Jak se za nezdarem otěhotnět může skrývat strach mít dítě

Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta řešila svůj věk a v té souvislosti to, že dosud nemá děti, které by tolik chtěla. K tomuto tématu si chtěla poskytnout bližší informace.

Po ukotvení a navození pocitu bezpečí k ní v rámci vizualizace přišel jeden z průvodců. Zeptala se, zda by ji mohl pomoci pochopit, proč se jí to tak děje a zda by jí mohl pomoci něco uvnitř sebe změnit. Průvodce pokývl a v ten okamžik viděla sebe jako malou holčičku z tohoto života. Stačil krátký obraz z jejího dětství a ona se rozplakala a v slzách pověděla, že to chápe.

Pobídla jsem jí, ať popíše ten útržek ze svého současného života, který viděla a poví mi, co jí došlo. Říkala, že uviděla útržek jedné situace, ve které byli její rodiče a ona a její sestra. Pověděla, že to, co tam viděla, byla jedna z těch nesčetných situací, kdy její sestra byla výrazně upřednostňována, zahrnována pozorností a láskou a ona že ne. Hlavně od tatínka vnímala ten rozdíl v přístupu k ní a setře jako velmi markantní. Ten rozdílný přístup byl ještě umocněn tím, že její sestra byla jejím dvojčetem, takže si nemohla rozdílnost v přístupu odůvodnit tím, že sestra je mladší či starší, nebo jinak podobně.

Dle toho, jak na ten útržek zareagovalo její tělo, které se okamžitě rozplakalo, bylo zřejmé, že je to pro ni něco velmi hlubokého a bolavého.  Podotýkám, že tak jako v jiných případech, i zde jde o naše subjektivní prožívání. Rodiče nemusí žádné z dětí upřednostňovat, a přesto jedno z dětí to tak cítí, aniž je k tomu objektivně důvod. Stejně tak dítěti v rodině, ve které vyrůstá, může chorobně chybět láska, ačkoliv je pozorností a péčí zahrnován ve velkém rozsahu a mnohem více než děti v jiných rodinách. Ať je to z pozice pozorovatele jakkoliv, jde vždy o prožívání daného konkrétního člověka. Právě v prostoru našeho subjektivního vnímání se vytváří naše bolesti. A každý může to samé vnímat různě.

Žena tedy pochopila, že situace, že stále nemá své vlastní dítě, nějak souvisí se vztahem, který má s rodiči, že nějak souvisí s tím, jak se v rodině jako malá cítila. Zeptala se průvodce, jestli by jí mohl blíž objasnit, jak její vztah k rodičům souvisí s daným tématem, které řeší. Průvodce pokývl. V ten moment se ocitli na mýtině. Byla vybízena, ať sama pokračuje po úzké pěšině. Vydala se tedy sama na cestu. Za krátko došla na rozcestí, kde stál malý domek. Ona cítila, jakoby tam v tom domku bylo něco pro ni, něco na ni čekalo. Po chvilce s takovou radostí v hlase pronesla, že tam je její dítě, na které čeká. Byla z toho nadšená, avšak nechtělo se jí jít dovnitř.

Zeptala jsem se ji, proč se jí nechce dovnitř. Sama z toho pocitu byla překvapená. Pověděla, že se něčeho bojí. Po chvilce si došla na to, že se bojí být rodičem, protože se bojí, že by to dítě zažívalo to, co ona v dětství, že by ona tomu dítěti připravila podobné dětství, jaké měla ona sama. Uvědomila si, že se vlastně bojí odpovědnosti, závazku mít dítě. Následně jí došlo, že se bojí výčitek, které by pak ve vztahu k tomu dítěti měla, když by mu nevědomě svým přístupem k němu připravila podobné dětství. Došla si na to, že se bojí sama sebe, že si nevěří, že by dokázala být pro své dítě mnohem více podporujícím a láskyplným rodičem, než zažila ona.

Toto bylo pro ni ohromně šokující zjištění. To, že má v sobě něco takového, o tom doteď vůbec netušila. Zeptala se průvodce, jestli by jí mohl pomoci změnit toto její nastavení, přijmout daný strach, odpustit, aby uvnitř sebe se nebála mít dítě a nebránila si tak. Průvodce pokývl.

Náhle se ocitla v dávném příběhu. Byla malou holčičkou, o kterou se stará nějaká žena. Ta holčička však od ní necítí žádnou lásku, ale chlad. Holčička se cítí hodně sama, je z toho smutná. Pobídla jsem ji, ať přistoupí k té ženě v této své aktuální podobě a moudrosti a zkusí na ni pohlížet jako na někoho, kdo sám velmi trpí a má v sobě nějakou bolest, zranění, které dosud neuzdravil, v důsledku kterého se chová k dítěti, jak se chová. Žena to udělala, podařilo se jí k té ženě pocítit lásku a dokonce dotčenou ženu pohladila. Žena z toho dávného příběhu na to reagovala tak, že se rozplakala.

Co se tím stalo? Žena si tímto způsobem pomocí toho dávného příběhu, tím, že odpustila dané ženě její chladné až hrubé chování (procítila její bolest = projevila soucit), odpustila nebo z části odpustila sama sobě nějaký svůj dávný příběh, nějaké své vlastní chování z ještě třeba dávnější doby. Ostatně proto jí bylo dáno posléze v jiném životě prožít si jako dítě své vlastní chování z jiné doby. Nikoliv jako trest ale jako pomoc, aby si dokázala odpustit své vlastní chování a vzít si z těchto zkušeností moudrost, která je tam pro ni.

Následně byla průvodcem vybídnuta, ať pokračuje dál po cestě, která se před ní náhle objevila. Měla jít opět sama. Žena jasně cítila, že si pro něco jde, pro něco, co je její a co jí patří. S překvapením došla opět na to samé rozcestí, na kterém byl ten samý domek, co před tím. Věděla, že v tom domku je něco, co si má vzít. Tentokrát se však již nebála vejít do toho domku. Jelikož předchozím prožitkem alespoň zčásti přijala samu sebe, přijala jednu svoji část, která se umí chovat podobně jako její rodiče v tomto životě nebo jako ta žena z toho dávného příběhu. V důsledku toho už se tolik nebála odpovědnosti a závazku mít dítě, už se tolik nebála, že by opakovala daný příběh chladného chování k dítěti, který ona sama kdysi sehrála a sama v různých životech jako dítě zažila.

Žena vešla do domku. Ihned spatřila oranžovo-žluto-bílé světlo. Věděla, že to je to, pro co si přišla. Vzala ho do dlaní a ono ihned přilnulo k jejímu tělu, až se v ní zcela ztratilo. Žena ihned poté opustila daný dům. Věděla však, že to světlo byla symbolicky jedna její část, kterou dlouho odmítala, a právě těmi prožitky, tím projeveným soucitem ve směru k té ženě v tom příběhu, tím odpuštěním, ona tuto svoji část přijala a ona tak mohla s ní splynout. A zmíněná žena se tímto stala celistvější. A jelikož si odpustila nebo alespoň zčásti odpustila, (přijala se v tomto), osvobodila se z obav mít své vlastní dítě.

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Dozvědět se víc

Zeptejte se
Poradna přes mail

Posláním této mé aktivity je vytvořit další prostor, kde se vy sami můžete prostřednictvím aktivity jiného spojit se svojí vlastní vnitřní moudrostí a odpovědět si tak na své aktuální otázky.
Informací pro vás tak není má reakce na vaši otázku, ale to, co vás v mé odpovědi dojme, co se vás dotkne, co se vám tím připomene, vybaví jako obraz, pocit, myšlenka nebo vás i rozruší. Má odpověď na vaši otázku je tak pouze mostem mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí.
Dozvědět se víc