Jiný přístup

Jistě jste už mnozí slyšeli nebo četli názor, že když se něčeho bojíme, máme si představit ten nejčernější scénář, který nás napadne a prožít si jej a že to je jedna z nejkratších cest se z toho strachu osvobodit. Možná některé z vás při tom napadlo, stejně tak jako mě před lety, že když si představíte to nejhorší a prožijete si to, že si to tím zhmotníte. A vjel do vás strach z toho, že byste si to zhmotnili a tudíž jste od této metody upustili. A já se nyní k tomu krátce vyjádřím. Zkusím to poskládat do slov. Ten, kterému naskočí myšlenka a na to navazující obava, že si představou toho nejhoršího a prožitkem toho může to nejhorší právě zhmotnit, je ještě stále do určité míry v úrovni mága. Vysvětlím.

Dnes se krátce rozepíši o jednom tématu, který je poslední roky velmi rozšířen, a sice tendence chodit, navracet se různými technikami do minulých situací, třeba i přesahující tento jeden život a analyzování našich omezení, tendence přijít na kloub, kde to vše vzniklo atd. Předně hned na začátek chci uvést, že na těch technikách není nic špatného. Jsou v pořádku a dokonalé, jak jsou, jelikož i ony pomáhají a to lidem v určité rovině vědomí. Je to tedy podpora pro určitou rovinu vědomí. Je to léčení v určité rovině vědomí.

S pojmem „Sebeláska“ se mnoho let setkáváme téměř na každém kroku. Za vším je naše míra sebelásky, se všude možně dočtete. Jenže. Tak jako u všeho velmi záleží, v jaké rovině je pojem „Sebeláska“ vnímán. Z mého aktuálního pohledu to vnímám následovně. Většinově je sebeláskou vnímáno sobectví. Vysvětlím. Mnozí lidé se domnívají, že sebeláska znamená, že budu dělat jen věci, které mě neomezují, u kterých se cítím dobře atd. Nebo že budu činit rozhodnutí, které jsou pro mě těmi nejlepšími. Z tohoto nastavení pak vychází naše praxe. Uvedu příklad.

Koukáte se kolem sebe na ty nepříjemnosti až tragédie všude kolem a možná si říkáte, že život je nespravedlivý. A to nejen vůči vám, ale třeba i vůči jiným lidem. Vždyť vy jste přeci tak obětaví, nikomu jste vlásek nezkřivili, anebo takové kvality vykazuje někdo jiný ve vaší blízkosti a i přesto musí procházet ději, které si nezaslouží. A ten zlý, zákeřný, chamtivý atd. odvedle, tomu se nic neděje. Ten si v poklidu žije. Jenže! Ve skutečnosti tady nemůže existovat nespravedlnost. Vše je do puntíku spravedlivé. A když vnímáme nespravedlnost, je to tím, že to dané vnímáme odděleně, nemáme komplexní obraz toho, proč se děje to, co se děje. To dané posuzujeme tedy na základě velmi zúženého zorného pole.

V záznamu tohoto živého vysílání naleznete mé povídání k těmto tématům: 1) O destruktivním nastavení: "Být z důvodu okolností nad jiným musí znamenat nadvládu" 2) Jak se projevuje destruktivní nastavení: "Být z důvodu okolností nad jiným musí znamenat nadvládu" v přístupu k autoritám a i v aktuálním dění 3) Je pravda, že v každém okamžiku máme k dispozici neomezené možnosti toho, jak se ta daná situace může vyvíjet a že si stačí jen vybrat tu pro nás nejlepší?

Podělím se s vámi o jedno poznání, ke kterému jsem natvrdo došla pod vlivem jedné pro mě velmi těžké situace týkající se mého těla. Ten příběh budu níže okrajově sdílet. Jen zde chci uvést, že je velmi tenká hranice mezi tím, kdy je toto rozpoložení: „Je mi jedno, jak to dopadne“ klíčem k zázraku a tedy klíčem ke konstrukci a kdy je to pastí ega a tedy klíčem k destrukci. To, co rozhoduje, je naše vědomí v tom, ostatně jako vždy.