Jiný přístup

Vše v našem životě je přesně tak, jak má. Ve smyslu, že je to přesně vše tak, jak nám to může nejvíce, nejsnadněji a nejefektivněji pomoci něco pochopit uvnitř sebe. Je třeba tedy nejdříve v dané situaci tuto pravdu přijmout a prožívat ji v celém svém těle. Poznáte, že se to děje, když v té situaci budete pociťovat takový hluboký, silný klid, navzdory chaosu venku. Tento klid má takovou nasládlou příchuť. Připodobnila bych to k pocitu, kdy se vám chce jít opravdu hodně spát a vy můžete jít spát nebo vás ráno probudí budík a vy víte, že máte ještě krásných pět minut v posteli.

Něco vás bavilo, něco se vám líbilo, něco vám vyhovovalo, avšak, už je to jinak? Není s vámi nic špatně. Posunuli jste se více k sobě samým, svlékli jste další pomyslný kus oblečení, kterým jste zakrývali svoji podstatu. 

Nebude to naposled. A možná se po nějaký čas vaše priority budou střídat s mnohem větší frekvencí.

A všimněte si, že to, co se vám líbí, co vám vyhovuje, je stále jakoby prostší, jednodušší, stále více v souladu s přírodou. A naopak, stále méně je tam prvků honění se, boje a soutěžení.

Před příchodem na tuto krásnou planetu jsme každý z nás dostal nevyčerpatelný měšec plný neomezeného bohatství ve všech formách. Ten měšec je plný nevyčerpatelné lásky, podpory, přátelství, pocitu bezpečí, radosti, naplnění, financí či jiných materiálních statků, příležitostí, zdraví, atd. A hlavně, je nevyčerpatelný! A dostali jsme ho skutečně všichni, bez rozdílu!

A teď to hlavní, jak ho použít?!

V tomto článku se zaměřím na materiální bohatství.

Milovaní lidé,

vůbec jsem neměla v plánu tady na „jiném přístupu“ o tom psát. Ale prostě to přišlo …

Obrátila se na mě jedna žena. Od její dcery a dětí odešel manžel. Ten má již nový život daleko od nich. Dle dané ženy zmíněný muž změnil od základů svůj život, práci, podmínky, ve kterých žil, a dle jejich slov vypadá šťastně.

Jakmile si prožijeme, uvědomíme si, že jsme byli sami, bez ohledu na to, kolik lidí bylo kolem nás, a sami jsme nadále a i budeme, bez ohledu na to, s kým budeme, pak teprve dokážeme prožít každý přítomný moment, pak teprve začneme skutečně žít a spolupracovat s jinými. Udá se to, jelikož se jiným lidem poprvé skutečně otevřeme, jelikož se otevřeme sobě.

Nedávno jsem měla rozhovor s jednou ženou. Povídala, že její syn se náhle oženil, má rodinu a k ní již málokdy zavítá. A hlavně, že velmi málo vidí svého vnoučka a že snacha s ní nekomunikuje. U toho si povzdechla, že si vždy tolik zakládala na rodině, že pro rodinu udělala vždy první a poslední, že se vždy tolik snažila, aby rodina byla pohromadě.

Občas zaslechnu názor, že lidé mají přestat čerpat informace, motivaci a inspiraci zvenku a mají začít to vše hledat uvnitř, jelikož tam vše je.

Ano, plné spojení se sebou, nalézání odpovědí, inspirace a povzbuzení přímo zaměřením se do sebe bez pomoci kohokoliv je bod, kam směřujeme všichni, aniž bychom si toho byli mnozí vědomi. Avšak, takovéto spojování se přímo se sebou samým bez prostředníků, bez těch mostů vyžaduje určitou dávku sebeúcty, sebelásky. Jinak řečeno, je třeba být již více vědomý si sebe sama, své síly a mít tak přijato již více svých vlastních “stinných” částí.

Často slýchám otázku: „Jak se zbavit toho strachu? Jak odstranit ty nepříjemné emoce?“ Nijak! Nikdy je neodstraníme. A ani to nechtějme. Ony jsou naše, jsou to naše části, které jsme někdy v minulosti v nejrůznějších situacích zavrhli nebo je uvěznili v sebelítosti.

Nějakou dobu sama se svými strachy „pracuji“ vědomě. A jak zjišťuji, tato má „práce“ se stále prohlubuje. Když se nějaký vynoří, snažím se jej přijímat, co mi jen v dané chvíli jde.

Při přijímání jednoho z těch strachů jsem najednou začala pociťovat vděčnost za to, že to, o co se bojím, že přijdu, já v dané chvíli tady a teď mám.

Ten prožitek vděčnosti mi velmi pomohl plně prožívat přítomnost toho, o co se bojím, že nebudu mít. Přijímání strachu mě tak usadilo do plné přítomnosti.