Mám sen, že každý z nás
bude dělat to, v čem co nejvíce projeví sebe

A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.

Petra Jelínková

Jmenuji se Petra Jelínková a vším, co dělám, chci vyprovokovat lidi, aby byli lepšími, aby převzali odpovědnost sami za sebe, vrátili se k sobě a začali dělat věci, které jsou jejich, nebo alespoň způsobem, který je jejich, a dokázali tak velké věci.

Moji podstatu nenajdete v profesním životopise, skrývá se „mezi řádky“ a můžete ji vyčíst z činností, které vykonávám, ze způsobu, jak je vykonávám, a z toho, co říkám a píši.

Když se odkryje to, co je v lidech skryto, odhalí se jim to, kdo jsou, a tím tak, co skutečně chtějí. Toto je velký krok k tomu, aby odhalili svůj potenciál, projevili ho a zbavili se tak omezení, do kterého se sami uvěznili, a byli spokojenější.

Toto mé přesvědčení je důvodem,


Studium „jen“ jako situace

Často se mě lidi (ani už ne tak z blízkého okolí) ptají, proč jsem teda studovala ty práva, dělala roky koncipienta, složila ty advokátní zkoušky, když to vůbec nedělám. Spolu s tím často v různých obměnách pronesou, jestli to není škoda, když jsem tomu věnovala tolik času a energie.

Holka, kdy se poučíš?

Před pár dny se mi stala jedna věc, kterou jsem vnímala jako problém, nepříjemnost, která mi komplikuje můj život. Avšak, která (ostatně jako vše, co nás v životě potká) byla velká pomoc.

V rodině se snažím pomoct s jednou záležitostí. Tedy, ne já, ale jeden můj dlouholetý kamarád, který je na to odborník, a kterého jsem o to požádala. Daná záležitost se chýlí ke konci, dokončuje se, uzavírá, dořešuje. Já si nebyla zcela jistá v jedné části řešení té záležitosti, byť kamarád mě ubezpečoval, že je to zcela v pořádku a že za daných okolností to je nejlepší způsob.

Hojnost jako lekce nebo jako důsledek narůstajícího uvědomění?

Podělím se s Vámi o jedno mé nedávné poznání.

Píšu pro sebe a svá psaní s Vámi všemi sdílím od léta roku 2014. Všichni se vyvíjíme a i já. A řekla bych, že od roku 2012 překotně.

Jistě mnohokrát jsem psala o hojnosti a pokaždé z jiného úhlu pohledu. Přesněji, pokaždé to pro mě byla pravda, avšak aktuální době, kdy jsem daný článek psala. V mezidobí jsem se posunula. Avšak, tím se ta předchozí pravda nestala lží, jen se prohloubila, zpodrobnila.

Jak přivolat zpět bývalého partnera?

Před pár dny se na mě obrátil jeden z vás s dotazem: „Jak si přivolat zpět bývalého partnera“.

Odpověděla jsem a odpověď posílám dál. To, co v ní popisuji, se totiž netýká jen naší touhy v oblasti vztahů, ale touhy v čemkoliv.

Vše se nám děje, jak má. Byť se nám to nelíbí, děje se to pro nás a sleduje to nějaký vyšší záměr, vývoj nás skutečných (duše). To, co k nám patří, to se nám vrátí, u nás zůstane. To, co k nám nepatří, odejde. Avšak, nic není statické, a tak to, co k nám patřilo před týdnem, už k nám nemusí patřit nyní. A opět, je to v pořádku. Posunuli jsme se.

Ženské dny jako očista

Ženská podstata je přijímající. Oproti mužské, která je dávající. Tato přijímající podstata se projevuje ve všem. Při fyzickém milování žena přijímá do sebe muže, v těhotenství žena přijímá a vyživuje v sobě cizí prvek, plod a dále. Stejně tak žena vstřebává mnoho emocí z okolí, vedle svých vlastních.

Menstruace je dar ženě. Menstruace je totiž její významný zdroj očisty. Při ní odchází z těla v pravidelných intervalech alespoň z části emoční a fyzické toxiny, které se během periody usadily v těle.

Můj muž, moje žena

Muž uvnitř ženy říká:

„Miluji Tě“

„Jsi nádherná“

„Věřím v Tebe. Podporuji vše, čemu věříš.“

„Všechny myšlenky, pocity, vnímání si zapisuj, namaluj, nebo jakkoliv jinak zaznamenej a předávej dál. Neboj se. Stojím za Tebou.“

„Dělej cokoliv, co Tě bude naplňovat, bavit, činit šťastnou.“

„Neboj se selhání nebo odmítnutí. I kdyby si udělala „chybu“, já jsem tu, stojím za Tebou, postavím se za Tebe, převezmu za to odpovědnost.“

„Je krásné, že chceš pomáhat, ale mysli předně na sebe a udělej občas dobře sobě.“

Když nemáme to, co chceme

Já sama se teď nacházím ve velmi intenzivním období, které mě učí vědoměji reagovat v situacích, které se mi nelíbí. Zkrátka, přišla v mé individuální výuce (každý máme individuální výuku) na řadu tato učební látka a mě to NĚCO tlačí namísto svých ohraných reakcí, klást sama sobě otázky a hlavně odvážit se slyšet odpověď.

Je úplně jedno, jak se rozhodujeme

Nejdříve jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, co mě vede k určitým rozhodnutím a k určitým krokům.  Prostě jsem „jen“ činila rozhodnutí. A hlavně, ani jsem si ve většině případů neuvědomovala, že nějaká činím. Všímala jsem si jen těch „zásadních“. Těch, které jsem za zásadní v mém životě považovala. A nedocházelo mi, že činím rozhodnutí neustále, a nejen ta vnější, ale i rozhodnutí ve své mysli o tom, jaké myšlence dám přednost.

Co chce říct tělo, které v dospělosti roste

Právě jsem se po delší době setkala s jedním rodinným přítelem. Je to nějaký rok, co mu doktoři zjistili, že má narušený růstový hormon. Navenek se to projevuje tak, že se mu zvětšují ruce, chodidla, hlava,… Bere denně prášky, aby růst nepokračoval.

Ano, odborníci zjistili z jejich pohledu příčinu a nasadili jimi ověřený způsob léčby. Co když je to celé mnohem komplexnější?

Přihlásit se k odběru RSS kanál