Zeptám se vás? S kolika lidmi, které máte ve svém životě, můžete komunikovat o tom, co cítíte v hloubi sebe, aniž byste cítili či i slyšeli hodnocení, kritiku, souzení? Nebo ještě jinak. Zeptám se vás ještě přesněji. Kolik máte ve svém životě lidí, u kterých bez obalu povídáte, co se vám nedaří, v čem jste trubky :-) anebo u kterých si dovolíte svobodně povědět, že vám nevyhovuje, co dotyčný dělá atd. Proč se ptám… Ať už jste si pro sebe odpověděli jakkoliv, domnívám se, že naprostá většina lidí nemá kolem sebe moc lidí, kteří by mu vždy řekli věci narovinu (jejich pravdu), kteří by stejně tak bez potíží a naopak rádi vyslechli, co si myslí, vnímá, cítí či potřebuje ten druhý, u kterých by mohli přiznat, že se něčeho bojí, svěřit se, že udělali něco, za co se stydí atd. A to vše, aniž by cítili nepřijetí, byli poučeni o tom, jak jsou špatní atd. A i to je důvod, proč existuje něco jako moje práce či práce jiných mi podobných :-)

Možná jsi si někdy myslel, že když vyhraješ ten tenisový turnaj, tu taneční soutěž, když dostaneš jedničku ve škole, když se dostaneš na školu, když vystuduješ vysokou či najdeš si dobře placenou a lukrativní práci, nebo porodíš dítě, že budeš lepší. Možná, když se Ti něco podařilo, cítil si se lépe, možná si i cítil, že rodiče či jiní v okolí Tě najednou měli radši. Něco Ti povím.

Jsi jakoby ve dvou vydáních – ty jako Vědomí (Bůh) a jako tělo s určitým jménem příjmením. Ty jako Vědomí jsi v podstatě rodič toho těla s tím jménem. Nikdo jiný kromě vás dvou jakoby není. Všichni ostatní jsou jen kulisy, které vybíjí panáky - karmické či dharmické, které si každý staví do řady, kdykoliv se stáhne (karmické) či zůstává uvnitř v klidu (dharmické). Pokud cítíš v těle rozrušení, pak to je podobné jakoby se Ti malá Monika, Peťa, Lenka, Pepa, David (dle toho jak se jmenuješ = jak se jmenuje Tvoje tělo) vztekala před hračkářstvím, jelikož si jí nekoupila to, co chtěla - v životě má něco jiného než chce. Vlastně kdykoliv nám vnitřně vadí něco, co v životě aktuálně máme či nemáme, prožíváme nespokojenost, jsme v podstatě v úrovni malých dětí, které se vztekají před hračkářstvím, že nedostali autíčko, které chtěli, ale „blbý“ bublifuk. A co s tím ? :-)

K tomuto článku mě inspirovala jedna žena na "Kafi s Peťou", což je půlhodinová konzultace v rámci Klubové sekce. Bylo to velmi silné, byť krátké sezení. A já vám zkusím demonstrovat, co se tam dělo :-) Žena byla velmi silně v roli oběti, ve vztazích velmi podřízená, aby náhodou o dotčeného nepřišla atd. Nízká sebeúcta, to je příběh nás všech (jelikož nízká sebeúcta je přímo úměrná množství odporů v těle), jen to má rozličné projevy. A u dané ženy se tato nízká sebeúcta velmi výrazně projevovala ve vztazích, kdy jakmile nějakého muže měla, snadno se na něj fixovala. Vedle toho se tato nízká sebeúcta projevovala i v destruktivním vnímání autorit, kdy velice snadno přebírala vše od těch, které ve vnímání měla nad sebou, aniž by všechny ty informace od dotyčného prošly přes síto její vlastní autority. Zkrátka v přítomnosti lidí, kteří byli vůči ní z pohledu jejího vnímání jako autority, ona okamžitě uvnitř sebe šla do podřízené pozice. Přitom by měla zůstat uvnitř sebe ve vnímání toho, že je stejně hodnotná jako ten, ke komu šla pro radu, odbornost atd. A právě následující obsah článku může pomoci dojít k dalšímu pochopení a tedy snížit si odpor v daném tématu.

K ženě jsem měla samovolný monolog, jak někteří jste poznali, že k vám občas na Tréninku či Individuálce mám J A myslím, že to, co bylo předáno tím monologem, může podpořit i některé z vás. Jelikož daná žena se po tom velmi zklidnila a bylo naprosto očividné, jak více vstoupila do své síly.

Daný monolog jsem začala ve chvíli, kdy jsem výrazně cítila, jak se daná žena na mě věsí, jde do podřízené pozice vůči mně, odevzdává mi svoji vlastní autoritu, svoji vlastní moc.

Dané ženě jsem pověděla, že ...

Když se jeden ve vztahu přiblíží, druhý se vzdaluje, když se jeden vzdaluje, druhý najednou mění směr a přibližuje se. Znáte to? :-) Důvodem tohoto prapodivného byť tolik známého chování ve vztazích je to, že ...

Pokud vedle dotyčného se nám tzv. rozbuší srdce = jsme rozrušení. To je automaticky zpráva o tom, že v té vazbě - v roli, kterou spolu v člověčím módu sehráváme, láska není, anebo i je, ale je to vazba postavená předně na karmě - je tam odpor (ego) a přes něj vidíme toho člověka, ten vztah.