Jiný přístup

Pamatujete si na recept: "Kuskus - "co dům dal"?:-) Tak trochu zbyl :-) Ne že by nebyl dobrý, byl moc, ale já toho udělala hodně a přejídat jsme se nikdo nechtěli. Já jsem holka, co jídlo nevyhazuje. A tak druhý den jsem jej vytunila na placky :-) 

Věřte nebo nevěřte, tyto čtyři půlky vlašského ořechu byly ještě včera večer stejně velké :-) Co způsobilo tu změnu? Určitě mnozí víte. A k čemu je to dobré dělat, teda kromě toho, že toho ořechu je pak víc? :-)

Tak toto je další úžasný teplý zeleninový salát, který je nejen báječnou přílohou kdekčemu :-), ale i báječným samostatným jídlem, například lehkou večeří. A je složen z mnoha podzimních dobrot, které nám příroda vydává právě na podzim :-) Víte, že potřebujeme všechny chutě? - slanou, sladkou, kyselou, ale i hořkou. A tento salát v sobě snoubí všechny :-) Je kombinací příjemné nasládlosti, kyselosti, hořkosti a slanosti v jednom a je naprosto unikátní. Teda aspoň pro mě :-)

Tak toto je jedno z typických podzimních jídel, tedy aspoň pro mě. Toto jídlo, když jím, vždy jako by mě něco uvnitř v břichu pohladilo a schoulilo u maminky pod teplou dekou :-) Opravdu vždycky se přesně tento pocit dostaví, když toto jídlo jím. A nechápu jak je to možné...jak mě může koláč ze zeleniny pohladit a přikrýt dekou :-) Ale je to opravdu tak :-) Možná tento můj pocit evokuje příjemně nasládlá a zemitá chuť tohoto jídla. Zkrátka podzim v puse :-) A co navíc, jelikož je toto jídlo především ze zeleniny, je pro mé tělo spíše zásadotvorné a mé tělo tak při doplňování výživných látek nezatíží. Avšak jelikož toto jídlo obsahuje hodně zeleniny, udělám ho tolik, aby se tak akorát snědlo a moc nezbylo, abych ho já nebo někdo jiný nejedl zbytečně kyselinotvorné, což by byla škoda. O tom blíže píši v e-booku: ""Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji). A co je na tomto jídle ještě skvělé kromě ostatních skvělostí? Třeba že patří mezi ty, díky kterým vyluxujeme obsah ledničky, který už nevypadá moc dobře, ale ještě neprochází hnilobním procesem :-) A byť to na tom obrázku není ukázáno (chtěla jsem, ale začalo pršet :-)), tak se dá i krásně krájet a vypadá moc dobře i pro oči. Hraje všemi barvami stejně jako podzimní listí :-) Toto jídlo jím na podzim a v zimě. A opravdu u tohoto jídla vždy jasně cítím, že mi udělalo fakt dobře!

Miluji Vánoce a advent, takové to období vůně perníkového koření, svařáků, zmrzlých ruk, které ohřívám právě o kelímek toho svařáku :-) A mám takový zvyk, že ke konci listopadu si upeču perníčky, které pak jako příslib blížících se Vánoc pojídám právě k ranní kávě nebo kdykoliv ke kávě během dne :-) No a jakmile si upeču ty perníčky, tak vím, že již na další sladké mimo vánoční cukroví do konce roku nebude chuť. A tak právě před tím koncem listopadu, než peču ty perníčky si párkrát udělám tento pohankový perník. Na tuto buchtu, možná právě díky vůni skořice, hřebíčku, badyánu, mám chuť na podzim a v zimě. Je úžasný :-) A co je na tom nejlepší, neobsahuje lepek (což je pro mě se zjištěnou intolerancí lepku vítané) a ani bílý či třtinový cukr. Jeho výživová hodnota pro mé tělo je tedy úplně v jiných výšinách :-) Tato buchta díky pohance obsahuje rutin, což je velmi cenná látka pro posílení cévních stěn. A přitom si opravdu pochutnáte :-)

Asi vás to nepřekvapí, ale miluju i rybí polévku :-) Na Vánoce jsem se vždycky těšila, jak ji budu vařit z kapra a jak si dám do nosu. Ale přišlo mi líto, že jen na Vánoce. Jelikož já jsem polívková. A v sychravých dnech nebo když mám chmury, a tedy potřebuji trochu ukonejšit, je pro mě jedna z nejlepších věcí, co se jídla týče :-), právě ta jemně rybou specificky nasládlá chuť s lehce kyselkavým koncem s citrónové šťávy a zakulacená smetanou a máslem. Ano vím, můžu si kdykoliv během roku koupit části různých ryb na polívku, ale nemám to po ruce, nebydlím ve velkém městě a jinde se to těžko shání. Ale nedávno jsem přišla na úžasný způsob, jak si ji dopřát kdykoliv a hned. A je to pro mě skoro jako kdybych objevila Ameriku :-)

Tak na toto jídlo dostanu chuť na podzim a v zimě a hlavně v takovém tom období, kdy se peče na Vánoce, pijí se svařáky, punče, zkrátka když se více "plácá" :-) Určitě znáte škubánky. Ale jak jsem zjistila, mnozí je znají nasladko. Já je zase neznala z domu jinak než naslano. Škubánky nasladko jsem ještě nepřipravovala a ani nejedla. Zato škubánky naslano jím od dětství doteď velmi často :-) Tady v Klubu je zveřejněn ještě i původní recept, který pochází od prababičky z mamčiny strany a která ho má ještě po dalších předcích. Škubánky se připravovaly klasicky z brambor a mouky. V Klubu je tento původní recept pod názvem: "Babiččiny škubánky se zelím" Když mně před lety zjistili intoleranci lepku, (kterou jsem přestala trpět dle krevních testů asi po roce a půl, co jsem jedla více zásadotvornou stravu, jak představuji například tady v receptech anebo o tom komplexně píšu ve svém e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji), tak jsem přirozeně hledala způsob, jak se nepřipravit o jídla, která miluju, a začala si tak jednotlivá má oblíbená jídla uzpůsobovat tak, abych je mohla. Začala jsem experimentovat a nahrazovat to, co mému tělu nedělá dobře, surovinou, která naopak mému tělu prospívá. No a výsledkem je i tento recept :-) V tomto receptu vás seznámím s receptem, který z rodinného receptu vychází, ale zaměňuje některé suroviny za jiné, aby jídlo bylo bez lepku a celkově méně zátěžové pro mé tělo. Oproti původnímu rodinnému receptu, který zde v Klubu najdete pod názvem: "Babiččiny škubánky se zelím", brambory zcela či zčásti nahrazuji jinou surovinou, jelikož jsem zjistila, že to aspoň pro mě požitek z daného jídla nekazí a pšeničnou bílou mouku nahrazuji přirozeně bezlepkovou obilninou. Ale zkuste oba :-) Zde je recept bez brambor a pšenice:-)

Nerada vyhazuji shnilou zeleninu. Občas se to stane, ale vždy si uvědomuji svoji odpovědnost za to. Pozor ne výčitky, to bych se chytla na ego viz Trénink mysli. Když se stane, že si koupím více, než spotřebuji, anebo vypěstovanou zeleninu nechám shnít, je to jakási neúcta k přírodě, k Zemi a tím pádem i k mému tělu (jelikož všechno je jedna hmota, ale o tom více na Tréninku mysli :-)) Proto i miluju taková ta jídla, do kterých můžu spotřebovat různou zeleninu z ledničky. Takových jídel, které vařím, je moře, a jedním z nich je jídlo s kuskusem. 

Máte celou vaničku rukoly a je vám jasné, že ji nestihnete sníst k různým jídlům, než zvadne nebo shnije. Znáte to? Já občas jo. Mám velké oči, když tu rukolu koupím. Ta vanička vypadá jako malá, že je tam toho trochu. Ale pak často zjišťuji, že ta vanička je pomalu bezedná. Anebo zjistím, že pod svrchní vrstvou svěže vypadající rukoly, se skrývá trochu jiná jakost. Asi taky znáte. Vidina toho, že když to nespotřebuji co nejdřív, tak to vyhodím, byla impulzem této pomazánky. A je výborná. A navíc díky rukole a dalším ingrediencím je pro mé tělo spíše zásadotvorná a když ji doplníte další zeleninou jako přikusovadlem, tak se zásadotvornost ještě zvýší. Výborná je na opečeném celožitném kváskovém chlebu, třeba jak je na tom obrázku :-)

My lidé buď ty sladkokyselé polévky a omáčky milujeme anebo je nemusíme. Já je miluju:-) Konkrétně koprovou polívku mám spojenou s mým taťkou, který ji uměl vždy úžasně dochutit - mimochodem to mám po něm :-) U taťky v rodině se ta sladkokyselá jídla běně vařila a uměli to mít úžasně vyladěný. Je to neskutečná dobrota. Ale co si budem povídat, kvasný lihový ocet a cukr běžně používaný na dochucení a hladká pšeničná mouka používaná na zahuštění není žádná hitparáda pro tělo, aspoň ne pro to mé. Ocet kvasný lihový dokáže rozežrat špínu na kachličkách, umyvadle či vaně. Co myslíte, že dělá v našem trávicím ústrojí? Nemluvě o tom, že je aspoň pro mé tělo silně kyselinotvorný. A bílý či třtinový cukr je silně průmyslově upravená potravina a tudíž silně kyselinotvorná. A co se týče mouky, na ní není nic špatného, ale je velký rozdíl mezi bílou pšeničnou (hladkou, polohrubou a hrubou) moukou a mezi celozrnnou pšeničnou, celozrnnou špaldovou či celozrnnou žitnou. To nemám z žádných studií, to já vidím okamžitě na mém těle, co to s ním udělá, když nějaký čas jím běžně bílou pšeničnou mouku (tedy většinu pečiva, které si člověk může koupit, byť je kváskové) atd. Celkově jsou ta úžasná sladkokyselá jídla kyselinotvorná, což je škoda, ale nemusí to tak být :-) Stačí jen trochu jinak smýšlet o ingrediencích, které nám příroda nabízí a vycházet z nich :-) Více v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji).
Zde je recept :-)