Nejbližší živé vysilání (odpovědi na vaše dotazy) v Klubové sekci 8.11.2025 od 20:00 do cca 21:00. Toto živé vysílání probíhá pro členy Klubu zhruba 2X v měsíci (nejčastěji na začátku a uprostřed měsíce) na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Více info »
Tak jak já to aktuálně vnímám, ve svém životě budeme mít věci v maximální míře vhodnosti, prospěchu pro nás (pro nejvyšší dobro naše a všech zúčastněných) v případě, když naše chování bude vycházet ze stavu klidu. A jak to souvisí s naším přístupem k jídlu a naší váhou?
Když se ve svém životě chceme pohnout, avšak máme pocit, že nám něco brání, pořád jsou tam nějaké překážky, pak je to proto, že v tom tématu se nemůžeme pohnout v rovině vědomí, kde se nacházíme. V rovině vědomí, kde aktuálně jsme, v tom tématu není pro nás nic jiného, než to, co žijeme. Abychom se pohnuli, je třeba změnit nějaké své nastavení, tedy posunout se na jinou rovinu vědomí.
Tak jak vše má mnoho rovin, tak i to co se myslí tím pěstovat sebelásku, věnovat se sobě. Často se setkávám s názorem, že si sami sobě projevíme lásku, když si dopřejeme čas na sebe, dáme vanu, dáme nějaký relax atd. A tedy vše, co nám brání mít na sebe čas, tak nám vlastně brání si projevit lásku. Ano, z jedné roviny vnímání to je pravda. Avšak projevy sebelásky mají mnoho rovin a i mnohem hlubší.
Máte ve své blízkosti někoho, kdo je z každé maličkosti – vylitého hrnku, nenahřátého grilu včas, aby oběd či večeře byla ve stanovený čas, špatného počasí, které zkazilo plány atd. hotový. U každé blbosti ze sebe vydá ublížený, až zoufalý povyk, jakoby se stalo něco strašného? Nebo vy sami se v tom vidíte? Tak o tom chci dnes krátce napsat.
Mysl a emoce jsou ve skutečnosti našimi nástroji, nikoliv našimi pány. Ovšem pro mnohé lidi na Zemi jsou pány a nikoliv jejich nástroji. Ti lidé vlastně ani netuší, že poslouchají něco, co ...
Jste v nějaké oblasti svého života zaseklí už tak dlouho, že nevidíte východisko a už vůbec vás nenapadá, jak by se to zakrátko mohlo vyřešit, když je to tak dlouho nehybné. Myslíte si (mysl vymyslela), že to nutně musí trvat roky, než se postupně vyvážete z toho, co tak dlouho stagnovalo a danou oblast svého života proměníte.
Znáte to? Je vám toto uvažování povědomé?
Jedna žena na individuálce si chtěla více osvětlit, co má u sebe změnit, aby se ve vztahu cítila více v bezpečí, opečovávaná, aby cítila, že vedle sebe má muže.
Budoucnost si vytváříme tím, co děláme tady a teď v přítomnosti. A tady se mnozí možná lišíme. Někteří z nás si to ještě neuvědomují a neustále v přítomnosti čekají, až k jejím nohám přijde ta budoucnost nebo aspoň okolnosti, které jasně vedou k té vysněné budoucnosti, a zbývá jen po nich šáhnout. Když budeme jen koukat na budoucnost, nikdy ji nedocílíte. Budeme pořád vymýšlet, co je ta budoucnost a jak má vypadat ta cesta k ní. Jenže ta budoucnost se vytváří jedině v přítomnosti, postupnými kroky v přítomnosti.
Jste v nějaké nepříjemné nebo i příjemné situaci, v nějakých příjemných či nepříjemných okolnostech. Ihned vám naskočí, co se stane, jelikož se vám to už stalo nebo dokonce opakovaně stalo. A ty okolnosti jsou stejné nebo podobné, nebo aspoň je připomínají, takže je to jasné, jak to bude, jak to zase dopadne.
Jako bytosti jsme velkolepí. Jako lidé však hrajeme různé role. Někdo je od přírody méně vztahovačný, bere se méně vážně. Což se projevuje tím, že nemá problém přiznat sobě a speciálně lidem, kterých se to týká, že se mýlil, že něco neudělal dokonale, že někdo jiný měl pravdu atd. Tímto přístupem však dotyčný velmi roste a sílí.