Jsme tím, koho soudíme

Nedávno jsem zaslechla poznámku jedné ženy o jednom páru. Daná žena pohoršeně komentovala jeden rodičovský pár, který podle jejich slov upřednostňuje své zájmy před zájmy svých dětí. Konkrétně, že dle jejího mínění nevynechají žádnou oslavu, žena si v ročním věku dítěte dá alkohol a tak mu v ten den dá raději mléko z prášku, atd.

Na tomto případě vám chci ukázat, jak vše, co odsuzujeme, jsme my sami nebo je to někdo, s kým se ztotožňujeme, a tedy opět my sami.

Tato kritizující žena má dceru. Ta dcera své první dítě krmila přesnídávkami z obchodu na místo, aby povařila mrkvičku a brambor. Ta dcera nekojila ani jedno ze svých dětí. Možná jedno z nich krátce. Zpočátku to komentovala tak, že neměla mléko. Později se sama nechala slyšet, že to u jednoho z dětí zkusila, ale nebylo to příjemné a navíc se ji začaly vytahovat a povolovat prsa, a tak toho nechala. Její děti, když byly hodně malinké a měly ochutnávat všechno možné z přírody a inspirovat se ve stravovacích návycích ze svého okolí, málokdy viděly nějakou čerstvou zeleninu a ovoce na stole. Málokdy jako malinkaté viděly, že by jejich maminka si k chlebu nakrájela třeba rajče, vzala do ruky jablko a s chutí ho snědla. Až teď. Jenže děti jsou už odrostlejší. Rodiče a širší okolí se nyní často marně snaží do nich „nacpat“ jakoukoliv zeleninu a ovoce. A tak bych mohla pokračovat.

Dcera této ženy možná měla vše zorganizované, děti chodily spát přesně na čas, vše bylo čisté a navenek spořádané a v zaběhlém režimu.

Avšak, ta druhá žena, dle kritizující ženy ta, která upřednostňuje zájmy své před zájmy dětí, své děti umí spontánně obejmout, pohladit a dívat se na ně tak, jak to nikdy její dcera nesvedla. A ten rozdíl, to větší teplo, něha jde cítit a i slepý si toho musí všimnout. Ne že by dcera té kritizující ženy své děti neměla ráda. Ona je miluje, avšak, má kolem sebe vystavěné hradby. A v důsledku toho je v projevech velice odtažitá, formální a od vřelosti, tepla a něhy to má často velice daleko.

Která z těch matek je lepší???

Ani jedna! Každá má svoji cestu, každá má svůj přístup k věcem a situacím ve svém životě, a tak i ke svým dětem.

A to, že zmíněná žena kritizuje chování jiné matky, upozorňuje vlastně sama na sebe, nebo na svoji dceru jako její „produkt“, se kterým se ztotožňuje. Možná tato kritizující žena si je velice dobře vědoma chladnějšího přístupu její dcery k dětem. Možná sama nyní vidí spoustu věcí, které její dcera ve vztahu k dětem dělá a které se jí samotné nelíbí. A možná dokonce vnímá, že partner její dcery umí být ke svým dětem mnohem pozornější, vřelejší. Jenže, je to její dcera. A ona jako její matka si sama nevěří, nechová se v úctě, a proto se potřebuje ztotožňovat se svými dětmi. A tedy, fixovat se na jejich sebemenší „úspěch“, vyhledávat cokoliv pozitivního na nich a třeba i věci překrucovat, aby z toho ty její děti jako ty lepší vždy vyšly, jelikož tím se ona sama cítí více k něčemu.  

A tak zatímco pro nelibé chování dcery má pochopení a vždy nějaké vysvětlení a omluvu, pro podobné chování jiných, včetně partnera dcery nikoliv. Zatímco vřelý, něžný přístup partnera její dcery k dětem často přejde bez povšimnutí, jakýkoliv náznak projevu její dcery, který se jí líbí, vychválí do nebes.

Tato žena povyšuje a ponižuje. Proč? V těchto místech má svá omezení, která má postupně přeměnit na svobodu. A život ji do cesty přivede takové situace, které jí pomohou v dané oblasti pokleknout (obrazně řečeno) přede všemi, které z důvodu svého omezení kritizovala, a dojít k prozření, že je to ona sama a tím dojít k větší pokoře ke svému životu a i životu jiných. Tím zpracuje dané omezení.

Možná totiž to, co jí u jiných vadí, to upřednostňování potřeb rodičů nad potřebami dětí, totiž konala i její dcera, kdy spoustu věcí ve vztahu k dětem dělala či nedělala ze své pohodlnosti a pro svůj větší klid. A je velice pravděpodobné, že je to i příběh jí samotné před lety, že i ona stavěla své potřeby nad potřeby svých dětí. Projev mohl být naprosto jiný než projev těch, které nyní soudila. Dokonce navenek to mohlo vypadat, že dětem naopak podřizuje svůj program, život, atd. Avšak, možná pak si vynucovala poslušnost a péči od svých dětí či pochvalu a uznání od manžela či jiných lidí v okolí. Možná si připadala, že ona to má těžké, že ona chudák se přizpůsobila. Její čas, energie věnovaná dětem bylo jí vnímáno jako podřizování. Nebylo to čisté, vycházelo to z jejího strachu. Proto pak ta její sebelítost. A co znamená, když matka něco pro děti udělá a pak se lituje, má pocit, že to má těžké, chce uznání od jiných za to, co pro děti udělala? Ve skutečnosti své zájmy upřednostňuje nad zájmy svých dětí!

Vše je uložené v jejím nevědomí. Do vědomí, do zornice její pozornosti se to dostává právě přes chování její dcery k dětem, které jí občas zabolí, a přes chování jiných rodičů k dětem. Bolí jí to. Avšak bolí jí to proto, že její ego jí nedovolí „pokleknout“, odpustit si. Kdyby si zkusila odpustit, musela by si současně přiznat, že něco neudělala dokonale, že její děti jsou v mnohém ohledu sobecké. Musela by si přiznat, že v mnohých situacích ona sama hluboko uvnitř sebe cítí, že se partneři jejich dětí chovají i dle jejího soudu lépe, a jsou často mnohem laskavější, byť to tak ráda přede všemi staví opačně. Tím by byla rozcupována její pýcha.

A tak se počká, až to tu ženu přestane bavit, až se vlivem situací, které ji do života přijdou, v tomto směru vyčerpá, a sama poklekne před sebou, svým životem a životem jiných.

Všude, kde soudíme, ať už nahlas nebo v duchu, tam máme svá omezení. Ponižujeme a povyšujeme něco nad jiné. A tak tomu může být jedině tehdy, když sami v tom samém nejsme v rovnováze. Je to o nás!

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost zakoupit moji první knihu zde.

 

 

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Dozvědět se víc

Zeptejte se
Poradna přes mail

Posláním této mé aktivity je vytvořit další prostor, kde se vy sami můžete prostřednictvím aktivity jiného spojit se svojí vlastní vnitřní moudrostí a odpovědět si tak na své aktuální otázky.
Informací pro vás tak není má reakce na vaši otázku, ale to, co vás v mé odpovědi dojme, co se vás dotkne, co se vám tím připomene, vybaví jako obraz, pocit, myšlenka nebo vás i rozruší. Má odpověď na vaši otázku je tak pouze mostem mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí.
Dozvědět se víc