Jiný přístup

Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta se svěřila s tím, že je pro celou svoji rodinu, rodiče a sourozence jako matka. Prý je neustále sunuta do role, kdy ona se má o někoho starat. Vnitřně jí to tlačí se starat o rodiče a sourozence, avšak mnohdy je to na úkor jí. Stará se, aby jiní měli ten spokojený život, a přitom ona nemá svůj život. Rodiče jí neustále bombardují dotazy, kdy si najde partnera a přitom jí svými požadavky a jejich plněním zaplňují veškerý její volný čas.

Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta povídala, že neví, co má dělat v těch situacích, kdy na ni okolí chrlí požadavky, kdy jsou v okolí lidé, kteří jsou nepříjemní, negativní, hádaví.

Pobídla jsem ji, ať se na to zeptá uvnitř sebe. V tu chvíli uviděla místnost, kde si hrálo malé dítě s balónem. Bylo veselé a zcela pohlcené tou hrou. Po chvilce si uvědomila, že je to ona sama jako malá. Náhle se v daném obrazu objevili muž a žena a dané ženě bylo jasno, že jsou to její rodiče z tohoto života.

Poslední dobou často od různých lidí, z různých stran slýchám jednu větu jako reakci na nějakou nepříjemnou situaci v jejich životě, a sice: „Vše je a bude, jak má“.

Při pronesení této věty cítím z těch lidí takové pasivní odevzdání, jinou podobu výmluvy a odevzdání moci. Za toto přesvědčení se totiž schovávají na místo, aby jim sloužilo jako zdroj síly. Používají ho k tomu, aby se schovali do stavu oběti, místo aby jim to dodalo odvahu jít více do svého středu.

Nedávno jsem zaslechla poznámku jedné ženy o jednom páru. Daná žena pohoršeně komentovala jeden rodičovský pár, který podle jejich slov upřednostňuje své zájmy před zájmy svých dětí. Konkrétně, že dle jejího mínění nevynechají žádnou oslavu, žena si v ročním věku dítěte dá alkohol a tak mu v ten den dá raději mléko z prášku, atd.

Na tomto případě vám chci ukázat, jak vše, co odsuzujeme, jsme my sami nebo je to někdo, s kým se ztotožňujeme, a tedy opět my sami.

V tomto článku bych se ráda s vámi podělila o jeden můj osobní vhled. Díky němu jsem se opětovně utvrdila v jednom svém poznání a možná pomůže i vám si něco uvědomit ve svém životě.

Zeptala jsem se sama sebe, co jsem připravena odpustit. A uviděla krátký minulý příběh. Odehrával se na dvorku malého vesnického domku.

Na tom dvorku probíhal boj mezi statným mužem v brnění a mezi chlapcem ve věku asi 18 let oblečeným velmi skromně v bílo šedé plátěné košili a kalhotách pod kolena. Ten rytíř měl zbraň, meč, ten mladý chlapec jen holé ruce.

Jedna žena se mi při sezení svěřila s tím, že se chce ve své práci někam pohnout, ale že to není schopná udělat a že potřebuje vědět, jak na to.

Já jsem jí odpověděla. Odpověď trochu pozměněnou posílám mezi vás všechny.

Pověděla jsem ji, že s ní není nic špatně, že není zastavená ani nezakrňuje. Naopak, že je v procesu své přeměny v této oblasti. A tato fáze, kdy ji to vnitřně tlačí něco ve své práci změnit, ale neví co a jak, že je pro ni velmi důležitá a je pro ni darem.

Před nějakou dobou jsem měla individuálku s jedním mužem. Jeho život se v rámci několika měsíců změnil od základů. Dříve v manželství, nyní sám. Dříve v rozlehlém domě, nyní v pronajatém bytě. Dříve dlouhá léta ve velmi dobře placené manažerské pozici, nyní bez práce a s nechutí do jakékoliv chodit.

Nedávno se na mě obrátil jeden muž. Jeho dotaz se týkal vztahů, které navazuje s ženami. V životě se mu opakuje stejný scénář. Naváže vztah, přizpůsobuje se, v mnohém partnerce vyhoví. Po čase ho však ve vztahu náhle přepadne lhostejnost, zcela ochladne a vztah velice rychle a z pohledu partnerek asi i náhle a naprosto chladně ukončí.

Nedávno mě oslovil jeden muž. Dlouhá léta žil jako úspěšný muž. Tedy, z pohledu většinové společnosti. Měl velmi dobře placenou práci ve vysokém manažerském postu, postavil dům bez dluhů, měl ženu, zplodil děti, vytvořil finanční rezervy.

Jenže.

Tento článek je opět jeden z těch, ve kterém budu psát o věcech z trochu hlubší roviny, než ze které tyto články běžně píši.

Nějakou dobu, řekněme rok a půl, jsem v úrovni, ze které mnohé situace vnímám, cítila, jakoby se vzedmula ohromná vlna. Ta ještě nebyla okem viditelná ve společnosti. Nicméně na těch jemnohmotnějších úrovních se již stalo a bylo jen otázkou času, kdy se projeví ve hmotě, na Zemi, a začne to být viditelné i pro oko.