Jiný přístup

Tak toto je naprosto unikátní a rafinované pohoštění pro návštěvu nebo krásně barevná večeře, kterou si dáte s rodinou u hraní deskových her, hezkého filmu nebo na terase se sklenkou vína :-) Fantazie, kde si tuto dobrotu dáte, se meze nekladou :-) Každopádně je to výborná nasládle-pikantní dobrota, která společně s osvěžujícím a současně pikantním dipem a hromadou zeleniny je chuťově jedinečným jídlem, které je ze základních surovin, z nichž některé ty ingredience jsou velmi zásadotvorné pro mé tělo. Tak jdeme na recept :-)

Možná se to někomu zdá nesmyslné. Když někdo jí hodně nebo jí neustále něco, tak přeci jídlo má rád. Kdyby ho neměl tak rád, tak by přeci tak hodně či tak často nejedl. Myslím si, že ne vždy to tak musí být. A spíš bych řekla, že velice často tito lidé jídlo skutečně nemilují. Vysvětlím.

Tak toto je jedna z mých nejčastějších snídaní, pokud mám chuť na sladkou :-) Je to křupavé, příjemně sladké a čokoládové. Co víc...? :-) A přitom jsou tyto křupavé palačinky přirozeně bezlepkové, slazené pouze přírodou a díky dalším ingrediencím plné antioxidantů :-)

Tak jdeme na recept :-)

Jaro a léto je pro mě časem různých salátů, které obědvám, večeřím a někdy i snídám :-) Ale nečekejte ode mě, že budu střídat cca pět různých receptů na salát :-) Jedna velmi důležitá věc, proč tak saláty miluju, je ta, že si s tím hraji. Hraji si s ingrediencemi, kombinacemi, zálivkami, propojuji ovoce a zeleninu s různou bílkovinnou složkou atd. A právě ta různorodost, hraní si a překvapení toho, jak ta výsledná a jedinečná kombinace bude vlastně chutnat :-), je důvodem, proč saláty jím v létě od rána do večera :-) Tady je jeden recept na salát, který mě spontánně napadl poté, co jsem přišla z lesa s plnou hrstí smrkových a jedličkových výhonků :-) Tak jdeme na to :-) 

Že opotřebování těla je podle mě přirozený proces, jež je součástí procesu, pomocí kterého my se postupně osvobozujeme od odporů, o tom jsem už psala. A to, že k tomu osvobozování dochází pokaždé, když se setkáme s něčím pro nás nepříjemným, jelikož vždy kousek toho odporu již tímto setkáním umenšíme, o tom jsem taky psala. A to, že každým setkáním s tím zhmotněným odporem, kdy se díky tomu zase trochu z toho odporu osvobodíme, vždy více či méně zatížíme tělo, o tom jsem taky psala. A že to zatížení těla bude přesně v části těla, která odpovídá danému tématu, oblasti prožitého odporu, o tom jsem už taky psala. Dnes se krátce rozepíši o tom, jak může vypadat prožívaný odpor v těle, který může oslabit tělo do následného projevu označeného jako cukrovka a jak mohou vypadat situace, ve kterých právě oslabujeme tělo způsobem, že to může podpořit následné projevení cukrovky.