Jiný přístup

Nedávno mě oslovil jeden muž. Dlouhá léta žil jako úspěšný muž. Tedy, z pohledu většinové společnosti. Měl velmi dobře placenou práci ve vysokém manažerském postu, postavil dům bez dluhů, měl ženu, zplodil děti, vytvořil finanční rezervy.

Jenže.

Tento článek je opět jeden z těch, ve kterém budu psát o věcech z trochu hlubší roviny, než ze které tyto články běžně píši.

Nějakou dobu, řekněme rok a půl, jsem v úrovni, ze které mnohé situace vnímám, cítila, jakoby se vzedmula ohromná vlna. Ta ještě nebyla okem viditelná ve společnosti. Nicméně na těch jemnohmotnějších úrovních se již stalo a bylo jen otázkou času, kdy se projeví ve hmotě, na Zemi, a začne to být viditelné i pro oko.

Nějakou dobu jsem vyučována (zkoušena) v jednom tématu a myslím, že spousta z vás, aniž si to třeba uvědomuje. Zatím se to třeba děje jen některým z vás, ale vnímám, že za krátko z toho bude zkoušen dav lidí. A bude to mít ohromně silný a nádherný dopad na naše životy, na celou planetu. Už teď je to možné vnímat.

Ta zmíněná výuka spočívá v tom, jak nakládáme s informacemi, kterým se stále více otevíráme.

Jste v nějaké situaci a čekáte, stojíte na místě a nevíte kudy se vydat nebo čekáte, že se to nějak vyřeší a myslíte si, že jediné, co to od vás chce, je čas. Znáte to?

Není čekání jako čekání.

Nedávno se mi ozvala jedna žena. Potkala muže, který ji naprosto ohromil, který ji zahrnul pozorností, péčí a láskou, kterou ona dosud, a to ani ve svém stávajícím vztahu nikdy nezažila. A ona sama sebe a své jednání vůbec nepoznávala. Avšak, tento muž byl zadaný, stejně jako ona. A zatímco ona by ráda začala novou kapitolu, tento muž se nakonec rozhodl jinak.

Tak, jak někdo má hnědé oči, někdo modré, někdo je vysoký, někdo malý, atd. stejně tak někdo žije v domě, někdo v nájmu, někdo má rodinu, někdo žije sám, někdo je rozvedený, někdo žije jen tak na hromádce, někdo má čtyři děti, někdo žádné, někdo rodí ve dvaceti, někdo ve čtyřiceti, někdo studoval vysokou školu, někdo se ani nevyučil, atd.

Žily, byly jednou tři sestry.

Jedna dostala do vínku dar, že se velice snadno učila. Později jí byl dán dar studovat prestižní vysokou školu. Díky vystudování této vysoké školy a práci, kterou vykonávala, jí byl dán dar velice slušně vydělávat a postarat se velice slušně o sebe, o své potřeby a obstarat si střechu nad hlavou.

Druhá sestra dostala do vínku dar střechy nad hlavou od svých rodičů, kteří jí významně dopomohli ke koupi té střechy nad hlavou. Díky tomuto se tato žena nemusela tolik strachovat o to, kde složí hlavu.

Chtěla bych se s vámi podělit o jednu opakovanou zkušenost.

Já stejně jako vy mám mnoho nezpracovaných věcí, a tak mě taky přepadají různé strachy a jiné nepříjemné emoce.

Má opakovaná zkušenost, která mi poskytla úlevu, bylo, že jsem se v těch chvílích zaměřila na přítomnost. Když jsem jedla, snažila jsem se plně uvědomovat, že jím, a být za to vděčná. Při každém nádechu jsem se snažila si plně uvědomit, že dýchám, a jaký je to dar, že můžu dýchat a vůbec něco dýchat, atd.

Máte dceru, která se stydí za to, jak vypadá? Máte dceru, která si stěžuje na nějakou část svého těla nebo se utápí v sebelítosti, proč ona má takové tělo a jiné mají jiné?

Popíši, jak to vnímám ze své roviny vnímání, ze které to načítám.

Nedávno jsem měla individuální sezení s jednou ženou. Během sezení si poskytla odpovědi na různé otázky ohledně svého života. Odpověď na jednu z nich mě však velmi upoutala svoji trefností a přesností, ze které sama to téma vnímám.

A jelikož je to odpověď podaná takovým způsobem, který cítím, že může ledacos o daném ujasnit i některým z vás, posílám ji trochu pozměněnou mezi vás.