Jiný přístup

Nedávno mi psala jedna žena, že již delší čas řeší zánět dutin. Brala prý antibiotika, pak to úplně nedoléčila a opět se s tím potýká. Na druhou stranu má ale prý radost, že po Tréninku mysli se její vnitřek zklidnil, cítí se nejklidněji za hodně dlouhou dobu. Přestala prý tak intenzivně analyzovat vztahy, nechává to plynout, nějak lépe se ji daří zůstávat víc stranou od myšlenek, nezabodávají se prý do ní tolik jako dřív. Já ji odpověděla, a protože si myslím, že odpověď může být přínosná i jiným, posílám ji trochu převyprávěnou v tomto článku.

Psala a mluvila jsem už o tom mnohokrát v Klubové sekci a i občas během Tréninku mysli, ale dle dotazů na toto téma, které mi přistávají do mailu, je asi nutné, abych se znovu vyjádřila k tomu, jak já vnímám nemoci. Tak jdu na to. Já si opravdu myslím, že nemoc je známkou toho, že jsme zase něco dalšího pochopili = že jsme se zase o kousek osvobodili z vězení svého ega. A nikoliv že by byla známkou toho, že něco děláme špatně. Došla jsem k tomu, tak jak ke všemu, na základě svého života a věcí, které se mi děly či dějí. Vysvětlím blíže.