Ta nejúčinnější modlitba
Jaká je tedy ta nejúčinnější modlitba, ta, která nám poskytne to, co nám skutečně patří, co patří nám skutečným bez obalu z mysli a emocí?
Nejbližší živé vysilání (odpovědi na vaše dotazy) v Klubové sekci 22.9.2026 od 18:00 do cca 19:00. Toto živé vysílání probíhá pro členy Klubu zhruba 2X v měsíci (nejčastěji na začátku a uprostřed měsíce) na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Více info »
Jaká je tedy ta nejúčinnější modlitba, ta, která nám poskytne to, co nám skutečně patří, co patří nám skutečným bez obalu z mysli a emocí?
Když partner nechce další dítě, to je jeho příběh. Avšak to, že se nás to dotýká, to je zase náš příběh. Vše, co máme vně, je jen odrazem našeho vnitřku. A tedy i to, že máme partnera, který nechce další dítě, je výsledkem toho, co my máme uvnitř.
Jedna žena mi psala o nevěře svého muže, o které se dozvěděla. Chtěla vědět, proč se jí to stalo, co jí to chce říct, co má u sebe změnit, že se s tímto ve svém životě setkala. Já odpověděla a odpověď trochu upravenou posílám v tomto článku.
V rámci individuálky si jedna žena přišla poskytnout informace ohledně toho, proč ji do života vstoupil určitý muž, který ze vztahu vycouval chvíli poté, co ona se tomu vztahu více otevřela. Chtěla vědět, co touto zkušeností, která se jí v různých obměnách v životě opakuje, má pochopit, co má u sebe změnit, aby již nemusela takovéto situace zažívat v životě.
Všimněte si, že v momentě, kdy se něco zdá nezvratitelné, se někdy uděje zázrak.
Neříkám, že je to vždy, jelikož nad vším bdí ta nejkomplexnější síla, Existence, Zdroj, ale všimněte si, že se to mnohdy děje.
Proč?
To, co aktuálně probíhá vně nás a dotýká se nás všech na mnoha rovinách, má mnoho úhlů pohledu. Co jiné vědomí, to jiný pohled na to. A podotýkám, že my všichni, každý jeden z nás, jsme vědomí, nikoliv tělo. Tělo je náš pozemský obal, obal pro vědomí. A naše vědomí se neustále rozpíná, zvětšuje, stává se komplexnějším tím, jak se osvobozujeme z bloků, tedy tím, jak přijímáme své potlačené části. A s tím je spojené, že v těch našich pozemských tělech vnímáme stále více komplexně, stále více z nadhledu, z větší perspektivy, více do hloubky.
Když cítíme lítost sami nad sebou nebo k jinému, bolí nás to. Když v tomto stavu, ve stavu lítosti pak pomáháme, pomáháme ze strachu a ve skutečnosti nepomůžeme. Když pomáháme z lítosti, bereme dotyčnému jeho lekce, jeho vlastní příležitosti přijmout nějaké své stinné prvky, z destruktivních je přeměnit v konstruktivní. Jinými slovy řečeno, bráníme mu v posunu do větší harmonie uvnitř sebe a následně i vně. Oproti tomu soucit ...
Když jsme v něčem toxickém, nepříjemném, spousta z nás to řeší tím, že to vnější toxické opustí. Na tom není nic špatně a mnohdy je to nezbytné. Avšak je třeba mít na paměti, že když jsme v našem životě měli něco nepříjemného, toxického, že to je předně v nás, proto jsme to měli i vně. A tak je potřeba vedle třeba i opuštění destruktivního vně, opustit to destruktivní uvnitř nás, jinak to toxické v nějaké podobě potkáme v životě znovu.
Neexistuje nic vně, co by mělo nad námi kontrolu. Ano, vše, co máme v životě je odrazem našich vnitřních nastavení, našeho vnitřního světa. Vše, co máme vně, odráží naše konstruktivní, ale i destruktivní nastavení, naše námi přijaté, ale i nepřijaté zkušenosti. Ale to neznamená, že je to neměnné!