Nejbližší živé vysilání (odpovědi na vaše dotazy) v Klubové sekci 3.9.2025 od 20:00 do cca 21:00. Toto živé vysílání probíhá pro členy Klubu zhruba 2X v měsíci (nejčastěji na začátku a uprostřed měsíce) na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Více info »
V tomto článku se s vámi podělím o jeden velice intimní zážitek, nikoliv však v sexuálním významu. To, co budu popisovat, se mi nestalo jen v té situaci, avšak právě danou situací jsem si uvědomila, že se mi to už cca rok a půl děje. A stále intenzivněji se mi to děje. Ale na té situaci to chci právě vysvětlit.
V tomto článku se v krátkosti vyjádřím k jednomu pojmu, a sice pojmu: „Solidarita“. Myslím si, že tak jako mnohé jiné, je mnohými z nás nesprávně uchopena = uchopena egem. Mnozí z vás ve svém životě letěli letadlem. A pokud, tak jistě máte zkušenost, že před každým vzhlédnutím letuška poučuje o bezpečnosti a o tom, co dělat a jak si správně nasadit dýchací masku atd. A u té masky se zastavím. Vždy když jsem letěla, tak letuška poučovala mě a jiné pasažéry ve smyslu, že nejdřív si mám nasadit masku já a pak teprve pomáhat ji nasadit jiným či jinak pomáhat. Konkrétně upozorňovala, že pokud letí maminka s dítětem, tak při alarmu si má nasadit nejdříve sama maminka dýchací masku a pak teprve ji nasadit svému dítěti. Má to logiku. Když se nejdříve o sebe postará maminka, pak má síly na to, se maximálně, jak jen je schopná, postarat o své dítě, popřípadě pomoci jiným pasažérům. Když by matka v případě hrozící katastrofy nejdříve řešila dítě a pak sebe a dítěti by tedy nejdřív nasazovala masku, tak by se mohlo stát, že na péči o sebe již nebude mít sílu, zkolabuje a posádka bude mít na starosti nejen její dítě, jelikož jeho matka není schopná se o něj postarat, ale i danou matku. Mnozí lidé vnímají, že něco bude na principu: „Nejdřív pořeším sebe a pak v síle (jelikož jsem se o sebe v rámci možností jakžtakž postarala) pomůžu svému dítěti na palubě či jinému.“ A někteří možná ne a budou se ohánět, co bych to byla za matku, když bych nejdříve myslela na sebe, místo na své dítě. Možná se někteří budou ohánět tím, že by to bylo od nich jako matek sobecké atd. A tady je rozdíl mezi uchopením solidarity z pozice rovnováhy a z pozice nerovnováhy (ega).
Tak toto je naprosto úžasný hummus :-) Pro nezasvěcené, to je název pomazánky, nikoliv že by to bylo: "Fuj" :-)
Pro mě asi ta nejlepší varianta hummusu, kterou jsem zatím měla možnost objevit :-) Je nasládlý, nakyslý a pikantní zároveň. Je to jedno z těch jídel, které když jím, hladí mně břicho zevnitř. A je to jedno z těch jídel, během jehož jedení cítím Zemi a její dary v puse :-) Otevírá ve mně pocit vděčnosti, že žiju, že mám tu možnost žít a jak je Země krásná a co vše nám nabízí.
Díky svému složení je tento hummus více zásadotvorný než některé jiné varianty hummusu (například klasický hummus). Schovají se do něj suroviny, které mnoho lidí obchází obloukem, a přitom jsou tak pro tělo prospěšné, teda aspoň pro to moje :-)
Jediná nevýhoda tohoto hummusu je, že nepatří mezi pomazánky, které jsou "šup šup". A tak to rozhodně není volba na ráno, kdy vstáváte do práce a za půl hodiny už potřebujete za sebou zavírat dveře. A ani bych nedoporučovala díky principům, které budou uvedeny v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", abyste jej připravovali den předem. A tak tento hummus, pokud zrovna nemáte home-office, bych vám doporučila nechat si na víkendovou snídani nebo brunch :-)
Ale to je jen malá vada na kráse, jinak je tento hummus opravdu neskutečně žravý a barvou, vůní a chutí výjimečný :-)
Zde je recept :-)
Dnes se krátce rozepíšu o jednom jevu, který se často zaměňuje a i na Tréninku mysli na toto téma často narazíme, a sice jak rozlišit potlačené emoce od emoční vyrovnanosti. Mnoho let zjišťuji, že spousta lidí za emočně vyrovnaného považuje toho, který z mého pohledu vůbec vyrovnaný není. Jen má ty emoce potlačené. Což je možná ještě rafinovanější projev ega, než když tu emoční nevyrovnanost projevujeme ven, jelikož je tato nevyrovnanost schována za rádoby klidným a možná i navenek rozvážným projevem. Avšak obojí, jak potlačené emoce tak i navenek viditelné ovládnutí emocemi, je na stejné rovině, jelikož obojí znamená, že dotyčný je emocemi ovládán. A kdokoliv je ovládán emocemi, vidí iluzi, jelikož má přístup pouze k iluzorním informacím. A na základě iluzorních informací žádné logické či konstruktivní řešení neučiní, i kdyby 100X chtěl.
Já miluju pečivo. V podstatě si neumím bez pečiva představit snídani. A když kousek pečiva nemám, jako bych neměla snídani :-) Tento chleba je můj každodenní snídaňový parťák :-) Skoro každé ráno ho jím krásně opečený v topinkovači s nějakou výživnou a spíše více zásadotvornou pomazánkou. Těch pomazánek už tu v Klubu několik máte a budou přibývat další. Někdy si na něho vzpomenu občas i na oběd a dám si ho k nějaké hutné obědové polévce na podzim či v zimě anebo krásně opečený k salátu na jaře a v létě. Večer na něho již ale chuť nemám. Ano, obsahuje žito a tedy lepek. Avšak lepku celozrnná žitná mouka obsahuje mnohem méně než bílá pšeničná mouka a je nakynutý pouze z kvásku. Kvásek je pro mé tělo zásadotvorný, žito mírně kyselinotvorné. Tento chleba je tedy pro mé tělo mnohem méně kyselinotvorný než klasické koupené pečivo, které je vesměs silně kyselinotvorné. A to je pro mé tělo ohromný rozdíl! A navíc kvásek podporuje v mých střevech přátelské bakterie a zabraňuje rozmnožení těm, které ve větším množství dělají neplechu. Na pečivu tedy není nic špatného, avšak není pečivo jako pečivo :-) K tomuto chlebu mám speciální vztah. Jelikož mi umožnil opět zařadit do jídelníčku moje oblíbené pečivo a díky tomu jsem přestala jíst pro mě ne moc chutné pečivo zbavené lepku. Tento chleba jsem zařadila do svého jídelníčku namísto pečiva vyrobeného z pšeničné mouky zbavené lepku a byl první úpravou mého jídelníčku, a ten jídelníček tu v Klubu s vámi sdílím. Výsledkem bylo, že po roce a půl praktikování tohoto jídelníčku včetně jedení i tohoto méně kyselinotvorného, byť lepkového chleba, mi zmizela intolerance lepku, po těle zmizela lupénka a zmizela cysta (nezhoubná) v prsu a jiné. Avšak rozhodně to nebylo jenom stravou, ale i celkovou změnou přístupu k mému tělu, větším převzetím odpovědnosti za mé tělo a mentální a emoční očistou, jejíž průběh můžete sledovat ve všech článcích na webu jinypristup.cz od roku 2014 a jejichž výstupem jsou pak služby nabízené na webu :-) Navíc upečení tohoto chleba vám nezabere téměř žádný čas. Takže žádné výmluvy :-) Když večer před spaním dokrmíte žitný kvásek (trvá to 2 min) a ráno před odchodem do práce připravíte rozkvas (trvá to 3 min), tak poté, co přijdete z práce, můžete dát finální těsto do formy (trvá to 3 min) a po nakynutí dát péct do trouby. Pečení trvá hodinu, ale tu hodinu u trouby nesedíte, ale děláte si svoje. A než jdete spát máte krásný voňavý chleba na stole, který se na vás bude těšit na snídani :-)
Zde je recept :-)
Povím vám krátký příběh, můj příběh :-) Ten příběh bude o tom, jak jsem prolomila jedno "dogma", které si o mně moře let mysleli někteří lidé, jak jsem se vůči tomu stala svobodná, a čím se to stalo a jak se pak stal doslova zázrak v mé realitě :-)
Asi málokoho by napadlo dát si na svačinu kostičku ztuženého tuku nebo půl hrnku cukru krystalu zalitého rozpuštěným ztuženým tukem a jinými šmakuládami. Málokdo by na to měl chuť. A přesto právě na toto má chuť denně moře lidí a dokonce někteří jsou na těch „dobrotách“ i závislí :-)
Dnes se krátce rozepíši o tématu, které není pro mě úplně snadné dát do slov. Není pro mě jednoduché předat vám slovy tu velmi zásadní rozdílnost mezi těmito dvěma přístupy k životu jako je nevinnost a pozitivismus. Jelikož byť jsou tyto přístupy aspoň pro mě markantně rozdílné a odpovídají naprosto odlišné rovině Vědomí, navenek se často zaměňují a je mezi nimi navenek velmi malá nuance. A považuji za důležité toto téma tu rozebrat, jelikož mnoho lidí se nachází v bodě, kdy kolem některých lidí ve své blízkosti přešlapují a přemýšlí, jak toho dotyčného a sebe uchopit v té společné interakci. Jelikož jejich dotyčný má sice rozdílné pohledy na život, avšak argumentuje tím, že on lidem věří a proto věří v čisté úmysly a proto věří danému systému atd. A mnohé posluchače to může uvést v pochybnost, že tedy možná oni sami tolik nevěří lidem a že by si z dotyčného měli vzít příklad atd. Mně ten pomyslný klíček, ten poslední dílek do skládačky došel nedávno a právě o něm chci dnes psát.
Žitný, pšeničný, špaldový, rýžový a jiný kvásek je můj celoroční kamarád a to už určitě 8 let s jednou přestávkou :-) Během té cca roční přestávky mi po těle právě znovu naskočila ta dříve zmizelá lupénka. Nebylo to zdaleka jen tím, že jsem po dobu cca roku opět jedla pečivo z hladké pšeničné mouky a z kvasnic (droždí). Bylo to podle mě celkovým komplexnějším nezájmem o mé tělo a jistě i tím, že jsem v tom období procházela dalšími pro mě velmi zvratovými situacemi v životě. Dát si domácí celozrnné pečivo z kvásku je aspoň na základě mého těla pro mě jako dát do mého břicha přátelské bakterie a kvasinky, které v mých střevech podporují právě ty prospěšné bakterie a pomáhají udržovat v určité hladině ty, které by mohly v případě přemnožení dělat neplechu. Z tohoto pohledu mi kvásek velmi připomíná např. kysané zelé nebo šťávu z kysaného zelí. A srovnání kvásku na jedné straně a kvasnic či droždí na straně druhé z hlediska prospěšnosti pro mé tělo (= z hlediska toho, jaké bakterie jsou ve střevech podporovány) je to samé jako srovnat domácí kysané zelí a sterilizované zelí, které je zavažené a nadto je v něm často kvasný lihový ocet a cukr. První potravina silně zásadotvorná pro mé tělo, druhá silně kyselinotvorná, byť se v obou případech jedná o zelí. A to samé v případě kvásku a kvasnic (droždí), kdy v prvním případě se jedná o přísadu zásadotvornou pro mé tělo a v druhém případě o přísadu kyselinotvornou, byť obě plní stejnou funkci, a sice nakynutí těsta. Více se o tom rozpovídám v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude brzy v prodeji. A teď zpět k tomu kvásku :-) Postupů jak si doma vyrobit kvásek je na internetu celá řada. Mě osobně ale žádný ten postup nevyšel. A tak po několika neúspěšných pokusech jsem se na to vykašlala a postupovala jsem "od oka" a vždy se povedl. Nic jsem nevážila, jen jsem dodržovala určité principy, které mi přišly přirozené. Zde jsou ty principy :-)
Pokud chcete svému dítěti (jedno jakého věku) skutečně pomoct v situaci, ve které se ocitá, předně zmírněte odpor vůči tématu, ve kterém se vaše dítě ocitá a vůči všem, kterých se téma týká. Do situace dítěte přispívá svým poměrem odporu a Vědomí v těle jak dítě samo, ale i jeho rodiče, sourozenci a jiní další, kteří o daném tématu dítěte vědí. A když přispívají všichni tito zmínění, tak stačí, když jeden z nich – třeba máma či táta toho dítěte, uvnitř sebe sníží odpor vůči tématu toho dítěte a tím sníží odpor v kolektivním Vědomí té situace dítěte a ta situace se začne odehrávat tomu odpovídajícím více konstruktivním způsobem. A nadto dítě bude cítit více podporu, pocit bezpečí i pocit větší jistoty v sebe.