Jiný přístup

Tak tato upravená zelenina mě jako příloha provází celý podzim a zimu. Je to výrazná a přitom velmi příjemná zahřívací chuť, která na mě působí tak, jako bych si na zahřátí dala něco horkého anebo výrazně pálivého (pro mě např. panák slivovice mého taťky vypálené s láskou našim kamarádem) a v okamžiku mám uvnitř teplo. A navíc je to způsob, jak sníst větší množství těch druhů zeleniny, kolem kterých někteří chodí obloukem. Ale je to velká škoda, protože právě tyto druhy zeleniny jsou aspoň pro mé tělo vysoce zásadotvorné a velmi důležité na podzim a v zimě. Vy, co jste četli e-book: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji), víte, že já na základě své vlastní zkušenosti s mým tělem jsem se přesvědčila, že aspoň mé tělo vykazuje, že na zásadotvornosti a kyselinotvornosti potravin v těle něco bude. Na tuto zeleninovou přílohu díky použitým ingrediencím a zahřívacímu efektu většinou v létě chuť nedostanu, ale jak už jsem řekla, na podzim a v zimě je to top. Tuto přílohu jím nejčastěji na snídani k takovým těm hutným luštěninovým pomazánkám jako např. humus. Moc k těmto pomazánkám pasuje, jelikož svojí pikantní zemitostí krásně osvěžuje jejich hutnost. A navíc při probuzení do chladného rána s dekou na sobě je tato zelenina často tím, na co dostanu chuť. Nebo tuto zeleninu dělám i jako zeleninovou přílohu na oběd např. k podzimnímu rizotu, k podzimním těstovinám, k thajským jídlům nebo prostě k čemukoliv, kam ji zrovna chci :-) Na této zelenině je nejlepší nejen to, jak chutná, ale i to, že je vysoce zásadotvorná. Touto zeleninovou přílohou si tak výrazně zvyšuji zásadotvorný poměr potravin, které v daném dni sním. Je třeba ji ale sníst ještě teplou, jak o tom podrobně píšu v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji). A kromě těchto všech superlativ je to levné a bleskově připravené :-)

No jasně že si občas udělám a s chutí dám domácí játrovou nebo masovou paštiku :-) Někdy dám i recept sem do Klubu. Když se to neděje denně a dám si ji na domácím kváskovém celožitném chlebu a proložím to kupou zeleniny, mé tělo dostane cenné látky, které v těchto surovinách, např. játrech jsou, a zelenina trochu vyrovná zásadotvornost. Ale teď vám představím jinou verzi paštiky. Je to v podstatě pomazánka, která v konzistenci, barvě a lehce i v chuti paštiku připomíná. Obsahuje i většinu stejných chutí a vůní. A rozhodně patří mezi hutnější pomazánky, ke kterým se krásně hodí vychlazené pivo :-), ale i cibule, bílá či černá ředkev jako podzimní zeleninové přikusovadlo. Zkrátka je to taková aspoň pro mé tělo podzimní či zimní hutnější pomazánka,  na kterou mám právě v tato roční období chuť. Verzí této paštiky, která maso ani játra neviděla ani z rychlíku, je mnoho. Postupně tu představím další, které si připravuji. Tato je podle mě výborná na imunitu :-) Jo a s tím točeným vychlazeným pivem, to byl částečně vtip. Ne že bych pivo nepila, občas si dám, zejména v horkém létě, ale vy, co jste četli e-book: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji), víte, že studené nápoje ani v létě nepiji, vyjma toho piva nebo skleničky bílého vína občas :-). A už vůbec studené nápoje nepiji po jídle. Ve zmíněném e-booku blíže vysvětluji proč.

Dýni jako surovinu jsme u nás doma nepoužívali. V dětství a dospívání jsem ji téměř neznala. Až když jsem se více začala zajímat o to, co jím, ne ve smyslu hlídání váhy, ale ve smyslu toho, zda to dané jídlo mému tělu udělá dobře, na mě vykoukla :-) A teď jsme velké kámošky. Provází mě v kuchyni od září do února. Je pro mě nepostradatelnou surovinou tam, kde by ji jiní nehledali. Jak sami uvidíte v dalších receptech, dýni zakombonovávám do mnoha dalších podzimních a zimních jídel. Kde to jde a nezmění to příliš chuť jídla, nahrazuji jí zcela či zčásti i některé suroviny, které jsou pro mé tělo více zátěžové. V e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji, to blíže vysvětluji a rozebírám, proč to dělám. Z dýně k vaření využívám úplně všechno, včetně dužniny se semínky a tvrdé slupky. V e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji, pak blíže vysvětluji, k čemu tyto části dýně dále používám a proč to dělám. Některé recepty z těchto částí dýně budu uvádět i zde v tomto Klubu. V tomto receptu vám ji představím ve verzi, kterou zná asi snad každý, a to ve formě dýňové polévky. Tu vařím na mnoho způsobů, ale vybrala jsem tento, jelikož je tam zakomponovaná úžasná další surovina, která mému tělu prospívá a navíc dýni tak moc sluší a ne každého napadne ji do dýňové polévky použít. Je to jedna z polévek, která doslova pohladí mé bříško zevnitř :-) Dýňovou polévku si připravuji jen na podzim a v zimě. Jelikož na jaře nebo v začátku léta u nás ještě rozhodně není zralá a já respektuji přírodu, která ví, co dělá a proč nám některé suroviny prostě v určitém období nedá. Stejně tak ne nadarmo určitá surovina vydrží ve spíži přes zimu a jiná ne. Když v místě na Zemi, kde žiji, není ještě dýní čas, netlačím řeku proti proudu a pracuji s tím, co mám k dispozici. Což mě velmi připomíná to, co učím na Tréninku mysli nebo na těch Individuálkách :-)

Hrachovou kaši jsme měli u nás doma velice často. Vařila se klidně i o víkendu a klidně i v neděli na oběd. Bylo to jedno z těch jídel, které se vařilo, když bylo potřeba uvařit téměř z ničeho hodně jídla, které zasytí. Vařila se nejčastěji ve všední den k večeři nebo na druhý den k obědu, abychom měli něco teplého, když přijdem ze školy. Vařila se u nás hlavně na podzim a v zimě jako obměna polévek, které jsme běžně měli na oběd nebo na večeři ve školní dny. Bylo to i jedno z prvních jídel, které jsem já, sestra nebo brácha běžně vařili jako malí školáci, než mamka s taťkou přišli z práce. Mamka k tomu občas na přilepšenou někdy opekla párek na pánvi, ale já ji měla nejradši bez něj, ale za to s hromadou opečené cibulky a s křupavým chlebem. Když jsme byli hodně malí, párek nám krájela "na ježka", který se krásně na pánvi rozevřel. A hned jsme jako malé děti měly větší hlad :-) Je to pro mě jedno z jídel, které ve mně vyvolává příjemnou nostalgii na moje dětství a dospívání, na problémy, které se v rodině řešily a ze kterých jsme se vždycky společně vyhrabali, a na lásku a teplo mých rodičů. Je to pro mě jedno z jídel, které ve mně vyvolává příjemnou nostalgii na moje dětství a dospívání, na problémy, které se v rodině řešily a ze kterých jsme se vždycky společně vyhrabali, a na lásku a teplo mých rodičů. Je to pro mě jedno z jídel, které mi připomíná, co je v životě skutečně důležité - že člověk může být chudým, ale přitom mít všechno. Tak jako u nás doma - jako děti jsme spoustu věcí neměly, co bylo samozřejmostí pro některé jiné děti, nejely jsme na školní lyžařský kurz, na dovolené k moři nebo na hory. Prostě na to nebylo. Od patnácti jsme trávili celé dva měsíce prázdnin na 12-ti hodinových směnách na brigádě, stejně jako všechny jiné prázdniny a svátky a i některé víkendy, abychom si vydělali na kapesné, na kredit do telefonu na vícedenní školní výlet, na nějaký kus oblečení atd. Ale přitom jsme měli všechno. Moje maminka ji umí skvělou, výborně dochucenou, že bohatě stačila osmažená cibulka a křupavej chleba a byla to neskutečná dobrota, která krásně zahřála břicho. Stále ji mám moc ráda a jím často, jen někdy místo žlutého hrachu sáhnu po zeleném a občas vytuním jinými ingrediencemi. Tady je jedna z běžnějších verzí :-)