Jiný přístup

To, že jsme vědomí, to jsem již před mnoha lety slýchávala nebo se dočítala. Teď pohledem zpět vím, že jsem tuto informaci měla pouze v hlavě a nikoliv že by se tato informace stala mým poznáním = že bych ji žila (že by kolovala v celém mém těle). Zpětně si uvědomuji, že jsem tehdy neměla ani tušení, co to znamená, když si skutečně uvědomím, že jsem vědomí a žiji to a jaké úžasné dopady to má na můj život. Více se o tom a o své vlastní zkušenosti s tím, která samovolně přišla, rozpovídám ve Speciálním Živém Vysílání v průběhu dubna.

V záznamu tohoto živého vysílání naleznete mé povídání k těmto otázkám: 1) Když žena je tou, od které se podoba a posun vztahu odvíjí, zajímá mne, jak to vidíte na straně mužů - připadá mi, že kdyby byli odkázáni pouze na to, jak moc to má jejich partnerka v sobě porovnané, tak by vlastně de facto ti muži byli "obětí žen" - byli by sami ve svém vývoji odkázáni na ženy, závislí na tom, do jaké míry si to srovná jejich partnerka. Předpokládám, že mi nejspíš něco v článcích uniklo.:-) Proto se ptám. Co může muž sám o sobě udělat, aby se ve svém vývoji mohl posunout? 2) Jedna z věcí, která mě nyní trápí je, že najednou nemám potřebu s partnerem řešit věci. Dříve jsem chtěla vše vyřešit ideálně hned a nyní vnímám, že nechci, nechci jít do hádek, nechci se bavit, otravuje mě to, jsem ráda, že se nevidíme. Najednou mám pocit, že se na něj dívám cizíma očima. Vůbec to nechápu a trápí mě to. Je to přechodné? Mám mu to řict?

Stabilita v emocích neznamená potlačené emoce. Opakuji to, kudy chodím, jelikož je to jakási zarytá představa mnohých, zejména těch, kteří je mají potlačené, že takto vypadá emoční stabilita. Přitom je to labilita emocí stejně jako u těch, kteří tuto nestabilitu projevují na opačném poli spektra, a tedy hysterií atd. Stabilita v emocích souvisí s vědomím. A sice že ...

Povídání o tom, jak z bodu, kdy nevíme, co se sebou, co by nás bavilo, co umíme, se dostat k tomu, co nás naplňuje a živí. Povídání o seberealizaci, o poslání a o tom, jak to souvisí s naší autenticitou.

Mnohokrát jsem psala a mluvila o vnitřním dítěti. Teď se o něm krátce rozepíši v souvislosti se vztahy – jak nám vnitřní dítě pomáhá se vztahy, jaký destruktivní dopad má na vztahy, když to vnitřní dítě v nás je potlačené. Jak už jsem mnohokrát zmiňovala, vnitřní dítě je v každém z nás. Uvnitř každého z nás jsme uchováni my jako ti malí z dětství. A jak to souvisí s partnerskými vztahy? Velmi! Vysvětlím to pomocí jednoho příběhu z individuálky.

Vzpomínáte si na dobu, kdy jste byli malí? Ta malá holčička či chlapeček je stále uvnitř vás. A ve vašem dospěláckém životě se projevuje v určité energii, která vám buď pomáhá ve vašem životě, nebo vás naopak svazuje. Záleží, jak jste se jako děti cítili. Jak to poznáte, zda vaše vnitřní dítě vám slouží nebo nikoliv? Jednoduše.