Jiný přístup

Milovaní lidé, všem vám moc děkuji za podporu, kterou jste mi po celý rok dávali různými způsoby. Moc si toho vážím. Možná ani netušíte, jak moc mi pomáháte na mé cestě. Přeji vám všem krásné Vánoce a prožitek, že nejste nikdy sami. A v nadcházejícím roce, ať se vám daří na všechny situace podívat z většího nadhledu a vidět v nich pro sebe dar, příležitost, cestu k většímu naplnění a radosti. Pamatujte, máte uvnitř sebe veškerou sílu (velmi mocného ducha) postarat se o sebe za každých okolností tak, aby vám bylo hezky! S láskou a úctou k vám všem Peťa

Když jsem psala svoji první knihu, nevěděla jsem, že ji píši. Zkrátka, cítila jsem, že mám začít sepisovat svá objevená poznání a prožitky, o kterých tematicky povídám na seminářích. Obsah seminářů totiž nemám nikde písemně zaznamenaný. Jejich průběh je spontánním procesem, a ne vždy se držím tématu.

Jedna z velmi častých věcí, které se mnoho z nás bojí, je materiální nedostatek. A kvůli tomu často neuděláme krok, který bychom jinak (kdybychom měli finanční stabilitu) udělali.

Zodpovězte sami sobě v okamžiku, kdy vás tento strach zastihne, zda máte v dané chvíli, v daných aktuálních podmínkách, co jíst, co pít, kde se umýt, kde složit hlavu? Většina z vás na všechny tyto otázky odpoví „ ano“. Pak je zbytečné se o uspokojení těchto základních potřeb našeho fyzického těla v daný čas bát.

Ve svém okolí mám ženu, od které jsem mnohokrát ve vztahu k jejím partnerům slyšela něco ve smyslu: „Těm mým partnerům se líbilo, že všechno zařídím, řeknu jim, co mají dělat a kdy, že všechno rozhodnu. A pak později mi toto vše vyčítali a byl to pro ně důvod k rozchodu“.

A právě o ženách, které mají potřebu ve vztahu vše organizovat, zařizovat a rozhodovat, a o mužích, kteří mají potřebu tohoto přístupu (vyhledávají tyto ženy) jako své partnerky, bych dnes ráda něco po svém napsala.

Tento stav, ve kterém se nacházíš, ať je jakkoliv nepříjemný, není konečný, není donekonečna trvající. Můžeš ho kdykoliv změnit, až na to budeš mít dost sil (až uvěříš ve svoji sílu). Ty jediný(á) ten stav můžeš změnit. Tak nefňukej, nestěžuj si, že jsi v podmínkách, jakých jsi. Až na to budeš mít dost sil, tento svůj stav změníš.

Všechny články, které píši, píši předně pro sebe. Dávám na papír (Přesněji, ťukám do wordu) různé poznatky a souvislosti, které postupně na své cestě objevuji.  Ty napsané poznámky mají sloužit jak mně si něco více ujasnit, shrnout, tak mají posloužit i lidem, kteří v nich ucítí pro sebe nějakou informaci pro daný čas. A vím, že je mám šířit, protože to tak cítím a dělám.

Minulý rok touto dobou jsem došla k poznání, že soucit je klíčem k hojnosti všeho. Psala jsem na toto téma i článek.

Nyní to vnímám ještě trochu jinak, hlouběji.  A o tom chci dnes psát.

Často se mě lidi (ani už ne tak z blízkého okolí) ptají, proč jsem teda studovala ty práva, dělala roky koncipienta, složila ty advokátní zkoušky, když to vůbec nedělám. Spolu s tím často v různých obměnách pronesou, jestli to není škoda, když jsem tomu věnovala tolik času a energie.

Před pár dny se mi stala jedna věc, kterou jsem vnímala jako problém, nepříjemnost, která mi komplikuje můj život. Avšak, která (ostatně jako vše, co nás v životě potká) byla velká pomoc.

V rodině se snažím pomoct s jednou záležitostí. Tedy, ne já, ale jeden můj dlouholetý kamarád, který je na to odborník, a kterého jsem o to požádala. Daná záležitost se chýlí ke konci, dokončuje se, uzavírá, dořešuje. Já si nebyla zcela jistá v jedné části řešení té záležitosti, byť kamarád mě ubezpečoval, že je to zcela v pořádku a že za daných okolností to je nejlepší způsob.

Podělím se s Vámi o jedno mé nedávné poznání.

Píšu pro sebe a svá psaní s Vámi všemi sdílím od léta roku 2014. Všichni se vyvíjíme a i já. A řekla bych, že od roku 2012 překotně.

Jistě mnohokrát jsem psala o hojnosti a pokaždé z jiného úhlu pohledu. Přesněji, pokaždé to pro mě byla pravda, avšak aktuální době, kdy jsem daný článek psala. V mezidobí jsem se posunula. Avšak, tím se ta předchozí pravda nestala lží, jen se prohloubila, zpodrobnila.

Před pár dny se na mě obrátil jeden z vás s dotazem: „Jak si přivolat zpět bývalého partnera“.

Odpověděla jsem a odpověď posílám dál. To, co v ní popisuji, se totiž netýká jen naší touhy v oblasti vztahů, ale touhy v čemkoliv.

Vše se nám děje, jak má. Byť se nám to nelíbí, děje se to pro nás a sleduje to nějaký vyšší záměr, vývoj nás skutečných (duše). To, co k nám patří, to se nám vrátí, u nás zůstane. To, co k nám nepatří, odejde. Avšak, nic není statické, a tak to, co k nám patřilo před týdnem, už k nám nemusí patřit nyní. A opět, je to v pořádku. Posunuli jsme se.