Jiný přístup

Vánoční dárek pro členy Klubu - speciální živé vysílání 20.12. 2020 od 20 do 21 hod. Spontánně povídám k tématům, které mi během živého vysílání samovolně vyvstanou. Tímto chci mnohokrát poděkovat všem, kdo do členství v Klubu investují. Opravdu moc si toho vážím.

Určitě jste slyšeli ustálený výraz „zlatá střední cesta“ nebo něco ve smyslu, že extrém v čemkoliv není dobře.

Ono je to pravda. Střední cestě se ne nadarmo říká zlatá. Jenže tak jak vše je mnohovrstevnaté tak i tato pravda. A co rovina vědomí, to jiná představa o tom, co je ta střední cesta, která má být zlatá.

Dnes se krátce rozepíši o nadvládě a bezmoci. Budu tedy psát o tom, když máme svoji moc (sílu) v nerovnováze. Budu o tom psát nejspíš i v dalších článcích, jelikož je to aktuálně velmi řešené téma na individuálkách, kdy lidé si dochází různými cestami k tomu, že za tím, co se jim v jejich životě nelíbí, je určité destruktivní nastavení a že ještě ve větší hloubce leží jádro pudla ve zneužívání své moci, což je hlubší rovina nějakého konkrétního destruktivního nastavení.

V tomto článku se podíváme na rovnováhu mezi dáváním a přijímáním trochu jinak.

V záznamu tohoto živého vysílání naleznete mé povídání k těmto vašim tématům/podnětům: 1) Jedna žena se mě ptala, jestli mě nenapadají nějaká témata z oblasti osobního rozvoje, které by online zpracovala. 2) Jak si pomoct věřit tomu, že vše, co mě potká, je dobré? Já to tak nějak chápu hlavou, ale nemůžu to dostat trvale do srdce, jestli mi rozumíte a z toho plynou moje neustálé strachy, převážně o moje blízké. 3) I když jsem na individuálce mela dojem, že tentokrát se mi nepodařilo udělat “takový kus práce” jako minule, tak nakonec mam pocit, že jsem opravdu něco pustila ve strachu o dceru. 4) Jsi mou inspirací při vykračování do neznáma. Jen jsem nechápala, jak můžeš opustit i mediaci, nechat "propadnout" osvědčení, na které jsme tak dřely.

To, o čem tu budu psát, vychází z mé vlastní zkušenosti. Alespoň na mě to takto funguje. Je to jednoduché, ale neříkám, že je to snadné :-)

„Vždyť je to jen placebo?“ Jsem slyšela jako takovou posměšnou reakci na homeopatika.

Já odpověděla: „Však ano“.  Bylo očividné, jak má odpověď šokovala. Žádný argument proti, žádná obhajoba. Ale prostý souhlas.

Ale jak jsem ten souhlas, tu svoji odpověď myslela? O tom se rozepíši právě nyní.