Živé vysílání

Živé vysílání pro členy Klubové sekce se bude konat 11.3.2024 (pondělí). Pro členy Klubu alespoň 1X v měsíci (nejčastěji každý první týden v měsíci) od 20:00 do cca 21:00 živé vysílání na webu jinypristup.cz v sekci Klub.  Více info »

Klub Moje tělo

Milá přítelkyně, milý příteli, vítám Tě v klubové sekci „Moje tělo“.

V tomto Klubu: „Moje tělo“ s vámi budu sdílet informace, které mi došly díky mému tělu. Vedle jiného s vámi budu sdílet recepty více zásadotvorných jídel. Nečekejte nic náročného nebo drahého. Budou to běžná jídla a všechny z běžných a cenově dostupných surovin. Jen jsem si ta jídla upravila tak, aby byly pro mé tělo více zásadotvorné.

K těmto úpravám běžného jídla mě před lety život dotlačil poté, co jsem začala trpět lupénkou, intolerancí lepku, cystou v prsu a různými záněty v těle. Já chodila od jednoho vyšetření k druhému a nebylo mi pomoci ve smyslu, že mi bylo sděleno, že se to prostě už objevilo, ať už lupénka, intolerance lepku, cysta atd. a to už tak zůstane a bude se to maximálně jen zhoršovat. A to byl pro mě impuls, že jsem začala hledat, zkoušet si nějak pomoci sama.

Vůbec nechci, aby to vyznělo, že tu pohrdám lékařskou péčí. Naopak! Vše, co tu na Zemi je, tu má své místo a je něčemu prospěšné, něčemu slouží. Naopak se klaním lékařské péči v akutních stavech, to je neuvěřitelné, co medicína a lékaři dnes dokážou. Ale na mé autoimunitní potíže byly pouze kortikoidy anebo pravidelné kontroly ve víře, že se situace nebude zhoršovat. Samozřejmě jsem dbala lékařských postupů, ale vedle toho jsem začala hledat, jak bych svému tělu ulehčila sama. Avšak pozor, já chtěla svému tělu ulehčit bez ohledu na to, zda se stav zlepší nebo ne. Toto nastavení bylo a je velmi důležité.

A tady se začalo rodit mé uvědomování si toho, že za své tělo jsem odpovědná v konečném důsledku jen já sama.

Začala jsem se zajímat o bylinky, o suroviny, ze kterých vařím jídlo, a začala jsem vědomě sledovat, co to s mým tělem dělá, co se mu líbí, co mu vyhovuje a co ne. Velmi cenná byla i zkušenost, kdy jsem tři roky (od roku 2012) držela striktně bezlepkovou dietu (kupovala bezlepkové směsi, které byly většinou složeny hlavně ze škrobů), aniž bych cokoliv jiného ve stravování či celkově životním stylu změnila, a mé zdraví se nikterak nelepšilo. A tato zkušenost mě přivedla k tomu, že vedle respektování lékařským pokynů jsem najednou pod tlakem samovolně změnila přístup ke svému tělu. Podrobněji o tom píšu zde.

Začala jsem svému tělu s láskou vařit jiným způsobem, a to bez ohledu na výsledek. Zkrátka jen proto, že je to moje tělo a já mám za něj odpovědnost. Znovu jsem zařadila lepek, ale chytře :) a v obyčejných a notoricky známých a levných jídlech jsem začala některé více kyselinotvorné suroviny nahrazovat více zásadotvornými surovinami, které nabízí sama příroda.

Po zhruba roce od této změny stravování mi zmizela po těle lupénka, dle krevních testů jsem najednou neměla intoleranci lepku a zmizela cysta. Mé krevní testy byly výborné. Všechny hodnoty na svém místě :) Tento stav trval zhruba 5 let. A to do doby, než jsem vlivem okolností života zapomněla asi na rok a půl na své tělo a na to, co mu vyhovuje ve stravě a vrátila se k původnímu stravování, kdy jsem neřešila množství průmyslově upravených potravin, které do těla dávám atd.. A výsledkem byl návrat lupénky. Jakmile jsem opět najela na s vámi zde sdílený způsob stravování a přístup k jídlu lupénka se začala po těle sama zmírňovat a mizet, a výsledky byly zřejmé již po týdnu. A tato zkušenost byla jedním z impulzů toto vše sepsat a sdílet to s vámi a to jak v tomto Klubu v rámci receptů, článků a různých tipů, tak i pak komplexně v e-booku: „Co mi dosud řeklo moje tělo“ (který brzy vyjde), popř. na sezení.

Na tomto místě chci zdůraznit, že k uzdravení mi nepomohla pouze strava, ale i dodržování léčebných postupů a obecně i mentální a emoční očista, jejichž výsledkem jsou například mé činnosti na webu jako Individuálka, Trénink mysli atd. Cesta k uzdravení je tedy komplexní, nicméně změna přístupu ke stravě mému tělu určitě odlehčila.

Podrobně o tom, co je obsahem v tomto Klubu: „Moje tělo“, naleznete zde.

Berte však na vědomí, že nejsem lékař a ani psycholog a ani odborník na výživu. Vše, co na tomto webu předávám, včetně obsahu tohoto Klubu týkajícího se těla, jsou mé vlastní informace, souvislosti a zkušenosti, které mi došli vlivem dosavadního života a v důsledku toho, čím dosud procházelo mé tělo. Tyto informace tak rozhodně nenahrazují odbornou péči. Vy máte své tělo, své zkušenosti a svůj jedinečný příběh a mým se můžete pouze inspirovat.

S láskou Peťa

Přihlášení

Klub Moje tělo: Přístup na půl roku ... 600,00 Kč / 27 €

Co získáte Klubovou sekcí:
1) 30 min konzultace ohledně předání mých zkušeností se stravováním, ohledně přístupu k mému tělu a jeho harmonizaci (přes skype) 
2) Recepty, ve kterých vařím z běžných surovin, ale přemýšlím o nich jinak :-)
3) ČLÁNKY týkající se propojení mezi tělem, jídlem, myšlením, emocemi a situacemi, kterými procházíme.

Více informací

Chleba ve vajíčku pečený v troubě a s více bílkovinou

Měli jste jako děti rádi chleba ve vajíčku? Nebo máte jej stále rádi? :-) nebo vaše děti mají taky rády chleba ve vajíčku? Já mám chleba ve vajíčku ráda moc. Jako malí jsme tomuto jídlu říkali „Opečenky“ a vlastně ani nevím proč :-)

Chleba ve vajíčku je pro mě jedno z těch nostalgických jídel. Když ho připravuji a jím, vzpomínám si na babičku a na víkendová rána u ní. Vždy když jsme u ní o víkendu ráno vstávali, v troubě už voněla vánočka nebo mazanec. U nás se domácí vánočka nebo mazanec dělala každý víkend na snídani Vánoce NeVánoce :-) A nadto babička víkendové ráno trávila u plotny a dělala nám opečenky :-) Bylo nás 7 vnoučat :-) Nevím, kolik jsme každý těch opečenek snědl, ale řekla bych, že hodně, jelikož nám to moc chutnalo politý doslazovaným kečupem J Pamatuji si, jak jsme u plotny stáli frontu s talířky v ruce a jakmile nějaká opečenka byla usmažená, ihned putovala na talířek toho, který stál v řadě první. A tak pořád dokola. Pamatuji si, jak jsme s těmi talířky s opečenkami seděli na turka na koberci v obýváku, který babička měla a stále má opravdu veliký a jedli ty opečenky a dívali se u toho na ranní pohádky.

Úplně si pamatuji ten pocit, který jsem jako malá cítila – ta pohoda a to bezpečí, které vycházelo z otevřenosti, ke které babička svým přístupem k nám nevyřčeně vyzývala. A bylo to bez pachutě uměle vytvořené autority pouze z pozice prarodiče, který je starší a tudíž my jako děti ho musíme automaticky poslouchat i u blbostí. A my přitom poslouchali a i babičku pusinkovali a objímali a stále pusinkujeme a objímáme, když od ní odcházíme. Teda aspoň já a moji sourozenci.

Tak takto nějak to mám s opečenkami :-)

Ale co si budem, chleba z bílé pšeničné mouky vyhnaný často i kvasnicemi a smažený na rafinovaném oleji a potřený doslazovaným kečupem není pro tělo žádná hitparáda, teda aspoň pro to moje.

Samozřejmě, že občas udělám i ty klasické smažené na oleji, ale já už teď vím, že jdou udělat méně kyselinotvorně. Stačí jen jinak přemýšlet o surovinách a způsobu přípravy. Tato méně kyselinotvorná varianta, na kterou máte recept níže, mně chutná ještě víc než ty klasické opečenky. A navíc obsahuje díky přidaným surovinám i více bílkovin.

Zde je recept :-)

Tvarohová pizza bez lepku :-)

Italská kuchyně patří mezi mé velmi oblíbené. Ale já asi nemám neoblíbenou kuchyni :-) Myslím, že kuchyně všech národů je báječná už jen tím, že se v ní odráží příběh krajiny a toho, co ta příroda v těch končinách nabízí. Mám ale ráda národní kuchyně, kde se opravdu vaří, a ne jen rozmrazují polotovary. Já nepatřím mezi fandy fast foodu a různých obložených baget z bílé pšeničné mouky a droždí na oběd, což je rovněž tradicí v některých kulturách. Takže u mě s tou láskou ke všem "kuchyním" odsud podsud :-) Ale myslím si, že i národy, kde si spousta lidí zvykli obědvat či večeřet fast food nebo obložené bílé pečivo s hromadou jiných šmakulád, mají svoji kuchyni, a tyto fast foodové aktivity jsou spíše zlozvykem, který se stal normálností. Zpět k italské kuchyni :-) Než mi zjistili intoleranci lepku, občas jsem moc ráda zašla do pizzerky a dala si mojí oblíbenou pizzu s artyčokama. Miluju artyčoky na pizze :-) Jenže toto mi padlo po zjištění intolerance. Tím spíš, když ještě ke všemu mouka na pizzu je ještě více lepková. Ano, v některých pizzeriích už běžně nabízí možnost udělat bezlepkovou pizzu. Občas jsem jí měla. Ale jak víte, já se vyhýbám "moučným" směsím, které jsou složeny převážně z kukuřičného nebo dokonce bramborového škorbu a jiných dalších vysoce průmyslově upravených přísad. A bezlepkovou mouku volím mouku, která je složena pouze z rozemleté obiloviny, která je přirozeně bezlepková. V článku: "Moukami "bez lepku" myslím mouky z přirozeně bezlepkových obilovin. A proč? Je v článku" pak blíže toto celé vysvětluji. No a v těch pizzériích jsem nenatrefila, že by jí bez lepku dělali z čistě přirozeně bezlepkové obiloviny. Takže smůla :-) Anebo taky ne:-) Jelikož na pizzu fakt někdy mám chuť, musela jsem si pomoct sama :-) Dělám několik variant pizzy. V Klubu postupně všechny představím a třeba v mezidobí na další nové varianty i přijdu :-) V tomto receptu vám představuji tvarohovou, která je současně bez lepku. Výhodou této varianty je, že už samotné těsto obsahuje bíllkovinu. S těstem se krásně pracuje. Můžete z něj udělat jednu obří pizzu anebo mnoho malých mini pizz, což je rafinovaná věc zejména pro návštěvu :-) A ještě ke všemu je toto těsto na pizzu opravdu bleskově připraveno. Mně to trvá 5 minut. Rozprostření těsta na plech max 5 minut. Rajčatová omáčka s nakrájením ingredinecí dalších 5 minut.  Takže vaše příprava je otázkou 15 min, a to jsem byla ještě časově velmi velkorysá :-) No a peče se to taky jen chvilku. A při přípravě těsta ušpiníte jednu mísu a vařečku. Takže žádné výmluvy :-)

Moukami "bez lepku" myslím mouky z přirozeně bezlepkových obilovin. A proč? Je v článku

Před lety mi byla zjištěna intolerance lepku, mimo jiného. Z toho pramení i to, že u některých receptů máte v názvu napsáno, že jsou bez lepku.
V mých jídlech, ve kterých očividně mouka je, u kterých v názvu napíšu bez lepku, mám na mysli, že obsahují obilovinu přirozeně bezlepkovou. Jak už jsem psala výše, jako bezlepkové mouky používám pouze mouky z přirozeně bezlepkových obilovin. A v článku vysvětluji proč. Více v článku v Klubu

Kořenová čočka načerno :-)

Miluju čočku, překvapivě :-) K této variantě mám specifický vztah. Jelikož tato čočka chutná jinak než běžně uvařená sladkokyselá čočka. Miluju i tu sladkokyselou, kterou já osobně připravuji bez kvasného lihového octu a cukru a i tak je sladkokyselá :-) Recept dám někdy sem do Klubu. Ale tuto specifickou variantu čočky si vařím, když mám chuť na čočku, a současně mám chuť na něco orientálního, oříškového, lehce pikantního a zemitého. Asi jste pochopili, že tato připravená čočka nebude sladkokyselá. Teda šmrnc jakési skladkokyselosti tam bude, ale ta notoricky známá sladkokyselost to nebude. Avšak přesto bude krásně zakulacená. Tato čočka překvapí svojí jedinečností v chuti, vůni i na pohled. Právě pro její atraktivitu může být rafinovanou přílohou k různých jídlům, ale poslouží i jako atraktivní samostatné jídlo. Díky svému složení se jedná o mnohem více zásadotvorné jídlo, než je klasická sladkokyselá čočka. A přitom si opravdu pochutnáte :-)
Zde je recept :-)

Švestková povidla bez cukru a hned :-)

Švestková povidla mám spojené s mojí maminkou. Když jsme byly malí, mamka každý rok na zahradě u babičky vařila na ohni v kotli povidla. Celá širší rodina se vždy sešla. Všichni kolem ji od toho odrazovali, mysleli si něco o tom, že se právě zbláznila :-), ale přitom všichni tam byli přítomní, nebo skoro všichni a pak si odnesli skleničky domů :-) Takto se povidla vařila skoro celý den. Přeháním, ale na podstatnou část dne měl člověk zajištěnou zábavu :-) Ani my jako její děti jsme nechápaly, proč si ta povidla nemůžeme koupit nebo proč je nevaří nějak "normálně", třeba na plotně doma :-) A hlavně proč u toho kotle musíme stát :-) Začínalo se vždy s plným kotlem švestek a po uvaření to bylo na pár skleniček a "mrtě prdele" času pryč :-) Ale jak jsem dneska ráda, že mám takovou maminku, se kterou jsem zažila vaření švestkových povidel na ohni v kotli. A jak jsem ráda, že jsme místo toho nešli třeba na výlet, ale byli všichni pohromadě na zahradě u toho kotle :-) Navíc tato švestková povidla vařená z celých švestek (i s peckama) pomalu na ohni v kotli jsou opravdu jiná liga. Cítíte chuť spíše pečeného ovoce a hlavně v nich cítíte tu aromatickou peckovinu (z té vyvařené pecky) a podmanivou vůni ohně a dřeva. Na druhou stranu jsou tato povidla uvařená "domrtva", jak já říkám zelenině či ovoci, které se vaří hodiny, a jsou plná bílého či třtinového cukru. Takže je to pro mé tělo silně kyselinotvorná záležitost. Třeba z nostalgie ta švestková povidla taky někdy uvařím na ohni v kotli venku na zahradě pro tu atmosféru společného rodinného setkání a tu jedinečnou vůči a chuť pečených švestek s příchutí ohně a dřeva, ale běžně připravuji švestková povidla jiným způsobem, a to bez cukru a navíc jsou připravena bleskově. A tato švestková povidla používám jako náplň do koláčů, šátečků atd. nebo jako sladidlo do ranní kaše nebo si je dávám jen tak "na lžičku" :-) A opravdu do těchto povidel nedávám žádný cukr. Takže jsou mnohem méně kyselinotvorná než ta, která jsou doslazovaná cukrem a tím i výsledné jídlo, do kterého je dáváte, bude méně kyselinotvorné.
Tady je recept:-)

Čočkové tortilly bez lepku :-)

Tak toto je další naprosto úžasná věcička :-) Je to jídlo, které dodává mému tělu bílkoviny a jiné cenné látky a přitom za pár korun. Použití těchto tortill je velmi variabilní. Lze je jíst samotné nebo různě zakomponované do dalšího jídla, např. naplněné zeleninovou či jinou směsí a stočené, jak je naznačeno na obrázku. Nebo je lze jíst k salátu či k polévce a nemusíme již řešit, zda v té polévce či salátu je nějaká bílkovina a hned máme rychlý a výživný oběd či večeři. Tyto tortilly jsou jedno z jídel, které jsem schopná sníst i studené. A to je u mě co říct :-) A lze je připravit i den předem a vzít si do práce a hned máme zajištěno jídlo s bílkovinou, které můžeme pak už jen dopnit například zeleninovým salátem (na jaře, v létě) či polévkou (na podzim a v zimě) a máme hned kvalitní, výživné jídlo do práce. Navíc tyto tortilly jsou bleskově připravené a obsahují ingredience, které jsou pro mé tělo zásadotvorné.
Zde je recept :-)

Jak přestat trpět nespavostí

Během Tréninku mysli nebo Individuálky zaměřené na tělo lidé občas chtějí řešit to, že v noci nespí, že mají problém usnout. Ve všech případech jsme postupovali stejně, byť s každým individuálně, a výsledkem bylo, že daní lidé začali spát, přestali mít problém s usínáním anebo se tato potíž výrazně zmírnila. A o tom, co jsme na sezeních dělali, jak jsme postupovali, o tom se dnes krátce ve stručnosti rozepíšu. Samozřejmě tu vůbec nemám za cíl fušovat do řemesla lékařům či jiným odborníkům, jelikož problém se spánkem může v některých případech souviset s něčím, co vyžaduje lékařskou či jinou odbornou péči. Ale nabízím tu jakousi možnost, kterou můžete zkusit.

Želé bonbóny bez cukru :-)

Vaše děti vás v obchodě "otravují" o želé bonbóny, ale vy z toho nejste nadšeni, jelikož si uvědomujete tu hromadu cukru a často různých barviv a aditiv, které tím dobrovolně do dětí dáváte? Je tu řešení :-) A bez přehánění ty domácí želé bonbóny, které vidíte na obrázku, vypadají a chutnají úplně stejně. Tedy ne stejně. Jelikož tam necítíte tu mnohdy umělou příchuť a vůni.
Tyto domácí želé bonbóny chutnají a voní po ovoci, jelikož z něj a pouze z něj získávají barvu a chuť. Nadto neobsahují žádný cukr. A navíc v bonbónu zůstává většina vitamínů z ovoce, jelikož je lze vyrobit i při nízké teplotě zahřátí ovoce. Byť se jedná o bonbóny, jsou tyto při nejhorším mírně kyselinotvorné, pokud ne mírně zásadotvorné. Ale rozhodně nejsou silně kyselinotvorné jako některé ty běžně kupované. A bomba je, že jejich příprava je pár minutová, tedy pokud je děláte bez dětí :-)
Jelikož výroba těchto bonbónů může být i krásná zábava pro vaše děti a váš společný program třeba na deštivé odpoledne. Kdy vy bleskově připravíte tekutinu a dětí ji nalívají do formiček a možná že nejen do formiček :-) A po chvíli z nich děti se září v očích tahají hotové želé hady, medvídky, srdíčka a jiné :-) A co si budem..., když se na výrobě podílely, chutnají jim ještě líp :-)) Kam se hrabou kupovaný.
A byť já osobně jsem nikdy nebyla fanda želé a želé bonbonů, tak tyto si občas i já sama pro sebe udělám a dám třeba ke kafi :-) Na obrázku jsou čtyři druhy želé bonbónů: z lesního ovoce, z pomeranče, z pomeranče a chilly a z citrusů ze zázvorem, hřebíčkem a skořicí.
Den před zveřejněním tohoto příspěvku jsem dělala s mým synovečkem i malinové a ty byly taky k sežrání, jen jsem je nestihla vyfotit :-)
Zde je recept :-)

Kořenový hummus :-)

Tak toto je naprosto úžasný hummus :-) Pro nezasvěcené, to je název pomazánky, nikoliv že by to bylo: "Fuj" :-)
Pro mě asi ta nejlepší varianta hummusu, kterou jsem zatím měla možnost objevit :-) Je nasládlý, nakyslý a pikantní zároveň. Je to jedno z těch jídel, které když jím, hladí mně břicho zevnitř. A je to jedno z těch jídel, během jehož jedení cítím Zemi a její dary v puse :-) Otevírá ve mně pocit vděčnosti, že žiju, že mám tu možnost žít a jak je Země krásná a co vše nám nabízí.
Díky svému složení je tento hummus více zásadotvorný než některé jiné varianty hummusu (například klasický hummus). Schovají se do něj suroviny, které mnoho lidí obchází obloukem, a přitom jsou tak pro tělo prospěšné, teda aspoň pro to moje :-)
Jediná nevýhoda tohoto hummusu je, že nepatří mezi pomazánky, které jsou "šup šup". A tak to rozhodně není volba na ráno, kdy vstáváte do práce a za půl hodiny už potřebujete za sebou zavírat dveře. A ani bych nedoporučovala díky principům, které budou uvedeny v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", abyste jej připravovali den předem. A tak tento hummus, pokud zrovna nemáte home-office, bych vám doporučila nechat si na víkendovou snídani nebo brunch :-)
Ale to je jen malá vada na kráse, jinak je tento hummus opravdu neskutečně žravý a barvou, vůní a chutí výjimečný :-) 
Zde je recept :-)

Celožitný kváskový chleba - můj každodenní snídaňový parťák :-)

Já miluju pečivo. V podstatě si neumím bez pečiva představit snídani. A když kousek pečiva nemám, jako bych neměla snídani :-) Tento chleba je můj každodenní snídaňový parťák :-) Skoro každé ráno ho jím krásně opečený v topinkovači s nějakou výživnou a spíše více zásadotvornou pomazánkou. Těch pomazánek už tu v Klubu několik máte a budou přibývat další. Někdy si na něho vzpomenu občas i na oběd a dám si ho k nějaké hutné obědové polévce na podzim či v zimě anebo krásně opečený k salátu na jaře a v létě. Večer na něho již ale chuť nemám. Ano, obsahuje žito a tedy lepek. Avšak lepku celozrnná žitná mouka obsahuje mnohem méně než bílá pšeničná mouka a je nakynutý pouze z kvásku. Kvásek je pro mé tělo zásadotvorný, žito mírně kyselinotvorné. Tento chleba je tedy pro mé tělo mnohem méně kyselinotvorný než klasické koupené pečivo, které je vesměs silně kyselinotvorné. A to je pro mé tělo ohromný rozdíl! A navíc kvásek podporuje v mých střevech přátelské bakterie a zabraňuje rozmnožení těm, které ve větším množství dělají neplechu. Na pečivu tedy není nic špatného, avšak není pečivo jako pečivo :-) K tomuto chlebu mám speciální vztah. Jelikož mi umožnil opět zařadit do jídelníčku moje oblíbené pečivo a díky tomu jsem přestala jíst pro mě ne moc chutné pečivo zbavené lepku. Tento chleba jsem zařadila do svého jídelníčku namísto pečiva vyrobeného z pšeničné mouky zbavené lepku a byl první úpravou mého jídelníčku, a ten jídelníček tu v Klubu s vámi sdílím. Výsledkem bylo, že po roce a půl praktikování tohoto jídelníčku včetně jedení i tohoto méně kyselinotvorného, byť lepkového chleba, mi zmizela intolerance lepku, po těle zmizela lupénka a zmizela cysta (nezhoubná) v prsu a jiné. Avšak rozhodně to nebylo jenom stravou, ale i celkovou změnou přístupu k mému tělu, větším převzetím odpovědnosti za mé tělo a mentální a emoční očistou, jejíž průběh můžete sledovat ve všech článcích na webu jinypristup.cz od roku 2014 a jejichž výstupem jsou pak služby nabízené na webu :-) Navíc upečení tohoto chleba vám nezabere téměř žádný čas. Takže žádné výmluvy :-) Když večer před spaním dokrmíte žitný kvásek (trvá to 2 min) a ráno před odchodem do práce připravíte rozkvas (trvá to 3 min), tak poté, co přijdete z práce, můžete dát finální těsto do formy (trvá to 3 min) a po nakynutí dát péct do trouby. Pečení trvá hodinu, ale tu hodinu u trouby nesedíte, ale děláte si svoje. A než jdete spát máte krásný voňavý chleba na stole, který se na vás bude těšit na snídani :-)
Zde je recept :-)

Že byste nesnědli kostičku ztuženého tuku nebo jinou podobnou „dobrotu“? Ale ano, běžně a moc rádi :-)

Asi málokoho by napadlo dát si na svačinu kostičku ztuženého tuku nebo půl hrnku cukru krystalu zalitého rozpuštěným ztuženým tukem a jinými šmakuládami. Málokdo by na to měl chuť. A přesto právě na toto má chuť denně moře lidí a dokonce někteří jsou na těch „dobrotách“ i závislí :-)

Kvásek z žita, pšenice, špaldy, rýže a jiných obilovin :-)

Žitný, pšeničný, špaldový, rýžový a jiný kvásek je můj celoroční kamarád a to už určitě 8 let s jednou přestávkou :-) Během té cca roční přestávky mi po těle právě znovu naskočila ta dříve zmizelá lupénka. Nebylo to zdaleka jen tím, že jsem po dobu cca roku opět jedla pečivo z hladké pšeničné mouky a z kvasnic (droždí). Bylo to podle mě celkovým komplexnějším nezájmem o mé tělo a jistě i tím, že jsem v tom období procházela dalšími pro mě velmi zvratovými situacemi v životě. Dát si domácí celozrnné pečivo z kvásku je aspoň na základě mého těla pro mě jako dát do mého břicha přátelské bakterie a kvasinky, které v mých střevech podporují právě ty prospěšné bakterie a pomáhají udržovat v určité hladině ty, které by mohly v případě přemnožení dělat neplechu. Z tohoto pohledu mi kvásek velmi připomíná např. kysané zelé nebo šťávu z kysaného zelí. A srovnání kvásku na jedné straně a kvasnic či droždí na straně druhé z hlediska prospěšnosti pro mé tělo (= z hlediska toho, jaké bakterie jsou ve střevech podporovány) je to samé jako srovnat domácí kysané zelí a sterilizované zelí, které je zavažené a nadto je v něm často kvasný lihový ocet a cukr. První potravina silně zásadotvorná pro mé tělo, druhá silně kyselinotvorná, byť se v obou případech jedná o zelí. A to samé v případě kvásku a kvasnic (droždí), kdy v prvním případě se jedná o přísadu zásadotvornou pro mé tělo a v druhém případě o přísadu kyselinotvornou, byť obě plní stejnou funkci, a sice nakynutí těsta. Více se o tom rozpovídám v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude brzy v prodeji. A teď zpět k tomu kvásku :-) Postupů jak si doma vyrobit kvásek je na internetu celá řada. Mě osobně ale žádný ten postup nevyšel. A tak po několika neúspěšných pokusech jsem se na to vykašlala a postupovala jsem "od oka" a vždy se povedl. Nic jsem nevážila, jen jsem dodržovala určité principy, které mi přišly přirozené. Zde jsou ty principy :-)

Polévka, která snižuje dopady radioaktivního záření a odstraňuje těžké kovy z mého těla :-)

Nemůže být jednodušší polévka než tato :-) Pokaždé může chutnat jinak a její velké plus je, že je ohromným benefitem pro mé tělo. Obsahuje totiž potravinu, která polévku nejen duchutí, ale ke všemu tato potravina odstraňuje z těla těžké kovy a snižuje dopady radioaktivního záření. A vždy si na ni vzpomenu a jím po nějaký čas denně, když podstupuji nějaké CT vyšetření, rentgeny, ultrazvuky nebo když beru léky atd. Navíc je tato zmíněná potravina vysoce zásadotvorná pro mé tělo. Vedle této zásadotvorné potraviny, tato polévka obsahuje zeleninu, což je rovněž zásadotvorná věcička. Takže tato polévka je vysoce zásadotvorným jídlem pro mé tělo. A další plus je, že je hotová dříve, než uděláte ranní hygienu a oblečete se do práce. Takže si ji klidně můžete vzít v termosce s sebou do práce  a zajistíte si tak jedno velmi výživné a zásadotvorné jídlo během času stráveného v práci mimo domov. Zde je recept :-)

Zmizela mi intolerance lepku, ale bezlepkové směsi mně osobně k tomu nepomohly

V tomto článku s vámi budu sdílet moji vlastní zkušenost s bezlepkovou dietou, kterou jsem začala držet poté, co mi byla v roce 2013 zjištěna intolerance lepku. To, že se s mým tělem něco děje, to jsem zpozorovala nějakou dobu před tím, jelikož jsem trpěla brutální zácpou, byla zavodněná, měla krupičkovou pleť po celém obličeji, rozjela se mi lupénka atd. A to já do té doby nevěděla, co je nějaká potíž na těle. Po tomto zjištění z krevních testů, že mám intoleranci lepku, jsem najela na striktní bezlepkovou dietu. V mém tehdejším podání to bylo o tom, že jsem místo klasické bílé pšeničné hladké, polohrubé či hrubé mouky používala různé bezlepkové směsi na pečení. Toto jsem praktikovala tři roky. Výsledkem bylo, že dle krevních testů se má intolerance lepku nelepšila a i na těle jsem nepozorovala žádné výrazné změny – zácpa přetrvávala, lupénka a pocit plnosti a krupičková pleť na obličeji rovněž. Nadto začaly přibývat další potíže na těle. V důsledku toho mi něco došlo, zcela jinak jsem začala přistupovat ke svému tělu a ložiska lupénky, intolerance lepku a další jiné potíže zmizely. Více v článku.

Charismatický salát :-)

Znáte takový ten pocit, když někoho potkáte, byť třeba jen letmo na ulici, ale něco tam proběhne, dojde jakoby k navázání spojení a oba víte, že jste to cítili oba, to něco? :-) Nebo znáte takový ten pocit, když vám vstoupí do života někdo, kdo, byť se vašeho života pouze dotkne, zažehne ve vás jiskru odvahy, inspirace, chuť být lepší verzí sebe sama atd.? Zkrátka zažili jste někdy ten pocit, kdy někdo vám svým chováním, svým postojem těla, svým příběhem, něčím ve tváři (= svým vyzařováním) naprosto změnil, tedy zprostředkoval něco, co způsobilo, že vy jste se změnili? Tak co se jídla týče, toto charisma mi zprostředkovává právě tento salát :-) Je naprosto úžasný. Je výbornou přílohou např. k zelenino-luštěninovým placičkám, ale i např. ke grilovaným dobrotám. Je z kořenové zeleniny. Kořenová zelenina je obecně, aspoň pro mě, velmi charismatická zelenina. Je to přesně jako s lidmi. Charisma člověka je o jeho vyzařování lásky (= stavu nadhledu nad věcmi v životě viz Trénink mysli) a nikoliv o jeho vnější kráse a stejně tak je to s kořenovou zeleninou. Na pohled někomu nemusí připadat atraktivní, avšak když si k ní přivoníte, ta vůně je podmanivá a je v ní cosi velmi hlubokého. A přesně tak je to s charismatickými lidmi - vyčnívají, všimnete si jich, ať už vás rozrušují anebo rozradostní. Jde z nich cítit hloubka, jakýsi prapodivný klid sálající zevnitř - napříč životy získaný nadhled (moudrost). A přesně tak je to i s kořenovou zeleninou - na pohled pro někoho nic extra, ale ta vůně je dlouho ještě cítit v nosních dirkách...:-) A naprostá pecka je, že tento salát obsahuje pro mé tělo vysoce zásadotvorné suroviny, je bleskově připravený a opravdu velmi charismatický. A chcete ho jíst znovu a znovu :-) Tak tady je recept :-)