Jiný přístup

Nedávno se na mě obrátil jeden z vás s dotazem. Psal o tom, že poprvé u sebe pozoruje, že žárlí na svého partnera. A ptal se mě na můj pohled.

Každá nepříjemná emoce pramení ze strachu, že o něco přijdu, že něco nedostanu, že budu odmítnuta, bez živobytí, …

Čeho se bojí člověk, který žárlí?

Možná toho, že není jediným, koho má ten dotyčný rád, koho si váží. Možná podvedení.

A proč se toho ten dotyčný bojí?

Možná se bojí žít sám.

Možná si nevěří, že by svůj život bez partnera zvládl sám i po hmotné stránce.

Možná se bojí hodnocení jiných.

Přešli jsme všichni do dalšího kalendářního roku. Já nikdy nepsala o tom, co z mého pohledu přinesl a vzal uplynulý rok a jaké energie cítím z roku následujícího. Ale teď o tom chci napsat.

Poslední týdny roku 2017 jsem se vedla k velmi podrobné a pro mě velmi silné rekapitulaci a s nadcházejícím rokem mám sama pro sebe spojeny velmi určité a jasné informace.

A možná se v tom, co napíšu, nějak najdete. Jelikož cítím poprvé, a to velmi silně, napsat o mém roku 2017 a o tom, co cítím, že přijde v roce 2018.

Něco jste udělali nebo neudělali, a nyní toho litujete. Pohlcují vás výčitky, lítost nad sebou, jinými. Znáte to?

A co když vám řeknu, že vaše prožívání, že něco byla chyba, je ve skutečnosti opětovné prožívání vašeho třeba i hodně dávného zranění, které jste sobě nebo jiným dosud neodpustili?

Milovaní lidé, všem vám moc děkuji za podporu, kterou jste mi po celý rok dávali různými způsoby. Moc si toho vážím. Možná ani netušíte, jak moc mi pomáháte na mé cestě. Přeji vám všem krásné Vánoce a prožitek, že nejste nikdy sami. A v nadcházejícím roce, ať se vám daří na všechny situace podívat z většího nadhledu a vidět v nich pro sebe dar, příležitost, cestu k většímu naplnění a radosti. Pamatujte, máte uvnitř sebe veškerou sílu (velmi mocného ducha) postarat se o sebe za každých okolností tak, aby vám bylo hezky! S láskou a úctou k vám všem Peťa

Když jsem psala svoji první knihu, nevěděla jsem, že ji píši. Zkrátka, cítila jsem, že mám začít sepisovat svá objevená poznání a prožitky, o kterých tematicky povídám na seminářích. Obsah seminářů totiž nemám nikde písemně zaznamenaný. Jejich průběh je spontánním procesem, a ne vždy se držím tématu.

Jedna z velmi častých věcí, které se mnoho z nás bojí, je materiální nedostatek. A kvůli tomu často neuděláme krok, který bychom jinak (kdybychom měli finanční stabilitu) udělali.

Zodpovězte sami sobě v okamžiku, kdy vás tento strach zastihne, zda máte v dané chvíli, v daných aktuálních podmínkách, co jíst, co pít, kde se umýt, kde složit hlavu? Většina z vás na všechny tyto otázky odpoví „ ano“. Pak je zbytečné se o uspokojení těchto základních potřeb našeho fyzického těla v daný čas bát.

Ve svém okolí mám ženu, od které jsem mnohokrát ve vztahu k jejím partnerům slyšela něco ve smyslu: „Těm mým partnerům se líbilo, že všechno zařídím, řeknu jim, co mají dělat a kdy, že všechno rozhodnu. A pak později mi toto vše vyčítali a byl to pro ně důvod k rozchodu“.

A právě o ženách, které mají potřebu ve vztahu vše organizovat, zařizovat a rozhodovat, a o mužích, kteří mají potřebu tohoto přístupu (vyhledávají tyto ženy) jako své partnerky, bych dnes ráda něco po svém napsala.

Tento stav, ve kterém se nacházíš, ať je jakkoliv nepříjemný, není konečný, není donekonečna trvající. Můžeš ho kdykoliv změnit, až na to budeš mít dost sil (až uvěříš ve svoji sílu). Ty jediný(á) ten stav můžeš změnit. Tak nefňukej, nestěžuj si, že jsi v podmínkách, jakých jsi. Až na to budeš mít dost sil, tento svůj stav změníš.

Všechny články, které píši, píši předně pro sebe. Dávám na papír (Přesněji, ťukám do wordu) různé poznatky a souvislosti, které postupně na své cestě objevuji.  Ty napsané poznámky mají sloužit jak mně si něco více ujasnit, shrnout, tak mají posloužit i lidem, kteří v nich ucítí pro sebe nějakou informaci pro daný čas. A vím, že je mám šířit, protože to tak cítím a dělám.

Minulý rok touto dobou jsem došla k poznání, že soucit je klíčem k hojnosti všeho. Psala jsem na toto téma i článek.

Nyní to vnímám ještě trochu jinak, hlouběji.  A o tom chci dnes psát.

Často se mě lidi (ani už ne tak z blízkého okolí) ptají, proč jsem teda studovala ty práva, dělala roky koncipienta, složila ty advokátní zkoušky, když to vůbec nedělám. Spolu s tím často v různých obměnách pronesou, jestli to není škoda, když jsem tomu věnovala tolik času a energie.