Jiný přístup

Máte pocit, že prožíváte podobné situace, co prožívala vaše máma, táta, strýc či teta? Skvělé! Toto uvědomění je první krok k tomu, aby tyto situace nemusela již prožívat následující generace. Proč do toho pletu další generaci?

Slýcháte, že vše je o penězích, nebo si to sami myslíte? Říkáte si, že ke štěstí vám už chybí jen ty peníze nebo více jich? Myslíte si, že peníze dávají svobodu?

Potřebujeme mít toto konkrétní bydlení, protože tady se cítíme dobře nebo protože nás už stálo tolik času a peněz? Potřebujeme si udržet tuto konkrétní práci, protože nám dává velice slušný příjem a díky tomu můžeme poplatit spoustu našich radostí? Potřebujeme platit tento kancl, protože tam máme nábytek na míru a do jiného by se nám nevešel? Chceme mít za partnera toho konkrétního muže či ženu, protože jsme spolu už dlouho nebo máme spolu závazky?

Jste před důležitým rozhodnutím a je pro vás neskutečně těžké rozhodnout se srdcem? Nebo rozhodli jste se už pro cestu ze strachu, protože rozhodnout se pro srdce bylo pro vás nemožné? Hlavně se tím netrapte.

Možná si říkáte, kdybych tehdy se rozhodl tak či onak… Kdybych udělal to či ono … Možná cítíte vinu, křivdu, zlobu, možná si připadáte jako oběti sevřené okolnostmi. Tyto negativní pocity o sobě a jiných jsou zbytečné. Proč? Vše, co nám přišlo do cesty, nám nepřišlo ublížit, ale pomoct, ačkoliv se nám to z našeho úhlu vnímání tak nemusí jevit.

Jeden z partnerů se stará o celou domácnost a děti a druhý se „fláká“? Jeden z partnerů druhého živí a druhý se jen vleče? V práci po mně všichni jen šlapou? Šéf mě jen ždíme? Co když je to celé jinak? :-)

Možná víte, že musíte něco změnit, nějak se pohnout a někam vykročit, ať už je to práce nebo vztahy nebo cokoliv jiného. Možná si říkáte, že jediné co potřebujete, je vědět, jak to udělat.

Tím vším, co my lidi děláme, většinou sledujeme uspokojení nějaké naší potřeby. Když máme nějakou potřebu, pak jsme otevřeni strachu, kdykoliv je v ohrožení uspokojení této naší potřeby. Na základě tohoto strachu pak často jednáme. Ne tedy předně s cílem ublížit jinému člověku, ale s cílem uspokojit tu naši potřebu, na jejímž naplnění jsme závislí. Čím méně potřeb, tím méně závislí jsme. A čím jsme méně závislí, tím máme méně omezení projevit sebe.

Cítíte se nepříjemně ve svých životních podmínkách, cítíte vnitřní pnutí až odpor dělat a snášet to, co jste byli dříve schopni. Je to skvělá zpráva. Začínáte se „probouzet“.

Vaši blízcí vám radí zůstat v práci, ačkoliv vědí, že ji děláte se zapřením? Vaše změna v nahlížení na věci kolem ještě nepřestala být terčem v oku starých známých, kteří ve snaze udržet vás „normální“ na vás chrlí obavy z tohoto nového a neznámého? Zůstaňte vnitřně klidní.