Nestyď se! To jsi ty!

„Peťo, Ty jsi takový exhibicionista, to je hrozný!“ Zněla takovým opovržlivým tónem věta, kterou jsem slyšela v dětství od osoby ze širšího okruhu rodiny. Ta věta byla reakce na informaci, že místní noviny otiskují moje úvahy a básničky, a že jsem měla možnost zkusit párkrát moderovat vysílání v rádiu.

Již nevím, zda jsem s tou informací přišla já jako ta malá holka se pochlubit nebo ji pověděl někdo jiný. Každopádně, doteď si pamatuji pocit, který mnou proběhl a stejně tak informaci, kterou jsem si tím poskytla a které jsem uvěřila.

Já se v momentě zmíněné reakce té osoby cítila hrozně provinile. Začala jsem si myslet, že jsem udělala něco špatně. Začala jsem se stydět za své projevy, za to, co mi dělá radost. Začala jsem se stydět, že mi dělá radost mluvit k lidem, psát a zveřejňovat svá psaní. Tehdy jsem uvěřila, že je to něco špatného, že je to vada na kráse, které je třeba se zbavit.

Pak si pamatuji, že jsem měla v dospívání a i po určitou dobu v dospělosti dvě základní tváře. Jednu, která se snažila nijak se neprojevovat, být tou „poslušnou“, spořádanou, nijak nevyčnívající, k ničemu se nevyjadřující. A druhou, kterou znali moji rodiče a úzký okruh blízkých přátel. Ta byla rozpustilá, veselá, spontánní, přátelská, velmi žensky něžná, lehce přidrzlá, provokativní, té bylo všude plno, ta byla všude slyšet. Vzpomínám, jak jsem si sama pro sebe mnohokrát v dospívání kladla otázku, kdo z těch dvou tolik odlišných bytostí vlastně jsem. V té druhé variantě jsem se cítila jakoby „v plném zbroji“, jakoby při síle. V té prvně zmíněné to bylo pro mě jako ve vězení, ale zase méně komplikované, jelikož jsem byla bez své síly a tak jsem nevyčnívala, nijak nikoho nedráždila, a měla klid.

Není však náhoda, že mám tuto zmíněnou reakci toho blízkého více jak 20 let v paměti. Stejně tak není náhoda, že mi tato situace opakovaně vystává na mysl právě v posledních letech, kdy se tolik měním. Teprve nedávno jsem díky této vzpomínce něco pro mě velmi důležitého pochopila. A není náhoda, že to přišlo v období prudkého nárůstu úcty k sobě samé.

A sice, je naprosto jedno, zda jste v jádru extrovert, introvert, exhibicionista nebo stydlivec, když pominu, že to je zase nějaká nálepka. Jedno není lepší než druhé. I kdybych spadala do tabulky „extrovert“ nebo „exhibicionista“ jsem naprosto v pořádku a bez vad. Není se mnou vůbec nic špatně.

A víte proč?

Každý z nás sem na Zemi přišel s určitou esencí energie. Ta je jedinečná, byť zde na Zemi mnohými rozčleněna na skupinu introvertů, extrovertů, exhibicionistů, stydlivců a kdo ví koho ještě. Kdo ví, kde kdo vzal, že introverti nebo stydlivci jsou ti hodnější, ti méně komplikovaní, méně konfliktní a méně ubližující.

A víte, proč je ta esence každého z nás tolik důležitá? Proč je třeba se k ní hrdě přihlásit? Je to naše síla! Je to typ energie, která nám pomůže překonat výzvy, které jsme si před příchodem na tuto krásnou Zemi zvolili. Je to dar, „schopnost“, která nám byla dána na tuto cestu. Podobně, jako když kouzelná babička v pohádce obdaruje odvážného prince či chasníka kouzelným kabátem, měšcem, lanem a jinými dary, bez kterých by tu svoji odvážnou pouť nedali. Vzdát se této své energie, opovrhovat jí, stydět se za ni, je jako vzdát se nástrojů, které jsou nezbytné na překonání zvolených výzev.

Třeba si dotyčný zvolil naučit se v tomto životě mluvit k davu a být při tom čím dál více svůj. A to z důvodu, že z veřejných projevů má velký dosud nepřijatý strach z jiných životů, kdy byl za své pravdy pronásledován a jinak trestán. V tomto životě to má odpustit. A to právě tím, že se neopustí, že bude stát při sobě, ačkoliv jeho projev budou hodnotit a kritizovat jiní. A tak se mu odmalička naskýtá mnoho možností být vidět, veřejně vystupovat, nebo jeho samotného to veřejné vystupování přitahuje, byť z toho má velký strach. A proto dostal do vínku dar slova, odvahy a kuráže se postavit před více lidí. A ze stejného důvodu mu život předloží výzvy, které mu rozboří vše, co dosud znal, a které současně otevřou dveře k něčemu pokrokovému, novátorskému, co má za úkol nejdříve zkoušet žít a prostřednictvím sebe tím inspirovat jiné.

Třeba si dotyčný naopak zvolil být v tomto životě v ústraní, ode všeho dění jakoby opodál, a žít si svůj krásný „obyčejný“ život v davu. A to třeba z důvodu, že ze statusu být „obyčejným“ a neznámým, má strach pramenící z dávné minulosti, kdy ze své pozice moci přesně takto obyčejně pohlížel na jiné, kteří v té době neměli takové postavení ani moc. Nebo je důvodem strach ze samoty, který se v minulosti dotyčný snažil zaplácnout veřejnou angažovaností a anonymní společností lidí kolem sebe. Nebo to může mít nesčetně mnoho jiných důvodů.

Avšak, buďme si jisti, že vše má svůj hlubší důvod. Sebemenší nic, co konáme ve svých fyzických tělech, má svůj hluboký důvod a je stejně tak nezbytné jako to sebevětší všechno.

A tak já konečně objevila, že jsem ta rozpustilá, lehce přidrzlá, naivní, důvěřivá, v nesčetných případech velmi ženská, ta, která dělá z pohledu některých dětinské a nezodpovědné věci a z pohledu jiných naopak věci zodpovědné, avšak spontánní. A velice za to děkuji, že jsem taková!

Já tím totiž lidem kolem sebe často přivádím šok, naprosté vytrhnutí z kontextu jejich každodennosti. Často přicházím tam, kde „voda stojí a zapáchá“. Což jsou i mé vlastní stíny, nepřijaté části. A to je můj úkol, alespoň pro teď. Takto se léčím a pomáhám k uzdravení (odpuštění) jiným. A jak to vím? Já se u toho cítím požehnaná, neskutečně bohatá, dojatá a vděčná.

Nebýt této ohnivé energie plné nadějí a víry v „nemožné“, pro mnohé naivity, nezažila bych v životě tolik zázraků, tolik náhlých obratů k lepšímu, tolik krásného a velkého z „ničeho“. Nezažila bych opakovaně a nedošla tak k poznání, že v naprostém zoufalství, v naprosté tmě, kde není čeho se chytnout, se vždy v jednu chvíli objeví světlo, které ukáže cestu nebo je hozené lano a člověk může z toho dna vyjít na světlo. A tedy, že se není čeho bát.

Nezažila bych to, protože bych neměla odvahu, víru, naivitu to zkusit, skočit do toho a slepě věřit, že z toho dna se jednou zvednu, že z toho nic vzejde všechno. A ani bych pak nemohla ty moje zázraky sdílet s vámi všemi.

Chápete? Ať už jste energičtí, přemýšlivý, introvertní, extrovertní, zábavní, nudní, vše je jen nálepka někoho, odraz jeho vlastního světa. Vy buďte jen takoví, v čem se cítíte v dané chvíli dobře. To stačí. To je to všechno. V každé situaci zkuste být tím, co ve vás vzbuzuje radost, co vás povznáší, dává pocit požehnání a velikosti. To je místo, kde v daném okamžiku sídlí vaše zranitelnost, vaše síla, vaše láska.

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost zakoupit moji první knihu zde.

 

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Dozvědět se víc

Zeptejte se
Poradna přes mail

Posláním této mé aktivity je vytvořit další prostor, kde se vy sami můžete prostřednictvím aktivity jiného spojit se svojí vlastní vnitřní moudrostí a odpovědět si tak na své aktuální otázky.
Informací pro vás tak není má reakce na vaši otázku, ale to, co vás v mé odpovědi dojme, co se vás dotkne, co se vám tím připomene, vybaví jako obraz, pocit, myšlenka nebo vás i rozruší. Má odpověď na vaši otázku je tak pouze mostem mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí.
Dozvědět se víc