Toto jídlo je další z těch mých nostalgických. Kdykoliv jej připravuji, vzpomenu si na mamku, babičku, pradědu, kterého jsem ještě zažila, a i si pamatuji, že mě jako malinkou tříletou pochoval a to on běžně opravdu nedělal :-) Během přípravy těchto škubánek mi naskočí pocit ohromného vděku a cti, že jsem se v tomto životě narodila právě do této rodové linie a mými předky byli tito lidé se vším dobrým ale i špatným, co žili nebo čeho se dopustili. Při vaření tohoto jídla cítím směsici snad všech možných pocitů. Myslím, že takto nějak voní život sám, jelikož i v tom životě je všechno - radosti, smutky, euforie, zklamání, dojetí, bolesti atd. Zkrátka kdykoliv toto jídlo vařím, vzpomenu si na mamčinu rodinu, na všechny předky z mamčiny strany, na všechnu tu dřinu na poli, kterou zažila moje prababička, praděda, babička, mamka a na kterou okrajově vzpomínám i já - na ty řádky okurek, kdy nebylo vidět na konec, na to jak jsme se jako děti potajnu odplížily k "Hnědce" - k říčce tekoucí do stejnojmenné nádrže, abychom nemusely dál sklízet ty brambory nebo okurky :-) Vzpomínám na brambory pečené v ohni, což byl náš nedělní oběd, jelikož se nestíhalo sklízet a na oběd u stolu nebyl čas. Vzpomínám na víkendy trávené hraním si na poli nebo v ohromné zahradě, jelikož moji rodiče museli pomáhat. S vděčností nyní vzpomínám na to, jak nás to jako děti vůbec nebavilo, jak jsme chtěly na bazén nebo na výlet a ne být na poli nebo v zahradě a jak jsme byly k smrti unuděny a otráveny. A jak jsem nyní vděčná, že jsem to zažila, že mi bylo umožněno aspoň trochu nakouknout do toho života mého pradědy, kterého jsem ještě zažila. Jak jsem nyní ráda, že jsem ho tu ještě stihla. A jak jsem nyní vděčná, že jsme s rodiči byli právě na tom poli a v té zahradě a ne někde na výletě nebo u bazénu. Vzpomínám na pradědu, na jeho vnitřní klid, který z něj vyzařoval, když byl u včel, v zahradě nebo seděl u mé babičky (jeho dcery) v jednom čele stolu v kuchyni, když přijel na nedělní oběd, na který pravidelně přijížděl na sklonku svého života. Až teď si uvědomuji, že v té době byl již v požehnaném věku a přitom to by pořád statný, urostlý chlap, který zažil tolik dřiny a jiného. Mám ho před očima, jak seděl u stolu v té kuchyni, jedl babiččin hovězí vývar s domácími nudlemi, který u babičky byl každý víkend a slyším ho říkat: "Děkuji Boženko". Což je moje babička. A šel z něj takový klid a pokora. Jakoby se na sklonku života své dceři nevyřčeně omlouval, spytoval... Nebylo to smutné, bylo to dojemné, inspirující, plné moudrosti a pochopení a hlavně vnitřního smíření. Zažila jsem ho krátce a přesto ve mně zanechal velmi silnou stopu a v době, kdy se můj život před lety otočil vzhůru nohama a já nastoupila naprosto nevědomě intenzivní cestu k sobě, z čehož vznikl ten web jinypristup.cz, moje vzpomínky na něj začaly ožívat. A nejen to, jsou silnější. A já v těch střípkách nacházím souvislosti, podporu a i pochopení. Jako by mě právě tím i nyní provázel na mé cestě, jako by byl se mnou a je...:-) No tak takto nějak to se mnou je, když vařím tyto škubánky :-) Jak vám asi došlo, je to recept po mé mamince, babičce a prababičce. U nás se hodně vařilo z brambor, mouky a zelí. Prostě sedlácká rodina :-) A tyto škubánky jsme měli doma opravdu často :-) A je to luxusní, teda aspoň pro mě :-) Navíc když se tyto škubánky jí s domácím kysaným zelím, které je zásadotvorné, velmi se tím zvyšuje zásadotvorný kvocient tohoto jídla v těle.

Kysané zelí miluju. A když je kysané zelí domácí, tak to je ještě lepší :-) Recept na to, jak ho dělám já, někdy jindy :-) Kysané zelí jím nejčatěji na podzim a v zimě a bez tepelné úpravy jako "zeleninu" k jídlu všude tam, kde se hodí, a dávám jej do různých salátů. Je velmi zdravé. Mléčné kvašení, kterým prošlo, z něj dělá super potravinu pro moje střeva a tím pádem podporuje imunitu. Navíc obsahuje pro mé tělo mnoho cenných látek, které si z něj tělo vezme. Když si děláte kysané zelí doma, tak se vám asi stane (teda mně jo :-)), že občas tam chybí voda a svrchní vrstva je pak taková povadlá. Na jezení zasyrova pak tato vrstva zelí není nic moc, ale tepelně upravená je v pohodě a neplýtváte svěže vypadajím zbytkem obsahu soudku na zpracování kysaného zelí tepelnou úpravou. Jelikož tím samozřejmě kysané zelí spoustu látek ztrácí. A tak to svěží si necháte pěkně na jídlo zasyrova. V této polévce není vůbec mouka, nemusí tam být ani brambory a není tam žádný cukr ani kvasný lihový ocet. A přitom je krásně zakulacená a vůbec nic ji nechybí :-)

Tak tento čaj piju ráda v jakémkoliv ročním období. I když na podzim a v zimě si na něho vzpomenu asi nejvíc :-) Patří k mým tzv. snídaňovým čajům. Říkám tak čajům z bylinek, které se řadí mezi takové ty dětské bylinky, které jsou v chuti spíše nasládlé než nahořklé (např. lípa, černý bez, atd.). Já si po snídani udělám do velkého hrnku čaj a ještě horký, ať je zima nebo léto, ho vypiji. Ale nepiji během jídla, jak vysvětluji v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji). To, že si dávám čaj po jídle, znamená, že si ho jdu po jídle teprve vařit. Než se uvaří voda, než se vyluhuje, tak je to skoro půl hodiny od jídla. Má takovou hřejivou barvu a citrónovou chuť. A hlavně obsahuje rutin, jelikož je z pohanky a ta jako jedna z mála potravin, co běžně jíme, obsahuje tuto cenou látku pro naše cévy.

Pamatujete si na "Červené rizoto"? Tak zbylo :-) Ne proto, že by nebylo výborný, ale neodhadla jsem svůj hlad a hlad blízkých :-) Takže mi zbyla minimálně jedna další porce. Dala jsem ten zbytek do ledničky s tím, že s tím zítra něco provedu. Jelikož já jídlo nevyhazuju, pokud už nemá nožičky :-) A druhý den jsem měla chuť na nějaké placky pečené v troubě právě z tou majonézou z luštěnin, kterou jsem měla taky v ledničce. A s radostí jsem si uvědomila, že tam mám zbytek červeného rizota a bylo vymyšleno, co budu za chvíli jíst :-)

Tak toto jídlo miluju, pro změnu :-) Má krásnou barvu a skvělou podzimní nasládlou chuť. Je to jedno z těch podzimních, zemitých a krásně barevných jídel. Teď mi došlo, že podzimní jídla jsou většinou velmi barevná. Jakoby i ty všechny barvy podzimu se dostaly aspoň kouskem na talíř :-) Pokud ovšem se řídíme zákony přírody a na podzim jíme převážně to, co příroda vydá na konci léta a později :-) Je to jedno z těch jídel, ve kterém sním opravdu velkou porci tepelně upravené červené řepy a udělám si k němu pokaždé něco jiného - někdy kousek masa, jindy kousek sýra, vajíčko atd. a díky tomu chutná pokaždé jinak.

Miluju celer :-) Celer je pro mě jedna z velmi charismatických zelenin :-) To mám po taťkovi. Oba všude strkáme hromadu celeru, petržele, petrželové či celerové natě. Všechny tyto dary přírody tak charismaticky voní, aspoň pro mě. Patří mezi levnější druh zeleniny, seženete je snad ve všech potravinách a přitom se dají s nimi dělat doslova zázraky. A jsou velmi zásadotvorné pro mé tělo :-) Dají se schovat do mnoha jídel, aniž by si toho všimli lidé, co tuto zeleninu nemusí. Například toto jídlo je jedno z nich :-) Pokud vaše děti mají rády bramborovou kaši, pak zcela jistě aspoň ochutnají, jelikož barva jídla se moc nezmění :-) a možná některé z nich nepoznají, že to bramborová kaše není :-) A pokud by se náhodou zeptaly, jestli je to bramborová kaše, no tak jim samozřejmě řeknete pravdu. Ale třeba před tím ochutnají a zjistí, že jim to chutná ....:-) 

Věřte nebo nevěřte, tyto čtyři půlky vlašského ořechu byly ještě včera večer stejně velké :-) Co způsobilo tu změnu? Určitě mnozí víte. A k čemu je to dobré dělat, teda kromě toho, že toho ořechu je pak víc? :-)