Mám sen, že každý z nás
bude dělat to, v čem co nejvíce projeví sebe

A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.

Petra Jelínková

Jmenuji se Petra Jelínková a vším, co dělám, chci vyprovokovat lidi, aby byli lepšími, aby převzali odpovědnost sami za sebe, vrátili se k sobě a začali dělat věci, které jsou jejich, nebo alespoň způsobem, který je jejich, a dokázali tak velké věci.

Moji podstatu nenajdete v profesním životopise, skrývá se „mezi řádky“ a můžete ji vyčíst z činností, které vykonávám, ze způsobu, jak je vykonávám, a z toho, co říkám a píši.

Ve svém každodenním životě neustále prožívám, že odpovědi na všechny mé otázky, objasnění všeho, co se mi děje, mám uvnitř sebe. A všechny rady od blízkých, přátel, „nepřátel“, články, knihy, náhodně vyslechnuté rozhovory, atd. jsou „jen“ zprostředkovatelé mé vlastní moudrosti. A pokud já mám uvnitř sebe všechnu moudrost, všechny odpovědi, pak i vy!

A čím jsme sobě blíže, tím více těchto svých vlastních informací a podpory jsme schopni zachytit z vnějšku. Navíc, postupně jsme čím dál více schopni toho svého vnitřního rádce, ochraňovatele a přítele vnímat i bez všech těch vnějších pomocníků.

Toto je důvodem:

  • Proč o vás nepochybuji a vím, že vše, co potřebujete vědět, máte uvnitř sebe a je vašim právem a naprostou přirozeností z té vaší moudrosti čerpat a využívat ji ve svém životě pro prospěch svůj a všech. Důsledkem toho je, že na individuálních setkáních vás v tom podporuji a vy si prožíváte, že ne já ale vy jste si sami zodpověděli vaše otázky, zase o něco více přijali vaše stíny, a dodali si potřebnou podporu. A hlavně tím máte prožito, že vy sami, a ne nikdo jiný za vás, což vám trvale zvýší sebeúctu a pocit bezpečí a ukotvení ve vašem životě. A vaše schopnost čerpat ze své vlastní moudrosti se tím zase o něco více zesílí.
  • Proč pořádám přednášky, semináře a workshopy, kde vám mé aktuální pravdy a pochopené souvislosti zprostředkovávají vaši vlastní moudrost a otevírají vás vašim vlastním pravdám, které jste v dané chvíli připraveni vědět.
  • Proč píši článkyknihy o mé cestě za svobodou, které vás dojmou, naštvou, zklidní či jinak se vás dotknou, a tím vám jen připomenou to vaše jedinečné (světlé či stinné) o vás, co sami velmi dobře uvnitř sebe víte.


Naslouchám nebo jednám ze strachu?

Znám jednu ženu. Ta mi při jednom našem společném rozhovoru pověděla, že si myslí, že umí hodně naslouchat jiným. Já mlčela, byť nějaké informace mi k tomuto jejímu sdělní přišly. Ale nevěděla jsem, jak je předat, aby dotčenou osobu povzbudily a zvedly jí sebeúctu. A tak jsem mlčela. Avšak, nejspíš některá z těch informací měla být projevena a vyslovena. Nejspíš některou z těch informací dotyčná osoba měla slyšet, jelikož na mé mlčení zmíněná žena reagovala otázkou, zda si také myslím, že je naslouchající.

Konflikt mezi potřebou vyhovět a potřebou mít svůj vlastní život

Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta se svěřila s tím, že je pro celou svoji rodinu, rodiče a sourozence jako matka. Prý je neustále sunuta do role, kdy ona se má o někoho starat. Vnitřně jí to tlačí se starat o rodiče a sourozence, avšak mnohdy je to na úkor jí. Stará se, aby jiní měli ten spokojený život, a přitom ona nemá svůj život. Rodiče jí neustále bombardují dotazy, kdy si najde partnera a přitom jí svými požadavky a jejich plněním zaplňují veškerý její volný čas.

V žádné situaci nejsme bezmocní

Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta povídala, že neví, co má dělat v těch situacích, kdy na ni okolí chrlí požadavky, kdy jsou v okolí lidé, kteří jsou nepříjemní, negativní, hádaví.

Pobídla jsem ji, ať se na to zeptá uvnitř sebe. V tu chvíli uviděla místnost, kde si hrálo malé dítě s balónem. Bylo veselé a zcela pohlcené tou hrou. Po chvilce si uvědomila, že je to ona sama jako malá. Náhle se v daném obrazu objevili muž a žena a dané ženě bylo jasno, že jsou to její rodiče z tohoto života.

Když přesvědčení: „Vše je, jak má“ se pro nás stalo výmluvou

Poslední dobou často od různých lidí, z různých stran slýchám jednu větu jako reakci na nějakou nepříjemnou situaci v jejich životě, a sice: „Vše je a bude, jak má“.

Při pronesení této věty cítím z těch lidí takové pasivní odevzdání, jinou podobu výmluvy a odevzdání moci. Za toto přesvědčení se totiž schovávají na místo, aby jim sloužilo jako zdroj síly. Používají ho k tomu, aby se schovali do stavu oběti, místo aby jim to dodalo odvahu jít více do svého středu.

Jsme tím, koho soudíme

Nedávno jsem zaslechla poznámku jedné ženy o jednom páru. Daná žena pohoršeně komentovala jeden rodičovský pár, který podle jejich slov upřednostňuje své zájmy před zájmy svých dětí. Konkrétně, že dle jejího mínění nevynechají žádnou oslavu, žena si v ročním věku dítěte dá alkohol a tak mu v ten den dá raději mléko z prášku, atd.

Na tomto případě vám chci ukázat, jak vše, co odsuzujeme, jsme my sami nebo je to někdo, s kým se ztotožňujeme, a tedy opět my sami.

Když uvěříme tomu, co o nás říká situace

V tomto článku bych se ráda s vámi podělila o jeden můj osobní vhled. Díky němu jsem se opětovně utvrdila v jednom svém poznání a možná pomůže i vám si něco uvědomit ve svém životě.

Zeptala jsem se sama sebe, co jsem připravena odpustit. A uviděla krátký minulý příběh. Odehrával se na dvorku malého vesnického domku.

Na tom dvorku probíhal boj mezi statným mužem v brnění a mezi chlapcem ve věku asi 18 let oblečeným velmi skromně v bílo šedé plátěné košili a kalhotách pod kolena. Ten rytíř měl zbraň, meč, ten mladý chlapec jen holé ruce.

Když se nejsme schopni pohnout z místa

Jedna žena se mi při sezení svěřila s tím, že se chce ve své práci někam pohnout, ale že to není schopná udělat a že potřebuje vědět, jak na to.

Já jsem jí odpověděla. Odpověď trochu pozměněnou posílám mezi vás všechny.

Pověděla jsem ji, že s ní není nic špatně, že není zastavená ani nezakrňuje. Naopak, že je v procesu své přeměny v této oblasti. A tato fáze, kdy ji to vnitřně tlačí něco ve své práci změnit, ale neví co a jak, že je pro ni velmi důležitá a je pro ni darem.

Vnitřní konflikt mezi svými potřebami a potřebami partnerek

Nedávno se na mě obrátil jeden muž. Jeho dotaz se týkal vztahů, které navazuje s ženami. V životě se mu opakuje stejný scénář. Naváže vztah, přizpůsobuje se, v mnohém partnerce vyhoví. Po čase ho však ve vztahu náhle přepadne lhostejnost, zcela ochladne a vztah velice rychle a z pohledu partnerek asi i náhle a naprosto chladně ukončí.

Přihlásit se k odběru RSS kanál