Podělím se s vámi o jedno poznání, ke kterému jsem natvrdo došla pod vlivem jedné pro mě velmi těžké situace týkající se mého těla. Ten příběh budu níže okrajově sdílet. Jen zde chci uvést, že je velmi tenká hranice mezi tím, kdy je toto rozpoložení: „Je mi jedno, jak to dopadne“ klíčem k zázraku a tedy klíčem ke konstrukci a kdy je to pastí ega a tedy klíčem k destrukci. To, co rozhoduje, je naše vědomí v tom, ostatně jako vždy.

Nikdo z nás není tělem, ale Vědomím, tím, co oživuje dané tělo, hmotu a tedy i tělo. Jsme všichni jedno Vědomí, které si obléklo aktuálně přes 7 miliard různých těl, s různými jmény a příjmeními a různé role – životy se všemi ději, situacemi a lidmi. Každý jeden z nás je Bůh, Zdroj, Vědomí, Univerzum nebo jak Tomu jinak říkáte, a to bez ohledu na to, jakou roli aktuálně hraje, co si vybral a v jaké fázi této své zvolené cesty aktuálně je.

Když jste v nějaké nepříjemné situaci, můžete velmi snadno rozpoznat, jestli jste v odporu (egu), anebo se vám podařilo docílit klid nitra = nereagování nitra. Pokud v nepříjemné situaci vidíte pouze jeden rozměr té situace, a sice rozměr, který se týká vašeho těla – vnímáte pouze to, že se vás to dotýká, pak jste v egu, v odporu.

Jistě jste již slyšeli či četli, že věci, to, na čem lpíte, máte pustit. Jenže co to je to „pustit“. Pojem odevzdání každý z nás totiž vnímá jinak na základě své roviny vnímání, ve které se aktuálně nachází. A já vám nyní nabídnu dvě takové základní roviny a možná vám to pomůže se v tom trochu zorientovat.

Víra je totiž jen předstupeň vědění. A současně je nezbytná k tomu, aby dotyčného přiměla to, v co věří, aplikovat a tím to začal žít. Víra je tedy nezbytná berlička, abychom se odvážili to, čemu věříme, zkoušet aplikovat ve svém životě a tím z víry přešli do vědění a začali to žít, stali se tím. Jakmile se to stane, postoupíme dál ve vývoji.

Aby nastala rovnováha mezi dvěma lidmi ve vztahu za situace, kdy je jeden z nich rozladěn, je potřeba, aby aktuálně slabý projev jednoho prvku u jednoho z nich byl vyvážen projevem opačného prvku toho druhého ve své síle. Abychom však toho byli schopni, je třeba, abychom byli vůči sobě svobodní a neměli na jednání, smýšlení či prožívání toho druhého navázány strachy.