Dopřej si to, co Ti bylo v dětství odepřeno

Nedávno jsem měla individuální sezení s jednou ženou. Tématem sezení, jak se ukázalo, byla neschopnost stanovit si hranice a pocit méněcennosti, ze kterého ta zmíněná neschopnost pramenila.

Původ tohoto nízkého sebehodnocení ležel v dětství, a nejspíš ještě dál. V dětství mnohokrát od rodičů nedostala to, co jí bylo jimi slíbeno. Byla trestána za svůj projev. Byla dle rodičů často ta horší, než jiné děti v okolí. Byla často tou, která má být ta rozumnější a má se na úkor jiného svého sourozence uskromnit

Daná žena si v průběhu sezení odpověděla na otázku: Co může nyní udělat proto, aby odpustila rodičům, aby se zbavila svého pocitu méněcennosti?

Odpověď zněla, že má začít dělat to, co jí bavilo v dětství. Má si začít dopřávat to, co jí bylo odepřeno rodiči, když byla malá.

Zatímco já to hned nechápala, na té ženě bylo vidět, že tomu rozumí, že ví, co je tím myšleno. Celá se rozzářila. Ostatně, byla to informace pro ni, ne pro mě.

Záhy jsem však zjistila, že ta žena zprostředkovala poznání i mně. Uvědomila jsem si, jaká hluboká pravda se skrývala v té odpovědi.

A nyní se chci blíže rozepsat o tom, jak poskytnutí si toho, co nám bylo v dětství odepřeno, nám může pomoci v odpuštění svým nejbližším.

Když jsme byli malincí, byli jsme závislí na péči svých rodičů nebo jiných blízkých. Bylo velmi těžké nepodřizovat své chování, přání a záliby jejich představám. Oni byli těmi jedinými, které jsme měli, byli jsme na jejich péči závislí a potřebovali jsme tak jejich přízeň, jejich náklonost.

Nyní v dospělosti již nejsme závislí na péči rodičů a nepotřebujeme tak již své představy, sny a vůbec celý svůj život podřizovat jejich představě. Jenže, my na to často zapomeneme. A sami sobě jsme často přesně těmi rodiči, kterými pro nás byli naši rodiče v dětství.

Například si odepíráme mít čas na cvičení či jinou zálibu. Místo toho v tom čase přesvědčujeme sebe, že pracujeme nebo skutečně pracujeme. To vše proto, že rodičům se nelíbilo, že jsme v dětství svůj čas „plýtvali“ v zájmových kroužcích, místo učení, práce doma, na zahradě, atd.

Nevěnujeme pozornost únavě svého těla nebo jiných tělesným příznakům, jelikož ani rodiče nerespektovali, že jsme unavení, že nás něco bolí, že jsme nachlazení, že nám něco nechutná, že nemáme hlad. S dovětkem, že si vymýšlíme nebo že to nic není, že „naděláme“, jsme pelášili do školy. A pod výhružkou „zaracha“, vařečky na lustru jsme i přes odpor jedli.

Je pro nás nepředstavitelné udělat si radost, pohladit se, usmát se na sebe v zrcadle, dopřát si bez výčitek vanu, čokoládu, ctít se, vymezovat si s láskou hranice, když jsme se jako malí necítili příliš milovaní. A to bez ohledu, jestli nás rodiče zahrnovali láskou a pozorností či nikoliv.

Ale my to vše teď můžeme! Dávejme sobě kopu pozornosti, lásky, péče. Přistupujme k sobě jako ten nejvíc laskaví, chápající a milující rodič.

Když si dopřejeme vše, co nám v dětství scházelo, uspokojíme tuto svoji nenasycenou potřebu. To, co jsme neměli a stále i nyní v dospělosti cítíme, že jsme to tehdy neměli, najednou máme. Budeme uspokojeni. Ten malý chlapeček či holčička, kterými jsme tehdy byli, to vše nyní bude mít.

A v tomto stavu naplnění je mnohem snazší odpustit, jelikož došlo k nápravě. Namísto stěžování si a naříkání na to, že s námi bylo v dětství zacházeno nespravedlivě, my si to vše, co nám bylo odepřeno, poskytneme o pár či více let později.

Tímto přístupem vystoupíme z role oběti a vezmeme si zpět část své síly, která zůstala uvězněná v dětství, ve všech těch situacích, kdy jsme se cítili odmítáni, nemilováni, nepřijímáni. A tím si otevřeme dveře k přijetí našeho dětství takového, jaké bylo. A dojde snáze k odpuštění.

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost zakoupit moji první knihu zde.

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Dozvědět se víc

Zeptejte se
Poradna přes mail

Posláním této mé aktivity je vytvořit další prostor, kde se vy sami můžete prostřednictvím aktivity jiného spojit se svojí vlastní vnitřní moudrostí a odpovědět si tak na své aktuální otázky.
Informací pro vás tak není má reakce na vaši otázku, ale to, co vás v mé odpovědi dojme, co se vás dotkne, co se vám tím připomene, vybaví jako obraz, pocit, myšlenka nebo vás i rozruší. Má odpověď na vaši otázku je tak pouze mostem mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí.
Dozvědět se víc