Občas se stane, že na Individuálku nebo Trénink mysli přijde člověk, který není schopen rozpoznat, co cítí v těle anebo bez váhání prohlásí, že se v těle cítí fajn, v pohodě. Když si tento člověk vybaví své vnitřní dítě, velice často jasně vidí, že mezi ním a jeho vnitřním dítětem není nic moc vztah. Dítě si ho nevšímá, nebo se ho dokonce bojí. Dotyčný vůbec neví, jak k němu přistoupit atd. Proč o tom píši. To, že nejsme schopni vnímat, jak se v těle cítíme, anebo jsme jakoby v pohodě, jelikož jsme schopni rozpoznat jenom viditelné rozrušení, souvisí s tím, že nemáme láskyplný vztah se svým vnitřním dítětem. Naše vnitřní dítě je uzamčené, neprojevené, ve strachu.
