Jiný přístup

Mnozí lidé, kteří jsou před nějakým rozhodnutím, ke mně přicházejí s dotazem: „Jak poznají, jestli to, co chtějí udělat, je správné rozhodnutí? “Která z těch variant, je ta, pro kterou se mají rozhodnout?“

Chci se s vámi podělit o jeden jev, který opakovaně na svém životě pozoruji, ale ne jen na svém.

Podělím se s vámi o jeden cyklus, který jsem opakovaně na svém životě vypozorovala. Vždy když se zintenzivnilo v mém životě nebo i ve vnitřním prožívání něco, co mě trápilo, ve skutečnosti to vedlo v daném tématu k ohromnému průlomu v mém životě a i ve vnitřním prožívání toho.

Jedna žena si chtěla na individuálce poskytnout informace ohledně své práce. Celý dosavadní život byla spíš workoholik. Svoji práci brala velice vážně, v práci dělala za dva a ať byla v jakékoliv, šéfové se na ni mohli spolehnout.

Jeden muž si na individuálce chtěl poskytnout informace ohledně toho, jak dál pracovně. V podnikání, kde se dříve realizoval, již naplnění nenacházel a navíc už mu ani neposkytovalo takový příjem, na který byla rodina zvyklá.

Na individuálku přišla žena, která před lety překopala mnohé z toho, co žila. Odešla z manažerské pozice, odešla z korporátního světa a velice se jí proměnil její žebříček hodnot.

Přišla řešit vztah, vedle jiného. Dle jejího vnímání ona se za poslední roky tolik posunula, vnímá v neshodách jiných lidí, co je zatím, ale její manžel vnímá věci tak odlišně. Nerozumí jí. Z povídání bylo cítit, že se vnímá probuzenější a vědomější a čistší než její partner a jiní lidé okolo ní.

Lidé ve vašem blízkém či vzdáleném okolí se dozvědí o nějakých vašich plánech. Nic konkrétního, ale zjistí nebo cítí, že se u vás schyluje k nějaké změně. Netuší třeba, o co by mohlo jít a dost možná to netušíte ani vy anebo třeba ví, čeho by se ta změna měla týkat, avšak neví, jak konkrétně se to poskládá. No a někteří z nich se od toho okamžiku při nejbližších příležitostech vždy nezapomenou doptat na to, jak se to něco vyvíjí. U některých z nich je zřejmé, že touží po podrobnostech. Jde to cítit z jejich nedočkavosti, co odpovíte, z jejich obavy, co odpovíte.

Každý z nás má jiný temperament, jinou energii. Jedna není lepší než druhá. Vybrali jsme si ji a vězte, že jsme k tomu měli a stále máme pádný důvod!

Jedni tak mají výkyvy emocí větší, jiní menší. Jedni tak lítají více z jednoho extrému do druhého, a to ať už někdo navenek a jiný uvnitř sebe.

Jak velké výkyvy emocí máme, o to podle mě vůbec nejde. Je to určitý materiál, stejně jako jakákoliv situace, a my jsme zkoušeni z toho, jak se k tomu postavíme, co z toho vykřešeme, jak to zkultivujeme.

Obrátila se na mě jedna žena, která povídala o tom, že dříve byla plná plánů, vše se jí dařilo, vše, co si umanula, si splnila. Byla plná drivu a odhodlání a nyní že ne. V současné době, a už to nějaký čas trvá, jí nebaví to, co dříve v rámci práce tak ráda dělala, nebaví jí ani stýkat se s kamarády, se kterými se dříve ráda setkávala a povídala. Jakoby jí všechny ty mety, které dosáhla, nyní připadají k ničemu, zbytečné. Dle jejich slov byla dříve plná života, sebedůvěry a nyní že se z nějakého důvodu její sebedůvěra velice snížila. Cítí se mnohdy velmi malá a bezvýznamná.

My lidé často děláme jednu věc. Máme z něčeho strach, v důsledku toho strachu nějak reagujeme – reagujeme ze strachu. Avšak touto reakcí si v nějaké podobě a intenzitě přitáhneme to, čeho se bojíme.