Jiný přístup

Miluji Vánoce a advent, takové to období vůně perníkového koření, svařáků, zmrzlých ruk, které ohřívám právě o kelímek toho svařáku :-) A mám takový zvyk, že ke konci listopadu si upeču perníčky, které pak jako příslib blížících se Vánoc pojídám právě k ranní kávě nebo kdykoliv ke kávě během dne :-) No a jakmile si upeču ty perníčky, tak vím, že již na další sladké mimo vánoční cukroví do konce roku nebude chuť. A tak právě před tím koncem listopadu, než peču ty perníčky si párkrát udělám tento pohankový perník. Na tuto buchtu, možná právě díky vůni skořice, hřebíčku, badyánu, mám chuť na podzim a v zimě. Je úžasný :-) A co je na tom nejlepší, neobsahuje lepek (což je pro mě se zjištěnou intolerancí lepku vítané) a ani bílý či třtinový cukr. Jeho výživová hodnota pro mé tělo je tedy úplně v jiných výšinách :-) Tato buchta díky pohance obsahuje rutin, což je velmi cenná látka pro posílení cévních stěn. A přitom si opravdu pochutnáte :-)

Asi vás to nepřekvapí, ale miluju i rybí polévku :-) Na Vánoce jsem se vždycky těšila, jak ji budu vařit z kapra a jak si dám do nosu. Ale přišlo mi líto, že jen na Vánoce. Jelikož já jsem polívková. A v sychravých dnech nebo když mám chmury, a tedy potřebuji trochu ukonejšit, je pro mě jedna z nejlepších věcí, co se jídla týče :-), právě ta jemně rybou specificky nasládlá chuť s lehce kyselkavým koncem s citrónové šťávy a zakulacená smetanou a máslem. Ano vím, můžu si kdykoliv během roku koupit části různých ryb na polívku, ale nemám to po ruce, nebydlím ve velkém městě a jinde se to těžko shání. Ale nedávno jsem přišla na úžasný způsob, jak si ji dopřát kdykoliv a hned. A je to pro mě skoro jako kdybych objevila Ameriku :-)

Tak na toto jídlo dostanu chuť na podzim a v zimě a hlavně v takovém tom období, kdy se peče na Vánoce, pijí se svařáky, punče, zkrátka když se více "plácá" :-) Určitě znáte škubánky. Ale jak jsem zjistila, mnozí je znají nasladko. Já je zase neznala z domu jinak než naslano. Škubánky nasladko jsem ještě nepřipravovala a ani nejedla. Zato škubánky naslano jím od dětství doteď velmi často :-) Tady v Klubu je zveřejněn ještě i původní recept, který pochází od prababičky z mamčiny strany a která ho má ještě po dalších předcích. Škubánky se připravovaly klasicky z brambor a mouky. V Klubu je tento původní recept pod názvem: "Babiččiny škubánky se zelím" Když mně před lety zjistili intoleranci lepku, (kterou jsem přestala trpět dle krevních testů asi po roce a půl, co jsem jedla více zásadotvornou stravu, jak představuji například tady v receptech anebo o tom komplexně píšu ve svém e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji), tak jsem přirozeně hledala způsob, jak se nepřipravit o jídla, která miluju, a začala si tak jednotlivá má oblíbená jídla uzpůsobovat tak, abych je mohla. Začala jsem experimentovat a nahrazovat to, co mému tělu nedělá dobře, surovinou, která naopak mému tělu prospívá. No a výsledkem je i tento recept :-) V tomto receptu vás seznámím s receptem, který z rodinného receptu vychází, ale zaměňuje některé suroviny za jiné, aby jídlo bylo bez lepku a celkově méně zátěžové pro mé tělo. Oproti původnímu rodinnému receptu, který zde v Klubu najdete pod názvem: "Babiččiny škubánky se zelím", brambory zcela či zčásti nahrazuji jinou surovinou, jelikož jsem zjistila, že to aspoň pro mě požitek z daného jídla nekazí a pšeničnou bílou mouku nahrazuji přirozeně bezlepkovou obilninou. Ale zkuste oba :-) Zde je recept bez brambor a pšenice:-)

Nerada vyhazuji shnilou zeleninu. Občas se to stane, ale vždy si uvědomuji svoji odpovědnost za to. Pozor ne výčitky, to bych se chytla na ego viz Trénink mysli. Když se stane, že si koupím více, než spotřebuji, anebo vypěstovanou zeleninu nechám shnít, je to jakási neúcta k přírodě, k Zemi a tím pádem i k mému tělu (jelikož všechno je jedna hmota, ale o tom více na Tréninku mysli :-)) Proto i miluju taková ta jídla, do kterých můžu spotřebovat různou zeleninu z ledničky. Takových jídel, které vařím, je moře, a jedním z nich je jídlo s kuskusem. 

Máte celou vaničku rukoly a je vám jasné, že ji nestihnete sníst k různým jídlům, než zvadne nebo shnije. Znáte to? Já občas jo. Mám velké oči, když tu rukolu koupím. Ta vanička vypadá jako malá, že je tam toho trochu. Ale pak často zjišťuji, že ta vanička je pomalu bezedná. Anebo zjistím, že pod svrchní vrstvou svěže vypadající rukoly, se skrývá trochu jiná jakost. Asi taky znáte. Vidina toho, že když to nespotřebuji co nejdřív, tak to vyhodím, byla impulzem této pomazánky. A je výborná. A navíc díky rukole a dalším ingrediencím je pro mé tělo spíše zásadotvorná a když ji doplníte další zeleninou jako přikusovadlem, tak se zásadotvornost ještě zvýší. Výborná je na opečeném celožitném kváskovém chlebu, třeba jak je na tom obrázku :-)

My lidé buď ty sladkokyselé polévky a omáčky milujeme anebo je nemusíme. Já je miluju:-) Konkrétně koprovou polívku mám spojenou s mým taťkou, který ji uměl vždy úžasně dochutit - mimochodem to mám po něm :-) U taťky v rodině se ta sladkokyselá jídla běně vařila a uměli to mít úžasně vyladěný. Je to neskutečná dobrota. Ale co si budem povídat, kvasný lihový ocet a cukr běžně používaný na dochucení a hladká pšeničná mouka používaná na zahuštění není žádná hitparáda pro tělo, aspoň ne pro to mé. Ocet kvasný lihový dokáže rozežrat špínu na kachličkách, umyvadle či vaně. Co myslíte, že dělá v našem trávicím ústrojí? Nemluvě o tom, že je aspoň pro mé tělo silně kyselinotvorný. A bílý či třtinový cukr je silně průmyslově upravená potravina a tudíž silně kyselinotvorná. A co se týče mouky, na ní není nic špatného, ale je velký rozdíl mezi bílou pšeničnou (hladkou, polohrubou a hrubou) moukou a mezi celozrnnou pšeničnou, celozrnnou špaldovou či celozrnnou žitnou. To nemám z žádných studií, to já vidím okamžitě na mém těle, co to s ním udělá, když nějaký čas jím běžně bílou pšeničnou mouku (tedy většinu pečiva, které si člověk může koupit, byť je kváskové) atd. Celkově jsou ta úžasná sladkokyselá jídla kyselinotvorná, což je škoda, ale nemusí to tak být :-) Stačí jen trochu jinak smýšlet o ingrediencích, které nám příroda nabízí a vycházet z nich :-) Více v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji).
Zde je recept :-)

Toto, co vidíte na obrázku - kafe a malá kulička k němu je můj častý předsnídaňový rituálek :-) No jo, vím, že se říká, že kafe po ránu před snídaní není dobrý nápad pro tělo, jen to zatím neumím jinak :-) Teda pokud se nepočítá jako jídlo teplá voda s vymačkanou citrónovou šťávou nebo mladý ječmen, který si před tím kafem dám. Když se ale probudím hladová, s pocitem prázdného žaludku, tak tento můj rituálek opravdu posouvám až po nějaké úžasné snídani. Ta jedna kulička je často jediným sladkým, které za den sním. Já totiž nepotřebuji sladké, ale potřebuji něco malého sladkého ke kafi :-) Sladké bez kafe téměř nejím. Takže když ráno kafe, hledám k tomu něco malého sladkého, čím bych tu příjemně hořkou chuť kafe vyladila. Potřebuji jen něco malinkého, co by na jazyku způsobilo sladkou chuť a doplnilo zlehka tu hořkost kávy. Ne nic velkého. Jen něco, co by párkrát, jen co vypiji to kafe, osladilo pusu. A to ta kulička bohatě splní. Nevím jak vás, ale takovéto, kdy je přede mě postaven flák nějakého dortu a k tomu pidi kafe, mě dvakrát neláká. A víte, co je na těch raw kuličkách v jakýchkoliv variantách nejlepší? Obsahují pro mé tělo předně zásadotvorné suroviny. Mé tělo tak tolik nezatíží, jelikož nepřispívají tolik k překyselení mého organismu. A naopak dodají tělu mnoho cenných látek.

Já jsem polívková. Trochu se i podezírám, že podzim a zimu mám ráda právě proto, že je to pro mě polívkový čas :-) A tato polívka je jedna z těch, na kterou dostanu chuť, když venku mrholí a je taková ta vlezlá zima a ještě víc, když z takového nečasu přijdu domů :-) A je to rychlovka. Takže je to taková ta spontánní polívka, když potřebujete nutně zahřát a i se u toho najíst a ještě ke všemu hned :-) A co je ještě fajn, můžete ji uvařit z různé zeleniny a spotřebujete tak do ní různé zbytky zeleniny a pokaždé chutná jinak :-) A až na nějaké ingredience, obsahuje pro mé tělo předně zásadotvorné suroviny. Receptů na tuto polívku je mraky, tady je ten, který dělám asi nejčastěji :-)

Ach, bramborový salát...:-) Pro někoho jeden ze symbolů Vánoc. Pro mě nejen Vánoc, jelikož ho dělám přes rok docela často. Někdo se do něj přes rok nepouští, jelikož má pocit, že je to náročné na čas a celkově a hlavně nezdravé. Já na tom nic nezdravého nevidím, pokud to nejíte každý den a máte k tomu kopu jiné zeleniny nebo jiné jídlo více zásadotvorně odlehčíte. A už vůbec není nezdravý, pokud si trochu pohrajete s ingrediencemi, nebo se způsobem přípravy a konzumování, třeba jak to dělám já :-) Naopak, "bramborový" salát může obsahovat spoustu zásadotvorných surovin :-) A je to rychlovka :-) Ano, jasně, dávám si i klasický bramborový salát a nejen na Vánoce :-) Ale vím, že to jde i bez brambor :-) Já obecně si myslím, že nezdravé jídlo neexistuje. Jen jde o četnost, množství a o to, jaké další potraviny během dne sníme. Bramborový salát mám moc ráda. Ale nečekejte ode mě, že si ho dám v restauraci anebo u někoho na návštěvě :-) Já mám takový nešvar :-) - jakékoliv jídlo, které je mazlavého typu, z mnoha ingrediencí, zkrátka takové ty bramborové saláty, pomazánky atd., jím moc ráda, ale jen když si je udělám sama. No jo no...to jsem já :-) Někdo si může říct, co je na bramborách špatného, když je nedám do bramborového salátu. Na bramborách není pro mé tělo špatného nic, pokud to s nimi nepřeháním a jím jen ty, které nezačínají klíčit. A úplně nejlepší jsou ranné brambory, které si vlastnoručně vypěstujete a vykopete na zahrádce krátce před tím, co z nich uděláte báječné jídlo. Ale jasně, ne každý má tuto možnost nebo to chce dělat, zatím ...:-) Brambory miluju snad na všechny způsoby. Jednou za čas si dám čistokrevné bramborové jídlo. Ale na svém těle poznám, že jíst brambory běžně jako přílohu nebo jako hlavní jídlo mi nedělá dobře. Více o tom píši v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji). Brambory používám spíše jako jednu z mnoha dalších ingrediencí v jídle. A tam, kde to jde, brambory vynechám a nahradím jinou ingrediencí a brambory si nechám na jídlo, kde skutečně nahradit nejdou a tam si je moc ráda vychutnám, například moje oblíbené plněné bramborové knedlíky se zelím :-) A ano, bramborový salát je bramborový salát, ale tady je jedna verze, ve které brambory nejsou a i tak si na něm pochutnám podobně jako na bramborovém salátu :-)

Určitě spousta z vás klíčí - teda nechává klíčit :-) a není to tedy pro vás žádná novinka. Ale přece jen tady klíčení v tomto příspěvku trochu představím pro toho, kdo běžně neklíčí - tedy nenechává klíčit :-) Já si bez klíčení neumím představit jaro a už vůbec ne podzim a zimu. Teda zvládla bych to, když bych klíčení provozovat nemohla, ale víte, jak to myslím :-) Klíčením získávám pro mé tělo cenné látky, živé enzymy, které se v podobě výhonků či jiné jedlé zeleně na podzim pod rozkládajícím listím či v zimě pod sněhem hledají těžko, abych si je utrhla a strčila do pusy. A přesto i v těchto ročních obdobích tělo tyto látky potřebuje. A o to více ženské tělo, pokud uvnitř sebe tvoří tělíčko pro další duši. A právě proto se na zimu dělávalo a stále dělá (teda aspoň u mě) kysané zelí, kdy procesem fermentace (mléčným kvašením) se získávají cenné látky, které pomáhají přečkat čas, kdy v přírodě nic zeleného neroste. No a klíčení je dalším z takových přečkávacích pomocníků :-) Dnes mnozí lidé, kteří o potřebě listové zeleniny pro tělo již vědí, brzké jaro, podzim či zimu přečkávají na listové zelenině dovezené odněkud z tramtárie. Není na tom nic špatně. Já si taky občas koupím na podzim a v zimě rukolu, polníček atd. na zpestření. Ale když se na to podívám selským rozumem (= srdcem), je aspoň mně jasné, že listová zelenina dovezená z tisíce kilometrů vzdáleného místa a vakuově balená, aby vydržela ten transport, je pro mé tělo zcela něco jiného než právě utržený lístek salátu, právě utržená nať petrželky nebo právě k životu probuzená semínka, která začínají klíčit a vystrkovat svoje zelené růžky anebo našima rukama stlačené zelí, které si po namáhavé práci bakterií mléčného kvašení nabereme ze soudku a dáme na talíř a s chutí sníme. Tak a teď konečně k tomu klíčení:-)