Jiný přístup

Když máte pocit, že jste o všechno přišli, pak najednou nemáte strach překročit své strachy a udělat to, co jste díky strachu dříve neudělali.

Toto jsem si znovu připomněla před nedávnem. Já dříve řídila. V rámci koncipientské praxe v advokátní kanceláři jsem byla nucena jezdit mnohdy několikrát do týdne větší dálky na soudy a jednání. Později pod vlivem nepříjemné zkušenosti, které jsem byla svědkem, jsem se začala bát a řídit jsem postupně zcela přestala.

V nepříjemných situacích máme dvě různé krajní volby. Při reakci na tu vyvstalou situaci můžeme vycházet ze strachu. Tato volba se projevuje tak, že kolem sebe kopeme, házíme vinu na jiné, v komunikaci jsme bojovní, vyčítaví, trpíme sebelítostí atd. Chytneme se tak na lep a v ten moment nakrmíme svého naschválníčka uvnitř nás, který ke své existenci potřebuje potravu. A tu mu dodáváme pokaždé, když se chytneme na pozlátko úlevy, byť krátkodobé a zareagujeme ze strachu – obviňujeme sebe, jiné, atd.

Někdo si z nás dělá poskoka – i my sami si děláme poskoka z někoho.

Když se ohlédnete ve svém životě nebo kolem sebe po životech jiných, možná tento vzorec uvidíte. Například vaši rodiče, nebo jeden z nich vás přímo či nepřímo zahrnuje určitými požadavky. Když se ohlédnete dál, vidíte, jak i oni byli zahrnuti požadavky svých rodičů. No a když se podíváte před sebe, zahlédnete, jak i vy zahrnujete požadavky své děti, přátele atd.

Seberealizace není závislá na ničem zvenčí. Pocit naplnění ze seberealizace vychází z té naší aktivity, z toho, že projevujeme sebe. A to, že projevujeme sebe ve stále čistší podobě, cítíme. A když to cítíme, tak nemáme potřebu to komukoliv sdělovat, obhajovat, proč děláme to, co děláme a ujišťovat se tak před sebou a jinými, že děláme dobře.

Mnozí lidé, kteří jsou před nějakým rozhodnutím, ke mně přicházejí s dotazem: „Jak poznají, jestli to, co chtějí udělat, je správné rozhodnutí? “Která z těch variant, je ta, pro kterou se mají rozhodnout?“

Chci se s vámi podělit o jeden jev, který opakovaně na svém životě pozoruji, ale ne jen na svém.

Podělím se s vámi o jeden cyklus, který jsem opakovaně na svém životě vypozorovala. Vždy když se zintenzivnilo v mém životě nebo i ve vnitřním prožívání něco, co mě trápilo, ve skutečnosti to vedlo v daném tématu k ohromnému průlomu v mém životě a i ve vnitřním prožívání toho.

Jedna žena si chtěla na individuálce poskytnout informace ohledně své práce. Celý dosavadní život byla spíš workoholik. Svoji práci brala velice vážně, v práci dělala za dva a ať byla v jakékoliv, šéfové se na ni mohli spolehnout.

Jeden muž si na individuálce chtěl poskytnout informace ohledně toho, jak dál pracovně. V podnikání, kde se dříve realizoval, již naplnění nenacházel a navíc už mu ani neposkytovalo takový příjem, na který byla rodina zvyklá.

Na individuálku přišla žena, která před lety překopala mnohé z toho, co žila. Odešla z manažerské pozice, odešla z korporátního světa a velice se jí proměnil její žebříček hodnot.

Přišla řešit vztah, vedle jiného. Dle jejího vnímání ona se za poslední roky tolik posunula, vnímá v neshodách jiných lidí, co je zatím, ale její manžel vnímá věci tak odlišně. Nerozumí jí. Z povídání bylo cítit, že se vnímá probuzenější a vědomější a čistší než její partner a jiní lidé okolo ní.