Jiný přístup

Jsou vaše děti v porovnání s ostatními jejich kamarády či partnery schopnější, moudřejší, šikovnější, prostě lepší? Jednání vašich dětí, jejich partnerů a přátel překrucujete ve směru, kde z toho vaše děti vychází nejlépe?

Jsme na sebe protivní, shromažďujeme pro sebe, závidíme, nemáme na jiné čas, soutěžíme, srovnáváme se, řídíme se příslovím „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, nepomáháme si, nepodporujeme se, jsme arogantní a jednáme z pozice moci. Proč? Máme strach.

Všem okolo přímo či oklikou sdělujete, jak dobří jste, kolik jste toho studovali, kolik jste toho dokázali? Rozhovor často při nejbližší příležitosti svedete na vás, na to, co jste dokázali? Nebo jinak. Jste zaměstnáni tím, jak daleko jste ve svém osobním rozvoji? Často to však spíše než z vás vychází z toho, co máte o tom načteno, vyslechnuto? V obou případech je to pro vás cenná informace, že jste se uvěznili, zkostnatěli a zbrzdili tak svůj vývoj. Proč?

Naše přání mají ohromnou moc. Tím, že si něco přejeme, vložíme do toho energii, kterou vyšleme do éteru, jako kdybyste vyhodili míč do výšky. Ten míč se nám ale vrátí zpět. Stejně tak je to s tou vyslanou energií, která se vrátí v podobě splněného přání.

Práce, kterou jste dříve s nadšením přijali, vás nyní ubíjí? Dříve jste byli schopni tu práci dělat, protože vám to dávalo pravidelný příjem, a nyní už za ty peníze platíte velikou daň, protože máte k té činnosti čím dál větší odpor? Vašim přátelům, se kterými jste dříve byli na stejné vlně, se už nemůžete otevřít? Když jste to zkusili, pochopili jste, že už jste každý jinde?

Představte si sebe jako malé dítě. Děti se pořád na něco těší, z něčeho se radují. Děti neustále něco obdivují, tolik věcí je zajímá. Neustále něco vytváří a věci, které jsou pro dospělé zcela obyčejné a samozřejmé, děti považují za zázrak.

Hledáte jistoty, hledáte, o co a o koho byste se opřeli? A říkáte si, že až to najdete, pak budete v klidu a bezpečí? Chyba lávky. To, co hledáte, nemůžete najít, už to dávno máte.

Máte kolem sebe samé podrazáky, nepřející, závistivce, škodolibce, protivňoušky? Můžete z nich mít podporující, přející a milé lidi, aniž by se oni museli jakkoliv měnit.

Chvilku spolu sedíte a vám to stačí k tomu, že se cítíte, jako byste celý den tahali uhlí? Zavírají se vám oči, zíváte, rozostřuje se vám zrak, nastupuje veliká únava? Ano, můžete si říct, že ten dotyčný vám vybíjí baterky. Ale je to opravdu tak, že nám ten dotyčný neprospívá?

Říkáte si, že jak to chodí doma, nikdo nevidí, neslyší a nikdo se to nedozví. A máte děti?:-)