A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.
Petra Jelínková
Nejbližší živé vysilání (odpovědi na vaše dotazy) v Klubové sekci 30.4.2025 od 20:00 do cca 21:00. Toto živé vysílání probíhá pro členy Klubu zhruba 2X v měsíci (nejčastěji na začátku a uprostřed měsíce) na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Více info »
A přesně právě k tomuto – dostat se do stavu bez odporu, nereagovat uvnitř sebe na probíhající myšlenky a emoce vás vedu na Tréninku mysli, kde to trénujeme na vámi již odžitých situacích a vy ihned vidíte, že děj dané situace od toho bodu probíhá zcela jinak a vy tu situaci prožíváte zcela jinak. A věnujeme se tomu okrajově i na Individuálkách a hojně o tom píšu a mluvím v Klubové sekci
Vše, co předávám v článcích, v Klubu, na Individuálkách, na Trénincích mysli, v knihách atd. vychází z mé vlastní osobní zkušenosti. Ke všemu předávanému jsem si došla vlivem situací a okolností, kterým jsem dosud byla vystavena. V článcích napříč těmi lety (zveřejňuji od roku 2014) a ve vývoji služeb na webu můžete vidět můj vývoj – jak se prohlubovala postupně získávaná poznání.
Když jste v sebelítosti, jste zákonitě uvnitř rozrušení, jelikož nejste nad tou situací. V té situaci jste zapomněli, kým jste. Je třeba si znova uvědomit, kým jste. A to se stane například tím, že si uvědomíte souvislosti, tu situaci, ve které cítíte selítost, si zasadíte do širšího rámce. Avšak nemusí se jednat o nějaký konkrétní rámec, stačí si v té situaci uvědomit, že ta situace není vytržená z kontextu, vše spolu bezpečně souvisí a je v řádu. Nic tedy z toho širšího pohledu není nespravedlivé, podle mě. Vše je vaše, patří k vám a je tou nejlepší situací k tomu, abyste si zas něco uvědomili.
Již po tomto velmi obecném uvědomění můžete pocítit vnitřní zklidnění a obnovení pocitu své kompetentnosti a vaše konání bude přesně odpovídat tomuto vašemu konstruktivnímu nazírání na danou situaci.
A domnívám se, že toto bychom měli učit naše děti. Neochráníte je od nepřízně osudu, nemůžete jim být neustále za zády, ale můžete jim dát do rukou nástroj, v důsledku kterého si poradí v každé situaci.
Kdykoliv nás něco donutí změnit pohled na něco, změní se naše prožívání a tím i naše konání. A děje se to, že se v mozku vyryje cestička. A co jiná situace, ve které to dokážeme, to jiná vyrytá cestička. Avšak každá tato cestička zůstává v mozku osamocená, není spojena s žádnou jinou. Proč? My jsme konali nahodile, bez uvědomování si toho mechanizmu, bez uvědomování si souvislostí, propojenosti.
Avšak pokud jsou ty cestičky osamocené, tak to rovněž znamená, že k nim nevede žádná cesta. A to je důvod, proč si na tuto zkušenost nevzpomeneme, když řešíme další, byť jinak vypadající, nepříjemnou situaci. A pokud v ní rozšíříme pohled, tak opět nahodile. No a u mě na sezení se děje to, že vás povedu tak, abyste si ty jednotlivé cestičky spojili, a nejen to, abyste to vše propojili již s tím, co znáte. A tím se stane, že snadněji vědomě dokážete tento vám již známý princip aplikovat ve vašem životě ve všech vám nepříjemných situacích.
Co povýšíš, to tě zklame. Co ponížíš, před tím poklekneš (obrazně). Zkuste si udělat kafe, čaj a zamyslet se nad tímto principem ve spojitosti s vaším životem. Kde tento princip jste již prožili? Nemuselo se to odehrát v ději venku, mohlo se to odehrát i jen uvnitř vás. Jsem si naprosto jistá, že jsme jej všichni prožili nesčetněkrát a to naprosto v rozličných situacích a i v rozdílné intenzitě. Tím, že si to uvědomíte, že ty situace zpětně uvidíte, připomenete si je, avšak tentokrát v této větší souvislosti, větší bdělosti, tím pocítíte, že vše má svůj řád a systém a to vám dá pocit bezpečí. Avšak tentokrát poprvé ne bezpečí závislé na něčem vně, ale bezpečí uvnitř vás, pro které si vždy můžete zajít, dát si ho. A tím dojde ke snížení tlaku v těle a v realitě dané situace se tak může odehrávat jiný více konstruktivní scénář tomu odpovídající.
Dnes se krátce rozepíši o jedné souvislosti, která mě napadla, když jsem chtěla něco vysvětlit při jedné Individuálce. Možná to někomu může dopomoci k aha momentu.
Představte si, že ta situace je jako obrázek poskládaný z puzzlíků. Kdykoliv cítíte v těle kolovat nepříjemnou nebo i příjemnou emoci a vy na ni uvnitř reagujete (uvnitř se stáhnete anebo roztáhnete), tak to znamená, že se na danou situaci díváte pouze z pohledu jednoho puzzlíku obrázku. Čím více jste uvnitř rozrušení, tím menší část obrázku vnímáte. Máte tedy velmi omezené množství informací o té věci, jelikož ji vidíte velmi zúženě a na základě této chabé informovanosti, která s sebou zcela zákonitě přináší zkreslení, se rozhodujete a reagujete. To rozhodnutí a naše reakce postavené na tom nedostatku informací nikdy nemůže být konstruktivní. Proto říkám, že když jsme v rozrušení, naše rozhodování a reakce jsou v té míře destruktivní.
