K tomuto článku mě inspirovala jedna žena na "Kafi s Peťou", což je půlhodinová konzultace v rámci Klubové sekce. Bylo to velmi silné, byť krátké sezení. A já vám zkusím demonstrovat, co se tam dělo :-) Žena byla velmi silně v roli oběti, ve vztazích velmi podřízená, aby náhodou o dotčeného nepřišla atd. Nízká sebeúcta, to je příběh nás všech (jelikož nízká sebeúcta je přímo úměrná množství odporů v těle), jen to má rozličné projevy. A u dané ženy se tato nízká sebeúcta velmi výrazně projevovala ve vztazích, kdy jakmile nějakého muže měla, snadno se na něj fixovala. Vedle toho se tato nízká sebeúcta projevovala i v destruktivním vnímání autorit, kdy velice snadno přebírala vše od těch, které ve vnímání měla nad sebou, aniž by všechny ty informace od dotyčného prošly přes síto její vlastní autority. Zkrátka v přítomnosti lidí, kteří byli vůči ní z pohledu jejího vnímání jako autority, ona okamžitě uvnitř sebe šla do podřízené pozice. Přitom by měla zůstat uvnitř sebe ve vnímání toho, že je stejně hodnotná jako ten, ke komu šla pro radu, odbornost atd. A právě následující obsah článku může pomoci dojít k dalšímu pochopení a tedy snížit si odpor v daném tématu.

K ženě jsem měla samovolný monolog, jak někteří jste poznali, že k vám občas na Tréninku či Individuálce mám J A myslím, že to, co bylo předáno tím monologem, může podpořit i některé z vás. Jelikož daná žena se po tom velmi zklidnila a bylo naprosto očividné, jak více vstoupila do své síly.

Daný monolog jsem začala ve chvíli, kdy jsem výrazně cítila, jak se daná žena na mě věsí, jde do podřízené pozice vůči mně, odevzdává mi svoji vlastní autoritu, svoji vlastní moc.

Dané ženě jsem pověděla, že ...

Když se jeden ve vztahu přiblíží, druhý se vzdaluje, když se jeden vzdaluje, druhý najednou mění směr a přibližuje se. Znáte to? :-) Důvodem tohoto prapodivného byť tolik známého chování ve vztazích je to, že ...

Pokud vedle dotyčného se nám tzv. rozbuší srdce = jsme rozrušení. To je automaticky zpráva o tom, že v té vazbě - v roli, kterou spolu v člověčím módu sehráváme, láska není, anebo i je, ale je to vazba postavená předně na karmě - je tam odpor (ego) a přes něj vidíme toho člověka, ten vztah.

Míra, v jaké se vnímáme jako tělo, je jen odrazem míry odporů v těle.
Čím více se vnímáme jako tělo (= čím více odporů v těle máme), tím více máme přirozeně odpor ke smrti a i k nemoci. A tím více se tedy smrti a nemoci bojíme. A paradoxně tím méně žijeme. Ale pozor! To, do jaké míry žijeme, se nepočítá na počet návštěv, večírků, dovolených atd. V případě mnohých lidí je to únik.
Opotřebení těla a smrt jsou nevyhnutelné. Na tomto místě se jen krátce zmíním o tom, proč je podle mě z hlediska odporů a jejich snižování nevyhnutelné opotřebování těla.

V záznamu tohoto živého vysílání naleznete mé povídání k těmto otázkám a tématům: 1) Můj partner se ke mně chová hrozně. Bydlím v jeho. Sama to s dětma neutáhnu, když bych šla od něj. 2) Skokové snížení odporu. 3) Co je myšleno tím, že v každé bezvýchodné situaci se nachází řešení. A co mám dělat, abych to řešení uviděla

Dokud jsme v nějakém tématu svého života v egu (odporu), účastníme se boje o energii. Jelikož tam, kde jsme v egu (ve vnitřním odporu), nemáme takový přísun energie, který bychom potřebovali pro naše fungování tu. A tak tam, kde jsme v egu a zkrátka si neumíme ještě pomoci a uvnitř sebe se ještě stahujeme, a tedy nejsme nad situací, tam potřebujeme tu chybějící energii nějak doplnit. Neděláme to často vědomě, prostě automaticky se jí snažíme někde doplnit. Kdybychom byli uvnitř sebe bez odporu, tak by nám byla automaticky dána ze Zdroje, jelikož nám náleží. Jakmile jsme však uvnitř sebe v odporu, dáme na ten tok energie směrem k nám jakoby záklopku. No a kde jinde ji můžeme doplnit? No pak je tu jediná možnost, a sice odebrat ji jinému.