Jiný přístup

Když v nějaké situaci jednáme v rozrušení, tedy na základě emocí, tak vlastně bojujeme. Klademe odpor situaci, ve které se nacházíme, nepřijímáme ji. Upozorňuji, že přijímat situaci neznamená souhlasit s ní a trpět jí, vůbec!

A boj nepřinese nic dobrého ani té situaci a ani našemu fyzickému tělu. Navíc tento boj není nutně vidět navenek, jelikož ne vždy je naše vnitřní rozrušení pro všechny viditelné i v naší reakci v dané situaci.

Jedině jednáním ve stavu klidu v situacích, které přinese život, měníme destruktivní projevy svých částí v konstruktivní.

Když se občas zmíním o kritizování a hodnocení jiných jako projevu nějakého našeho neuzdraveného zranění, tak se někdy zvedne vlna argumentů, že přeci člověk žije mezi ostatními lidmi a je tedy normální mluvit o jiném, říkat svůj názor k tomu, co jiný dělá, jak žije atd. A že tedy bavení se o jiném, stěžování si na jiného atd. není nutně projev nějakého našeho destruktivního nastavení.

A já odpovídám: „Ano i ne“. Záleží na tom, co uvnitř sebe při tom bavení se o jiném, při tom sdělování svého názoru na chování, žití jiného cítíme.

Jsou období v životě, kdy se nám daří být více či méně ve vnitřním klidu, ať už si to uvědomujeme nebo ne. V těchto obdobích často život plyne dle našich představ nebo máme pocit, že ve srovnání s jinými (pokud se ještě srovnáváme) na tom jsme líp. V těchto obdobích života pro mnoho z nás není problém být v klidu, jelikož něco, co by nás rozrušovalo, tu aktuálně není k dispozici.

Pak jsou v našich životech těžší období, která jsou z jiného pohledu mnohem větším požehnáním než ta pro nás šťastná. Jsou to období, kdy se nám nedaří, prožili jsme něco nemilého atd.

Nedávno se mě jedna malá holčička zeptala, jak má meditovat? Já ji odpověděla a přišlo mi fajn to takto veřejně poslat mezi vás.

Odpověď trochu rozvinutou tedy posílám mezi vás.