Vnitřní dítě jako východ z pocitu osamělosti
Pokud máte pocit, že nikoho nemáte, že vaše děti již vás tolik nepotřebují a vy se cítíte nepotřební a váš život postrádá smysl, tak vězte, že tu nejdůležitější péči jste zatím neposkytli a čeká na vás.
Nejbližší živé vysilání (odpovědi na vaše dotazy) v Klubové sekci 5.6.2026 od 20:00 do cca 21:00. Toto živé vysílání probíhá pro členy Klubu zhruba 2X v měsíci (nejčastěji na začátku a uprostřed měsíce) na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Více info »
Pokud máte pocit, že nikoho nemáte, že vaše děti již vás tolik nepotřebují a vy se cítíte nepotřební a váš život postrádá smysl, tak vězte, že tu nejdůležitější péči jste zatím neposkytli a čeká na vás.
Dnes se blíže rozepíši o rozhodnutí, avšak o tom skutečném rozhodnutí a ne o rozhodnutí pouze na úrovni hlavy. Když jste ve svém životě chtěli něco, co jste zatím neměli, a splnili jste si to a vtáhli to do svého života, předcházelo tomu nutně vaše skutečné rozhodnutí, ať si to uvědomujete nebo ne. Když chceme mít ve svém životě něco, co zatím ve svém životě nemáme, je potřeba se pro to skutečně rozhodnout. Skutečné rozhodnutí tomu vždy předchází. Proč? Je to naše tvořivá síla. Mám však na mysli skutečné rozhodnutí a nikoliv rozhodnutí pouze na úrovni hlavy (na úrovni naší mysli).
V našich individuálních životech jsme přes různé situace vedeni jít do svého středu, do neutrality. Tam je ta naše síla, naše moc, tam jsme tvůrci a nikoliv oběti. A právě všude tam, kde ve svém středu nejsme, oscilujeme kolem jednoho či druhého extrému (jsme v jedné či druhé polaritě), všude tam jsme v odporu - ve stavu oběti a o sílu přicházíme.
Emoce nás upozorňují na místa, kde nejsme v rovnováze. Pokud cítíme nepříjemné emoce, které nás ovládají, pak jsme se nejspíš dotkli nějaké své nepřijaté minulosti. Avšak emoce sami o sobě nejsou ani dobré ani špatné. Je to jen tlak v těle, který dříve či později zmizí. Nic víc, nic míň. Ty tlakové vlny třeba sami o sobě nejsou příjemné, ale rozdíl je ...
Dnes se krátce rozepíši o jednom jevu, který je velmi častým, a vůbec v této době. A sice o jevu, kdy se mladý člověk nebo dokonce člověk ve středním věku neusazuje, nemá partnera či rodinu, zázemí atd.
Toto téma velmi souvisí s neúplnými rodinami nebo rodinami, které jsou sice úplné, ale kde ti dva nefungují jako partneři, ale spíše jako prostředky pro dosáhnutí něčeho, co každý jeden z nich potřebuje pro sebe naplnit.
Nesuďte ty, kteří se dlouho neusazují, bojí se mít děti, bojí se odpovědnosti.
Nerovné (neharmonické = nesvobodné) vztahy si přitahujeme do života proto, že uvnitř nás je nerovnováha mezi mužem a ženou.
Ať už se narodíme jako holka či kluk, náš vnitřní muž se inspiruje tatínkem a naše vnitřní žena se inspiruje maminkou.
Avšak pozor. To neznamená, že ...
Představte si situaci, kdy vás někdo jakoby tlačí do kouta, nutí k něčemu, kdy jste okolnostmi nuceni k něčemu, co nechcete. Avšak je tam to „Ale“. To „Ale“ může mít mnoho podob. Například:
Když milenka pochopí, že již nechce být milenkou, z toho hlubšího pohledu to znamená, že se něco změnilo v její osobnosti (v jejím nastavení), že došlo k přepisu programu nadvlády a bezmoci. Ta nadvláda a bezmoc se u ní konkrétně projevuje v tématu zrady, mimo jiné.
Když se ve svém životě dostaneme do pozice milence či milenky tak vlastně ...