Jiný přístup

Znáte někoho, kdo chodí s očima sklopenýma na zem, aby jej náhodou někdo neviděl? Znáte někoho, kdo by se rád o něco podělil, ale buď to neudělá a do rozhovoru se nezapojí, nebo se pokusí, ale připomíná to spíše strojovou křeč? Znáte někoho, kdo nedobrovolně zakusil, jaké to je být vyčleněný, nepřijímaný? Nebo se vy sami v tomto popisu vidíte?

Proč myslíte, že se to děje? Proč někteří z vás jsou v mládí a v mnohých etapách svého života odstrkováni, neoblíbeni? Protože jste často jiní, ve smyslu blíž sobě než většina kolem vás.

Nějak se zachováte, nějak se rozhodnete a následně se dostaví zlost, lítost, pocit provinění či pocit oběti. Znáte to? Je to naše cítění. To si těmito pocity dáváme sami na vědomí, že jsme se rozhodli na základě svého ega a nikoliv sebe. Jakékoliv zareagování či rozhodnutí, které je v souladu s námi, poznáme. Budeme cítit vnitřní mír, takové vnitřní zklidnění.

Čím blíž jsme k sobě, tím se máme více rádi. Čím více se máme rádi, tím si sebe více vážíme, a tedy si vážíme i své energie a svého času. Když si vážíme sebe a svého času, již zvažujeme, čemu či komu dáme energii a čas. Tím se nám zredukuje počet činností, které jsme dříve dělali, a i počet lidí, se kterými jsme dříve trávili čas, a do našeho života přibydou nové tváře a nové příležitosti.

Vašemu blízkému by se líbilo, kdybyste udělali to či ono, či se rozhodli pro jednu konkrétní variantu, a tak to uděláte, ačkoliv kdyby záleželo na vás, udělali byste něco zcela jiného? Znáte to? Všimněte si, že jsem napsala, že kdyby záleželo na vás, neudělali byste to. A na kom jiném záleží?

Máte pocit, že prožíváte podobné situace, co prožívala vaše máma, táta, strýc či teta? Skvělé! Toto uvědomění je první krok k tomu, aby tyto situace nemusela již prožívat následující generace. Proč do toho pletu další generaci?

Slýcháte, že vše je o penězích, nebo si to sami myslíte? Říkáte si, že ke štěstí vám už chybí jen ty peníze nebo více jich? Myslíte si, že peníze dávají svobodu?

Potřebujeme mít toto konkrétní bydlení, protože tady se cítíme dobře nebo protože nás už stálo tolik času a peněz? Potřebujeme si udržet tuto konkrétní práci, protože nám dává velice slušný příjem a díky tomu můžeme poplatit spoustu našich radostí? Potřebujeme platit tento kancl, protože tam máme nábytek na míru a do jiného by se nám nevešel? Chceme mít za partnera toho konkrétního muže či ženu, protože jsme spolu už dlouho nebo máme spolu závazky?

Jste před důležitým rozhodnutím a je pro vás neskutečně těžké rozhodnout se srdcem? Nebo rozhodli jste se už pro cestu ze strachu, protože rozhodnout se pro srdce bylo pro vás nemožné? Hlavně se tím netrapte.

Možná si říkáte, kdybych tehdy se rozhodl tak či onak… Kdybych udělal to či ono … Možná cítíte vinu, křivdu, zlobu, možná si připadáte jako oběti sevřené okolnostmi. Tyto negativní pocity o sobě a jiných jsou zbytečné. Proč? Vše, co nám přišlo do cesty, nám nepřišlo ublížit, ale pomoct, ačkoliv se nám to z našeho úhlu vnímání tak nemusí jevit.

Jeden z partnerů se stará o celou domácnost a děti a druhý se „fláká“? Jeden z partnerů druhého živí a druhý se jen vleče? V práci po mně všichni jen šlapou? Šéf mě jen ždíme? Co když je to celé jinak? :-)