Solidarita uchopená egem
V tomto článku se v krátkosti vyjádřím k jednomu pojmu, a sice pojmu: „Solidarita“. Myslím si, že tak jako mnohé jiné, je mnohými z nás nesprávně uchopena = uchopena egem. Mnozí z vás ve svém životě letěli letadlem. A pokud, tak jistě máte zkušenost, že před každým vzhlédnutím letuška poučuje o bezpečnosti a o tom, co dělat a jak si správně nasadit dýchací masku atd. A u té masky se zastavím. Vždy když jsem letěla, tak letuška poučovala mě a jiné pasažéry ve smyslu, že nejdřív si mám nasadit masku já a pak teprve pomáhat ji nasadit jiným či jinak pomáhat. Konkrétně upozorňovala, že pokud letí maminka s dítětem, tak při alarmu si má nasadit nejdříve sama maminka dýchací masku a pak teprve ji nasadit svému dítěti. Má to logiku. Když se nejdříve o sebe postará maminka, pak má síly na to, se maximálně, jak jen je schopná, postarat o své dítě, popřípadě pomoci jiným pasažérům. Když by matka v případě hrozící katastrofy nejdříve řešila dítě a pak sebe a dítěti by tedy nejdřív nasazovala masku, tak by se mohlo stát, že na péči o sebe již nebude mít sílu, zkolabuje a posádka bude mít na starosti nejen její dítě, jelikož jeho matka není schopná se o něj postarat, ale i danou matku. Mnozí lidé vnímají, že něco bude na principu: „Nejdřív pořeším sebe a pak v síle (jelikož jsem se o sebe v rámci možností jakžtakž postarala) pomůžu svému dítěti na palubě či jinému.“ A někteří možná ne a budou se ohánět, co bych to byla za matku, když bych nejdříve myslela na sebe, místo na své dítě. Možná se někteří budou ohánět tím, že by to bylo od nich jako matek sobecké atd. A tady je rozdíl mezi uchopením solidarity z pozice rovnováhy a z pozice nerovnováhy (ega).
