Jiný přístup

Byl jednou jeden chlapec. Měl sourozence, rodiče, kteří žili spolu. Když se teď ohlédne zpět do svého dětství, málokdy dostal to, po čem tehdy opravdu toužil.

Byla jednou jedna mladá žena. Byla zmatená z toho, jak se vše v životě mění, jak je vše jinak, než si představovala a než chtěla. A neochotná nebo spíš neschopná se pohnout a přizpůsobit situaci stojí na místě a urputně čeká, že to bude tak, jak si to namyslela, a ono ne. Čeká na vhodnou chvíli, zejména v důležitých rozhodnutích, na to, až to bude vše ideální, tedy podle jejich představ, a ono to stále není a není. Mezitím, co tato rozhodnutí odkládá, respektive čeká na ideální podmínky, utíká jí život mezi prsty.

Bylo jednou jedno dítě, jedno jestli holka nebo kluk, a to bylo opravdu hodné, protože poslechlo moudrou radu svých rodičů, babiček nebo dědečků, že jídlo, co má na talíři, se dojídá. Když to spapalo, bylo hodné, když to nespapalo, bylo při nejlepším jen zlobivé.

Rádi byste častěji navštěvovali své rodiče, sourozence, zajeli za starými známými, něco pro ně vymysleli, něco, co by je potěšilo, nachystali nějaké překvapení, ale není čas? Pokud na to nemáte čas, pak na to nikdy nebude, ale je to škoda, protože je ho tolik.

Už jste někdy slyšeli o tom, že to, co se vám děje, by se nedělo, kdybyste to určitou částí sebe nechtěli?

Zastavte se! Poslouchejte, co říkáte sobě a lidem okolo. Odstupte a staňte se svými vlastními posluchači. Vaše slova jsou jedním z vnějších projevů vašich vzorců, které máte zakořeněny hluboko v sobě a podle kterých často nevědomě jednáte, rozhodujete se.

Když přijde pan strach, přišla spolu s ním pro vás cenná informace.
(psáno pro web Psychologie.cz, odkaz v článku)

V raném dětství jsou v nás zaseta semínka pozdějších zkušeností, které potřebujeme získat, abychom mohli objevit naše vlastní přesvědčení, naši pravdu. Vlastně v průběhu života bychom v lepším případě měli oběhnout kruh a vrátit se zpět na startovní čáru a čím menší kruh nám postačí, tím lépe pro nás. Jaký průměr bude nakonec mít a zda ho vůbec oběhneme, to záleží na každém z nás.

Chtěli byste mít lepší práci, více vydělávat, dělat něco, co má větší smysl, ale … X tisíc důvodů, proč to nejde? Není to „ale“ strach?

Když se nic nedaří, všude samý průšvih, sype se to na vás ze všech stran, vaše plány, naděje ztroskotaly a vy nevíte kudy kam, o to víc potřebujete uvědomit si „tady a teď“.