Nedávno se mě jeden člověk na Tréninku mysli jen tak bokem zeptal na téma uvalení kletby. Povídal, že před mnoha lety jeden člověk z jeho okolí na jeho adresu pronesl něco ve smyslu, že mu přeje to či ono, a to v negativním významu. Konkrétně u tohoto člověka se to týkalo nalezení vhodné práce. Daný člověk pronesl v afektu, že tomu druhému se přestane dařit v podnikání a nikdy nenalezne vhodnou práci. Daný člověk, který byl na Tréninku a byl objektem tohoto nepřátelského přání, mi povídal, že na tuto pronesenou větu často myslí. Jelikož od té doby se mu nedaří příliš v práci a nemůže se z toho vyhrabat, byť do té doby se mu dařilo velmi. A byť je to člověk velmi v hlavě, napadá ho, zda to nebyla kletba a zda není v tomto tématu od té chvíle prokletý. A ptal se mě, co si myslím o kletbách a jestli to fakt tak je, že někdo může uvalit na někoho kletbu a pokud, tak co s tím, aby ji již na sobě neměl. Já odpověděla a dnes se k tomu krátce vyjádřím i v tomto článku :-)

Tak tuto větu jsem v nějaké podobě zaslechla, už ani nevím kde. Nicméně když jsem tu větu slyšela, otevřelo mě to ohromnému obsahu, ohromnému množství informací. Ty informace jsem věděla už dřív, ale tato věta jakoby v pár slovech obsáhla ten velký rozsah informací. A já se vám pokusím aspoň v krátkosti předat energii té věty, kterou alespoň měla pro mě. Na Zemi jsou lidé, kterým se děje z člověčího pohledu mnoho dobrého, vše jim jde na ruku atd. Pak jsou tu lidé, kterým se dobrých věcí děje pomálu. To není žádná nespravedlnost, každý máme svůj vývoj a vývoj nelze přeskočit, jak říkám. Jsou tu však skupiny duší, které se nepotřebovaly inkarnovat a současně právě tyto si zvolily své plány životů tak, aby zakusily, co nejvíce utrpení a co nejvíce krásného. A to vše z vícero důvodů.

V našem životě lze vidět ty samé situace a okolnosti různě a například i opačně, než jaké jsou ve skutečnosti. Tu rozdílnost vidění věcí v našem životě způsobuje různá míra Vědomí. Proto každý vidí ty samé okolnosti, tu samou situaci mnohdy jinak a dokonce třeba i opačně. V dnešní unikátní době – v životě, který tu nyní žijeme, více jak kdy jindy padají masky těm, jež jsou připraveni = odpovídá tomu míra snížených odporů (ega). A mohou jasněji vidět, že tak jako v mnohém jiném, tak i v otázce toho, kdo je slabším a silnějším v nějakém vztahu, je to mnohdy zcela jinak, než jak to je vidět očima či slyšet ušima. Ti, jež se posmívají, kritizují či dokonce ponižují a přímo či nepřímo ovládají jiného, jsou často těmi, kteří se ve skutečnosti bojí toho dotyčného – bojí se jeho vnitřní síly = bojí se jeho roviny Vědomí. Možná ve vás vyvstane otázka: „Když ten dotyčný má v sobě již objevenou větší vnitřní sílu, proč se tedy nechá ponižovat nebo ovládat?“ Nedává to smysl, že? :-) Ale dává :-)

Když řeknu, že: „Má vám to dané, co řešíte, být jedno“ tak někdo to pochopí více egem a někdo více srdcem (Vědomím). Uvedu příklad, kdy je tvrzení: „Je mi to jedno“ ego.

Psala a mluvila jsem už o tom mnohokrát v Klubové sekci a i občas během Tréninku mysli, ale dle dotazů na toto téma, které mi přistávají do mailu, je asi nutné, abych se znovu vyjádřila k tomu, jak já vnímám nemoci. Tak jdu na to. Já si opravdu myslím, že nemoc je známkou toho, že jsme zase něco dalšího pochopili = že jsme se zase o kousek osvobodili z vězení svého ega. A nikoliv že by byla známkou toho, že něco děláme špatně. Došla jsem k tomu, tak jak ke všemu, na základě svého života a věcí, které se mi děly či dějí. Vysvětlím blíže.

Znáte takovéto, kdy víte, že někdo pro vás něco udělá, nebo se na vás usměje, nebo vám něco nabízí, ale vy nějak víte, že je to spíš na oko, že je to falešný? Víte, co v té situaci udělat, abyste si tou situací nevytvořili destruktivní děj?