Jiný přístup

Podělím se s vámi o jeden cyklus, který jsem opakovaně na svém životě vypozorovala. Vždy když se zintenzivnilo v mém životě nebo i ve vnitřním prožívání něco, co mě trápilo, ve skutečnosti to vedlo v daném tématu k ohromnému průlomu v mém životě a i ve vnitřním prožívání toho.

Jedna žena si chtěla na individuálce poskytnout informace ohledně své práce. Celý dosavadní život byla spíš workoholik. Svoji práci brala velice vážně, v práci dělala za dva a ať byla v jakékoliv, šéfové se na ni mohli spolehnout.

Jeden muž si na individuálce chtěl poskytnout informace ohledně toho, jak dál pracovně. V podnikání, kde se dříve realizoval, již naplnění nenacházel a navíc už mu ani neposkytovalo takový příjem, na který byla rodina zvyklá.

Na individuálku přišla žena, která před lety překopala mnohé z toho, co žila. Odešla z manažerské pozice, odešla z korporátního světa a velice se jí proměnil její žebříček hodnot.

Přišla řešit vztah, vedle jiného. Dle jejího vnímání ona se za poslední roky tolik posunula, vnímá v neshodách jiných lidí, co je zatím, ale její manžel vnímá věci tak odlišně. Nerozumí jí. Z povídání bylo cítit, že se vnímá probuzenější a vědomější a čistší než její partner a jiní lidé okolo ní.

Lidé ve vašem blízkém či vzdáleném okolí se dozvědí o nějakých vašich plánech. Nic konkrétního, ale zjistí nebo cítí, že se u vás schyluje k nějaké změně. Netuší třeba, o co by mohlo jít a dost možná to netušíte ani vy anebo třeba ví, čeho by se ta změna měla týkat, avšak neví, jak konkrétně se to poskládá. No a někteří z nich se od toho okamžiku při nejbližších příležitostech vždy nezapomenou doptat na to, jak se to něco vyvíjí. U některých z nich je zřejmé, že touží po podrobnostech. Jde to cítit z jejich nedočkavosti, co odpovíte, z jejich obavy, co odpovíte.

Každý z nás má jiný temperament, jinou energii. Jedna není lepší než druhá. Vybrali jsme si ji a vězte, že jsme k tomu měli a stále máme pádný důvod!

Jedni tak mají výkyvy emocí větší, jiní menší. Jedni tak lítají více z jednoho extrému do druhého, a to ať už někdo navenek a jiný uvnitř sebe.

Jak velké výkyvy emocí máme, o to podle mě vůbec nejde. Je to určitý materiál, stejně jako jakákoliv situace, a my jsme zkoušeni z toho, jak se k tomu postavíme, co z toho vykřešeme, jak to zkultivujeme.

Obrátila se na mě jedna žena, která povídala o tom, že dříve byla plná plánů, vše se jí dařilo, vše, co si umanula, si splnila. Byla plná drivu a odhodlání a nyní že ne. V současné době, a už to nějaký čas trvá, jí nebaví to, co dříve v rámci práce tak ráda dělala, nebaví jí ani stýkat se s kamarády, se kterými se dříve ráda setkávala a povídala. Jakoby jí všechny ty mety, které dosáhla, nyní připadají k ničemu, zbytečné. Dle jejich slov byla dříve plná života, sebedůvěry a nyní že se z nějakého důvodu její sebedůvěra velice snížila. Cítí se mnohdy velmi malá a bezvýznamná.

My lidé často děláme jednu věc. Máme z něčeho strach, v důsledku toho strachu nějak reagujeme – reagujeme ze strachu. Avšak touto reakcí si v nějaké podobě a intenzitě přitáhneme to, čeho se bojíme.

Před nějakou dobou mě došla jedna souvislost, další střípek do skládanky, o který se s vámi podělím.

„Miluji někoho jiného a chci se rozvést“, pověděl manžel své ženě. Ta to vůbec nečekala, a byť je to již několik let, nedokázala se s tím zatím plně smířit. Stále cítí zlobu na bývalého manžela a ještě větší zlobu na jeho milenku. Sem tam se vyklubou i výčitky, že se mohla chovat ke svému muži lépe. Během té odluky si totiž začala uvědomovat mnohé své chování, na které ji manžel dlouho upozorňoval, ale až teď to vidí, dříve nebyla schopná to uvidět z jeho pohledu.