Jiný přístup

Tento stav, ve kterém se nacházíš, ať je jakkoliv nepříjemný, není konečný, není donekonečna trvající. Můžeš ho kdykoliv změnit, až na to budeš mít dost sil (až uvěříš ve svoji sílu). Ty jediný(á) ten stav můžeš změnit. Tak nefňukej, nestěžuj si, že jsi v podmínkách, jakých jsi. Až na to budeš mít dost sil, tento svůj stav změníš.

Všechny články, které píši, píši předně pro sebe. Dávám na papír (Přesněji, ťukám do wordu) různé poznatky a souvislosti, které postupně na své cestě objevuji.  Ty napsané poznámky mají sloužit jak mně si něco více ujasnit, shrnout, tak mají posloužit i lidem, kteří v nich ucítí pro sebe nějakou informaci pro daný čas. A vím, že je mám šířit, protože to tak cítím a dělám.

Minulý rok touto dobou jsem došla k poznání, že soucit je klíčem k hojnosti všeho. Psala jsem na toto téma i článek.

Nyní to vnímám ještě trochu jinak, hlouběji.  A o tom chci dnes psát.

Často se mě lidi (ani už ne tak z blízkého okolí) ptají, proč jsem teda studovala ty práva, dělala roky koncipienta, složila ty advokátní zkoušky, když to vůbec nedělám. Spolu s tím často v různých obměnách pronesou, jestli to není škoda, když jsem tomu věnovala tolik času a energie.

Před pár dny se mi stala jedna věc, kterou jsem vnímala jako problém, nepříjemnost, která mi komplikuje můj život. Avšak, která (ostatně jako vše, co nás v životě potká) byla velká pomoc.

V rodině se snažím pomoct s jednou záležitostí. Tedy, ne já, ale jeden můj dlouholetý kamarád, který je na to odborník, a kterého jsem o to požádala. Daná záležitost se chýlí ke konci, dokončuje se, uzavírá, dořešuje. Já si nebyla zcela jistá v jedné části řešení té záležitosti, byť kamarád mě ubezpečoval, že je to zcela v pořádku a že za daných okolností to je nejlepší způsob.

Podělím se s Vámi o jedno mé nedávné poznání.

Píšu pro sebe a svá psaní s Vámi všemi sdílím od léta roku 2014. Všichni se vyvíjíme a i já. A řekla bych, že od roku 2012 překotně.

Jistě mnohokrát jsem psala o hojnosti a pokaždé z jiného úhlu pohledu. Přesněji, pokaždé to pro mě byla pravda, avšak aktuální době, kdy jsem daný článek psala. V mezidobí jsem se posunula. Avšak, tím se ta předchozí pravda nestala lží, jen se prohloubila, zpodrobnila.

Před pár dny se na mě obrátil jeden z vás s dotazem: „Jak si přivolat zpět bývalého partnera“.

Odpověděla jsem a odpověď posílám dál. To, co v ní popisuji, se totiž netýká jen naší touhy v oblasti vztahů, ale touhy v čemkoliv.

Vše se nám děje, jak má. Byť se nám to nelíbí, děje se to pro nás a sleduje to nějaký vyšší záměr, vývoj nás skutečných (duše). To, co k nám patří, to se nám vrátí, u nás zůstane. To, co k nám nepatří, odejde. Avšak, nic není statické, a tak to, co k nám patřilo před týdnem, už k nám nemusí patřit nyní. A opět, je to v pořádku. Posunuli jsme se.

Ženská podstata je přijímající. Oproti mužské, která je dávající. Tato přijímající podstata se projevuje ve všem. Při fyzickém milování žena přijímá do sebe muže, v těhotenství žena přijímá a vyživuje v sobě cizí prvek, plod a dále. Stejně tak žena vstřebává mnoho emocí z okolí, vedle svých vlastních.

Menstruace je dar ženě. Menstruace je totiž její významný zdroj očisty. Při ní odchází z těla v pravidelných intervalech alespoň z části emoční a fyzické toxiny, které se během periody usadily v těle.

Muž uvnitř ženy říká:

„Miluji Tě“

„Jsi nádherná“

„Věřím v Tebe. Podporuji vše, čemu věříš.“

„Všechny myšlenky, pocity, vnímání si zapisuj, namaluj, nebo jakkoliv jinak zaznamenej a předávej dál. Neboj se. Stojím za Tebou.“

„Dělej cokoliv, co Tě bude naplňovat, bavit, činit šťastnou.“

„Neboj se selhání nebo odmítnutí. I kdyby si udělala „chybu“, já jsem tu, stojím za Tebou, postavím se za Tebe, převezmu za to odpovědnost.“

„Je krásné, že chceš pomáhat, ale mysli předně na sebe a udělej občas dobře sobě.“

Já sama se teď nacházím ve velmi intenzivním období, které mě učí vědoměji reagovat v situacích, které se mi nelíbí. Zkrátka, přišla v mé individuální výuce (každý máme individuální výuku) na řadu tato učební látka a mě to NĚCO tlačí namísto svých ohraných reakcí, klást sama sobě otázky a hlavně odvážit se slyšet odpověď.