Znáte někoho, kdo chodí s očima sklopenýma na zem, aby jej náhodou někdo neviděl? Znáte někoho, kdo by se rád o něco podělil, ale buď to neudělá a do rozhovoru se nezapojí, nebo se pokusí, ale připomíná to spíše strojovou křeč? Znáte někoho, kdo nedobrovolně zakusil, jaké to je být vyčleněný, nepřijímaný? Nebo se vy sami v tomto popisu vidíte?
Proč myslíte, že se to děje? Proč někteří z vás jsou v mládí a v mnohých etapách svého života odstrkováni, neoblíbeni? Protože jste často jiní, ve smyslu blíž sobě než většina kolem vás.