Mám sen, že každý z nás
bude dělat to, v čem co nejvíce projeví sebe

A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.

Petra Jelínková

Živé vysílání

Pro členy Klubu každou první středu v měsíci od 20:00 do cca 21:00 živé vysílání na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Následující bude 7.12.2022. Více info »

  • Mysl, emoce a tělo (hmota) jsou našimi nástroji pro tvoření v našem životě. A jdou přesně v tomto pořadí. Začíná to v mysli.
  • Když jsou našimi nástroji, tak ani jedno z toho nejsme my. Jenže jakmile se při určité myšlence či emoci uvnitř sebe stáhneme, pak jsme se s nimi ztotožnili = vnitřně na ně reagovali. A tím si prožili odpor, který někdy někde jako zhmotněný odžijeme v životě.
  • To, zda uvnitř reagujeme či nereagujeme na myšlenky a emoce(zda jim bráníme v průchodu – jsme v odporu či nikoliv) určuje, čím budeme procházet v životě – zda jsme si tím vytvořili budoucí podporující děje či nikoliv.
  • A když už procházíme něčím nepříjemným, nic se neděje. I když jsme si to někdy dříve vytvořili naší vnitřní reakcí na tehdy probíhající myšlenky a emoce, pořád máme tu stejnou moc, a sice změnit pohled na to = vůbec vnitřně nereagovat na myšlenky a emoce a ani na tu situaci. A děj se okamžitě mění. A nejen to, konečně se vám to již nebude opakovat. Anebo pokud jste vnitřně ještě reagovali ale už méně, zopakuje se to ještě, ale už vůbec ne v takové intenzitě.

A přesně právě k tomuto – dostat se do stavu bez odporu, nereagovat uvnitř sebe na probíhající myšlenky a emoce vás vedu na Tréninku mysli, kde to trénujeme na vámi již odžitých situacích a vy ihned vidíte, že děj dané situace od toho bodu probíhá zcela jinak a vy tu situaci prožíváte zcela jinak. A věnujeme se tomu okrajově i na Individuálkách a hojně o tom píšu a mluvím v Klubové sekci

Vše, co předávám v článcích, v Klubu, na Individuálkách, na Trénincích mysli, v knihách atd. vychází z mé vlastní osobní zkušenosti. Ke všemu předávanému jsem si došla vlivem situací a okolností, kterým jsem dosud byla vystavena. V článcích napříč těmi lety (zveřejňuji od roku 2014) a ve vývoji služeb na webu můžete vidět můj vývoj – jak se prohlubovala postupně získávaná poznání.


Ten pravý poklad = ty skutečné, opravdové věci přijdou až …

My lidé často nechceme věci, které by byly pro nás, ale chceme ty věci, které si myslíme, že jsou pro nás. Ve skutečnosti je chceme na základě chycení se na ego, ale ego nás nikdy nedovede do pocitu štěstí či naplnění. A pokud jakože dovede, tak dříve či později zjistíme, že jsme si to jen mysleli, ale že to celé byla iluze.

Celé ty stovky životů procházíme přes bolavé zkušenosti vytvořené z ega, aby v nás díky tomu rostla touha chtít ty skutečné, opravdové věci = chtít, aby věci v našem životě byly tak, jak mají být, když bychom to nikterak nemodifikovali naší iluzorní člověčí vůlí (= egem).

„Déja vu“ neboli naše české „dežaví“ :-)

Toto téma mám už roky v námětech na články, které si různě, jak přichází, zapisuji, že vám o nich někdy napíšu. Za ta léta se ale v těch všech námětech tento námět ztratil, jelikož už těch námětů zatím neproměněných v články je přes dva tisíce a stále přibývají další. A já bych potřebovala ještě jednu Peťu, abych je proměnila v články :-)

Nicméně nedávno na jedné rodinné oslavě se tam toto téma zmínilo a mně se tím připomenulo. A je to nyní právě toto téma, které se dočkalo, že se promění v článek :-)

Zánět dutin

Nedávno mi psala jedna žena, že již delší čas řeší zánět dutin. Brala prý antibiotika, pak to úplně nedoléčila a opět se s tím potýká. Na druhou stranu má ale prý radost, že po Tréninku mysli se její vnitřek zklidnil, cítí se nejklidněji za hodně dlouhou dobu. Přestala prý tak intenzivně analyzovat vztahy, nechává to plynout, nějak lépe se ji daří zůstávat víc stranou od myšlenek, nezabodávají se prý do ní tolik jako dřív. Já ji odpověděla, a protože si myslím, že odpověď může být přínosná i jiným, posílám ji trochu převyprávěnou v tomto článku.

Nemoc je známkou toho, že jsme něco pochopili

Psala a mluvila jsem už o tom mnohokrát v Klubové sekci a i občas během Tréninku mysli, ale dle dotazů na toto téma, které mi přistávají do mailu, je asi nutné, abych se znovu vyjádřila k tomu, jak já vnímám nemoci. Tak jdu na to. Já si opravdu myslím, že nemoc je známkou toho, že jsme zase něco dalšího pochopili = že jsme se zase o kousek osvobodili z vězení svého ega. A nikoliv že by byla známkou toho, že něco děláme špatně. Došla jsem k tomu, tak jak ke všemu, na základě svého života a věcí, které se mi děly či dějí. Vysvětlím blíže.

Přihlásit se k odběru RSS kanál