Jiný přístup

Do jaké míry si v dané situaci jsme schopni zvolit lásku, ovlivňuje vývoj té situace. Krásným příkladem toho může být jedna nepříjemná situace, která se stala jedné ženě, a která ji chtěla použít pro trénink v rámci Tréninku mysli a zkusit tak na ní aplikaci lásky. Tento příklad je zajímavý právě tím, že daná žena v té reálné situaci, která se jí stala, již zkusila aplikovat lásku a s překvapením a nadšením zjistila, že po aplikaci lásky v té situaci reaguje úplně jinak, než by v té situaci jinak reagovala. Byla to totiž situace, která se jí za život mnohokrát v různých obměnách opakovala a ona přesně ví, jak pokaždé stejně reagovala. A poté, co zkusila v mysli zvolit lásku, to bylo celé jinak. A je to zajímavý příklad i tím, že tuto situaci v různých obměnách zná jistě každý a troufnu si říct, že většina z nás s tím neměla spojené příjemné pocity. O co se jednalo ...

V záznamu tohoto živého vysílání naleznete mé povídání k těmto tématům: 1) Co dělat, když nevíme, jak něco vyřešit? 2) Jak poznáme, že jsme si v mysli zvolili lásku? 3) Jak poznáme, že jsme si v mysli zvolili strach (soud)? 4) Jak zjistíme, že naši situaci skládá ego a jak zjistíme, že ji skládá Bůh (Zdroj)? 5) Co dělat, kdy nejsme schopni vnímat, jak se v těle cítíme a z čeho to pramení? 6) Kdy naše chuť něco udělat pramení ze strachu (ega) a kdy je to vedení Boha a jak to rozlišit?

Dnes se krátce zmíním o jednom jevu, se kterým se setkávám na Tréninku mysli. Když se dostaneme do fáze, kdy zkoušíme aplikovat Boha přímo = uvědomovat si ho v situacích, lidech atd., některým to zpočátku nejde. Pocitově v jejich těle to jakoby není průchozí, něco tam drhne, nesedí. Když se zeptáte, co tam nesedí, proč nejde do situací dosadit Boha, uvědomit si ho, v naprosté většině případů se setkám s odpovědí, že přeci nemohou něco přikazovat Bohu (Stvořiteli, Zdroji atd.), když oni jsou tak malí oproti němu. A to je přesně ono!

Je často říkáno a i psáno, že to, co vyzařujeme, to i přitahujeme. Avšak současně je velice časté, že ten, kdo je jakože navenek laskavý, nápomocný atd., je ten, kterému se děje příkoří. A naopak ten, který je navenek z pohledu mnohých jakože neochotný, neobětavý, je ten, kterému se děje mnohem méně dramat atd. Na základě toho by si tak někdo mohl myslet, že život je nefér a že neplatí, že přitahujeme to, co vyzařujeme. Podle mě to platí. Opravdu přitahujeme to, co vyzařujeme. Jenže ten zádrhel je v tom, co lidé myslí tím „vyzařováním“. A o tom se krátce rozepíši.

Dnes se v článku krátce zmíním o pár momentech z Tréninku mysli. Na nich chci ukázat důkazy o tom, jak změna našeho vnímání (aplikace lásky namísto soudu) zcela a přímo před očima mění naše reakce na situace, reakce jiných zúčastněných a celkově proměňuje celou situaci do podoby tak neskutečné, že by nás to vůbec nenapadlo.

Jediné, co můžeme komukoliv dát, je láska. Avšak já nemám na mysli lásku v tom pojetí, v jakém je to tady většinově zatím vykládáno. Nemám na mysli dát lásku, abych něco dostal, byl v bezpečí, byl přijat, necítil se sám. Nemám zkrátka na mysli sobectví či závislost maskovanou pod rouškou jakože lásky. Lásku nedáváme tělem, jelikož tělo pouze odráží námi učiněnou volbu v mysli. Naše tělo, těla jiných a vše další ve hmotě projevené pouze odráží naši učiněnou volbu v mysli. Podrobně se tomu věnujeme při trénincích v Tréninku mysli.