Jiný přístup

My nejsme tělo, a tak realita není venku. Není možné to, co řešíme, vyřešit tam, kde nejsme. A jelikož nejsme tělo, není možné řešení najít venku. Ale přesto to mnozí děláme celý život. Jsme v nějaké nepříjemné situaci a my obviňujeme jiné nebo sebe, hledáme viníky, nebo se snažíme někoho donutit, aby se změnil, nebo v tom lepším případě se venku snažíme najít řešení, najít něco, co bychom mohli udělat jinak nebo někdo jiný udělat jinak. Jenže ...

To, že nějaká situace vypadá jako tragédie, nepříjemnost nebo jako dar, je iluze. Oči těla nevidí skutečnost. Jakákoliv situace, ať už navenek vypadá jakkoliv - jako dar nebo jako nepříjemnost, je ve skutečnosti neutrální. A jen my rozhodujeme, zda ta situace bude pro nás znamenat dar anebo tragédii, nepříjemnost. A to tím ...

V záznamu tohoto živého vysílání naleznete mé povídání k těmto tématům: 1) Jak vnímám rok 2022 2) Jak změnit situaci, ve které se cítím zatlačená do kouta, bezmocná, př. mám se starat já o starého tatínka manžela a veškerá péče je na mně, manžel se moc nestará a daný starý tatínek manžela má další děti 3) Jaký je rozdíl mezi Individuálkou a Tréninkem mysli

Jistě jste už mnozí slyšeli nebo četli názor, že když se něčeho bojíme, máme si představit ten nejčernější scénář, který nás napadne a prožít si jej a že to je jedna z nejkratších cest se z toho strachu osvobodit. Možná některé z vás při tom napadlo, stejně tak jako mě před lety, že když si představíte to nejhorší a prožijete si to, že si to tím zhmotníte. A vjel do vás strach z toho, že byste si to zhmotnili a tudíž jste od této metody upustili. A já se nyní k tomu krátce vyjádřím. Zkusím to poskládat do slov. Ten, kterému naskočí myšlenka a na to navazující obava, že si představou toho nejhoršího a prožitkem toho může to nejhorší právě zhmotnit, je ještě stále do určité míry v úrovni mága. Vysvětlím.

Dnes se krátce rozepíši o jednom tématu, který je poslední roky velmi rozšířen, a sice tendence chodit, navracet se různými technikami do minulých situací, třeba i přesahující tento jeden život a analyzování našich omezení, tendence přijít na kloub, kde to vše vzniklo atd. Předně hned na začátek chci uvést, že na těch technikách není nic špatného. Jsou v pořádku a dokonalé, jak jsou, jelikož i ony pomáhají a to lidem v určité rovině vědomí. Je to tedy podpora pro určitou rovinu vědomí. Je to léčení v určité rovině vědomí.

S pojmem „Sebeláska“ se mnoho let setkáváme téměř na každém kroku. Za vším je naše míra sebelásky, se všude možně dočtete. Jenže. Tak jako u všeho velmi záleží, v jaké rovině je pojem „Sebeláska“ vnímán. Z mého aktuálního pohledu to vnímám následovně. Většinově je sebeláskou vnímáno sobectví. Vysvětlím. Mnozí lidé se domnívají, že sebeláska znamená, že budu dělat jen věci, které mě neomezují, u kterých se cítím dobře atd. Nebo že budu činit rozhodnutí, které jsou pro mě těmi nejlepšími. Z tohoto nastavení pak vychází naše praxe. Uvedu příklad.