A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.
Petra Jelínková
Pro členy Klubu každou první středu v měsíci od 20:00 do cca 21:00 živé vysílání na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Následující bude 3.11.2021. To, o čem budu povídat, bude na vás. Obsah bude tvořen z vašich dotazů a mých odpovědí. Prosím členové Klubu pište na email své dotazy a já za sebe se rozpovídám k těm, ke kterým budu mít co říct. Děkuji a moc se těším. Peťa
K tomuto jsem si došla pod tlakem mnoha životních situací. Nejdříve mě život donutil to ze sebe doslova vytáhnout a zkoušet aplikovat ve svém životě, a pak mi až zpětně došlo, co vlastně dělám a byla schopná to takto hodit do slov.
Díky tomu, že jsem si k tomu došla, jsem schopná to předat a inspirovat vás tím. A vy k tomu můžete dojít a žít to mnohem dříve než já. K tomu vás vedu na individuálkách, ve svých knihách, v Klubové sekci a dalších jiných aktivitách na webu.
Víra je totiž jen předstupeň vědění. A současně je nezbytná k tomu, aby dotyčného přiměla to, v co věří, aplikovat a tím to začal žít. Víra je tedy nezbytná berlička, abychom se odvážili to, čemu věříme, zkoušet aplikovat ve svém životě a tím z víry přešli do vědění a začali to žít, stali se tím. Jakmile se to stane, postoupíme dál ve vývoji.
O něčem víte, že by vám pomohlo, že to funguje, ale k použití toho vás často donutí až extrémní situace. Paradoxně čím více bezvýchodná situace, tím snazší je pro vás objevit anebo si znovu uvědomit, že nejste oběť. Znáte to?! Já velmi.
A právě k tomu slouží tyto extrémní výzvy – aby nás donutily zase o něco více zjistit, kým jsme, aby nás dotlačily uvědomit si, že to bezpečí a vše, co hledáme vně, opravdu není vně, ale uvnitř nás. A jakmile to objevíme v sobě, bude to i vně.
Nedávno jsem přes jednoho člověka opět byla konfrontována se svým hlubokým strachem, s vnitřním konfliktem, který mám v sobě, a který se v realitě zhmotňuje určitým stále rádoby stejným či podobným způsobem. A stal se zázrak! Vzpomněla jsem si na vás všechny z Tréninku mysli, jelikož to, co vás učím, jsem sama pro sebe poprvé dokázala v tomto mém hlubokém strachu, který mě tento život svazoval. Já si tím mimo jiné znovu uvědomila jednu věc související s naplněním, hledáním našeho poslání.
Dnes se krátce rozepíši, jak už název článku napovídá, o tom, proč si myslím, že nemáme svobodnou volbu, pokud jednáme ve strachu a tedy, proč si myslím, že většina lidí svobodnou volbu ve většině témat svého života ve skutečnosti nemá.
Aby nastala rovnováha mezi dvěma lidmi ve vztahu za situace, kdy je jeden z nich rozladěn, je potřeba, aby aktuálně slabý projev jednoho prvku u jednoho z nich byl vyvážen projevem opačného prvku toho druhého ve své síle. Abychom však toho byli schopni, je třeba, abychom byli vůči sobě svobodní a neměli na jednání, smýšlení či prožívání toho druhého navázány strachy.
V rámci Tréninku mysli při trénování technik na jedné nepříjemné situaci u jednoho muže vyplynulo, že aktuálně nemá práci a tedy ani přísun peněz. Nabídky sice jsou, ale on v rámci předchozích let, co se týče práce, vyhořel a prostě to, co se nabízí, sice kdyby bylo nejhůř, vezme, ale …
No a já se s vámi podělím o svůj pohled, který jsem mu pověděla.
Jeden muž na Tréninku mysli zkoušel aplikovat lásku – zvolit si lásku ve své mysli. Zkoušel to na situaci se svým kamarádem, kdy ho kamarád naštval.
U toho si uvědomil, jak o něm nehezky smýšlel, jak ho kritizoval. A dělo se to, protože měl pocit, že mu něco komplikoval.
Co se z obecného pohledu vlastně dělo? On sebe povyšoval a jeho ponižoval. Zkusil tedy aplikovat techniku, jejímž výsledkem bylo, že dotyčného vnímal jako stejně hodnotného.
Opravdu vše, co ve svém životě máme, čeho si v něm všímáme, je v něčem naše. Venku totiž nevidíme nic jiného než sebe. A když říkám sebe, myslím tím i tu část, která naše není, jako jsou destruktivní nastavení. Vše, co ve svém životě máme, je to, co jsme si přitáhli, co jsme svým vyzařováním umožnili.
Občas se stane, že na Individuálku nebo Trénink mysli přijde člověk, který není schopen rozpoznat, co cítí v těle anebo bez váhání prohlásí, že se v těle cítí fajn, v pohodě. Když si tento člověk vybaví své vnitřní dítě, velice často jasně vidí, že mezi ním a jeho vnitřním dítětem není nic moc vztah. Dítě si ho nevšímá, nebo se ho dokonce bojí. Dotyčný vůbec neví, jak k němu přistoupit atd. Proč o tom píši. To, že nejsme schopni vnímat, jak se v těle cítíme, anebo jsme jakoby v pohodě, jelikož jsme schopni rozpoznat jenom viditelné rozrušení, souvisí s tím, že nemáme láskyplný vztah se svým vnitřním dítětem. Naše vnitřní dítě je uzamčené, neprojevené, ve strachu.
