V tomto článku napíši některé promluvy vůči sobě samému (= vnitřní komunikaci) konkrétně k situaci, kdy dítě má epilepsii, které jedné ženě pomohly snížit vnitřní tlak k tomuto tématu a tím získat větší nadhled, což mělo dopad na konstruktivnější průběh děje. V daném případě ta větší konstruktivnost spočívala v tom, že dané dítě již v přítomnosti maminky nemělo od té doby epileptický záchvat. Samozřejmě že jistě pomohla spousta dalších věcí, někdo může říct, že třeba i náhoda :-). Ale faktem je, že od prvního sezení na Tréninku mysli, dané dítě nemělo v přítomnosti maminky epileptický záchvat a jsou to již měsíce. A přitom záchvaty byly velmi četné. A u jiných příbuzných, například u prarodičů na prázdninách dítě záchvat mělo. Avšak díky tomu, že dítě již nemělo záchvat v přítomnosti maminky jako osoby, která je s ním nejčastěji, záchvatů značně ubylo. Avšak zdůrazňuji, že my nemáme kontrolu nad tím, jak konkrétně bude vypadat ten konstruktivní děj, ale máme kontrolu nad tím, do jaké míry bude pro nás a nejen pro nás, ale i pro všechny zúčastněné konstruktivní. Znovu i tu zdůrazňuji, že změna vnitřního postoje není oddělena od lékařských postupů. Působí podpůrně a může je krásně doplňovat, avšak nikoliv nahrazovat.
