Jiný přístup

Ženská podstata je přijímající. Oproti mužské, která je dávající. Tato přijímající podstata se projevuje ve všem. Při fyzickém milování žena přijímá do sebe muže, v těhotenství žena přijímá a vyživuje v sobě cizí prvek, plod a dále. Stejně tak žena vstřebává mnoho emocí z okolí, vedle svých vlastních.

Menstruace je dar ženě. Menstruace je totiž její významný zdroj očisty. Při ní odchází z těla v pravidelných intervalech alespoň z části emoční a fyzické toxiny, které se během periody usadily v těle.

Muž uvnitř ženy říká:

„Miluji Tě“

„Jsi nádherná“

„Věřím v Tebe. Podporuji vše, čemu věříš.“

„Všechny myšlenky, pocity, vnímání si zapisuj, namaluj, nebo jakkoliv jinak zaznamenej a předávej dál. Neboj se. Stojím za Tebou.“

„Dělej cokoliv, co Tě bude naplňovat, bavit, činit šťastnou.“

„Neboj se selhání nebo odmítnutí. I kdyby si udělala „chybu“, já jsem tu, stojím za Tebou, postavím se za Tebe, převezmu za to odpovědnost.“

„Je krásné, že chceš pomáhat, ale mysli předně na sebe a udělej občas dobře sobě.“

Já sama se teď nacházím ve velmi intenzivním období, které mě učí vědoměji reagovat v situacích, které se mi nelíbí. Zkrátka, přišla v mé individuální výuce (každý máme individuální výuku) na řadu tato učební látka a mě to NĚCO tlačí namísto svých ohraných reakcí, klást sama sobě otázky a hlavně odvážit se slyšet odpověď.

Nejdříve jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, co mě vede k určitým rozhodnutím a k určitým krokům.  Prostě jsem „jen“ činila rozhodnutí. A hlavně, ani jsem si ve většině případů neuvědomovala, že nějaká činím. Všímala jsem si jen těch „zásadních“. Těch, které jsem za zásadní v mém životě považovala. A nedocházelo mi, že činím rozhodnutí neustále, a nejen ta vnější, ale i rozhodnutí ve své mysli o tom, jaké myšlence dám přednost.

Právě jsem se po delší době setkala s jedním rodinným přítelem. Je to nějaký rok, co mu doktoři zjistili, že má narušený růstový hormon. Navenek se to projevuje tak, že se mu zvětšují ruce, chodidla, hlava,… Bere denně prášky, aby růst nepokračoval.

Ano, odborníci zjistili z jejich pohledu příčinu a nasadili jimi ověřený způsob léčby. Co když je to celé mnohem komplexnější?

Nedávno jsem měla jedno zajímavé setkání. Mladá krásná žena mně pověděla, že jedna její známá jí vykládala budoucnost a že mnoho z toho se splnilo, ale že některé věci ne. A že na její otázku, proč se to nesplnilo, jí nedokázala odpovědět. Zeptala se mě, jestli na to mám nějaký názor.

Nedávno jsem se v jedné pro mě těžší věci rozhodla, že se postavím za sebe, že budu čestná a povím, jak to cítím. A to i přesto, že jsem měla strach, co na to ta druhá osoba.  Nějak jsem nemohla už jinak. Plně jsem si uvědomovala, že když se zachovám jinak, než jak cítím, budu ve lži a ničemu, sobě ani dotyčnému nepomůžu, byť by se to tak navenek mohlo zdát.

Stalo se, že už v průběhu vymezování těchto hranic já cítila úlevu, radost, osvobození. Věděla jsem, že jsem to zvládla, že jsem se rozhodla ze srdce a cítila jsem, že jsem udělala velký krok.

Často slyším od různých lidí, že by dělali to či ono, avšak že na to nemají nadání, že jiní jsou v tom lepší a mnoho jiných důvodů.

Pokud by tomu tak bylo a nemohli bychom dělat to, co máme rádi jen proto, že to neumíme dost dobře, nebo že něco, co k tomu potřebujeme, neovládáme, pak ani já bych nemohla psát články, mít tu „drzost“ je šířit a už vůbec napsat knihu. Ale děje se to.

Nedávno jsem se bavila s jedním mi blízkým člověkem. Zrovna se mi vyklubal na povrch jeden můj strach a mě strhly emoce s ním přicházející. V té souvislosti se mě ta osoba zeptala, jak můžu psát, mít individuálky s lidmi, vést semináře, vše s tématikou osobního rozvoje, svobody, omezení, strachů a lásky, když sama mám pořád nějaké strachy.

Já odpověděla a cítím, že v tom je nějaká informace (s tímto tématem třeba vůbec nesouvisející) i pro některé z vás.