A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.
Petra Jelínková
Pro členy Klubu každou první středu v měsíci od 20:00 do cca 21:00 živé vysílání na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Následující bude 7.10.2020. To, o čem budu povídat, bude na vás. Obsah bude tvořen z vašich dotazů a mých odpovědí. Prosím členové Klubu pište na email své dotazy a já za sebe se rozpovídám k těm, ke kterým budu mít co říct. Děkuji a moc se těším. Peťa
Vše je již vytvořeno v éteru (pro oči neviditelném světě). My všichni si jen stahujeme z toho to, co odpovídá naší vibraci. Proto naše energie, kterou v sobě máme, je klíčová, proto je zásadní hlídat si naši frekvenci a udržovat ji vysokou. Tento zákon manifestace platil vždy. Rozdíl je v tom, že jsme vstoupili do doby, kdy už opravdu toto jediné rozhoduje o našem životě, už jen pomocí naší frekvence tvoříme.
Čím tedy vyšší vibrace v nás, tím více harmonie, pomoci a podpory v našem životě a opačně. Vše v nás skryté, potlačené nám snižuje vibraci. Klíčem je starat se o svoji energii, starat se o svůj vnitřní prostor, starat se o to, jak se uvnitř cítíme, vše v nás skryté vynášet na světlo. Ten, kdo nám pomůže zvýšit naše vibrace, ať už úsměvem, pomocí, laskavostí, nějakou jeho aktivitou či jen tím, že nám pomůže si něco o sobě uvědomit atd., nám dá to nejcennější – pomůže nám vytvořit si život, kde bude větší harmonie, více lásky, podpory a laskavosti. Podle toho, jakou máme energii v sobě, si totiž stahujeme z éteru tomu odpovídající, a tvoříme si tím svůj život.
Cílem však není být závislý na zvyšování své energie zvenčí, ale nalezení prostoru uvnitř sebe, kde si ji můžeme kdykoliv zvýšit nebo se navrátit do vyšších vibrací, když nám něco vibrace sníží.
Toto je v pozadí celé mé práce - klubové sekce, individuálek, ale i knížek, které jsem napsala, a článků, které píši a zpřístupňuji všem. Ať vás má práce povznáší, poskytuje pochopení, pohlazení, úlevu a dává pochopit různé souvislosti ve vašem životě.S láskou Peťa
O tom, že každý má v sobě jak energii ženy, tak i energii muže bez ohledu na to, zda jsme žena nebo muž, jsem již mnohokrát z různých stran psala. Teď přišel čas na to napsat o tom zase trochu jinak, z větší hloubky.
Setkali jste se s někým, kdo byl dříve velmi schopný (dle vašeho vnímání), kterému se vše dařilo, vybudoval něco velkého, měl našlápnutou slibnou kariéru a pak toho nechal, pak to položil? Možná jste si pomysleli, co se to s tím člověkem stalo, možná jste si pomysleli, že už není tak ambiciózní, že promrhal, vyhodil z okna svoje talenty, vše, co umí. A možná se ptáte, kam se vytratil ten jeho drive, ten jeho tah na branku. A možná je to váš příběh a s názory tohoto typu na vás jste se setkávali.
No a o tomto dnes trochu napíši.
Původně jsem začala psát jiný článek. Ale tento námět na mě doslova vyskočil s hlubokým vnitřním pocitem, že všechny ostatní témata počkají, ale že o tomto mám nyní napsat. Bylo to s jakousi klidnou avšak silnou důležitostí. O tom, o čem budu psát v tomto článku, jsem už mnohokrát psala a mluvila. Avšak má to být znovu zachyceno a předáno ještě i v tomto článku a zase trochu jinak, z větší hloubky. A je to tolik důležité a aktuální pro dobu, ve které se právě nacházíme.
V přítomnosti některých lidí cítíte, že vás nesoudí, podporují, a když něco mají, je to v energii spíše takového laskavého a zcela nenuceného doporučení. Nic, co od vás uslyší, o vás či o tom, jak přemýšlíte, následně nepoužijí proti vám, nepřekroutí k obrazu svému, prostě to jen vezmou tak, jak to říkáte, jak to máte, jako pouhý fakt.
Být vděčný za to, co mám, a současně pro sebe mít nastaveno, že chci více, že chci maximum toho, co můžu mít, se nevylučuje.
Na buď anebo je nastavena naše mysl.
Když v nějaké situaci jednáme v rozrušení, tedy na základě emocí, tak vlastně bojujeme. Klademe odpor situaci, ve které se nacházíme, nepřijímáme ji. Upozorňuji, že přijímat situaci neznamená souhlasit s ní a trpět jí, vůbec!
A boj nepřinese nic dobrého ani té situaci a ani našemu fyzickému tělu. Navíc tento boj není nutně vidět navenek, jelikož ne vždy je naše vnitřní rozrušení pro všechny viditelné i v naší reakci v dané situaci.
Jedině jednáním ve stavu klidu v situacích, které přinese život, měníme destruktivní projevy svých částí v konstruktivní.
Jedna žena na individuálce uviděla jeden dávný příběh, který kdysi hodně dávno odžila, jako informaci k tomu, co aktuálně přišla řešit. V tom příběhu jí bylo mimo jiné dáno i uvidět, jak to vypadá, když se skutečně odpustí a v čem se skutečné odpuštění liší od toho, když mám nastaveno, že je mi to jedno.
Byla jednou jedna žena. V její rodině byl od jejího dětství velký klín. Její rodiče se velmi rozhádali a následně celé roky nebavili s příbuznými jednoho z nich. V tomto vyrůstala. V dospělosti potkala muže, kterého si vzala a se kterým má děti. Jak se později ukázalo, ani on nemá harmonické vztahy ve své rodině. Avšak mnoho let to bylo v nějakých snesitelných mezích. Tyto nevyřešené vztahy se nedávno velmi vyhrotily. Proč o tom píši?
Když se občas zmíním o kritizování a hodnocení jiných jako projevu nějakého našeho neuzdraveného zranění, tak se někdy zvedne vlna argumentů, že přeci člověk žije mezi ostatními lidmi a je tedy normální mluvit o jiném, říkat svůj názor k tomu, co jiný dělá, jak žije atd. A že tedy bavení se o jiném, stěžování si na jiného atd. není nutně projev nějakého našeho destruktivního nastavení.
A já odpovídám: „Ano i ne“. Záleží na tom, co uvnitř sebe při tom bavení se o jiném, při tom sdělování svého názoru na chování, žití jiného cítíme.
