žebříček hodnot.
Přišla řešit vztah, vedle jiného. Dle jejího vnímání ona se za poslední roky tolik posunula, vnímá v neshodách jiných lidí, co je zatím, ale její manžel vnímá věci tak odlišně. Nerozumí jí. Z povídání bylo cítit, že se vnímá probuzenější a vědomější a čistší než její partner a jiní lidé okolo ní.
Lidé ve vašem blízkém či vzdáleném okolí se dozvědí o nějakých vašich plánech. Nic konkrétního, ale zjistí nebo cítí, že se u vás schyluje k nějaké změně. Netuší třeba, o co by mohlo jít a dost možná to netušíte ani vy anebo třeba ví, čeho by se ta změna měla týkat, avšak neví, jak konkrétně se to poskládá. No a někteří z nich se od toho okamžiku při nejbližších příležitostech vždy nezapomenou doptat na to, jak se to něco vyvíjí. U některých z nich je zřejmé, že touží po podrobnostech. Jde to cítit z jejich nedočkavosti, co odpovíte, z jejich obavy, co odpovíte.
Každý z nás má jiný temperament, jinou energii. Jedna není lepší než druhá. Vybrali jsme si ji a vězte, že jsme k tomu měli a stále máme pádný důvod!
Jedni tak mají výkyvy emocí větší, jiní menší. Jedni tak lítají více z jednoho extrému do druhého, a to ať už někdo navenek a jiný uvnitř sebe.
Jak velké výkyvy emocí máme, o to podle mě vůbec nejde. Je to určitý materiál, stejně jako jakákoliv situace, a my jsme zkoušeni z toho, jak se k tomu postavíme, co z toho vykřešeme, jak to zkultivujeme.
