Raději si vsugerovat, že jsem tím, za koho mě jiní mají, než odpustit

Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta žena povídala o tom, jak se ji v partnerských a pracovních vztazích opakují pořád ty samé potíže a výměnou partnera ani šéfa nemizí. Dodala, že si uvědomuje, že to je o ní a ráda by si to u sebe nějak zpracovala, odpustila, co je potřeba odpustit.

Po navození pocitu bezpečí se zeptala jedné světelné bytosti, která za ní přišla, jestli ona by jí v tom mohla nějak pomoci, poskytnout informace, navést ji na místo, kde to vzniklo nebo jinak ji podpořit. Bytost pokývla hlavou a v tu ránu se před tou ženou objevil její tatínek. Ta žena k tomu tatínkovi cítila takovou zvláštní směs zloby a prázdna. Od tatínka směrem k ní cítila naprostý nezájem a prázdno. Bylo to pro ni velmi silné, až se rozplakala.

Poté mi pověděla, že tatínek od nich odešel, když byla malá a po tu krátkou dobu, co jej v životě měla, se v jeho přítomnosti cítila jako nic, jako někdo, na kom nezáleží, cítila z jeho strany naprostý nezájem a z toho plynoucí nedostatek pocitu bezpečí.

Zeptala jsem se jí, jestli tatínkovi chce něco říct nebo ve vztahu k němu něco udělat. Odpověděla, že ne a chtěla, aby tatínek zmizel z toho obrazu. Tatínek z toho obrazu zmizel.

Pobídla jsem ji, ať se zeptá průvodce, jestli by jí nějak mohl pomoci odpustit ve vztahu k tatínkovi. Průvodce pokývl a ona viděla svého tatínka jako malého chlapečka a jeho maminku. Ta však stála zády k němu, byť to dítě se na ni úpěnlivě dívalo a chtělo pozornost, péči, lásku, objetí. Ten chlapeček se cítil hrozně sám, žádné bezpečí, žádná útěcha, žádný klidný přístav. Jen chaos, samota, prázdnota a chlad.

Po chvíli, co žena sledovala ten obraz, jí začaly téct slzy. Pronesla, že je jí to moc líto, že to musel ten malý chlapeček (tatínek) prožívat. Dodala, že teď, co si prožila, jak se on jako malý vlivem okolností cítil, se její zloba ve vztahu k němu zmírnila. Byť se jí i nadále nelíbí to, jak se k ní choval, cítí nyní i tu jeho bolest, která stála za tím jeho chováním v pozadí. Stále se jí nelíbí jeho chování, avšak změnilo se to, že už si nemyslí, že je zlý nebo špatný. Namísto vnímání jeho jako zlého a nezodpovědného jej začala vnímat jako někoho velmi zraněného, jako někoho, kdo velmi strádá.

Chtěla s ním v rámci vizualizace znovu mluvit. Přivolala si ho tedy a povídala mu, co má na srdci, avšak již zcela jinak. Namísto výčitek a slov plných zloby a vzteku mu předně vyjadřovala pochopení. Poděkovala za život, avšak současně vzpomněla různé situace a jeho reakce, které ji velmi bolely. Avšak nyní mu to již povídala s větším vnitřním klidem uvnitř sebe. Její soucit, kterému se ve vztahu k němu otevřela, jí tento větší vnitřní klid umožnil.

Její tatínek reagoval stejně jako před tím. Žádný zájem, odtažení. Jakoby v jeho životě nebyla nic.

To však nijak nezměnilo její nové vnímání tatínka a všech nepříjemných situací, které s ním prožívala. Uzavřela to konstatováním, že to nevadí. S takovým až úžasem ve tváři pronesla, že to, že tatínek nezměnil pohled na jejich vztah, nemá žádný vliv na ni. Jelikož ona sama rozhoduje, jak o něm a o této své části života bude smýšlet.

A to je přesně ono!

Ona se rozhodla podívat se za ty situace, které s tatínkem prožívala. Ona se rozhodla být takto odvážná a díky tomu uvidět za roh, uvidět dál, mít o daných okolnostech více informací. Větší (hlubší) informovanost jí umožnila uvidět a prožít si, že nic není černobílé a právě tento prožitek jí umožnil to snáze celé přijmout a tím pro sebe udělat velkou službu. Jelikož tím přijetím ona ze sebe svlékla velké závaží, které odmalička s sebou nosila, aniž by tušila.

Tím závažím bylo vnitřní hluboké přesvědčení, že je méně než jiní. A to závaží se v jejím životě projevovalo mimo jiné právě v různých typech vztahů, kde na sobě buď nechávala štípat dříví (obrazně) nebo naopak zaujala roli komandanta rodiny, který má vše pod kontrolou. Obojí projevy byly však jen rozdílným projevem stejného nízkého vědomí sebe sama (nízkého sebevědomí).

Jelikož jako malá neodpustila tatínkovi jeho chování, nemohla jeho chování ani přijmout takové, jaké je (což neznamená souhlas nebo setrvání v blízkosti daného člověka). A jelikož neodpustila, pociťovala ve vztahu k tatínkovi bolest. A aby se vyhnula této bolesti, kterou pociťovala pokaždé, když se dostala do situace, kdy cítila, že je tatínkovi jedno (byť z jakéhokoliv důvodu), raději jeho postoj k ní přijala za pravdivý (nevědomě). Tím si trochu ulevila, jelikož nemusela se postavit tváří tvář bolesti, že má tatínka, kterému je jedno. Avšak současně se tím na nevědomé rovině zpronevěřila sobě, sebe hodila přes palubu, sebe opustila.

Tím, že měla nyní odvahu uvidět širší souvislosti, a tedy odvahu převzít za sebe (za danou situaci) více odpovědnost, dovolila si uvidět (pocítit), co prožíval tatínek jako malý. To ji poskytlo hlubší informace o tom, proč se k ní choval tak chladně. A tato větší informovanost jí umožnila snadněji pochopit chování tatínka, jeho chování přijmout a odpustit. Jinými slovy, ta větší informovanost jí umožnila více soucítit a ten soucit zmírnil tu bolest, kterou se bála plně prožít. Bolest, že byla tatínkovi jedno. Tím si tu bolest prožila (možná i nepozorovaně), a ve vztahu k tatínkovi se osvobodila. A v důsledku tohoto již nepotřebovala přesvědčení, že je míň než jiní, které nevědomě nosila v sobě, a které ji „sloužilo“ k tomu, že se tím vyhnula připuštění si toho, že pro tatínka byla ničím.

V jejím životě pak toto přijetí (odpuštění) vedlo ke změně jejího vnitřního nastavení, neboť odpadla potřeba být z tohoto důvodu míň než jiní a tak zcela přirozeně, tiše a nepozorovaně se zvýšila sebeúcta této ženy, což se postupně projevuje ve všech oblastech jejího života.

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

 

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Dozvědět se víc

Zeptejte se
Poradna přes mail

Posláním této mé aktivity je vytvořit další prostor, kde se vy sami můžete prostřednictvím aktivity jiného spojit se svojí vlastní vnitřní moudrostí a odpovědět si tak na své aktuální otázky.
Informací pro vás tak není má reakce na vaši otázku, ale to, co vás v mé odpovědi dojme, co se vás dotkne, co se vám tím připomene, vybaví jako obraz, pocit, myšlenka nebo vás i rozruší. Má odpověď na vaši otázku je tak pouze mostem mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí.
Dozvědět se víc