Nejbližší živé vysilání (odpovědi na vaše dotazy) v Klubové sekci 8.11.2025 od 20:00 do cca 21:00. Toto živé vysílání probíhá pro členy Klubu zhruba 2X v měsíci (nejčastěji na začátku a uprostřed měsíce) na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Více info »
V tomto článku se rozepíši o jednom omylu, o jedné mylně pochopené myšlence, která z pohledu člověčího má za následek ztrátu času. „Je třeba věci pustit“. „Je třeba věci odevzdat“ „Přijde to, co má, odejde to, co odejít má“ „Vše přijde ve správný čas“ „Vše se děje, jak má.“ „Vše je už dávno rozhodnuto.“ Vše je dáno.“ Znáte tyto myšlenky nebo myšlenky podobného druhu?
Dospěla jsem k tomu, že většinu svého dosavadního života jsem se rozhodovala egem a nikoliv v souladu s tím, co bylo v daný čas tím nejlepším pro mě (co bylo v souladu s vůli Zdroje a tedy mojí skutečnou vůlí). A myslím si, že v tom nejsem sama :-) Rozhodnutí z ega (ze strachu) jsou ta, která jsou činěna .... Oproti tomu rozhodnutí, které je v souladu s námi skutečnými (a tedy i v souladu s vůlí Vesmíru) je rozhodnutí konané... Uvedu několik situací, kdy jsem se rozhodla v souladu se svojí skutečnou vůlí.
V tomto článku nahlédneme do toho, co se může skrývat v situaci, kdy si maminka nerozumí se svým synem. Co je v podhoubí? Co to zapříčiňuje. Samozřejmě jak vše má mnoho rovin, tak stejně i možné příčiny toho, že si jako matka nerozumím se svým synem.
Není cílem článku je všechny vymezit a ani ve všech možných hloubkách. To ani nejde. Jelikož tak jak je jedinečný život nás všech, tak je i jedinečné seskupení důvodů z mnoha úrovní, kteří jsou příčinou nepříjemné situace v životě.
Podělím se s vámi o to, čím já sama procházím a k čemu jsem na základě nedávných opakovaných zkušeností a to i zhodnocených těch minulých pohledem zpět dospěla. To, co napíšu, je opřeno o zázraky, které se mi přihodily. Dospěla jsem k tomu, že to, co má moc tvořit, je naše mysl nikoliv tělo. Podle mě tělo jen následuje mysl. Destrukce v našem životě jsou důsledkem stavu naší mysli. Naše mysl je to, co potřebuje uzdravit. A ruku v ruce s uzdravující se myslí se uzdravuje (dává do souladu s námi skutečnými) i vše ve hmotě projevené.
Dnes se krátce a jen v nástinu podíváme na to, co se může hlouběji skrývat pod tím, že si matka nerozumí se svojí dcerou. A ty neshody mohou být od jemných projevů, kdy si nemají co říct, až po agresivnější projevy, kdy dochází k hádkám atd.
Z obecného pohledu i zde platí to, co u vztahů s kýmkoliv jiným – to, čeho si na jiném všímám, jsem já sám. A pokud mě to rozrušuje, nemám to u sebe zatím přijaté.
V tomto článku se s vámi podělím o svoji zkušenost a současně se tím vyjádřím k dotazům mnohých z vás. Během individuálek si totiž mnozí často uvědomí a prožijí (vedle jiného), že jejich duchovní růst byl v nějaké části jejich ego. Egem se již tolik nenechali ovládnout u materiálních věcí, ale podlehli mu v tématice svého vnitřního vývoje. A v rámci této oblasti znovu povyšují a ponižují. Například tím, že lidi okolo sebe moralizují, myslí si, jak oni jsou oduševnělejší než daní lidé atd. A pak vždy následuje otázka, co teď s tím? Jak to napravit? A k tomu se teď krátce rozepíši.
V tomto období mnoho lidí cítí pnutí, jakoby se měli vnějškově roztrhnout. Jasně cítí, že by chtěli změnu, něco ve svém životě jinak, mnohdy zásadně jinak.
Pokud cítíme, že se potřebujeme vně pohnout a současně nevidíme kudy, máme pocit, že jsme uvězněni, zmítáni okolnostmi, pak je třeba se obrátit dovnitř a změnit mysl.
Stačí se naladit do stavu, že všichni jsou z Boha. Všichni jsme tedy Boží sourozenci a jsme všichni úplně stejní. Jen tu každý hrajeme různé role – z našeho člověčího pohledu vydařené, méně vydařené, záporné či kladné. Ale jsou to jen role v této hře. A bez jedné jediné role by to nebylo kompletní. Každá role je stejně důležitá. Uvedu příklad toho, jakou máme moc, když chodíme po světě s tímto nastavením.
Po individuálkách píši shrnutí, které zasílám danému člověku. V tomto článku s vámi budu sdílet jedno shrnutí z jedné individuálky, jelikož může být velmi přínosné. A tímto děkuji této odvážné ženě, že mi dala souhlas se sdílením. Jedna žena přišla na individuálku s tím, že si chtěla poskytnout více jasno do konfliktů a nedorozumění se svými kolegy a kolegyněmi v práci. Povídala, že ji velmi rozčiluje, kdy je svědkem toho, že někdo něco říká nebo se na něco ptá a ona jasně cítí, že tím sleduje úplně něco jiného než to, co říká nebo na co se ptá. A že pak ji ještě rozčiluje reakce některých, kteří této situace využijí a dají tomu dotyčnému to, co chce slyšet atd. Byť před tím či později se za jeho zády vyjadřovali zcela opačně. Daná žena povídala, že je jí často kolegyněmi vyčítáno, že je uzavřená atd. Povídala, že ví, že je, ale je to dáno tím, že nechce jim skákat na ty jejich hry. Toto si chtěla více osvětlit.