Jiný přístup

Jsou období v životě, kdy se nám daří být více či méně ve vnitřním klidu, ať už si to uvědomujeme nebo ne. V těchto obdobích často život plyne dle našich představ nebo máme pocit, že ve srovnání s jinými (pokud se ještě srovnáváme) na tom jsme líp. V těchto obdobích života pro mnoho z nás není problém být v klidu, jelikož něco, co by nás rozrušovalo, tu aktuálně není k dispozici.

Pak jsou v našich životech těžší období, která jsou z jiného pohledu mnohem větším požehnáním než ta pro nás šťastná. Jsou to období, kdy se nám nedaří, prožili jsme něco nemilého atd.

Nedávno se mě jedna malá holčička zeptala, jak má meditovat? Já ji odpověděla a přišlo mi fajn to takto veřejně poslat mezi vás.

Odpověď trochu rozvinutou tedy posílám mezi vás.

Někomu nemáte sebemenší potíž přát jen to nejlepší. Naopak byste dali nevím co za to, aby se daným lidem dařilo dobře a byli šťastní. Jde zejména o vaše děti, rodiče a jiné blízké. A pak jsou ve vašem životě možná lidé, u kterých je vám jedno, jak se jim povede, nebo si dokonce tajně přejete, aby se jim něco nevydařilo, aby nebyli tak dobří, dle vašeho vnímání, nebo jejich případný neúspěch, selhání, šlápnutí vedle vám udělá i radost. Znáte to!

Když k nám přijde nepříjemná situace, automaticky naskočí nepříjemné emoce. Ať už je to beznaděj, zlost, vztek či jiné, vždy se za nimi na té hlubší rovině skrývá nějaký náš strach. Když nás ty emoce ovládnou, většinou se v nich pitváme, v mysli analyzujeme a předvídáme mnohé černé scénáře atd.

Zkuste to jinak.

Zkuste si v tom rozpoložení položit otázku: „Co mě ta situace učí?“

Když se ve svém životě chceme pohnout, avšak máme pocit, že nám něco brání, pořád jsou tam nějaké překážky, pak je to proto, že v tom tématu se nemůžeme pohnout v rovině vědomí, kde se nacházíme. V rovině vědomí, kde aktuálně jsme, v tom tématu není pro nás nic jiného, než to, co žijeme. Abychom se pohnuli, je třeba změnit nějaké své nastavení, tedy posunout se na jinou rovinu vědomí.