Jiný přístup

Možná si říkáte, kdybych tehdy se rozhodl tak či onak… Kdybych udělal to či ono … Možná cítíte vinu, křivdu, zlobu, možná si připadáte jako oběti sevřené okolnostmi. Tyto negativní pocity o sobě a jiných jsou zbytečné. Proč? Vše, co nám přišlo do cesty, nám nepřišlo ublížit, ale pomoct, ačkoliv se nám to z našeho úhlu vnímání tak nemusí jevit.

Jeden z partnerů se stará o celou domácnost a děti a druhý se „fláká“? Jeden z partnerů druhého živí a druhý se jen vleče? V práci po mně všichni jen šlapou? Šéf mě jen ždíme? Co když je to celé jinak? :-)

Možná víte, že musíte něco změnit, nějak se pohnout a někam vykročit, ať už je to práce nebo vztahy nebo cokoliv jiného. Možná si říkáte, že jediné co potřebujete, je vědět, jak to udělat.

Tím vším, co my lidi děláme, většinou sledujeme uspokojení nějaké naší potřeby. Když máme nějakou potřebu, pak jsme otevřeni strachu, kdykoliv je v ohrožení uspokojení této naší potřeby. Na základě tohoto strachu pak často jednáme. Ne tedy předně s cílem ublížit jinému člověku, ale s cílem uspokojit tu naši potřebu, na jejímž naplnění jsme závislí. Čím méně potřeb, tím méně závislí jsme. A čím jsme méně závislí, tím máme méně omezení projevit sebe.

Cítíte se nepříjemně ve svých životních podmínkách, cítíte vnitřní pnutí až odpor dělat a snášet to, co jste byli dříve schopni. Je to skvělá zpráva. Začínáte se „probouzet“.

Vaši blízcí vám radí zůstat v práci, ačkoliv vědí, že ji děláte se zapřením? Vaše změna v nahlížení na věci kolem ještě nepřestala být terčem v oku starých známých, kteří ve snaze udržet vás „normální“ na vás chrlí obavy z tohoto nového a neznámého? Zůstaňte vnitřně klidní.

Jsou ještě tací, co podnikají předně proto, aby vydělali masu peněz. Tomu pak často uzpůsobí oblast, v čem se rozhodnou podnikat, a i způsob, jak své podnikání povedou.
Pak jsou ti, co podnikají předně proto, že v tom vidí cestu, jak se zbavit někoho nad sebou, mnohých příkazů a pokynů. Často nevydělají o moc více, než kdyby byli zaměstnaní, ale mají bonus – pocit větší volnosti. Ať je to jeden či druhý případ podnikání, mají často málo co společného s projevením toho, co v tom podnikateli skutečně je. Proč?

Setkali jste se s tím, že o vás partner až přespříliš pečuje? Na veřejnosti pak ještě více? Má obavu, abyste si nezapomněli vzít kartáček na zuby na služební cestu, rodinný kufr na dovolenou balí zásadně on, abyste vy náhodou na něco nezapomněli? Ptá se vás, jestli jste si vzali prášky, píše vám seznam na ledničku, co je potřeba nakoupit nebo uklidit, a pomalu se vás i ptá, jestli jste něco přes den jedli a pili? Nepřemýšleli jste někdy o tom, že toto jsou jen iluze? Že o to tu vůbec neběží? Že je zatím něco hlubšího než starost o to, abyste jako jejich partneři měli vše, co potřebujete?

Když se narodíme, jsme to jen my, my jedineční, kompletní a dokonale nedokonalí. Víme přesně, proč přicházíme, kdo jsme.

Slyšeli jste někdy o tom, že děti mají bohatou fantazii? Co když to není fantazie? Co když jsou jen schopny více vnímat? Co když tuto schopnost jsme používali všichni jako děti a teď ji máme v sobě jen pečlivě uzamčenou? Co když dospělé od schopností dětí odděluje jen víra v to, co vidí a cítí, kterou děti na rozdíl od dospělých ještě mají?