Jiný přístup

Budoucnost si vytváříme tím, co děláme tady a teď v přítomnosti. A tady se mnozí možná lišíme. Někteří z nás si to ještě neuvědomují a neustále v přítomnosti čekají, až k jejím nohám přijde ta budoucnost nebo aspoň okolnosti, které jasně vedou k té vysněné budoucnosti, a zbývá jen po nich šáhnout. Když budeme jen koukat na budoucnost, nikdy ji nedocílíte. Budeme pořád vymýšlet, co je ta budoucnost a jak má vypadat ta cesta k ní. Jenže ta budoucnost se vytváří jedině v přítomnosti, postupnými kroky v přítomnosti.

Jako bytosti jsme velkolepí. Jako lidé však hrajeme různé role. Někdo je od přírody méně vztahovačný, bere se méně vážně. Což se projevuje tím, že nemá problém přiznat sobě a speciálně lidem, kterých se to týká, že se mýlil, že něco neudělal dokonale, že někdo jiný měl pravdu atd. Tímto přístupem však dotyčný velmi roste a sílí.

Máte ve své blízkosti rodiče, kteří mají hodně malé děti a dávají jim pokyny, co smí a nesmí u každé maličkosti? Př.

Občas jsem od jedné ženy zaslechla názor, že žena, když chce, chlapa dožene tam, kam chce, a získá od něj to, co chce.

Určitě existuje moře vztahů, které existují na tomto principu.

V jaké rovině vědomí se my sami nacházíme, v takové rovině navazujeme i partnerské vztahy. Veškeré pojmy jsou relativní a vždy záleží na vnitřním prostoru dotyčného, co on pod daným pojmem vnímá. A láska ve vztazích může být projevena v mnoha rovinách, v plošších a hlubších.

Občas zaslechnu názor, že ten, kdo doma komanduje, kdo je direktivní, kdo je sekýrnice atd. že nutně je hlavou rodiny, že to celé řídí.

Já si myslím, že to je velký omyl.

Ve chvíli, kdy se necháváme ovládat svými emocemi, ať už se to navenek projevuje tím, že jsme na partnera protivní, že kontrolujeme, máme tendenci řídit, plánovat a organizovat ostatním členům doma atd., nejsme ve své síle. V té chvíli jsme naprosto slabí.