Miluji Vánoce a advent, takové to období vůně perníkového koření, svařáků, zmrzlých ruk, které ohřívám právě o kelímek toho svařáku :-) A mám takový zvyk, že ke konci listopadu si upeču perníčky, které pak jako příslib blížících se Vánoc pojídám právě k ranní kávě nebo kdykoliv ke kávě během dne :-) No a jakmile si upeču ty perníčky, tak vím, že již na další sladké mimo vánoční cukroví do konce roku nebude chuť. A tak právě před tím koncem listopadu, než peču ty perníčky si párkrát udělám tento pohankový perník. Na tuto buchtu, možná právě díky vůni skořice, hřebíčku, badyánu, mám chuť na podzim a v zimě. Je úžasný :-) A co je na tom nejlepší, neobsahuje lepek (což je pro mě se zjištěnou intolerancí lepku vítané) a ani bílý či třtinový cukr. Jeho výživová hodnota pro mé tělo je tedy úplně v jiných výšinách :-) Tato buchta díky pohance obsahuje rutin, což je velmi cenná látka pro posílení cévních stěn. A přitom si opravdu pochutnáte :-)

Tak na toto jídlo dostanu chuť na podzim a v zimě a hlavně v takovém tom období, kdy se peče na Vánoce, pijí se svařáky, punče, zkrátka když se více "plácá" :-) Určitě znáte škubánky. Ale jak jsem zjistila, mnozí je znají nasladko. Já je zase neznala z domu jinak než naslano. Škubánky nasladko jsem ještě nepřipravovala a ani nejedla. Zato škubánky naslano jím od dětství doteď velmi často :-) Tady v Klubu je zveřejněn ještě i původní recept, který pochází od prababičky z mamčiny strany a která ho má ještě po dalších předcích. Škubánky se připravovaly klasicky z brambor a mouky. V Klubu je tento původní recept pod názvem: "Babiččiny škubánky se zelím" Když mně před lety zjistili intoleranci lepku, (kterou jsem přestala trpět dle krevních testů asi po roce a půl, co jsem jedla více zásadotvornou stravu, jak představuji například tady v receptech anebo o tom komplexně píšu ve svém e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji), tak jsem přirozeně hledala způsob, jak se nepřipravit o jídla, která miluju, a začala si tak jednotlivá má oblíbená jídla uzpůsobovat tak, abych je mohla. Začala jsem experimentovat a nahrazovat to, co mému tělu nedělá dobře, surovinou, která naopak mému tělu prospívá. No a výsledkem je i tento recept :-) V tomto receptu vás seznámím s receptem, který z rodinného receptu vychází, ale zaměňuje některé suroviny za jiné, aby jídlo bylo bez lepku a celkově méně zátěžové pro mé tělo. Oproti původnímu rodinnému receptu, který zde v Klubu najdete pod názvem: "Babiččiny škubánky se zelím", brambory zcela či zčásti nahrazuji jinou surovinou, jelikož jsem zjistila, že to aspoň pro mě požitek z daného jídla nekazí a pšeničnou bílou mouku nahrazuji přirozeně bezlepkovou obilninou. Ale zkuste oba :-) Zde je recept bez brambor a pšenice:-)

Máte celou vaničku rukoly a je vám jasné, že ji nestihnete sníst k různým jídlům, než zvadne nebo shnije. Znáte to? Já občas jo. Mám velké oči, když tu rukolu koupím. Ta vanička vypadá jako malá, že je tam toho trochu. Ale pak často zjišťuji, že ta vanička je pomalu bezedná. Anebo zjistím, že pod svrchní vrstvou svěže vypadající rukoly, se skrývá trochu jiná jakost. Asi taky znáte. Vidina toho, že když to nespotřebuji co nejdřív, tak to vyhodím, byla impulzem této pomazánky. A je výborná. A navíc díky rukole a dalším ingrediencím je pro mé tělo spíše zásadotvorná a když ji doplníte další zeleninou jako přikusovadlem, tak se zásadotvornost ještě zvýší. Výborná je na opečeném celožitném kváskovém chlebu, třeba jak je na tom obrázku :-)

Toto, co vidíte na obrázku - kafe a malá kulička k němu je můj častý předsnídaňový rituálek :-) No jo, vím, že se říká, že kafe po ránu před snídaní není dobrý nápad pro tělo, jen to zatím neumím jinak :-) Teda pokud se nepočítá jako jídlo teplá voda s vymačkanou citrónovou šťávou nebo mladý ječmen, který si před tím kafem dám. Když se ale probudím hladová, s pocitem prázdného žaludku, tak tento můj rituálek opravdu posouvám až po nějaké úžasné snídani. Ta jedna kulička je často jediným sladkým, které za den sním. Já totiž nepotřebuji sladké, ale potřebuji něco malého sladkého ke kafi :-) Sladké bez kafe téměř nejím. Takže když ráno kafe, hledám k tomu něco malého sladkého, čím bych tu příjemně hořkou chuť kafe vyladila. Potřebuji jen něco malinkého, co by na jazyku způsobilo sladkou chuť a doplnilo zlehka tu hořkost kávy. Ne nic velkého. Jen něco, co by párkrát, jen co vypiji to kafe, osladilo pusu. A to ta kulička bohatě splní. Nevím jak vás, ale takovéto, kdy je přede mě postaven flák nějakého dortu a k tomu pidi kafe, mě dvakrát neláká. A víte, co je na těch raw kuličkách v jakýchkoliv variantách nejlepší? Obsahují pro mé tělo předně zásadotvorné suroviny. Mé tělo tak tolik nezatíží, jelikož nepřispívají tolik k překyselení mého organismu. A naopak dodají tělu mnoho cenných látek.

Ach, bramborový salát...:-) Pro někoho jeden ze symbolů Vánoc. Pro mě nejen Vánoc, jelikož ho dělám přes rok docela často. Někdo se do něj přes rok nepouští, jelikož má pocit, že je to náročné na čas a celkově a hlavně nezdravé. Já na tom nic nezdravého nevidím, pokud to nejíte každý den a máte k tomu kopu jiné zeleniny nebo jiné jídlo více zásadotvorně odlehčíte. A už vůbec není nezdravý, pokud si trochu pohrajete s ingrediencemi, nebo se způsobem přípravy a konzumování, třeba jak to dělám já :-) Naopak, "bramborový" salát může obsahovat spoustu zásadotvorných surovin :-) A je to rychlovka :-) Ano, jasně, dávám si i klasický bramborový salát a nejen na Vánoce :-) Ale vím, že to jde i bez brambor :-) Já obecně si myslím, že nezdravé jídlo neexistuje. Jen jde o četnost, množství a o to, jaké další potraviny během dne sníme. Bramborový salát mám moc ráda. Ale nečekejte ode mě, že si ho dám v restauraci anebo u někoho na návštěvě :-) Já mám takový nešvar :-) - jakékoliv jídlo, které je mazlavého typu, z mnoha ingrediencí, zkrátka takové ty bramborové saláty, pomazánky atd., jím moc ráda, ale jen když si je udělám sama. No jo no...to jsem já :-) Někdo si může říct, co je na bramborách špatného, když je nedám do bramborového salátu. Na bramborách není pro mé tělo špatného nic, pokud to s nimi nepřeháním a jím jen ty, které nezačínají klíčit. A úplně nejlepší jsou ranné brambory, které si vlastnoručně vypěstujete a vykopete na zahrádce krátce před tím, co z nich uděláte báječné jídlo. Ale jasně, ne každý má tuto možnost nebo to chce dělat, zatím ...:-) Brambory miluju snad na všechny způsoby. Jednou za čas si dám čistokrevné bramborové jídlo. Ale na svém těle poznám, že jíst brambory běžně jako přílohu nebo jako hlavní jídlo mi nedělá dobře. Více o tom píši v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji). Brambory používám spíše jako jednu z mnoha dalších ingrediencí v jídle. A tam, kde to jde, brambory vynechám a nahradím jinou ingrediencí a brambory si nechám na jídlo, kde skutečně nahradit nejdou a tam si je moc ráda vychutnám, například moje oblíbené plněné bramborové knedlíky se zelím :-) A ano, bramborový salát je bramborový salát, ale tady je jedna verze, ve které brambory nejsou a i tak si na něm pochutnám podobně jako na bramborovém salátu :-)

Tak tato upravená zelenina mě jako příloha provází celý podzim a zimu. Je to výrazná a přitom velmi příjemná zahřívací chuť, která na mě působí tak, jako bych si na zahřátí dala něco horkého anebo výrazně pálivého (pro mě např. panák slivovice mého taťky vypálené s láskou našim kamarádem) a v okamžiku mám uvnitř teplo. A navíc je to způsob, jak sníst větší množství těch druhů zeleniny, kolem kterých někteří chodí obloukem. Ale je to velká škoda, protože právě tyto druhy zeleniny jsou aspoň pro mé tělo vysoce zásadotvorné a velmi důležité na podzim a v zimě. Vy, co jste četli e-book: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji), víte, že já na základě své vlastní zkušenosti s mým tělem jsem se přesvědčila, že aspoň mé tělo vykazuje, že na zásadotvornosti a kyselinotvornosti potravin v těle něco bude. Na tuto zeleninovou přílohu díky použitým ingrediencím a zahřívacímu efektu většinou v létě chuť nedostanu, ale jak už jsem řekla, na podzim a v zimě je to top. Tuto přílohu jím nejčastěji na snídani k takovým těm hutným luštěninovým pomazánkám jako např. humus. Moc k těmto pomazánkám pasuje, jelikož svojí pikantní zemitostí krásně osvěžuje jejich hutnost. A navíc při probuzení do chladného rána s dekou na sobě je tato zelenina často tím, na co dostanu chuť. Nebo tuto zeleninu dělám i jako zeleninovou přílohu na oběd např. k podzimnímu rizotu, k podzimním těstovinám, k thajským jídlům nebo prostě k čemukoliv, kam ji zrovna chci :-) Na této zelenině je nejlepší nejen to, jak chutná, ale i to, že je vysoce zásadotvorná. Touto zeleninovou přílohou si tak výrazně zvyšuji zásadotvorný poměr potravin, které v daném dni sním. Je třeba ji ale sníst ještě teplou, jak o tom podrobně píšu v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji). A kromě těchto všech superlativ je to levné a bleskově připravené :-)

Dýni jako surovinu jsme u nás doma nepoužívali. V dětství a dospívání jsem ji téměř neznala. Až když jsem se více začala zajímat o to, co jím, ne ve smyslu hlídání váhy, ale ve smyslu toho, zda to dané jídlo mému tělu udělá dobře, na mě vykoukla :-) A teď jsme velké kámošky. Provází mě v kuchyni od září do února. Je pro mě nepostradatelnou surovinou tam, kde by ji jiní nehledali. Jak sami uvidíte v dalších receptech, dýni zakombonovávám do mnoha dalších podzimních a zimních jídel. Kde to jde a nezmění to příliš chuť jídla, nahrazuji jí zcela či zčásti i některé suroviny, které jsou pro mé tělo více zátěžové. V e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji, to blíže vysvětluji a rozebírám, proč to dělám. Z dýně k vaření využívám úplně všechno, včetně dužniny se semínky a tvrdé slupky. V e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji, pak blíže vysvětluji, k čemu tyto části dýně dále používám a proč to dělám. Některé recepty z těchto částí dýně budu uvádět i zde v tomto Klubu. V tomto receptu vám ji představím ve verzi, kterou zná asi snad každý, a to ve formě dýňové polévky. Tu vařím na mnoho způsobů, ale vybrala jsem tento, jelikož je tam zakomponovaná úžasná další surovina, která mému tělu prospívá a navíc dýni tak moc sluší a ne každého napadne ji do dýňové polévky použít. Je to jedna z polévek, která doslova pohladí mé bříško zevnitř :-) Dýňovou polévku si připravuji jen na podzim a v zimě. Jelikož na jaře nebo v začátku léta u nás ještě rozhodně není zralá a já respektuji přírodu, která ví, co dělá a proč nám některé suroviny prostě v určitém období nedá. Stejně tak ne nadarmo určitá surovina vydrží ve spíži přes zimu a jiná ne. Když v místě na Zemi, kde žiji, není ještě dýní čas, netlačím řeku proti proudu a pracuji s tím, co mám k dispozici. Což mě velmi připomíná to, co učím na Tréninku mysli nebo na těch Individuálkách :-)