Jiný přístup

Máte ve své blízkosti někoho, kdo je z každé maličkosti – vylitého hrnku, nenahřátého grilu včas, aby oběd či večeře byla ve stanovený čas, špatného počasí, které zkazilo plány atd. hotový. U každé blbosti ze sebe vydá ublížený, až zoufalý povyk, jakoby se stalo něco strašného? Nebo vy sami se v tom vidíte? Tak o tom chci dnes krátce napsat.

Jste v nějaké oblasti svého života zaseklí už tak dlouho, že nevidíte východisko a už vůbec vás nenapadá, jak by se to zakrátko mohlo vyřešit, když je to tak dlouho nehybné. Myslíte si (mysl vymyslela), že to nutně musí trvat roky, než se postupně vyvážete z toho, co tak dlouho stagnovalo a danou oblast svého života proměníte.

Znáte to? Je vám toto uvažování povědomé?

Budoucnost si vytváříme tím, co děláme tady a teď v přítomnosti. A tady se mnozí možná lišíme. Někteří z nás si to ještě neuvědomují a neustále v přítomnosti čekají, až k jejím nohám přijde ta budoucnost nebo aspoň okolnosti, které jasně vedou k té vysněné budoucnosti, a zbývá jen po nich šáhnout. Když budeme jen koukat na budoucnost, nikdy ji nedocílíte. Budeme pořád vymýšlet, co je ta budoucnost a jak má vypadat ta cesta k ní. Jenže ta budoucnost se vytváří jedině v přítomnosti, postupnými kroky v přítomnosti.

Jako bytosti jsme velkolepí. Jako lidé však hrajeme různé role. Někdo je od přírody méně vztahovačný, bere se méně vážně. Což se projevuje tím, že nemá problém přiznat sobě a speciálně lidem, kterých se to týká, že se mýlil, že něco neudělal dokonale, že někdo jiný měl pravdu atd. Tímto přístupem však dotyčný velmi roste a sílí.

Máte ve své blízkosti rodiče, kteří mají hodně malé děti a dávají jim pokyny, co smí a nesmí u každé maličkosti? Př.