Živé vysílání

Živé vysílání pro členy Klubové sekce se bude konat 11.3.2024 (pondělí). Pro členy Klubu alespoň 1X v měsíci (nejčastěji každý první týden v měsíci) od 20:00 do cca 21:00 živé vysílání na webu jinypristup.cz v sekci Klub.  Více info »

Možná se ti nedějí dobré věci, ale ty jsi ta dobrá věc, která se stává jiným lidem

Tak tuto větu jsem v nějaké podobě zaslechla, už ani nevím kde. Nicméně když jsem tu větu slyšela, otevřelo mě to ohromnému obsahu, ohromnému množství informací. Ty informace jsem věděla už dřív, ale tato věta jakoby v pár slovech obsáhla ten velký rozsah informací. A já se vám pokusím aspoň v krátkosti předat energii té věty, kterou alespoň měla pro mě. Na Zemi jsou lidé, kterým se děje z člověčího pohledu mnoho dobrého, vše jim jde na ruku atd. Pak jsou tu lidé, kterým se dobrých věcí děje pomálu. To není žádná nespravedlnost, každý máme svůj vývoj a vývoj nelze přeskočit, jak říkám. Jsou tu však skupiny duší, které se nepotřebovaly inkarnovat a současně právě tyto si zvolily své plány životů tak, aby zakusily, co nejvíce utrpení a co nejvíce krásného. A to vše z vícero důvodů.

Záznam živého vysílání ze dne 7.12.2022

V záznamu tohoto živého vysílání naleznete mé povídání k těmto otázkám a tématům: 1) Jak to, že vedu Trénink mysli, když snížení odporu nelze naučit ani natrénovat? 2) Co prakticky znamená: Tam, kde se vzdáš své svobodné vůle, tam přestanou destruktivní děje a věci se poskládají 3) Za jakých podmínek můžou do našeho života přijít ty opravdové věci, ty věci, které jsou skutečně pro nás

Ti, jež jsou středem posměchu, kritiky či terčem ponížení, jsou mnohdy těmi silnějšími

V našem životě lze vidět ty samé situace a okolnosti různě a například i opačně, než jaké jsou ve skutečnosti. Tu rozdílnost vidění věcí v našem životě způsobuje různá míra Vědomí. Proto každý vidí ty samé okolnosti, tu samou situaci mnohdy jinak a dokonce třeba i opačně. V dnešní unikátní době – v životě, který tu nyní žijeme, více jak kdy jindy padají masky těm, jež jsou připraveni = odpovídá tomu míra snížených odporů (ega). A mohou jasněji vidět, že tak jako v mnohém jiném, tak i v otázce toho, kdo je slabším a silnějším v nějakém vztahu, je to mnohdy zcela jinak, než jak to je vidět očima či slyšet ušima. Ti, jež se posmívají, kritizují či dokonce ponižují a přímo či nepřímo ovládají jiného, jsou často těmi, kteří se ve skutečnosti bojí toho dotyčného – bojí se jeho vnitřní síly = bojí se jeho roviny Vědomí. Možná ve vás vyvstane otázka: „Když ten dotyčný má v sobě již objevenou větší vnitřní sílu, proč se tedy nechá ponižovat nebo ovládat?“ Nedává to smysl, že? :-) Ale dává :-)

Ten pravý poklad = ty skutečné, opravdové věci přijdou až …

My lidé často nechceme věci, které by byly pro nás, ale chceme ty věci, které si myslíme, že jsou pro nás. Ve skutečnosti je chceme na základě chycení se na ego, ale ego nás nikdy nedovede do pocitu štěstí či naplnění. A pokud jakože dovede, tak dříve či později zjistíme, že jsme si to jen mysleli, ale že to celé byla iluze.

Celé ty stovky životů procházíme přes bolavé zkušenosti vytvořené z ega, aby v nás díky tomu rostla touha chtít ty skutečné, opravdové věci = chtít, aby věci v našem životě byly tak, jak mají být, když bychom to nikterak nemodifikovali naší iluzorní člověčí vůlí (= egem).

„Déja vu“ neboli naše české „dežaví“ :-)

Toto téma mám už roky v námětech na články, které si různě, jak přichází, zapisuji, že vám o nich někdy napíšu. Za ta léta se ale v těch všech námětech tento námět ztratil, jelikož už těch námětů zatím neproměněných v články je přes dva tisíce a stále přibývají další. A já bych potřebovala ještě jednu Peťu, abych je proměnila v články :-)

Nicméně nedávno na jedné rodinné oslavě se tam toto téma zmínilo a mně se tím připomenulo. A je to nyní právě toto téma, které se dočkalo, že se promění v článek :-)

Sluníčko ve skle :-)

Tak toto je naprosto famózní dezert a to nejen pro oči ale i v chuti. Má podzimní chuť i barvu. Je lehký, výživově velmi hodnotný pro tělo a bez bílého či třtinového cukru. Doporučuji ho jíst ne vychlazený, ale v pokojové teplotě nebo i lehce teplý (podrobně se tímto principem, který mému tělu prospívá, zabývám v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji). Pak úplně cítíte, jak vám tento dezert zahřívá a hladí břicho zevnitř :-) Teda aspoň to mé břicho :-)

Babiččiny škubánky se zelím :-)

Toto jídlo je další z těch mých nostalgických. Kdykoliv jej připravuji, vzpomenu si na mamku, babičku, pradědu, kterého jsem ještě zažila, a i si pamatuji, že mě jako malinkou tříletou pochoval a to on běžně opravdu nedělal :-) Během přípravy těchto škubánek mi naskočí pocit ohromného vděku a cti, že jsem se v tomto životě narodila právě do této rodové linie a mými předky byli tito lidé se vším dobrým ale i špatným, co žili nebo čeho se dopustili. Při vaření tohoto jídla cítím směsici snad všech možných pocitů. Myslím, že takto nějak voní život sám, jelikož i v tom životě je všechno - radosti, smutky, euforie, zklamání, dojetí, bolesti atd. Zkrátka kdykoliv toto jídlo vařím, vzpomenu si na mamčinu rodinu, na všechny předky z mamčiny strany, na všechnu tu dřinu na poli, kterou zažila moje prababička, praděda, babička, mamka a na kterou okrajově vzpomínám i já - na ty řádky okurek, kdy nebylo vidět na konec, na to jak jsme se jako děti potajnu odplížily k "Hnědce" - k říčce tekoucí do stejnojmenné nádrže, abychom nemusely dál sklízet ty brambory nebo okurky :-) Vzpomínám na brambory pečené v ohni, což byl náš nedělní oběd, jelikož se nestíhalo sklízet a na oběd u stolu nebyl čas. Vzpomínám na víkendy trávené hraním si na poli nebo v ohromné zahradě, jelikož moji rodiče museli pomáhat. S vděčností nyní vzpomínám na to, jak nás to jako děti vůbec nebavilo, jak jsme chtěly na bazén nebo na výlet a ne být na poli nebo v zahradě a jak jsme byly k smrti unuděny a otráveny. A jak jsem nyní vděčná, že jsem to zažila, že mi bylo umožněno aspoň trochu nakouknout do toho života mého pradědy, kterého jsem ještě zažila. Jak jsem nyní ráda, že jsem ho tu ještě stihla. A jak jsem nyní vděčná, že jsme s rodiči byli právě na tom poli a v té zahradě a ne někde na výletě nebo u bazénu. Vzpomínám na pradědu, na jeho vnitřní klid, který z něj vyzařoval, když byl u včel, v zahradě nebo seděl u mé babičky (jeho dcery) v jednom čele stolu v kuchyni, když přijel na nedělní oběd, na který pravidelně přijížděl na sklonku svého života. Až teď si uvědomuji, že v té době byl již v požehnaném věku a přitom to by pořád statný, urostlý chlap, který zažil tolik dřiny a jiného. Mám ho před očima, jak seděl u stolu v té kuchyni, jedl babiččin hovězí vývar s domácími nudlemi, který u babičky byl každý víkend a slyším ho říkat: "Děkuji Boženko". Což je moje babička. A šel z něj takový klid a pokora. Jakoby se na sklonku života své dceři nevyřčeně omlouval, spytoval... Nebylo to smutné, bylo to dojemné, inspirující, plné moudrosti a pochopení a hlavně vnitřního smíření. Zažila jsem ho krátce a přesto ve mně zanechal velmi silnou stopu a v době, kdy se můj život před lety otočil vzhůru nohama a já nastoupila naprosto nevědomě intenzivní cestu k sobě, z čehož vznikl ten web jinypristup.cz, moje vzpomínky na něj začaly ožívat. A nejen to, jsou silnější. A já v těch střípkách nacházím souvislosti, podporu a i pochopení. Jako by mě právě tím i nyní provázel na mé cestě, jako by byl se mnou a je...:-) No tak takto nějak to se mnou je, když vařím tyto škubánky :-) Jak vám asi došlo, je to recept po mé mamince, babičce a prababičce. U nás se hodně vařilo z brambor, mouky a zelí. Prostě sedlácká rodina :-) A tyto škubánky jsme měli doma opravdu často :-) A je to luxusní, teda aspoň pro mě :-) Navíc když se tyto škubánky jí s domácím kysaným zelím, které je zásadotvorné, velmi se tím zvyšuje zásadotvorný kvocient tohoto jídla v těle.

Čakerní trubka

Lidé na Tréninku mysli ode mě často slyší větu: „Hlídej si svoji trubku". Postarej se, aby měla stejnou šířku, aby se ani nezužovala a ani nerozšiřovala“. Ne, neocitli jste se na praxi ve výrobním provozu a ani jsem se nezbláznila :-) Pod tímto označením lidé z Tréninku mysli vědí, že mám na mysli, aby ...

Zelňačka po Peťuláčkovsku :-)

Kysané zelí miluju. A když je kysané zelí domácí, tak to je ještě lepší :-) Recept na to, jak ho dělám já, někdy jindy :-) Kysané zelí jím nejčatěji na podzim a v zimě a bez tepelné úpravy jako "zeleninu" k jídlu všude tam, kde se hodí, a dávám jej do různých salátů. Je velmi zdravé. Mléčné kvašení, kterým prošlo, z něj dělá super potravinu pro moje střeva a tím pádem podporuje imunitu. Navíc obsahuje pro mé tělo mnoho cenných látek, které si z něj tělo vezme. Když si děláte kysané zelí doma, tak se vám asi stane (teda mně jo :-)), že občas tam chybí voda a svrchní vrstva je pak taková povadlá. Na jezení zasyrova pak tato vrstva zelí není nic moc, ale tepelně upravená je v pohodě a neplýtváte svěže vypadajím zbytkem obsahu soudku na zpracování kysaného zelí tepelnou úpravou. Jelikož tím samozřejmě kysané zelí spoustu látek ztrácí. A tak to svěží si necháte pěkně na jídlo zasyrova. V této polévce není vůbec mouka, nemusí tam být ani brambory a není tam žádný cukr ani kvasný lihový ocet. A přitom je krásně zakulacená a vůbec nic ji nechybí :-)