V tomto článku popíši, jak rodiče a jiní blízcí a učitelé MŠ a ZŠ mohou podpořit dítě v situaci, kdy se mu něco nepovede nebo má pocit, že se mu něco nepovedlo, nebo je potřeba mu citlivě sdělit místa pro zlepšení.

Půjde o monolog ve směru k dítěti, o jakousi krátkou promluvu, která nebude nahodilým řečovým projevem, ale bude jí sledován jasný cíl, a sice monologem nabídnout dítěti jiný pohled na věc a tím ho podpořit ve změně jeho mentálního nastavení a v důsledku toho mu dát prožít jiný prožitek, než běžně v té situaci má a tím mu pomoci upevnit nově vytvořenou mentální stopu.

Pokud se ocitnete v situaci, kde bude dítě, které bude znepokojené ze svého výkonu, připomeňte mu následující:

V posledních měsících pozoruji kolem sebe jeden stále se opakující cyklus, proces, který tu popíši. Opakovaně se mi poslední měsíce stalo následující.

Často se setkávám s námitkou, že dotčený člověk má velkou sebereflexi s odůvodněním, že po proběhlé situaci si tu situaci neustále přehrává v hlavě a třeba se i za ni viní, něco si zpětně vyčítá atd.

Emailem během „Tréninku“ mysli se na mě obrátila jedna žena s jednou situací ohledně strachu o své dítě. Žádala o moji reakci na popsanou situaci, žádala o promluvu, kterou by mohla snížit prožívaný odpor v sobě ohledně situací, které jí nahánějí strach o syna. Psala mi, že její syn je po celý život konfrontován se situacemi, kde se ocitá téměř na hraně smrti. Současně si poslední dobou klade otázku, jestli ona mu nepomáhá tvořit ty pro něj nebezpečné situace právě tím, že má ustrašené myšlenky, že se o něho bojí atd. A daná žena se ptala, jak může být víc nad touto věcí? Já ji odpověděla, do písmenkové podoby jsem dala monolog, který bych vedla s jejími vnitřním dítětem při průchodu jednou z těch situací, kdy ji naskočí daný strach o syna, a odpověď posílám mezi vás všechny.