Nejbližší živé vysilání (odpovědi na vaše dotazy) v Klubové sekci 8.11.2025 od 20:00 do cca 21:00. Toto živé vysílání probíhá pro členy Klubu zhruba 2X v měsíci (nejčastěji na začátku a uprostřed měsíce) na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Více info »
Když se v životě setkáme s nepříjemnou situací nebo až dramatem a nepřijmeme to, nepřijmeme roli, kterou jsme tam sehráli, zkušenost, kterou jsme prožili, zůstáváme v roli oběti a daná nepřijatá zkušenost zůstává v nás jako stinný náš vlastní prvek. A jelikož je stinný, jelikož ta zkušenost je potlačená, stinná, nemůže projevit svoji sílu, dát nám dary, které nám přišla dát. Což má za následek,...
Máte pocit, že něco musíte ihned vyřešit? Uvnitř vás to vře, máte pocit, že jakoby nemáte na něco čas, že něco spěchá, že něco musí být nejlépe ihned, jinak je už pozdě, že se něco nestihne? A znáte i tu reakci, kdy na základě tohoto vnitřního tlaku kopete kolem sebe, jste nátlakový na lidi kolem sebe nebo sami rychle něco konáte ve snaze to vyřešit, jelikož včera bylo pozdě?
Tak na to pozor!
O tom, že každý má v sobě jak energii ženy, tak i energii muže bez ohledu na to, zda jsme žena nebo muž, jsem již mnohokrát z různých stran psala. Teď přišel čas na to napsat o tom zase trochu jinak, z větší hloubky.
Setkali jste se s někým, kdo byl dříve velmi schopný (dle vašeho vnímání), kterému se vše dařilo, vybudoval něco velkého, měl našlápnutou slibnou kariéru a pak toho nechal, pak to položil? Možná jste si pomysleli, co se to s tím člověkem stalo, možná jste si pomysleli, že už není tak ambiciózní, že promrhal, vyhodil z okna svoje talenty, vše, co umí. A možná se ptáte, kam se vytratil ten jeho drive, ten jeho tah na branku. A možná je to váš příběh a s názory tohoto typu na vás jste se setkávali.
No a o tomto dnes trochu napíši.
Původně jsem začala psát jiný článek. Ale tento námět na mě doslova vyskočil s hlubokým vnitřním pocitem, že všechny ostatní témata počkají, ale že o tomto mám nyní napsat. Bylo to s jakousi klidnou avšak silnou důležitostí. O tom, o čem budu psát v tomto článku, jsem už mnohokrát psala a mluvila. Avšak má to být znovu zachyceno a předáno ještě i v tomto článku a zase trochu jinak, z větší hloubky. A je to tolik důležité a aktuální pro dobu, ve které se právě nacházíme.
V přítomnosti některých lidí cítíte, že vás nesoudí, podporují, a když něco mají, je to v energii spíše takového laskavého a zcela nenuceného doporučení. Nic, co od vás uslyší, o vás či o tom, jak přemýšlíte, následně nepoužijí proti vám, nepřekroutí k obrazu svému, prostě to jen vezmou tak, jak to říkáte, jak to máte, jako pouhý fakt.
Být vděčný za to, co mám, a současně pro sebe mít nastaveno, že chci více, že chci maximum toho, co můžu mít, se nevylučuje.
Na buď anebo je nastavena naše mysl.
Když v nějaké situaci jednáme v rozrušení, tedy na základě emocí, tak vlastně bojujeme. Klademe odpor situaci, ve které se nacházíme, nepřijímáme ji. Upozorňuji, že přijímat situaci neznamená souhlasit s ní a trpět jí, vůbec!
A boj nepřinese nic dobrého ani té situaci a ani našemu fyzickému tělu. Navíc tento boj není nutně vidět navenek, jelikož ne vždy je naše vnitřní rozrušení pro všechny viditelné i v naší reakci v dané situaci.
Jedině jednáním ve stavu klidu v situacích, které přinese život, měníme destruktivní projevy svých částí v konstruktivní.
Jedna žena na individuálce uviděla jeden dávný příběh, který kdysi hodně dávno odžila, jako informaci k tomu, co aktuálně přišla řešit. V tom příběhu jí bylo mimo jiné dáno i uvidět, jak to vypadá, když se skutečně odpustí a v čem se skutečné odpuštění liší od toho, když mám nastaveno, že je mi to jedno.
