Živé vysílání

Nejbližší živé vysilání (odpovědi na vaše dotazy) v Klubové sekci 24.11.2024 od 20:00 do cca 21:00. Toto živé vysílání probíhá pro členy Klubu zhruba 2X v měsíci (nejčastěji na začátku a uprostřed měsíce) na webu jinypristup.cz v sekci Klub.  Více info »

Klub Moje tělo

Milá přítelkyně, milý příteli, vítám Tě v klubové sekci „Moje tělo“.

V tomto Klubu: „Moje tělo“ s vámi budu sdílet informace, které mi došly díky mému tělu. Vedle jiného s vámi budu sdílet recepty více zásadotvorných jídel. Nečekejte nic náročného nebo drahého. Budou to běžná jídla a všechny z běžných a cenově dostupných surovin. Jen jsem si ta jídla upravila tak, aby byly pro mé tělo více zásadotvorné.

K těmto úpravám běžného jídla mě před lety život dotlačil poté, co jsem začala trpět lupénkou, intolerancí lepku, cystou v prsu a různými záněty v těle. Já chodila od jednoho vyšetření k druhému a nebylo mi pomoci ve smyslu, že mi bylo sděleno, že se to prostě už objevilo, ať už lupénka, intolerance lepku, cysta atd. a to už tak zůstane a bude se to maximálně jen zhoršovat. A to byl pro mě impuls, že jsem začala hledat, zkoušet si nějak pomoci sama.

Vůbec nechci, aby to vyznělo, že tu pohrdám lékařskou péčí. Naopak! Vše, co tu na Zemi je, tu má své místo a je něčemu prospěšné, něčemu slouží. Naopak se klaním lékařské péči v akutních stavech, to je neuvěřitelné, co medicína a lékaři dnes dokážou. Ale na mé autoimunitní potíže byly pouze kortikoidy anebo pravidelné kontroly ve víře, že se situace nebude zhoršovat. Samozřejmě jsem dbala lékařských postupů, ale vedle toho jsem začala hledat, jak bych svému tělu ulehčila sama. Avšak pozor, já chtěla svému tělu ulehčit bez ohledu na to, zda se stav zlepší nebo ne. Toto nastavení bylo a je velmi důležité.

A tady se začalo rodit mé uvědomování si toho, že za své tělo jsem odpovědná v konečném důsledku jen já sama.

Začala jsem se zajímat o bylinky, o suroviny, ze kterých vařím jídlo, a začala jsem vědomě sledovat, co to s mým tělem dělá, co se mu líbí, co mu vyhovuje a co ne. Velmi cenná byla i zkušenost, kdy jsem tři roky (od roku 2012) držela striktně bezlepkovou dietu (kupovala bezlepkové směsi, které byly většinou složeny hlavně ze škrobů), aniž bych cokoliv jiného ve stravování či celkově životním stylu změnila, a mé zdraví se nikterak nelepšilo. A tato zkušenost mě přivedla k tomu, že vedle respektování lékařským pokynů jsem najednou pod tlakem samovolně změnila přístup ke svému tělu. Podrobněji o tom píšu zde.

Začala jsem svému tělu s láskou vařit jiným způsobem, a to bez ohledu na výsledek. Zkrátka jen proto, že je to moje tělo a já mám za něj odpovědnost. Znovu jsem zařadila lepek, ale chytře :) a v obyčejných a notoricky známých a levných jídlech jsem začala některé více kyselinotvorné suroviny nahrazovat více zásadotvornými surovinami, které nabízí sama příroda.

Po zhruba roce od této změny stravování mi zmizela po těle lupénka, dle krevních testů jsem najednou neměla intoleranci lepku a zmizela cysta. Mé krevní testy byly výborné. Všechny hodnoty na svém místě :) Tento stav trval zhruba 5 let. A to do doby, než jsem vlivem okolností života zapomněla asi na rok a půl na své tělo a na to, co mu vyhovuje ve stravě a vrátila se k původnímu stravování, kdy jsem neřešila množství průmyslově upravených potravin, které do těla dávám atd.. A výsledkem byl návrat lupénky. Jakmile jsem opět najela na s vámi zde sdílený způsob stravování a přístup k jídlu lupénka se začala po těle sama zmírňovat a mizet, a výsledky byly zřejmé již po týdnu. A tato zkušenost byla jedním z impulzů toto vše sepsat a sdílet to s vámi a to jak v tomto Klubu v rámci receptů, článků a různých tipů, tak i pak komplexně v e-booku: „Co mi dosud řeklo moje tělo“ (který brzy vyjde), popř. na sezení.

Na tomto místě chci zdůraznit, že k uzdravení mi nepomohla pouze strava, ale i dodržování léčebných postupů a obecně i mentální a emoční očista, jejichž výsledkem jsou například mé činnosti na webu jako Individuálka, Trénink mysli atd. Cesta k uzdravení je tedy komplexní, nicméně změna přístupu ke stravě mému tělu určitě odlehčila.

Podrobně o tom, co je obsahem v tomto Klubu: „Moje tělo“, naleznete zde.

Berte však na vědomí, že nejsem lékař a ani psycholog a ani odborník na výživu. Vše, co na tomto webu předávám, včetně obsahu tohoto Klubu týkajícího se těla, jsou mé vlastní informace, souvislosti a zkušenosti, které mi došli vlivem dosavadního života a v důsledku toho, čím dosud procházelo mé tělo. Tyto informace tak rozhodně nenahrazují odbornou péči. Vy máte své tělo, své zkušenosti a svůj jedinečný příběh a mým se můžete pouze inspirovat.

S láskou Peťa

Přihlášení

Klub Moje tělo: Přístup na půl roku ... 600,00 Kč / 27 €

Co získáte Klubovou sekcí:
1) 30 min konzultace ohledně předání mých zkušeností se stravováním, ohledně přístupu k mému tělu a jeho harmonizaci (přes skype) 
2) Recepty, ve kterých vařím z běžných surovin, ale přemýšlím o nich jinak :-)
3) ČLÁNKY týkající se propojení mezi tělem, jídlem, myšlením, emocemi a situacemi, kterými procházíme.

Více informací

Sluníčko ve skle :-)

Tak toto je naprosto famózní dezert a to nejen pro oči ale i v chuti. Má podzimní chuť i barvu. Je lehký, výživově velmi hodnotný pro tělo a bez bílého či třtinového cukru. Doporučuji ho jíst ne vychlazený, ale v pokojové teplotě nebo i lehce teplý (podrobně se tímto principem, který mému tělu prospívá, zabývám v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji). Pak úplně cítíte, jak vám tento dezert zahřívá a hladí břicho zevnitř :-) Teda aspoň to mé břicho :-)

Babiččiny škubánky se zelím :-)

Toto jídlo je další z těch mých nostalgických. Kdykoliv jej připravuji, vzpomenu si na mamku, babičku, pradědu, kterého jsem ještě zažila, a i si pamatuji, že mě jako malinkou tříletou pochoval a to on běžně opravdu nedělal :-) Během přípravy těchto škubánek mi naskočí pocit ohromného vděku a cti, že jsem se v tomto životě narodila právě do této rodové linie a mými předky byli tito lidé se vším dobrým ale i špatným, co žili nebo čeho se dopustili. Při vaření tohoto jídla cítím směsici snad všech možných pocitů. Myslím, že takto nějak voní život sám, jelikož i v tom životě je všechno - radosti, smutky, euforie, zklamání, dojetí, bolesti atd. Zkrátka kdykoliv toto jídlo vařím, vzpomenu si na mamčinu rodinu, na všechny předky z mamčiny strany, na všechnu tu dřinu na poli, kterou zažila moje prababička, praděda, babička, mamka a na kterou okrajově vzpomínám i já - na ty řádky okurek, kdy nebylo vidět na konec, na to jak jsme se jako děti potajnu odplížily k "Hnědce" - k říčce tekoucí do stejnojmenné nádrže, abychom nemusely dál sklízet ty brambory nebo okurky :-) Vzpomínám na brambory pečené v ohni, což byl náš nedělní oběd, jelikož se nestíhalo sklízet a na oběd u stolu nebyl čas. Vzpomínám na víkendy trávené hraním si na poli nebo v ohromné zahradě, jelikož moji rodiče museli pomáhat. S vděčností nyní vzpomínám na to, jak nás to jako děti vůbec nebavilo, jak jsme chtěly na bazén nebo na výlet a ne být na poli nebo v zahradě a jak jsme byly k smrti unuděny a otráveny. A jak jsem nyní vděčná, že jsem to zažila, že mi bylo umožněno aspoň trochu nakouknout do toho života mého pradědy, kterého jsem ještě zažila. Jak jsem nyní ráda, že jsem ho tu ještě stihla. A jak jsem nyní vděčná, že jsme s rodiči byli právě na tom poli a v té zahradě a ne někde na výletě nebo u bazénu. Vzpomínám na pradědu, na jeho vnitřní klid, který z něj vyzařoval, když byl u včel, v zahradě nebo seděl u mé babičky (jeho dcery) v jednom čele stolu v kuchyni, když přijel na nedělní oběd, na který pravidelně přijížděl na sklonku svého života. Až teď si uvědomuji, že v té době byl již v požehnaném věku a přitom to by pořád statný, urostlý chlap, který zažil tolik dřiny a jiného. Mám ho před očima, jak seděl u stolu v té kuchyni, jedl babiččin hovězí vývar s domácími nudlemi, který u babičky byl každý víkend a slyším ho říkat: "Děkuji Boženko". Což je moje babička. A šel z něj takový klid a pokora. Jakoby se na sklonku života své dceři nevyřčeně omlouval, spytoval... Nebylo to smutné, bylo to dojemné, inspirující, plné moudrosti a pochopení a hlavně vnitřního smíření. Zažila jsem ho krátce a přesto ve mně zanechal velmi silnou stopu a v době, kdy se můj život před lety otočil vzhůru nohama a já nastoupila naprosto nevědomě intenzivní cestu k sobě, z čehož vznikl ten web jinypristup.cz, moje vzpomínky na něj začaly ožívat. A nejen to, jsou silnější. A já v těch střípkách nacházím souvislosti, podporu a i pochopení. Jako by mě právě tím i nyní provázel na mé cestě, jako by byl se mnou a je...:-) No tak takto nějak to se mnou je, když vařím tyto škubánky :-) Jak vám asi došlo, je to recept po mé mamince, babičce a prababičce. U nás se hodně vařilo z brambor, mouky a zelí. Prostě sedlácká rodina :-) A tyto škubánky jsme měli doma opravdu často :-) A je to luxusní, teda aspoň pro mě :-) Navíc když se tyto škubánky jí s domácím kysaným zelím, které je zásadotvorné, velmi se tím zvyšuje zásadotvorný kvocient tohoto jídla v těle.

Čakerní trubka

Lidé na Tréninku mysli ode mě často slyší větu: „Hlídej si svoji trubku". Postarej se, aby měla stejnou šířku, aby se ani nezužovala a ani nerozšiřovala“. Ne, neocitli jste se na praxi ve výrobním provozu a ani jsem se nezbláznila :-) Pod tímto označením lidé z Tréninku mysli vědí, že mám na mysli, aby ...

Zelňačka po Peťuláčkovsku :-)

Kysané zelí miluju. A když je kysané zelí domácí, tak to je ještě lepší :-) Recept na to, jak ho dělám já, někdy jindy :-) Kysané zelí jím nejčatěji na podzim a v zimě a bez tepelné úpravy jako "zeleninu" k jídlu všude tam, kde se hodí, a dávám jej do různých salátů. Je velmi zdravé. Mléčné kvašení, kterým prošlo, z něj dělá super potravinu pro moje střeva a tím pádem podporuje imunitu. Navíc obsahuje pro mé tělo mnoho cenných látek, které si z něj tělo vezme. Když si děláte kysané zelí doma, tak se vám asi stane (teda mně jo :-)), že občas tam chybí voda a svrchní vrstva je pak taková povadlá. Na jezení zasyrova pak tato vrstva zelí není nic moc, ale tepelně upravená je v pohodě a neplýtváte svěže vypadajím zbytkem obsahu soudku na zpracování kysaného zelí tepelnou úpravou. Jelikož tím samozřejmě kysané zelí spoustu látek ztrácí. A tak to svěží si necháte pěkně na jídlo zasyrova. V této polévce není vůbec mouka, nemusí tam být ani brambory a není tam žádný cukr ani kvasný lihový ocet. A přitom je krásně zakulacená a vůbec nic ji nechybí :-)

Tělo jako nástroj

Svým životem jsem došla k tomu, že nejsme to tělo se jménem a příjmením, ale jsme těmi, kteří ty naše těla oživují. Bez nás by ta těla byla jen nehybná hmota. Každý jeden z nás jsme to jedno a to samé Vědomí, jsme neviditelní pro oči těla a právě díky tělu jsme vidět a zažíváme tu život, vše, co jsme si vytvořili.

Pohankový čaj :-)

Tak tento čaj piju ráda v jakémkoliv ročním období. I když na podzim a v zimě si na něho vzpomenu asi nejvíc :-) Patří k mým tzv. snídaňovým čajům. Říkám tak čajům z bylinek, které se řadí mezi takové ty dětské bylinky, které jsou v chuti spíše nasládlé než nahořklé (např. lípa, černý bez, atd.). Já si po snídani udělám do velkého hrnku čaj a ještě horký, ať je zima nebo léto, ho vypiji. Ale nepiji během jídla, jak vysvětluji v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji). To, že si dávám čaj po jídle, znamená, že si ho jdu po jídle teprve vařit. Než se uvaří voda, než se vyluhuje, tak je to skoro půl hodiny od jídla. Má takovou hřejivou barvu a citrónovou chuť. A hlavně obsahuje rutin, jelikož je z pohanky a ta jako jedna z mála potravin, co běžně jíme, obsahuje tuto cenou látku pro naše cévy.

Rizotové placky - když zbyde Červené rizoto :-)

Pamatujete si na "Červené rizoto"? Tak zbylo :-) Ne proto, že by nebylo výborný, ale neodhadla jsem svůj hlad a hlad blízkých :-) Takže mi zbyla minimálně jedna další porce. Dala jsem ten zbytek do ledničky s tím, že s tím zítra něco provedu. Jelikož já jídlo nevyhazuju, pokud už nemá nožičky :-) A druhý den jsem měla chuť na nějaké placky pečené v troubě právě z tou majonézou z luštěnin, kterou jsem měla taky v ledničce. A s radostí jsem si uvědomila, že tam mám zbytek červeného rizota a bylo vymyšleno, co budu za chvíli jíst :-)

Majonéza z luštěnin :-)

Tak toto je úžasná věcička, kterou doplňuji takové to líné jídlo, kdy si jen například nakrájím zeleninu na plech do trouby, včetně brambor ve šlupce. Díky tomu, že obsahuje luštěniny, byť se to jmenuje majonéza, dostanu do těla mnoho bílkovin a jiných výživných látek. Navíc oleje v této majonéze je podstatně méně než v běžných majonézách. A když navíc tento olej bude kvalitní olej, který je lisovaný za studena, např. slunečnicový, tak je tato majonéza velmi výživným doplňkem k jídu, který tělu dodá bíloviny a kvalitní tuky.

Rizoto z červené řepy

Tak toto jídlo miluju, pro změnu :-) Má krásnou barvu a skvělou podzimní nasládlou chuť. Je to jedno z těch podzimních, zemitých a krásně barevných jídel. Teď mi došlo, že podzimní jídla jsou většinou velmi barevná. Jakoby i ty všechny barvy podzimu se dostaly aspoň kouskem na talíř :-) Pokud ovšem se řídíme zákony přírody a na podzim jíme převážně to, co příroda vydá na konci léta a později :-) Je to jedno z těch jídel, ve kterém sním opravdu velkou porci tepelně upravené červené řepy a udělám si k němu pokaždé něco jiného - někdy kousek masa, jindy kousek sýra, vajíčko atd. a díky tomu chutná pokaždé jinak.

"Vlašský" salát, který vlašák ani neviděl :-)

Tak toto je pomazánka, kterou má velmi rád partner. V chuti lehce připomíná vlašák, byť ho ani neviděla :-) A je to jedna z těch pomazánek, které sluší, když si pár hodin odpočne v lednici. Muži, kteří mají rádi klasický vlašák, budou nadšení a nejen muži :-) Myslím, že může být důstojnou alternativou vedle vlašského salátu na chlebíčky, kdo dáváte. Jelikož v chuti je tam aspoň pro mě něco velmi podobného. A přitom co se výživové hodnoty týče, je tato pomazánka nesrovnatelně jinde.  Já si ji velmi cením hlavně proto, že díky ní sním mnoho pro mé tělo cenných látek v surovinách, ze kterých je, a to v takovém množství, ve kterém by mě samotné naráz přes krk nepřelezly :-) A ještě si opravdu pochutnám. Jelikož je z většiny složena ze surovin, které jsou pro mé tělo zásadotvorné, je mému tělu velmi výživově prospěšná, aniž by jej příliš zatížila. Tak tady je recept:-)

Celerové pyré

Miluju celer :-) Celer je pro mě jedna z velmi charismatických zelenin :-) To mám po taťkovi. Oba všude strkáme hromadu celeru, petržele, petrželové či celerové natě. Všechny tyto dary přírody tak charismaticky voní, aspoň pro mě. Patří mezi levnější druh zeleniny, seženete je snad ve všech potravinách a přitom se dají s nimi dělat doslova zázraky. A jsou velmi zásadotvorné pro mé tělo :-) Dají se schovat do mnoha jídel, aniž by si toho všimli lidé, co tuto zeleninu nemusí. Například toto jídlo je jedno z nich :-) Pokud vaše děti mají rády bramborovou kaši, pak zcela jistě aspoň ochutnají, jelikož barva jídla se moc nezmění :-) a možná některé z nich nepoznají, že to bramborová kaše není :-) A pokud by se náhodou zeptaly, jestli je to bramborová kaše, no tak jim samozřejmě řeknete pravdu. Ale třeba před tím ochutnají a zjistí, že jim to chutná ....:-) 

Kapustičky všech chutí :-)

Tak toto je další úžasný teplý zeleninový salát, který je nejen báječnou přílohou kdekčemu :-), ale i báječným samostatným jídlem, například lehkou večeří. A je složen z mnoha podzimních dobrot, které nám příroda vydává právě na podzim :-) Víte, že potřebujeme všechny chutě? - slanou, sladkou, kyselou, ale i hořkou. A tento salát v sobě snoubí všechny :-) Je kombinací příjemné nasládlosti, kyselosti, hořkosti a slanosti v jednom a je naprosto unikátní. Teda aspoň pro mě :-)