Jiný přístup

Dnes se s vámi podělím o jeden svůj prožitek, který jsem měla na konci roku 2020. Teď zpětně, když se ohlédnu, vím, že najížděl celý Advent. Ale až ke konci roku mě v jednom okamžiku došlo, v čem nějaký týden už jsem. V ten okamžik na konci roku to jen vyvrcholilo nebo ještě lépe řečeno, se to stalo velmi vědomé. Já dostala ohromný dar, ohromné požehnání v té lekci, která mně tím přišla, dar v těch informacích, které jsem tímto u sebe procítila.

Přeji vám a vašim blízkým krásné Vánoce a vánoční svátky a krásný rok 2021. Bude opravdu krásný! Nezapomeňte, že my jsme tím světlem ve tmě, že my, každý jeden z nás, máme v rukou moc - to, jak budeme reagovat na vše, co přijde - zda v klidu či v rozrušení. V roce 2021 se na vás těším. S láskou Peťa

Nedávno jsem psala článek s názvem „Když divokost a spontánnost jsou považovány za dětinskost“

Psala jsem tam o tom, že divokost, spontánnost, proměnlivost, cykličnost je projevem projevené ženy a že ty ženy, které nad těmito kvalitami ohrnují nos či je ponižují, jsou potlačené, neprojevené.

Zvedla se vlna mnohých reakcí. 

Přirozená autorita je v každém z nás. Co je totiž ta přirozená autorita? Je to úcta. Když se chováme v úctě, ostatní to cítí, byť si to třeba neuvědomují, a oplácí nám stejnou mincí. Nebo naše sebeúcta je natolik rozrušuje, že naše blízkost je jim natolik nepříjemná, že s námi omezí kontakt nebo se z našeho života oddálí. A to, co je jim nepříjemné, je jejich připomenutí si, že i oni mají navíc, i oni jsou jedineční a že to nedělají.