Jiný přístup

Slyšíme to odmala ze všech stran: „Jak zaseješ, tak sklidíš“ nebo obměnu: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“ Mnohým lidem je jasné, co to znamená, co se těmito rčeními chce říci. Všem je to jako že jasné.

I mně to bylo dříve jasné a nenapadlo mě, že to může znamenat zcela něco jiného.

Až v průběhu mého nedobrovolného vývoje, kdy mě život před lety vzal to, na čem jsem si velmi zakládala, a já neměla ponětí, co si počnu, jsem postupně a velmi pozvolna začala jen tak mimochodem docházet i ke zcela jinému pochopení těchto pravdivých rčení.

V tomto článku chci vysvětlit, proč neutralita = neutrální postoj k čemukoliv, co se děje na individuální či kolektivní rovině, je to, o co bychom se měli snažit a proč stavění se na jednu či druhou stranu k čemukoliv uvnitř v nitru (tělem můžeme pomáhat jakkoliv) je podpora toho, co nikdo z nás nechce.

Co dělá většina rodičů a jiných lidí v okolí, když vedle nich je dítě, které je třeba různě více či méně postižené, nebo kterému se stal úraz, nebo nějak nemocné? Při myšlence na něj cítí v těle sevření, bolest – litují ho. Lítost je projev ega. Projev ega můžete poznat tak, že často bolí.

Co však všichni tito lidé dělají? Oni to dítě uvnitř sebe sráží, snižují.

S čistým záměrem děláme věci, když je děláme bez odporu = bez vnitřního tlaku = beze strachu = bez negací uvnitř sebe. Pak v našem konání či nekonání, ať už navenek vypadá jakkoliv, je láska, jsme v našem těle plně nebo alespoň ve velké míře my (skutečnost) a ne ego = odpor, strach (= iluze).

Naopak v nečistém záměru děláme věci pod tlakem = v odporu = ve strachu = v negacích uvnitř sebe. V našem konání, ať navenek vypadá jakkoliv, je neláska (ego) a tu taky dostaneme zhmotněnou zpět.