Jiný přístup

Je často říkáno a i psáno, že to, co vyzařujeme, to i přitahujeme. Avšak současně je velice časté, že ten, kdo je jakože navenek laskavý, nápomocný atd., je ten, kterému se děje příkoří. A naopak ten, který je navenek z pohledu mnohých jakože neochotný, neobětavý, je ten, kterému se děje mnohem méně dramat atd. Na základě toho by si tak někdo mohl myslet, že život je nefér a že neplatí, že přitahujeme to, co vyzařujeme. Podle mě to platí. Opravdu přitahujeme to, co vyzařujeme. Jenže ten zádrhel je v tom, co lidé myslí tím „vyzařováním“. A o tom se krátce rozepíši.

Dnes se v článku krátce zmíním o pár momentech z Tréninku mysli. Na nich chci ukázat důkazy o tom, jak změna našeho vnímání (aplikace lásky namísto soudu) zcela a přímo před očima mění naše reakce na situace, reakce jiných zúčastněných a celkově proměňuje celou situaci do podoby tak neskutečné, že by nás to vůbec nenapadlo.

Jediné, co můžeme komukoliv dát, je láska. Avšak já nemám na mysli lásku v tom pojetí, v jakém je to tady většinově zatím vykládáno. Nemám na mysli dát lásku, abych něco dostal, byl v bezpečí, byl přijat, necítil se sám. Nemám zkrátka na mysli sobectví či závislost maskovanou pod rouškou jakože lásky. Lásku nedáváme tělem, jelikož tělo pouze odráží námi učiněnou volbu v mysli. Naše tělo, těla jiných a vše další ve hmotě projevené pouze odráží naši učiněnou volbu v mysli. Podrobně se tomu věnujeme při trénincích v Tréninku mysli.

V záznamu tohoto živého vysílání naleznete mé povídání k těmto tématům: 1) Mohla byste se rozpovídat o nadvládě a bezmoci? Kde všude se to může skrývat a jaké to může mít podoby? 2) Dělám to, co mě baví, ale nevydělám tím dost. Kde je chyba? 3) Vy také uvádíte na svém webu možnost darovat finance za činnost na webu. Také tedy děláte to, co vás baví, a vedle toho nabízíte možnost vás finančně ohodnotit. Jak to že vám to funguje a mně nefunguje postavení klobouku na parket, když hraji a zpívám?

Mnozí z nás zažívají pocity smutku, jakési osamělosti a v důsledku toho se necítí dobře, naplněně ve svém životě. Tito lidé mohou mít pocit, že jsou na život sami, na svět sami. A cítí to proto, že se cítí být mezi cizími. A ten pocit, že jsou mezi cizími, vychází z toho, že mají uvnitř sebe nastaveno (volí si ve své mysli), že musí být ve střehu, útočit či se bránit. A jaké důkazy si pak myslíte, že budeme dostávat ve vnějším světě?

V posledních článcích se často zmiňuji o tom, že vše, čeho si všímáme na jiných, jsme my, a pokud nás to rozruší, pak to u sebe nemáme zatím přijaté. Co to znamená? Znamená to, že když mě rozruší například zpráva, že nějaký násilník psychicky týrá svoji manželku nebo opačně, že manželka psychicky týrá svého manžela, že i já psychicky týrám svého partnera? Ne. Ne nutně. Vysvětlím.

V tomto článku s vámi budu sdílet to, k čemu jsem aktuálně dospěla v rámci tvoření si našeho života. Podle mě nejsme pasivními oběťmi vnějších okolností či nějaké vyšší vůle, nejsme ani samotvůrci, ale spolutvůrci. Myslím si, že většina z nás prošla, prochází nebo bude procházet všemi těmito vnímanými tvoření si.