Jiný přístup

V záznamu tohoto živého vysílání naleznete mé povídání k těmto otázkám: 1) Když žena je tou, od které se podoba a posun vztahu odvíjí, zajímá mne, jak to vidíte na straně mužů - připadá mi, že kdyby byli odkázáni pouze na to, jak moc to má jejich partnerka v sobě porovnané, tak by vlastně de facto ti muži byli "obětí žen" - byli by sami ve svém vývoji odkázáni na ženy, závislí na tom, do jaké míry si to srovná jejich partnerka. Předpokládám, že mi nejspíš něco v článcích uniklo.:-) Proto se ptám. Co může muž sám o sobě udělat, aby se ve svém vývoji mohl posunout? 2) Jedna z věcí, která mě nyní trápí je, že najednou nemám potřebu s partnerem řešit věci. Dříve jsem chtěla vše vyřešit ideálně hned a nyní vnímám, že nechci, nechci jít do hádek, nechci se bavit, otravuje mě to, jsem ráda, že se nevidíme. Najednou mám pocit, že se na něj dívám cizíma očima. Vůbec to nechápu a trápí mě to. Je to přechodné? Mám mu to řict?

Stabilita v emocích neznamená potlačené emoce. Opakuji to, kudy chodím, jelikož je to jakási zarytá představa mnohých, zejména těch, kteří je mají potlačené, že takto vypadá emoční stabilita. Přitom je to labilita emocí stejně jako u těch, kteří tuto nestabilitu projevují na opačném poli spektra, a tedy hysterií atd. Stabilita v emocích souvisí s vědomím. A sice že ...

Povídání o tom, jak z bodu, kdy nevíme, co se sebou, co by nás bavilo, co umíme, se dostat k tomu, co nás naplňuje a živí. Povídání o seberealizaci, o poslání a o tom, jak to souvisí s naší autenticitou.

Mnohokrát jsem psala a mluvila o vnitřním dítěti. Teď se o něm krátce rozepíši v souvislosti se vztahy – jak nám vnitřní dítě pomáhá se vztahy, jaký destruktivní dopad má na vztahy, když to vnitřní dítě v nás je potlačené. Jak už jsem mnohokrát zmiňovala, vnitřní dítě je v každém z nás. Uvnitř každého z nás jsme uchováni my jako ti malí z dětství. A jak to souvisí s partnerskými vztahy? Velmi! Vysvětlím to pomocí jednoho příběhu z individuálky.

Vzpomínáte si na dobu, kdy jste byli malí? Ta malá holčička či chlapeček je stále uvnitř vás. A ve vašem dospěláckém životě se projevuje v určité energii, která vám buď pomáhá ve vašem životě, nebo vás naopak svazuje. Záleží, jak jste se jako děti cítili. Jak to poznáte, zda vaše vnitřní dítě vám slouží nebo nikoliv? Jednoduše.

Pokud máte pocit, že nikoho nemáte, že vaše děti již vás tolik nepotřebují a vy se cítíte nepotřební a váš život postrádá smysl, tak vězte, že tu nejdůležitější péči jste zatím neposkytli a čeká na vás.

Dnes se blíže rozepíši o rozhodnutí, avšak o tom skutečném rozhodnutí a ne o rozhodnutí pouze na úrovni hlavy. Když jste ve svém životě chtěli něco, co jste zatím neměli, a splnili jste si to a vtáhli to do svého života, předcházelo tomu nutně vaše skutečné rozhodnutí, ať si to uvědomujete nebo ne. Když chceme mít ve svém životě něco, co zatím ve svém životě nemáme, je potřeba se pro to skutečně rozhodnout. Skutečné rozhodnutí tomu vždy předchází. Proč? Je to naše tvořivá síla. Mám však na mysli skutečné rozhodnutí a nikoliv rozhodnutí pouze na úrovni hlavy (na úrovni naší mysli).