Jiný přístup

Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta řešila svůj osobní život. Měla několikaletý vztah s mužem, který byl zadaný. Ona po celou dobu doufala, že to, že je na druhé koleji, je jen dočasné. Mezitím se on oženil a ona po různých peripetiích učinila ten krok a rozešla se s ním.

Nicméně nikoliv vyřešila vazbu mezi nimi. A právě na individuálce si chtěla poskytnout hlubší informace ohledně toho vztahu, chtěla víc pochopit, proč jí to přišlo do života a chtěla změnit nějaké své nastavení, v důsledku kterého tu situaci v životě má.

Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta si chtěla poskytnout informace ohledně své práce, kam se v této oblasti života vrtnout, jaký krok učinit, co změnit, aby se cítila více naplněná.

Po uzemnění a navození pocitu bezpečí k ní přišel její průvodce. Vydali se spolu na cestu po takové pěšině. Zakrátko došli na konec té pěšiny. Žena s překvapením zjistila, že celou dobu šli po vrcholku kopce. Dole pod nimi se rozprostíralo malé městečko nebo vesnice. Z kopce vedla pěšinka dolů. Sešli tedy dolů.

Často dostávám dotaz, jak probíhají ty individuálky, které vedu, jakým způsobem si dotyčný poskytuje informace ohledně témat, které aktuálně ve svém životě řeší a jak mu to na individuálce pochopené a prožité může pomoci změnit vnější okolnosti, ve kterých se nachází.

Velice vám za ty dotazy děkuji, jelikož mně to pomohlo po mnoha pokusech stručně a snad i srozumitelně formulovat do slov o čem individuálka aktuálně je, k čemu je a co si pod ní představit.

Jedna známá, která opakovaně řeší práci a naplnění v ní, mi položila otázku. Jestli si myslím, že ten „jinýpřístup“ budu dělat dál, a jestli mě taky třeba nenapadlo dělat něco jiného.

Já odpověděla a odpověď posílám mezi vás. Třeba někomu pomůže si v sobě něco uvědomit.

Má předchozí práce - práce advokátního koncipienta a později advokacie mě před lety velmi naplňovala. Byla jsem schopná tu práci dělat od šesti rána do dvou do rána a druhý den nanovo, aniž by mě to jakkoliv vyčerpávalo. Naopak mě to neskutečně nabíjelo.

Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta řešila svůj věk a v té souvislosti to, že dosud nemá děti, které by tolik chtěla. K tomuto tématu si chtěla poskytnout bližší informace.

Po ukotvení a navození pocitu bezpečí k ní v rámci vizualizace přišel jeden z průvodců. Zeptala se, zda by ji mohl pomoci pochopit, proč se jí to tak děje a zda by jí mohl pomoci něco uvnitř sebe změnit. Průvodce pokývl a v ten okamžik viděla sebe jako malou holčičku z tohoto života. Stačil krátký obraz z jejího dětství a ona se rozplakala a v slzách pověděla, že to chápe.

Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta aktuálně řeší situaci, jestli se nastěhovat k současnému partnerovi či nikoliv. Byť jeho děti má ráda, chce své vlastní. Bojí se, že přestěhováním k němu se odstřihne od jiných možností někoho potkat a promarní nějakou příležitost.

Když jsme tvrdí a nároční na lidi kolem sebe, znamená to, že jsme tvrdí a nároční na sebe.

Když nemáme pochopení k selhání jiných, stejně tak přistupujeme ke svým vlastním selháním.

Když jiným nechceme dopřát radost, když nám vadí, že jsou jiní radostní, smějí se, my sami sobě odpíráme se smát, mít radost.

Když závidíme jiným, že se jim daří, my sami sebe trestáme, vyčítáme, že se nám nedaří.

Nedávno jsem zveřejnila a napsala článek o harmonizování vztahů pomocí reakcí z vnitřního klidu uvnitř sebe. Poté jsem měla individuálku s jednou ženou, která si, mimo jiné, sama pro sebe zodpověděla otázku, jak dosáhnout vnitřního klidu v dané situaci a jak poznat, že toho klidu dosáhla.

Byla to předně její odpověď, šitá jí na míru, odpověď z roviny vědomí a projevená způsobem, ve kterém jí ta informace je aktuálně schopna nejvíce posloužit. Avšak možná pomůže i některým z vás si něco v sobě uvědomit.

Před pár dny jsem viděla animovaný film „Jak vycvičit draka III.“ Jeho příběh mě inspiroval k sepsání tohoto článku. Inspirovali jste mě k němu mnozí již dříve svými podobnými příběhy na individuálkách, ale ten film byl tím posledním impulsem, který mě dovedl k činu.

Nedávno jsem od jednoho pravidelného podporovatele dostala hezký email, který mě inspiroval k sepsání tohoto článku, za což moc děkuji. Vlastně mě k němu inspirovali i mnozí z vás dříve, ale teď přišel ten správný čas o tom napsat, nebo zase z jiného úhlu napsat :-) A je to zase jeden z těch osobnějších článků.