Mám sen, že každý z nás
bude dělat to, v čem co nejvíce projeví sebe

A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.

Petra Jelínková

Jmenuji se Petra Jelínková a vším, co dělám, chci vyprovokovat lidi, aby byli lepšími, aby převzali odpovědnost sami za sebe, vrátili se k sobě a začali dělat věci, které jsou jejich, nebo alespoň způsobem, který je jejich, a dokázali tak velké věci.

Moji podstatu nenajdete v profesním životopise, skrývá se „mezi řádky“ a můžete ji vyčíst z činností, které vykonávám, ze způsobu, jak je vykonávám, a z toho, co říkám a píši.

Ve svém každodenním životě neustále prožívám, že odpovědi na všechny mé otázky, objasnění všeho, co se mi děje, mám uvnitř sebe. A všechny rady od blízkých, přátel, „nepřátel“, články, knihy, náhodně vyslechnuté rozhovory, atd. jsou „jen“ zprostředkovatelé mé vlastní moudrosti. A pokud já mám uvnitř sebe všechnu moudrost, všechny odpovědi, pak i vy!

A čím jsme sobě blíže, tím více těchto svých vlastních informací a podpory jsme schopni zachytit z vnějšku. Navíc, postupně jsme čím dál více schopni toho svého vnitřního rádce, ochraňovatele a přítele vnímat i bez všech těch vnějších pomocníků.

Toto je důvodem:

  • Proč o vás nepochybuji a vím, že vše, co potřebujete vědět, máte uvnitř sebe a je vašim právem a naprostou přirozeností z té vaší moudrosti čerpat a využívat ji ve svém životě pro prospěch svůj a všech. Důsledkem toho je, že na individuálních setkáních vás v tom podporuji a vy si prožíváte, že ne já ale vy jste si sami zodpověděli vaše otázky, zase o něco více přijali vaše stíny, a dodali si potřebnou podporu. A hlavně tím máte prožito, že vy sami, a ne nikdo jiný za vás, což vám trvale zvýší sebeúctu a pocit bezpečí a ukotvení ve vašem životě. A vaše schopnost čerpat ze své vlastní moudrosti se tím zase o něco více zesílí.
  • Proč pořádám přednášky, semináře a workshopy, kde vám mé aktuální pravdy a pochopené souvislosti zprostředkovávají vaši vlastní moudrost a otevírají vás vašim vlastním pravdám, které jste v dané chvíli připraveni vědět.
  • Proč píši článkyknihy o mé cestě za svobodou, které vás dojmou, naštvou, zklidní či jinak se vás dotknou, a tím vám jen připomenou to vaše jedinečné (světlé či stinné) o vás, co sami velmi dobře uvnitř sebe víte.


Co se po nás chce ve všech omezujících situacích?

Jedna žena na individuálce si poskytla odpovědi, které mě inspirovaly k sepsání tohoto článku.

Mluvila o vztazích, že se pořád jakoby točí v kruhu. Popisovala, jak nový partneři vykazují dříve či později podobné prvky, kvůli kterým skončil předchozí vztah. Oproti dřívější době si však nyní již uvědomuje, že je to o ní, že nemůže řešit ty muže, ale sebe a že uvnitř ní je něco neuzdraveného, nepřijatého, co se prostřednictvím těch projevů mužů hlásí o pozornost.

Miluju Peťu a „Jinejpřístup“

Z ničeho nic mi přišel takový pocit a z toho pocitu se pak vyklubala ohromná vděčnost, že tu můžu dělat práci, kterou dělám, že mám tu čest takto sloužit lidem. Jakoby pocit, že to všechno stálo za to. Pocit, že to všechno před tím, čím jsem prošla a má cesta pokračuje …, mělo svůj vyšší důvod a já můžu cítit po většinu času (jako i teď) tu velkolepost vás všech. Poslední dny to tak intenzivně cítím. Tak moc cítím.

Já ho miluju. „Jinejpřistup“ tím myslím. Je to něco jako moje první dítě, které tu v tomto životě mám.

Když mě již nenaplňuje pomáhat způsobem, který někdo někdy vymyslel

Nedávno byl u mě na individuálce jeden muž. Před několika lety se mu změnil život. Vlivem životních výzev začal hledat sebe. Setkal se s jednou certifikovanou metodou zpracování bloků, která mu velice pomohla. Na základě toho v této práci s lidmi začal nacházet smysl a vrhl se do získávání odborné kvalifikace v dané metodě. A to s cílem také tuto metodu provádět a tak pomáhat a být užitečný. V této době jakoby objevil ztracenou identitu. Znovu byl jakoby někým, znovu někam patřil a cítil, že v jeho životě dělá znovu něco smysluplného.

Ohlédnutí za rokem 2018 a rok 2019

Milovaní lidé,

ukončili jsme rok 2018. Tak jako jistě mnozí z vás i já v tomto čase analyzuji, přehodnocuji, ohlížím se zpět za tím vším prožitým a uskutečněným. Dělám takovou inventuru a s příchodem dalšího roku začínám s novou dosud nepopsanou stránkou.

Tato retrospekce mi často začíná adventem, vrcholí v průběhu vánočních svátků a finišuje počátkem nového roku.

Poděkování

Milovaní lidé,

další krásný rok je téměř za námi. Pro mě byl velmi náročný, avšak právě tím i velmi štědrý. Vše má rub i líc :-)

Situace, které jsem prožívala, a které mě velmi rozrušovaly, se oproti dřívějším letům netýkaly základních životních podmínek jako osobní a rodinný život, pracovní směřování. Naopak, tam jsem nacházela podporu a zázemí. Jednalo se o jednorázové situace (zdánlivě nikam nezapadající, zdánlivě nahodilé a nesouvisející). Ty všechny mě však umožnily setkat se se svými velmi hlubokými zraněními, na které uzrál čas k uzdravení.

Co znamená, že rodina drží pohromadě

Nedávno jsem vyslechla jeden rozhovor. Jedna z žen povídala o nepříjemném zážitku se svojí rodinou. Ta nepříjemnost spočívala v tom, že se jí jeden z blízkých nezastal s odůvodněním, že to měl udělat, když jsou rodina. A zakončila to útrpným výrazem ublížené, že rodina by měla držet pohromadě. Jakoby říkala, jaký ona je chudák, že tomu tak dle ní v její rodině není.

Zaměřením se na každý jednotlivý krok zvládneme i to, co by pro nás jinak bylo nemyslitelné

V létě jsem vyjela na kole na jednu takovou kopcovitou vyjížďku. Během toho výletu jsem si znovu, avšak jinou formou, něco již z toho pro sebe objeveného uvědomila. A co to bylo, popíši v tomto článku.

Když jsem se během jízdy na kole zadívala do dáli, jak velký kus toho kopce mám před sebou, jelo se mi tíž, měla jsem chuť to vzdát, každé šlápnutí do kopce mi přišlo malé, nepatrné, měla jsem pocit, že se neposouvám atd.

Rozdíl mezi přijetím a zlegalizováním

K obsahu tohoto článku mě inspirovala jedna mladá žena. Během individuálky se při položení jedné otázky zavedla do jednoho svého prožitku z jednoho svého dávného života, který odžila.

Tentokrát nebudu popisovat, jak to probíhalo, jakou otázku si položila a k jaké trefné odpovědi se sama zavedla. Informace z této její prožité zkušenosti mně připomněly téma, o kterém se v tomto článku trochu rozepíši.

Jak se nevymezovat vůči jiným tvrdě, a přitom nejednat na úkor sebe

Nedávno jsem měla individuálku s jednou ženou. Ta žena chtěla znát odpověď na otázku, kde je ta hranice mezi jednáním na úkor sebe a vymezováním se s tvrdostí. Ze situací z poslední doby měla totiž pocit, že oproti dřívější době se nyní vymezuje, ale až moc, nebo způsobem, který je příliš tvrdý. Chtěla tak vědět, jestli tomu tak je a šla tedy z jednoho extrému (kdy se nevymezovala vůbec) do druhého extrému (kdy se vymezuje příliš rázně a zbytečně konfliktně). A pokud, tak jak z toho druhého extrému ven a vymezovat se moudře (nezbytným způsobem, avšak účinně).

Když se cítíme opuštěni v důsledku naší duchovní sebestřednosti

V tomto článku se chci zmínit o jednom jevu, který se mi znovu připomněl jedním člověkem, kterého jsem před časem potkala. Bylo to jako se dívat na svůj vlastní obraz před lety, byť zvýrazněný a velmi zintenzivněný, za což jsem mu moc vděčná. A možná to někomu z vás pomůže si u sebe něco uvědomit a případně projít touto fází mnohem rychleji a snáze.

Přihlásit se k odběru RSS kanál