Jiný přístup

Nedávno jsem zaslechla poznámku jedné ženy o jednom páru. Daná žena pohoršeně komentovala jeden rodičovský pár, který podle jejich slov upřednostňuje své zájmy před zájmy svých dětí. Konkrétně, že dle jejího mínění nevynechají žádnou oslavu, žena si v ročním věku dítěte dá alkohol a tak mu v ten den dá raději mléko z prášku, atd.

Na tomto případě vám chci ukázat, jak vše, co odsuzujeme, jsme my sami nebo je to někdo, s kým se ztotožňujeme, a tedy opět my sami.

V tomto článku bych se ráda s vámi podělila o jeden můj osobní vhled. Díky němu jsem se opětovně utvrdila v jednom svém poznání a možná pomůže i vám si něco uvědomit ve svém životě.

Zeptala jsem se sama sebe, co jsem připravena odpustit. A uviděla krátký minulý příběh. Odehrával se na dvorku malého vesnického domku.

Na tom dvorku probíhal boj mezi statným mužem v brnění a mezi chlapcem ve věku asi 18 let oblečeným velmi skromně v bílo šedé plátěné košili a kalhotách pod kolena. Ten rytíř měl zbraň, meč, ten mladý chlapec jen holé ruce.

Jedna žena se mi při sezení svěřila s tím, že se chce ve své práci někam pohnout, ale že to není schopná udělat a že potřebuje vědět, jak na to.

Já jsem jí odpověděla. Odpověď trochu pozměněnou posílám mezi vás všechny.

Pověděla jsem ji, že s ní není nic špatně, že není zastavená ani nezakrňuje. Naopak, že je v procesu své přeměny v této oblasti. A tato fáze, kdy ji to vnitřně tlačí něco ve své práci změnit, ale neví co a jak, že je pro ni velmi důležitá a je pro ni darem.

Před nějakou dobou jsem měla individuálku s jedním mužem. Jeho život se v rámci několika měsíců změnil od základů. Dříve v manželství, nyní sám. Dříve v rozlehlém domě, nyní v pronajatém bytě. Dříve dlouhá léta ve velmi dobře placené manažerské pozici, nyní bez práce a s nechutí do jakékoliv chodit.

Nedávno se na mě obrátil jeden muž. Jeho dotaz se týkal vztahů, které navazuje s ženami. V životě se mu opakuje stejný scénář. Naváže vztah, přizpůsobuje se, v mnohém partnerce vyhoví. Po čase ho však ve vztahu náhle přepadne lhostejnost, zcela ochladne a vztah velice rychle a z pohledu partnerek asi i náhle a naprosto chladně ukončí.

Nedávno mě oslovil jeden muž. Dlouhá léta žil jako úspěšný muž. Tedy, z pohledu většinové společnosti. Měl velmi dobře placenou práci ve vysokém manažerském postu, postavil dům bez dluhů, měl ženu, zplodil děti, vytvořil finanční rezervy.

Jenže.

Tento článek je opět jeden z těch, ve kterém budu psát o věcech z trochu hlubší roviny, než ze které tyto články běžně píši.

Nějakou dobu, řekněme rok a půl, jsem v úrovni, ze které mnohé situace vnímám, cítila, jakoby se vzedmula ohromná vlna. Ta ještě nebyla okem viditelná ve společnosti. Nicméně na těch jemnohmotnějších úrovních se již stalo a bylo jen otázkou času, kdy se projeví ve hmotě, na Zemi, a začne to být viditelné i pro oko.

Nějakou dobu jsem vyučována (zkoušena) v jednom tématu a myslím, že spousta z vás, aniž si to třeba uvědomuje. Zatím se to třeba děje jen některým z vás, ale vnímám, že za krátko z toho bude zkoušen dav lidí. A bude to mít ohromně silný a nádherný dopad na naše životy, na celou planetu. Už teď je to možné vnímat.

Ta zmíněná výuka spočívá v tom, jak nakládáme s informacemi, kterým se stále více otevíráme.

Jste v nějaké situaci a čekáte, stojíte na místě a nevíte kudy se vydat nebo čekáte, že se to nějak vyřeší a myslíte si, že jediné, co to od vás chce, je čas. Znáte to?

Není čekání jako čekání.

Nedávno se mi ozvala jedna žena. Potkala muže, který ji naprosto ohromil, který ji zahrnul pozorností, péčí a láskou, kterou ona dosud, a to ani ve svém stávajícím vztahu nikdy nezažila. A ona sama sebe a své jednání vůbec nepoznávala. Avšak, tento muž byl zadaný, stejně jako ona. A zatímco ona by ráda začala novou kapitolu, tento muž se nakonec rozhodl jinak.